Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha II

01.07.2023

Měla jsem problém udržet u knihy pozornost. Kniha dobrá ale moc mě to nebavilo.

30.08.2021

Opäť sa raz posledný potulný rytier vydáva do šíreho sveta aby vykonal mnoho rekovných činov, bojoval s neprávosťou a ochraňoval slabých. Tentokrát som však mal z mnohých príhod, ktoré ho po ceste postretli pocit akoby im chýbalo to správne vygradovanie. To prišlo až v úplnom závere, ktorý predsa len zakončil príbeh dona Quijota spôsobom, ktorý čitateľa donúti zamyslieť sa a položiť si otázku či tým skutočným bláznom bol iba náš hlavný hrdina.

23.04.2021

Pochopila jsem, proč je to světová literatura a musím s hanbou přiznat, že mě to překvapilo. Vydání, které jsem četla, přetéká velkou spoustou nádherných ilustrací od pana Lieslera.

05.06.2020

První díl se mi sice líbil, ale druhý je slabota. Autor v něm zjevně vykrádá sám sebe, motivy se prostě stále opakují.

25.09.2018

Druhý díl byl slabší. Co hodnotím pozitivně je autorova snaha o něco originálního, nikoli pouhé natahování prvního dílu. Děj už mě tolik nebavil. Zato konec! Donutil se zamyslet, a to že mě jen tak něco k myšlení nedonutí ..... po všech pošetilostech, bláznivinách don Quijote přichází na smrtelné posteli opět k rozumu. Jestli ho to udělá šťastnějším, to záleží na tom, jak si to kdo vyložíme. A ani to není tím, co je na tom konci tak .... krásné (přemýšlím kdy jsem tohle slovo použil naposledy.... takový holčičí, žejo). To nej na posledních stránkách je procitnutí Quijotových blízkých - těch blízkých, kteří se ho snažili napříč oběma knihami dostat zpět do “rélného” života všech “normálních” lidí a zabránit mu v dalších dobrodružstvích. Těch blízkých, kteří na vlastní oči vídí, že s Quijotovým bláznovstvím odešla i radost ze života, štěstí. Bylo opravdu o tolik lepší zemřít s vědomím své pošetilosti?

Klasika, která neomrzí... jsem ráda, že právě toto velkolepé dílo od onoho životem zkoušeného autora bylo první, které jsem ze seznamu titulů do povinné četby přečetla.
Velmi se mi líbilo tehdejší postavení lidí, tehdejší poměry a celkově ta situace. Upřímně jsem si říkala, že kdybych měla obraceč času, ráda bych do té malebné vesničky zavítala a seznámila se s hlavními hrdiny, dokonale vylíčenými postavami s lidskými, přesto odlišnými vlastnostmi.
Imponoval mi tam především kontrast mezi donem Quijotem a Sancho Panzou. Don Quijote, v dnešní době pravděpodobně nazývaný geniálním bláznem, nenapravitelný snílek s hrdinskými sklony a velkým srdcem a Sancho, typický racionálně uvažující požitkář, hledající ve všem logiku a souvislosti. Bylo přímo úžasné, jak mohly dvě, naprosto rozdílné osobnosti, spolu relativně dobře vycházet a jejich občas až na hlavu padlá dobrodružství dokázala vykouzlit nejeden úsměv na tváři!
Tento odstavec bych si mohla odpustit, ale ve světle nedávných událostí jsem se rozhodla, že tak neučiním. Chtěla bych vyslovit vřelé díky autorovi knížky, jehož dílo zrozené v útrobách věznice mi pomohlo v těžké situaci, kterou jsem v tu dobu prožívala. Dneska to beru jako předčasnou zkoušku dospělosti, vlastně se to tak i vyvinulo. V souladu se čtením knihy musím říct, že příběhy lehkomyslného rytíře a jeho věrného pána mi tyto vzpomínky navždycky upevnily v hlavě a pokaždé, když uslyším zmínku o knize, nebo autorovi, všechno se mi "zrekapituluje" a budu se cítit tak, jak jsem se cítila, když jsem knihu třímala ve zpocené ruce.
Až se ocitnu znova v podobné, nebo úplně jiné situaci, určitě po knize sáhnu! Výpravy dvou přátel mi vždycky dokáží zvýšit hladinu endorfínů!
Věřím, že se tady najde někdo, kdo bude alespoň s kouskem tohoto komentáře souhlasit!

24.09.2016

Tuto knihu jsem před pár lety četla k maturitě. Chtěla jsem nějaký komediální příběh a kniha naprosto splnila mé očekávání, možná i trochu předčila. Obdivovala jsem Quijotovu odvahu jít si za svým cílem a plnit si své sny. Bylo to lehké, uvolňující čtení, hlavně pro zasmání. Smála jsem se téměř pořád, oba díly jsou opravdu skvělý, pokud člověk hledá nějaké lehčí čtení pro zasmání.