Dům za zdí
David Mitchell
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/309778/bmid_dum-za-zdi-yng-309778.jpg
4
335
98
Když nastane přesně ta správná chvíle, objevíte v úzké uličce lemované cihlovou zdí, jen kousek od obyčejné anglické hospody, vchod do neobyčejného domu. Cizí člověk vás tam osloví jménem a pozve vás dovnitř. Zpočátku se vám nebude chtít odejít. Později zjistíte, že odejít nemůžete. Každých devět let tam jeho obyvatelé – podivní sourozenci – pozvou někoho, kdo je odlišný nebo osamělý: přechytralého puberťáka, nedávno rozvedeného policistu, plachou univerzitní studentku. Co se však v domě opravdu děje? Pro ty, kdo to zjistí, je už příliš pozdě… Složitě propracovaný román rozkročený přes pět desetiletí, od konce sedmdesátých let do současnosti, který přeskakuje z jednoho žánru do druhého a ozlomkrk se řítí k ohromujícímu závěru, vás vtáhne do pozoruhodného světa, kde starý příběh o strašidelném domě dostává nový rozměr – jaký si dokáže vymyslet pouze David Mitchell.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2016 , Mladá frontaOriginální název:
Slade House , 2015
více info...
Přidat komentář
Napinave, zajimave, neotrele, trochu psycho, ale jen v pozitivnim slova smyslu. Doporucuji jako kratky, ctivy, mysteriozni roman se zamyslenim se nad dusi.
Hned ze začátku mě hrozně zajímalo, co se v tom domě děje. Jestě teď mi běhá mráz po zádech. Je to úžasně poutavá a lehce děsivá kniha.
Doufám, že bude druhý díl. Do té doby... jdu ze sebe oprášit prach.
David Mitchell je kouzelník. Dokázal mě zmást, zabavit, dostat skoro na kraj propasti šílenství, potřebovala jsem číst a zjistit, jak tohle všechno dopadne. Pro mě to bylo perfektně zpracované čtení, více píšu v recenzi v záložkách :-)
Nejraději bych knize dala hodnocení dvě. Za cca první dvě třetiny 5 hvězdiček, za tu poslední jednu. Hned od začátku jsem byla strašně zvědavá, co za tím vším vězí, kdo se do toho ještě namočí a jak to s "tím někým" dopadne. Příběh měl spád a já prostě nechtěla přestat číst až do konce. A taky mě knížka dokázala pěkně zmást - byly chvíle, kdy jsem opravdu nevěděla, co je skutečnost. Ale poslední třetina mě zklamala. Čtenář je udržovaný v napětí hlavně tím, že nedostává výraznější stopy k odhalení tajemství. Cenou za to je, že se pak na konci musí podrobně objasnit všechno najednou. Nebylo by to tak zlé, kdyby vysvětlení bylo o dost jednodušší. Ale tohle vysvětlení a ještě s překombinovaným koncem způsobí, že závěr najednou působí celkem nudně. A přitom námět to je velmi dobrý.
Brrrr, z té knihy odkapává zlo husté jako smetana. Stránky se z počátku usmívají, omílají přeslazené fráze, lákají, vábí na cukrátka. A pak doslova sežerou duši se vším všudy. Děsivé! Ještě teď ze sebe oklepávám pavučiny.
David Mitchell nám naservíroval skvělý nadpřirozený příběh, který jsem přečetla jedním dechem za jeden den - částečně také proto, že je to dost kraťoučké (a to bych také příběhu vytkla, že není delší, víc rozvedený), částečně proto, že se to prostě nedá odložit :) Těším se na další díl, pokud bude (podle konce doufám, že ano :)).
Celkem pěkně napsaná kniha. Určité "mezery" v příběhu jsou - v jakém ale nejsou :). Pokud se tématika "psychických upírů" někomu zamlouvala, tak určitě doporučuji Hladové hry (Doba mrchožroutů) od D.Simmonse. Simmons není tak úsporný jako Mitchell a celý příběh natáhne na nějakých 1100 stránek, což je oproti krátkému Domu za zdí celkem rozdíl.
Napínavý, těžko odložitelný a na jistou překombinovanost (a za mě až násilně působící otevřený konec) doplácející příběh. Než se zorientujete v pojmech a přestanete (anebo taky ne) si je plést s dojmy, je tu konec, jenž vás možná svou soustavou oslích mostů otráví (jako mě) anebo taky ne (když budete ochotní přistoupit na odnikud vyčarované odpovědi a krkolomná řešení). Přesto čtivá záležitost pro ty, kdo mají pro strach uděláno a záhadnými kovovými dvířky uprostřed tajemné uličky by prostě museli prolézt, protože jejich objevitelský duch živený dobrodružstvím by jim nedovolil sklopit hlavu a rychlým krokem pokračovat pryč do bezpečí.
