Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha I.

Stydím se, stydím. Takové veledílo a já jej odkládám ještě před půlkou... Ale teď zrovna to dočíst nedokážu.
Ten příběh je úžasný, některé situace i dialogy jsou opravdu vtipné, baví mě vůbec celý ten nápad rytířského pseudorománu a ve své době to muselo bavit i ten myslím celkem úzký okruh čtenářů, který se k tomu mohl dostat. Don Quijote pro mě není postava komická, ale velmi tragická. Idealista, kterého kdekdo zmlátí na potkání, a on si přesto pořád vede neoblomně svou, je sice hoden obdivu, ale mně z toho bylo úzko.
Zajímavé je, že ta pověstná bojůvka s větrnými mlýny zabírá v celém rozsáhlém díle prakticky jen pár řádků.
Ale někdy je to prostě taaak moc rozvleklé... Doufám, že někdy ještě seberu odvahu a trpělivost to dočíst.

Pokud hodnotíme rozsáhlost knihy, tak musíme brát v potaz, že v době kdy kniha vznikala, byla kniha mnohdy jediným společníkem úzké sorty vzdělaných lidí, kteří uměli číst, takže rozsáhlost naopak byla žádoucí. Je to geniálně napsané a autor sám si prožil takové nesnáze a trampoty v osobním životě, že to o mnohém vypoví. Z dnešního hlediska nadhodím - není větší blázen Sancho Panza, který věří bláznovi? Myslím, že takových Sanchů jsou davy. :-) . Je to krásný příběh a někde jsem to viděl hodnocené jako největší kniha všech dob.

31.03.2020

Příběh mě bavil, i když některé pasáže na mě byly zdlouhavé. Hezká kniha. Dlouho jsem si jí chtěla přečíst.

09.11.2019

Don Quijot bojuje s větrnými mlýny, s rozličnými sudokopytníky i měchy vinnými a vše je trochu trpně úsměvné. Jenže pak začně Cervantez svou postavu ovíjet exempláři nejvybranějšího rytířstva a líbezných pannen, jejichž osudy jak zázrakem umně spletají se v hostinci, co od samé přepjatosti, šlechetnosti, slibů, cudné krásy a Bůh ví, čeho všeho ještě, jen z vůle nejmocnějších šamanů ještě drží ve švech. A tu stane se věc nevídaná; kde na začátku Quijotovo směšné, bláznivé a vůči svému okolí někdy i nebezpečné jednání působí jak politováhodná fraška, tam se na konci jeho bláznovství a pošetilost jeví jako jediné, co v románu fraškou není. Právě Quichotova trvdrdošíjnost s jakou se tváří v tvář vlastní ubohosti, všem svým dolámaným kostem, chybějícím zubům a výsměchu okolí domotaně drží vidiny mystéria svého grálu z něj činí podobu asi jediného skutečně možného rytíře.
Aby nebylo patosu málo, dovolím si návdavkem vlastní, jenž snad ducha Cervantesova ne/šťastného divouse, poustevníka, kazatele a blouda postihuje ze všeho nejlépe. Ehm, takže..
Až v strouze hloubi žalu, krás, tam chvěj se o naděj, zda kousek svitu ještě v nás. Tak snadné v jasu dobrých časů, tak snadné házet cetky mdlé, z rozmaru. Ze dna zdvihni perlu. Tu kam patří, na noc samu, přibij bez příkras.
Fakt nevim, nakonec snad i tu pátou * dam.

PS: Eschenbachův Parzival a Píseň o Nibelunzích (kupodivu obtížné jí někde bez všemožných registrací apod. stáhnout...až tady http://gioblo.blogspot.com/2015/09/pisen-o-niebelunzich-pdf.html) mě pomalu začínaj lákat.

22.10.2019

Musím priznať, že síce sú v knihe občas nudne obsiahle nezáživné pasáže má pre mňa určité kúzlo. Po svojej babičke mám obidva diely s nádhernými ilustráciami Gustava Dorého, ktoré mi pri čítani dodávali ten pravý pôžitok z knihy.

13.08.2019

Keď som sa odpútala od táranín mojej učiteľky literatúry zo strednej školy, čo knihu pravdepodobne ani nečítala :) prestala som sa zaoberať otázkou sedliackeho a pánskeho rozumu tak som si knihu nesmierne užila. Skôr ma zaujalo priateľstvo ktoré vznikalo medzi Sanchom a jeho pánom, priateľstvo farára holiča a ďalších čo sa za každú cenu snažili pomôcť svojmu susedovi. Obľúbila som si všetky postavy pre ich láskavosť a dobrú povahu. Kniha má zaslúžené miesto v povinnej literatúre. Myslím, že ľudia sa môžu nad knihou zamýšľať z rôznych pohľadov až niekomu unikne to najkrajšie, ako mojej pani učiteľke.

