Děti Duny

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Třetí díl ságy nás zavádí do doby, kdy Paul Atreides, spasitel Duny, mizí v poušti. Za sebou zanechává Arrakis tak, jak si ji představoval - i nepředstavoval. V bezútěšné poušti se objevuje stále víc zeleně - ale také kněžské byrokracie, která se ohání jeho jménem. Fremenský džihád se žene vesmírem jako krvavý požár. Paulova sestra Alia podléhá stále více zlým hlasům svého nitra, jeho matka Jessica se sice snaží svou dceru usměrnit, ale nakonec se musí uchýlit pod ochranu fremenů. Jedinou nadějí proti strašné budoucnosti, které se Paul pokusil zabránit svou obětí, jsou jeho děti, dvojčata Leto a Ghanima, děti nadané vizí a schopnostmi svého otce - a železnou vůlí. Protože vize si žádá ještě větší oběť - od jednoho z nich.....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/192138/big_deti-duny-hhn-192138.jpg 4.3491
Série:

Duna 3.


Žánr:
Literatura světová, Romány, Sci-fi

Vydáno: , Baronet
Originální název:

Children of Dune, 1976


více info...
Nahrávám...

Komentáře (47)

Kniha Děti Duny

Wara
11. července

Ufff. Po vcelku útlé dvojce s dějově našlapaným koncem přijde takováto trojka. Hustota vyloženě dějových pasáží se v Dětech zmenšuje, naopak přibývá dialogů, vnitřního přemítání, náboženství, vizí a vysloveně "pomalých" scenerií. To že se do děje vrací postavy které v minulém díle autor "pohřbil" není nic nového, ve Spasitelovi se to ostatně stalo též. To že hlavní postavy procházejí hlubokou duševní proměnou jsme v minulých dílech zažili též. Až ve trojce se ale stane to, že se těch proměn uskutečňuje hned několikero u různých postav a na různých místech. Velmi osvěžujícím prvkem je navíc to, že každá z postav onou proměnou prochází jinak a každou z nich to nakonec dovede na jinou cestu. Proměna je ostatně jakýmsi leitmotivem celé knihy. Mění se postavy, mění se planety, mění se rody a jejich hlavy, mění se náboženství, mění se celé Impérium. Býval bych asi dal plné hodnocení tak jako jsem to udělal u prvních dvou dílů, ale popravdě mi vůbec nesedla fyziologická přeměna jednoho z hlavních hrdinů. Nedokázal jsem to nějak "rozumně" usadit do své hlavy, nejde mi to dohromady s tím co autor popisoval dřív. Chápu psychickou změnu, ale s tímto přetvořením (nebo snad znetvořením?) jsem se zatím nedokázal vnitřně smířit. Tak třebas se mi to povede při čtení Božského imperátora, který je teď samozřejmě a nevyhnutelně na řadě :).

Lenka.Vílka
06. července

Děti Duny je sice kniha plná intrik a politiky, vnitřního hloubání a pochybnostech (takže žádná změna), ale pro mě je to především příběh střetu starého s novým, příběh o změnách, příběh o zodpovědnosti. Což jde vidět na Letovi i Ghanimě, kteří mají přístup ke všem vědomostem i vzpomínkám těch před nimi, ale každý z nich se k tomu staví jinak. Stejně jako Alia, která je stále víc zahořklá a jedná podle toho. Na těhle třech postavách jde to všechno vidět úplně nejlépe. Stejně tak jako na Arrakisu, který už přestává být Dunou, ale ne všichni ví o následcích téhle "zelené změny". A nesmíme zapomenout na Kazatele, že...

("Když se snažíš slepým vysvětlit, co vidíš, máš tendenci zapomínat, že slepci mají v sobě vnitřní směřování podmíněné jejich slepotou. Jsou jako hrůzný stroj, pohybující se vlastní cestou...mohou tak snadno rozdrtit cokoli, co jim přijde do cesty.")

Teď se trochu propletu v ději zpátky...

Jak jsem slíbila (spíš sama sobě, pokud do třetí knihy najdu ta správná slova), tak je to tady. Ta jedna moje myšlenka ohledně Spasitele Duny. A právě to, proč si myslím, že Herbert pro jednu skupiny čtenářů vytvořil z druhého dílu buď brutální masterpiece nebo nudnou přehlídku čehosi.