Ostatní knihy od Davida Mitchella mi přijdou mnohem lepší. Ale na jedno odpoledne dobrá zábava. Těším se na české vydání The bone clocks, tím anglickým se nějak nemůžu prokousat :-)
Celou dobu jsem si říkala, proč tam lezli?? Ale i já jsem se nechala ošálit všemi kouzly a halucinacemi. Autor vás zaplete do příběhu, který mrazí a v tu chvíli se ve mně probrala ta strašpytlí část a nechtěla za žádnou cenu sundat nohy z postele. :-)
Na mě to fungovalo. Ten koloběh postav,které všechny dopadnou stejně špatně. Ustálené obraty, vykukující slovíčka, podle kterých ty dva nesmrtelný hajzlíky snadno identifikujete, lidští záporáci... Prostě hezky vystavěná novela od vypsaného autora, který to prostě umí. Ale ano, je to fantasy víc než kterýkoliv jeho dřívější počin. Rozhodně to není vada na kráse.
Nevěděla jsem předem o čem knížka bude - začátek se mi líbil moc (N.B.), detektiv už byl horší, sestry to zase trochu vylepšily, ale konec byl dle mého názoru mimo. Odnikud se objeví záhadná doktorka a poslední události přestanou dávat smysl. Škoda. Možná bych radši nechala řešení na Freye...
Je to přesně ta kniha, u které si říkáte, proč tam jenom lezli. Jednotlivé oběti jsou vzájemně jistým způsobem propojené a tak nějak se znají. Postupně se v knize dozvíte, proč dochází v domě k tomu, k čemu tam dochází. Jediné co mě zklamalo, byl závěr SPOILER: Mám konkrétně na mysli nesmrtelnou doktorku a to k jaké straně patřila-to mi přišlo trochu přitažené za vlasy. Podle mě se klidně mohli dvojčat zbavit i normální smrtelníci, pokud by měli v rukou onen diktafon.
Myslím, že mě první literární setkání s D. Mitchellem. Bavily mě jeho popisy a osudy jednotlivých "zdrojů", ale vlastně nešlo o nic originálního. Takový čtivý mix Neila Gaimana, paní Peregrinové, Zloděje duší od Barkera a podobných mezisvětových příběhů. V hospodě nad sklenkou tomatového džusu tomu trochu došel dech (a jak dlouho vydrží člověk bez kyslíku? ;-) ) Příjemná jednohubka.
V některých pasážích jsem poznával starého dobrého Davida Mitchella, ale jinak je to jen lepší průměr.
"Když umřete, vaše duše projde Soumrakem mezi životem a Mořem prázdnoty. Ta cesta trvá devětačtyřicet dní, ale není tam, abych tak řekl, žádná wi-fi, takže se nedají posílat zprávy. Ani jedním, ani druhým směrem"
Když jsem začala číst, měla jsem chvílemi pocit, že čtu Neila Gaimana a další z jeho fantaskních světů. David Mitchell se ale postupně zase svým stylem hlásil o slovo a zase jsem ho začala poznávat. Slade House je docela zábavné čtení, příběh mě bavil a zajímalo mě, co zase dvojčata vymyslí a jak nakonec dopadnou. Ale zároveň Dům za zdí mě zdaleka nesebral tolik jako ostatní Mitchellovy knihy, jako by se malinko motal v kruhu a nepřišel s žádnou obří peckou, jako by ubral plyn moc brzy. Knížka se mi líbila míň než třeba Sencislo9, viděla bych to tak na 70% hodnocení (3 jsou málo, 4 moc).
Štítky knihy
anglická literatura duchové a přízraky strašidelné domy
Autorovy další knížky
| 2012 |  Atlas mraků |
| 2007 | Třináct měsíců |
| 2013 | Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta |
| 2017 | Hodiny z kostí |
| 2016 |  Dům za zdí |
Kniha Dům za zdí je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 403x |
| Čtenářské výzvě | 34x |
| Doporučených | 25x |
| Knihotéce | 179x |
| Chystám se číst | 178x |
| Chci si koupit | 30x |
| dalších seznamech | 5x |
Napínavý příběh, který Vás nutí pokračovat ve čtení. Trošku mi to připomínalo Doktora spánka od S.Kinga.