18.07.2019

rozprávočka pre dospelých, plná nádherných, už nepoužívaných výrazov (mala som exemplár z roku vydania 1965) ako lônik zeme, či okršlek zemský :), takže toto písomné svedectvo o tom ako Rytier smutnej postavy žil, slávu a dobrodružstvo vo svete hľadal a ako umrel, naskutku je nepominuteľné :)
úryvok: " On mimo sveta staval si svoj cieľ,
preto sa správal ako pochábeľ,
no napriek obmedzencov tupej reči
o jeho šťastí táto pravda svedčí:
žil ako blázon, ale múdry umrel. "

13.04.2019

Oddechové čtení před spaním. Hrdina Don Quijote se rozhodl žít podle svých oblíbených středověkých literárních hrdinů, ale neumí rozlišit skutečnost od fantazie a tak působí jako blázen.

16.02.2019

Čo sa dá ešte napísať o knihe, o ktorej bolo napísané snáď všetko? Na čo ju ospevovať a napínať mozog rozmýšľaním nad novou chváľou? Cervantes mal ideu a začal písať knihu, ale nečakal, že kniha sa dopíše sama. Je to ako keď vám v skúmavke vznikne nový život, Frankensteinov výtvor, niečo čo vás prerastie a úplne ovládne. A čo za šťastie to musí byť pre autora, keď chce niečo dosiahnuť a podarí sa mu to (po vydaní tejto knihy v Španielsku prestali písať rytierske romány). A dosiahol omnoho viac; vytvoril vzor pre nasledujúce storočia, našiel nové námety, posunul ponímanie humoru na úplne inú úroveň a podnietil vznik mnohých, stále živých europeizmov. Táto kniha je druhou Bibliou (alebo encyklopédiou) zmýšľania európskeho človeka.
Možno len spomenúť, že idea premeny chronologického rozprávania príhod na komplikované rozprávanie o napravení krivdy medzi rozhádanými priateľmi v čarovnej krčme ma nadchla. Všetky tie náhodné príhody a stretnutia, kadejaké odbočenia a happy-end v podobe zmierenia dvoch rozhádaných priateľov je trefnou paródiou na rytierske telenovely. Príhoda o všetečnom zvedavcovi bola podaná príjemným a jednoduchým štýlom a zaujala a bavila ma najviac.
Chcem skôr opísať, čo sa mi na knihe nepáčilo. Videl som všetky tie kontrasty, paradoxy, donkichotstvo, premyslené charaktery, humor, paródiu. Ani tie pavučiny súvetí a vedľajších viet mi nerobili problém. Ale ja som tej knihe neprišiel vôbec na chuť. Nepadol som na zadok a niečo mi v nej stále chýbalo. Objavovali sa tu aj veci, ktoré sú pre človeka 21. storočia celkom cudzie, aj keď si to mnohí odmietajú priznať. Dokonca sa tu objavovali aj jasné logické chyby: Sanchovi ukradli osla - o pár riadkov nasadá na osla, Sanchovi skákali po hrudi a dolámali mu rebrá - o pár minút pokračuje ďalej a zranenie zázračne zmizne (to sa stane viackrát). Alebo to bol zámer a súvisí to s hrou fantázie a reality?

10.01.2019

Kultovní záležitost. Knihu těžko hodnotit optikou člověka 21. století. To, co je na ní nadčasové, je ona cesta za snem, která v určitém slova smyslu ospravedlňuje i neomluvitelnou naivitu, jako v případě bojovníka s větrnými mlýny - ostatně tento poetický obraz je geniální a nesmírně výstižný. Ten se neochodí.

25.09.2018

Časový odstup je na téhle knize znát na stylu vyprávění. Ale jinak .... dílo které se hodí do každé doby - protože odhaluje to co dělá lidi lidmi. Na první pohled zábavný a úsměvný příběh vzdělaného bláznovství a jednoduchého myšlení. Při líčení Quijotových činů jsem si(jako už několikrát předtím) položil otázku: neměli bychom život veselému bláznovi spíš závidět, než se mu smát? Vždyť on má co my ne. Je ve svém bláznovství šťastný a když ne, dělá to co ho šťastným udělá aniž by přemýšlel, co na to ostatní.... nezávidíte? Fakt ne?
Navíc každý v sobě máme svého doma Quijota ... to mi nikdo nevymluví ... lišíme se jen v tom, kolik mu dáme prostoru. A když mu ten prostor dáme, ten pocit je k nezaplacení. Stačí se dívat kolem sebe. Koho překvapí fanoušci převlečení za DartWadery, Spider a všechny další many, hobity ,..... a ti co si nejvíc ťukají na čelo .... no, to jsou ti co na nic podobného odvahu nikdy nenajdou. A těch je mi líto.
I já mám v sobě svého dona Quijota, který se rád vžívá do dobrodružství mých oblíbených hrdinů z Ankh-Morporku a nejen těch ..... a po téhle knížce ho mám o zase o trochu radši. Bez něj by to nebylo ono .... bez něj by to byla nuda.
Doporučuji.

