Dva krůčky po mokrém písku

24.08.2014

Obdivuji rodinu, která se tak starala o své nemocné děti, nevím, jestli bych to vše zvládla..moc silná kniha.

21.08.2014

Anne-Marie Julliandová je ve své rodné zemi jedna z nejlepších spisovatelek a jelikož jsem ve Francii žila 7 let, tak jsem si knihu přečetla. Kniha byla úžasná a téměř dokonalá. Jen mi děj připadal občas trochu zmatený. Jinak jestli vás to zajímá, Azylis to zvládla je sice těžce postižená, ale letos oslavila své osmé narozeniny :-) Autorka si dokonce pořídila další děťátko! Je to chlapeček a jmenuje se Arthur :-)

20.07.2014

Knížka s něžným názvem, ale velmi závažným dějem. Obdivuji klid a rozvahu, s jakou se rodina potýkala s nemocí své dcerky, jak se snažili, aby se její poslední dny staly životem a nebyly jen umíráním. Upřímně doufám, že boj Thaisiny sestry byl nakonec doveden do vítězného konce!

16.07.2014

Velmi silný příběh. Toto téma je pro mě velmi bolestné a musela jsem se k otevření knihy přemlouvat, ale nakonec jsem ráda, že jsem jí přečetla. Nicméně vzhledem k osobní zkušenosti se k ní vracet už nebudu.

14.07.2014

Páni, tahle kniha byla úžasná. Jen stěží jsem u konce nebrečela. Knihu si určitě znovu přečtu.

Tuto knihu jsem dostala...obdivovala jsem odvahu, jak se k tomu celá rodina postavila, asi nebudu mít odvahu si tuto knihu znovu přečíst, běhal mi mráz po zádech, jakoby ze smutku a tak...

01.07.2014

Když jsem si knihu kupovala, dělala jsem to proto, abych zjistila, jak je vůbec napsaná. Nečekala jsem, že se autorka dokáže takhle krásně rozepsat. Kniha je napsaná s láskou k malé Thais. V knize je zapsán celý její život. Je smutné, že některé rodiny toto prožívají. Proto spisovatelku obdivuji, že vůbec dokázala vše sepsat. Muselo ji to dát mnoho úsilí. Někteří píšou, ze si knihu už nikdy nepřečtou. Já se ptám ale proč?? Tady nejde až tak o ten příběh, ale o lásku co sdílela matka se svou dcerou...

23.06.2014

Měla jsem strach se do téhle knížky pustit, ale pak jsem se nemohla odtrhnout. Neuvěřitelný příběh. Tu rodinu bezmezně obdivuji. Tragický příběh plný lásky a naděje. Uchvátilo mne motto knihy: "Musíme dodat život dnům, když už nemůžeme přidat dny k životu" Děkuji, že jsou mé děti zdravé...

17.06.2014

Dojemná kniha, kterou vypráví sama matka o dceři, která onemocněla genetickou chorobou.
Detailně zachyceny poslední Thaisiny měsíce, zachycena naděje i bolest. ..Silná kniha, silný příběh. Doporučuju! :)

02.06.2014

Kniha je vážně úžasná, sice jsem se rozhodovala, jestli mám dát čtyři hvězdičky nebo pět, ale dám pět. Je čtivě napsaná. Neměla jsem už od začátku naději že to skončí dobře, tudíž jsem počítala s její smrtí. Obdivuji všechny tyto lidi, kteří zažili něco podobného a jsou schopni pokračovat dále ve svým životě. Já bych to nedokázala. Opravdu doporučuji přečíst si a pak někteří poznají, že jejich utrpění (s láskou, zaměstnáním) není až tak velký jako přicházet o své nejbližší.

Krásný příběh, díky kterému jsem poprvé u knihy brečela... Člověk si uvědomí co má a jak si má vážit svého zdraví a svých dětí a rodiny a přátel.

19.04.2014

Silný příběh u jeho čtení jsem si říkala to snad není možné tolik trápení na jednom místě.Dát život do svých dnů.Věta k zamyšlení.

