Dům u nemocnice

kniha od: Valja Stýblová

Víťa je obyčejná holka, která právě vyšla základní školu. Matka jí zemřela, když byla ještě hodně malá a nedávno ji nahradila macecha, které se narodil syn Vlastík. Její nevlastní matka je velmi lakomá a myslí jen na sebe a svého synáčka. Víťa se chce stát zdravotní sestrou, ale nebýt její starší sestry Lídy, která je už vdaná a pracuje jako zdravotní sestra, otec by jí to nikdy nedovolil, protože macecha si myslela, že vydržovat Víťu Praze by nezvládli. Lída a pomůže Vítě otce přesvědčit a tak Víťa do nové školy nastoupí. Je ale výrazně menší a méně vyspělá něž její supermoderní spolužačky a často se stává terčem jejich peprných poznámek. Děj končí po ukončení prvního ročníku....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/15_/15056/dum-u-nemocnice-sbT-15056.jpg 4.5151

Žánr	Literatura česká, Pro děti a mládež, Dívčí romány
Vydáno	1959, SNDK - Státní nakladatelství dětské knihy
	více informací...

Nahrávám...

Komentáře (20)

Kniha Dům u nemocnice

Přidat komentář

SSTknihy

3 14.08.2018

Dojemný příběh o tom, že když člověk opravdu chce a jde si za svými sny, nakonec se mu to podaří, byť to často stojí spoustu úsilí. Na příběhu je znát autorčina znalost prostředí a díky tomu příběh působí věrohodně, byť dnes již poněkud zastarale. Doporučuji přečíst si hned i druhý díl, kde příběh sestřičky Víti pokrače v mnohem dospělejším tónu.

intelektuálka

20 15.07.2018

A trochu potěšení - i když mi dávno není -náct ...

Po všech psychoanalýzách a krimi lidské čtení o malé a statečné Vítě, která touží stát se zdravotní sestrou.

A na to volně navazuje Až bude padat hvězda.

Valju Stýblovou čtu stále ráda, z jejich knih je cítit vztah k člověku a její lékařská profese k tomu přidává detaily z oblasti medicíny.

Tohle musím doporučit.

blaninka3

1 19.05.2018

Dům u nemocnice a Až bude padat hvězda jsem četla během studia na zdrávce. Naivní hlavní hrdinka Víťa mě něčím neskutečně iritovala, ale stejně jsem si jí docela oblíbila.

evelýny

15 17.11.2017

S knihou nostalgicky vzpomínám na mé čtyři roky prožité ve zdech ,,domu u nemocnice", i když můj příběh nebyl až tak ,,srdceryvný" jako příběh Víti.
Pro dnešní přetechnizovaný a komerčně laděný svět trochu naivní téma. Škoda ...
P.S: Jak ráda bych se vrátila za zdi jedné zdravotní školy a ještě aspoň na chvíli pocítila její atmosféru a ke studiu bych přistupovala určitě zodpovědněji ..., nebo ne? :-))
P.P.S: Tato kniha mi atmosféru ,,mého studia" přiblíží vždy. Stačí natáhnout ruku a sáhnout do té správné přihrádky.
P.P.P.S: Tímto zdravím moji třídní profesorku, protože momentálně v mých uších zní její hlas: ,,Já vám to říkala, Evo!"
Nostalgie na entou ... :-)))