Podle mě to záleží na tom, zda vám vadilo, že je to příběh jenom o Paulovi, byť autor má na dlani tolik postav. Ano, je to zakončení příběhu. Jeho příběhu. A tady je ten hlavní problém. Proč konec příběhu takhle? Stylem, že nevíme, co se stalo a víc se nedozvíme? Žije Paul nebo je mrtvý? Proč to je všechno jenom o něm a najednou po dvou dílech čtu Děti Duny, kde je najednou tolik aktérů se svýma linkama, ambicema a úmyslama? Mě přijde, že je druhý díl s tím třetím propojený až neskutečně mrazivě a na jeho konci mi došlo, že dává smysl přesně, jak je to je.

Moje teorii je tedy jasná: jde o to v jakém pořadí autor knihy napsal. Přeci jen, některé části trojky měl napsané před jedničkou. Jako kdyby vytvořil super svět, měl dobrý nápad, ale bál se, že to čtenářům bude málo k jeho pochopení. Tak napsal na to první dva díly. A já musím uznat, že přestože jsem Dunu chválila, skutečné kouzlo a skutečné srdce všeho jsem našla až ve Spasiteli Duny a po přečtení Dětí Duny se to srdce ještě zvětšilo. A přestože jsem právě dočetla neskutečně emotivní, poutavou a hloubavou knihu, druhý díl je u mě stále top.

Proto jsem psala, že pokud dvojka meh, můžete pokračovat třetím dílem. Ten je navíc označován za ještě lepší než první a ta všechna přiznávaná inspirace jiných pochází právě z něj. Ale zároveň bych nikoho nevinila, kdyby skončil po dvojce, protože víc nechce vědět a žít v té naději. Nebo jí vůbec nedočetl, ale bylo by chybou nepokračovat v trojce kvůli světu. Teď už to chápu mnohem víc a líp, než hned po jeho dočtení, kdy jsem byla naštvaná na ty, kterým se nelíbilo. Za těch pár měsíců jsem asi dospěla nebo co. No, spíš to "co". Už mi to v tý moje občas zabedněný palici dává smysl. Není to chyba vás, není to chyba autora, ale v očekávání, která máte. A ta možná byla v první knize pro někoho špatně uchopena.

Čímž se dostávám zpátky ke knize Děti Duny. A tomu, co se v ní postavám stalo, a je vám jasný, že co se stane dál, čeho budou dál chtít dosáhnout, čemu se pokusí zabránit, je prostě jenom neustále vrácení se a opakování chyb těch před nimi, byť si si zvolí jinou cestu. Proto je závěrečná konfrontace tou nejsilnější částí knihy. A proto je tak bolestivé, co řekne Ghanima o budoucnosti na konci knihy.

Z knihy jsem si opět odnesla ponaučení:
Nikonu nevěř. Sám sobě už vůbec ne!
Nesnaž se nic napravit, když druhý o to nestojí!

Děkuju, že jsem toho opět mohla být součástí. Děkuju.


Ales.BD
28. června

Prostředí a rekvizity zůstávají, příběh absentuje. Pozvolný začátek u knihy z roku 1976 nepřekvapí. Ale ono se to moc nelepší ani dál. Místo vývoje, otáčení v kruhu. Návraty těch, kterých se už čtenář s uspokojením zbavil. Atreidové se ztrácejí v divoké písečné bouři intrik na Duně a přitom "nějak" vládnou celému impériu. Další podivnosti kolem chudáka naklonovaného Duncana. Pro Arrakis je najednou nejlepší, aby práce celých generací byla zapomenuta. Nakonec hodně divoká proměna Leta II. a začátek dalšího kruhu, tentokrát s výhledem tisíců let.

martineknatasa
17. června

Kniha se mi líbila, ale musím před dalším dílem číst jiný žánr. O to více se budu těšit na 4. díl DUNY.

painthers
25. května

Jsem ráda, že jsem to nevzdala a po slabém druhém dílu se vrátila časem ke třetímu.
Ta propracovanost celého světa Duny mě fascinuje. Místy se v tom člověk může trochu ztrácet, ale podle mě je to cílem - jak se postavy občas také ztrácí ve svých vizích. Nejradši mám ale popisy červa - pohyby, pach ozonu, obavy o jejich vyhynutí… jak kdybych je viděla před sebou. :-)

monika3332
26. dubna

Mám ráda tu propracovanost a neodbytnost vyprávění. Teď jsem dočetla a hned jdu na další díl

cziss
20. dubna

O trochu lepší jak předchozí díl. Ale co vlastně takhle knížka je, sci-fi, fantasy, filozofický traktát? Nevím. S touto sérií končím, takovéto knihy mě neskutečně nudí. Vzhledem ke komentářům k dalším dílům změna nenastane.

mirek93
11. dubna

Výborná kniha. Řekl bych, že se jedna o stejně mistrovský román jako je první díl. Příběh i dialogy jsou skvělé. Doporučuji.

1