04.04.2014

Tuhle knihu by si měl přečíst každý z nás,kdo si stěžujeme na život,jak je nespravedlivý a věčně je nespokojený,protože u tohoto příběhu si uvědomíme jak jsme na tom vlastně dobře, neříkám ,že všichni,ale většina.
Čekala jsem´,že celou knihu probrečím,ale je opravdu moc dobře napsaná. Nevím,jestli bych dokázala být tak silná...

Pro zdravé lidi, rodiny se jedná o nepředstavitelný příběh. Klobouk dolů! I slza ukápla a hodně jsem se zamyslela.

21.01.2014

Kniha plná lásky a opravdové statečnosti. Jak vůbec dokázala vypsat do knihy něco tak intimního? Mně došla slova.

17.12.2013

Tato kniha ve mně zanechala pocit, že někteří lidé by si zasloužili žít, ale osud jim nepřeje. Mám sestru skoro v jejich letech a nedokážu si ani představit, jak těžké by to bylo. Kniha má můj obdiv a velmi zapůsobila na mé city.

13.10.2013

Knížka doslova protkaná láskou a důvěrou. Ze všech stran. Za všech okolností. Bez výjimky.
A silou, odvahou a nadějí. Přes to všechno.
Strašně obdivuhodný příběh. A obdivuhodní lidé - Thaïs, která se za všech okolností dokáže radovat, Anne-Dauphine s Loïcem, kteří bez ustání bojují, dělají všechno proto, aby jejich děti měly krásný život a vzájemně jsou si strašně velkou oporou. Gaspard s dětskou nevinností a upřímností a přitom na svůj věk tak vyspělý, který má tak rád svou sestru a dělá pro ní všechno, co je v jeho silách a leckdy sám musí projevit na svůj věk strašnou odvahu v tak těžkém období. A všichni, kteří dělají všechno proto, aby život celé rodině co nejvíc ulehčili.
Všichni mají můj velký obdiv a všem jim strašně držím palce!

18.08.2013

Cituji z knihy: "Musíme dodat život dnům, když už nemůžeme přidat dny k životu". Velmi emotivní kniha.

17.08.2013

(SPOILER) Překrásná kniha. Vyvolala ve mně mnoho pocitů - obrovský smutek a beznaděj, přání, aby se nemoci u dětí vyskytovaly co nejméně, ale především nekonečný obdiv k autorce a její rodině a ke všem matkám bojujícím s nemocí jejich dětí. Myslím si, že v tomto momentu, kdy ještě svoje děti nemám, si ani nedokážu plně uvědomit tu tragédii, i tak ale cítím, že celé srdce, duše, tělo a mysl musí být v neskutečné bolesti a napětí... Už od začátku knihy mi bylo jasné, že malá Thaïs zemře, a vědomí, že toto ví i matka, že s tím nemůže bojovat, mě nutilo občas přestat se čtením a přemýšlet. Jsem moc ráda, že jsem si knihu přečetla. Oceňuji především upřímnost a pasáže, ve kterých Anne-Dauphine vyznává lásku svým dětem.

"Ne, tohle ne, všechno, jenom ne tohle.

Zůstaň ještě, princezno moje, moje zlatá, krásná Thaïs! Nemůžu tě nechat jen tak odejít. Nemám odvahu doprovodit tě, nemám sílu žít bez tebe. Zavěsím se na tvé paže, na tvůj krk, na celé tvé unavené tělo, abych tě zadržela. Ještě chvíli. Ještě chviličku.

Neopouštěj mě. Ne teď. Ne tak brzy. Chci si tě nechat. Navždycky. Pečovat o tebe, ošetřovat tě, hýčkat tě, milovat tě. Nenechávej mě tu, nezbavuj mé svého bohatého mlčení, své dětské vůně, své jemné pleti, svých medových vlasů, svých pootevřených dlaní; všech drobných věcí, zvuků, pohybů, které tvoří tvoji osobnost. A které tolik miluju.

Zapřísahám tě, holčičko moje. Vydrž, bojuj. Bez tebe nejsem ničím. Jsi moje sluníčko, můj celý svět, moje něha, moje síla i moje slabost. Jsi moje skála i moje propast. Moje láska.

Zůstaň aspoň dneska. A zítra. A ještě další den."