01.09.2018

Když jsem četl tuto knihu, tak jsem si řekl, že toto nejlepší dílo španělské literatury, pak jsem, ale četl Vegova dramata. Přesto má toto díla neopomenutelnou úlohu, jak ve školách, tak (doufám) i v paměti každého z nás. Příběh tohoto snílka dodnes podle mě má i dnes uchvacovat duše čtenářů.

07.08.2018

Dotlačil jsem jí do konce spíše silou, než že by mě nějak zvlášť bavila. Z principu ale rozečtenou knihu neodkládám. Některé části jsem vyloženě protrpěl, některé (zejména ty filosofičtější) mě zaujaly, každopádně pro mě byla kniha velmi rozvláčná a humoru v ní nebylo tolik, abych ji řadil výše než do průměru.

Klasika, která neomrzí... jsem ráda, že právě toto velkolepé dílo od onoho životem zkoušeného autora bylo první, které jsem ze seznamu titulů do povinné četby přečetla.
Velmi se mi líbilo tehdejší postavení lidí, tehdejší poměry a celkově ta situace. Upřímně jsem si říkala, že kdybych měla obraceč času, ráda bych do té malebné vesničky zavítala a seznámila se s hlavními hrdiny, dokonale vylíčenými postavami s lidskými, přesto odlišnými vlastnostmi.
Imponoval mi tam především kontrast mezi donem Quijotem a Sancho Panzou. Don Quijote, v dnešní době pravděpodobně nazývaný geniálním bláznem, nenapravitelný snílek s hrdinskými sklony a velkým srdcem a Sancho, typický racionálně uvažující požitkář, hledající ve všem logiku a souvislosti. Bylo přímo úžasné, jak mohly dvě, naprosto rozdílné osobnosti, spolu relativně dobře vycházet a jejich občas až na hlavu padlá dobrodružství dokázala vykouzlit nejeden úsměv na tváři!
Tento odstavec bych si mohla odpustit, ale ve světle nedávných událostí jsem se rozhodla, že tak neučiním. Chtěla bych vyslovit vřelé díky autorovi knížky, jehož dílo zrozené v útrobách věznice mi pomohlo v těžké situaci, kterou jsem v tu dobu prožívala. Dneska to beru jako předčasnou zkoušku dospělosti, vlastně se to tak i vyvinulo. V souladu se čtením knihy musím říct, že příběhy lehkomyslného rytíře a jeho věrného pána mi tyto vzpomínky navždycky upevnily v hlavě a pokaždé, když uslyším zmínku o knize, nebo autorovi, všechno se mi "zrekapituluje" a budu se cítit tak, jak jsem se cítila, když jsem knihu třímala ve zpocené ruce.
Až se ocitnu znova v podobné, nebo úplně jiné situaci, určitě po knize sáhnu! Výpravy dvou přátel mi vždycky dokáží zvýšit hladinu endorfínů!
Věřím, že se tady najde někdo, kdo bude alespoň s kouskem tohoto komentáře souhlasit!

22.05.2018

Krasne vydanie. Cervantes, moja laska. Prvy raz som cital este ako dieta a v kniznici sa ma pani knihovnicka pytala ci to naozaj chcem citat a ci taku knihu uz zvladnem. Mal som snad desat rokov a bol som uplne nepobozkany recenziami, nazormi, za mnou boli veci ako Ferdo mravec, Kolumbovia vesmiru, Cesta na mesiac, Strateny svet a Pan Tragacik. Detske oko vidi. Mysel pochopi. Som dokazom, ze Dona Quijota pokojne zvladne maly pionier citania. Odvtedy precitane uz viackrat a nikdy sa neomrzi, kludne otvorte na ktorejkolvek strane a zarucene sa neodtrhnete skor ako po polhodine. Pochovajte tuto knihu so mnou a budem sa na druhom svete bavit kralovsky.

13.05.2018

Knížka k maturitní četbě, která nezklamala, Ale ani nějak nenadchla..Don Quijote a jeho příběhy, které ho potkají při jeho velkém dobrodružství byly chvílemi až humorné.

24.11.2017

Na knihu si člověk musí zvyknout a pak už se čte sama. Mě bavila a užila jsem si ji. A je to prostě klasika.

10.05.2017

Nařkla jsem kdysi jednu svou kamarádku z naivity. I odvětila mi,že ona si svou naivitu cíleně pěstuje,aby o ni nepřišla.
Zamyslela jsem se nad tím.
A začala jsem si pěstovat vlastní.

26.01.2017

Po asi 25 letech jsem četl podruhé. Vem mě čert, už mě to prostě nebavilo, a dočetl jsem to jen proto, že to bylo naposledy v životě. Nevím čím to, ale v osmnácti jsem to zhltl.

Jinak k utahanosti - je to dobová parodie na rytířské romány psaná parodovaným jazykem a stylem rytířských románů, nemůže to mít spád jako Rychle a zběsile.