Dům ozvěn
Barbara Erskine
Veliký starodávný dům na anglickém venkově získala Joss Grantová dědictvím po matce, kterou nikdy nepoznala. Když se pak s manželem a malým synkem do bývalého rodinného sídla přistěhují, začnou se dít záhadné věci. Vylekaná Joss postupně odhaluje dávná tajemství historie rodu, na němž ulpělo prokletí, a snaží se ochránit svou rozrůstající se rodinu i přátele. Reálný svět, zalidněný sympatickými postavami, je v příběhu konfrontován s temnou středověkou minulostí.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2008 , BránaOriginální název:
House of echoes , 1998
více info...
Přidat komentář
Za me je tato kniha jedna z nejslabsich knih teto autorky. Dej se prilis tahne, postavy jsou nesympaticke. Do cteni jsem se temer nutila a konec? Zadny wau efekt se nekonal.
Mě osobně kniha nenadchla. Čekala jsem od ní mnohem víc. První polovina knížky je pro mě o ničem a druhá polovina už bylo napětí. Kdybych dokázala odložit rozečtenou knihu tak jsem ji nedočetla. Takle jsem odpočítávala každou stránku a těšila se až bude konec.
Po delší době jsem si znovu přečetla knihu od Barbary Erskinové. Nevím, jestli jsem ji už někdy dávno nečetla, mám totiž pocit, že pokud člověk od autorky přečte 6 a více knih, tak mu jejich děj jednoduše splývá. Zápletky a střídání časových rovin jsou si velmi podobné. Nicméně kniha mě pobavila a odreagovala a tím splnila svůj účel. Taková dobrá jednohubka na pár večerů...
Za mně taková průměrná kniha. Přečetla jsem jí na etapy, což u mne není zvykem. Ale nechtěla jsem jí odložit nedočtenou. Byla jsem docela zklamaná, čekala jsem více.
Tato kniha byla v pořadí třetí od Barbary Erskine, kterou jsem četla. Autorka ovládá historická fakta, která prevtěluje do příběhu a spolu s duchařskými prvky vytváří originalitu rozpolcenou do historické duchařiny, která vyznívá jako skutečnost. Její příběhy však nejsou napsány podle skutečných událostí. Nicméně vyznívají tak. Možná, že ozvěny domu byly hrátky fantazie hlavní hrdinky, protože byla umělkyně, která nemusela hledat inspiraci. Ale ne, nakonec duch skutečně existoval a já vám tímto představuji knihu jedné z význačných spisovatelek dnešní doby, u níž jsem ani jedinkrát nezalitovala, že jsem ji četla.
Na začátku jsem se na knihu těšila. Měla mít všechno co miluju - tajemno, historii a romantiku v jednou. Bohužel, od nějaké 50 stránky jsem se musela do čtení nutit, od poloviny knihy jsem se začala modlit aby tam minimálně dvě postavy umřely (Luke a Lyn). A nakonec jsem to dočetla jenom proto, že jsem prostě ženská zvědavá a chtěla jsem vědět jak to celé dopadne. Posledních 80 stran jako dobrý, ale ten zbytek byla nudná omáčka s tak nesympaticky vypsanými postavami, zdlouhavými a hluchými místy, že mě to přesvědčilo o tom, že k téhle aurorce už se nevrátím...
Po přečtení Žila jsem před staletími jsem sáhla po další knize spisovatelky a už jsem nebyla tak nadšená.Sice je to poutavý příběh plný duchařiny,ale byl o fous slabší.A plný,což mi hooodně vadilo,dramatických chyb-proto o dvě ☆ méně.
Těšila jsem se na napínavý příběh, navnadilo me i vysoké hodnocení. Souhlasím ale s komentáři níže. Spis mi to přišlo místy hloupé, nelogické, nenavazující. Některé události byly rozpitvavany na x stranách a najednou skok o dny, týdny, kdy se nic nedělo? Působilo to na mě jako špatně sestříhaný film. Jedno mi ale kniha dala. Na paranormalni jevy, přítomnost duchu, halucinace a pokud potřebujete někoho odbyt pomáhá čaj. To si musím pamatovat :)
Já, která jsem neskutečný strašpytel jsem se vážně nebála a to se zde vyskytuje starý dům, jedno z nejvíc atraktivních prostředí na duchařinu, hrdinka mě spíše rozčilovala svým nelogickým jednáním, třeba tím, že její syn měl modřiny z neustálých pádů z postýlky a ona mu je vždy jen pofouká a nic s tím nedělá a jede se vesele dál?
Nechápu, ale i kdybych toto pominula tak mě to naprosto nebavilo.
Dlouho jsem se na knihu těšila, o to rychleji jsem ji však odložila. Jak se již některé čtenářky zmiňovaly, děj je zasazený do dokonalého prostřední i ročního období pro takovýto typ příběhu. Nicméně to je také vše, co zaujme. Popisy jsou sice obsáhlé, ale děj utahaný. Vždy jsem přečetla několik stránek a odskočila si k časopisu, protože se kromě neustále se opakujících dějových smyček vlastně nic nového nedozvíte. A když už, tak je to sotva uvěřitelné až hloupoučké. Za sebe se ke knize už nevrátím a případné další autorčino dílko, kterému dám šanci, si nejprve půjčím z knihovny.
PS: Nebála jsem se. A to jsem nějaký strašpytel!
Wau, to byla jízda, určitě sáhnu po nějaké další knize od této autorky. Knihu jsem nedokázala odložit a skončila jsem se čtením v půl 3 ráno, kdy jsem se při zhasínání lekla vlastního stínu ????
Kniha mne bohužel trochu zklamala. Asi je to i tím, že jsem na duchy nikdy nevěřila, proto mi to zde vadilo. Kniha se ale dobře čte, proto je možné, že dám autorce další šanci.
Moje první zkušenost s Barbarou Erskinovou a rovnou na výbornou. Je pravda, že jsem nedokázala číst svým obvyklým rychlejším tempem, a proto mi trvalo přečíst knížku něco přes týden, a to ze dvou důvodů: bohatý jazyk a stylistický způsob + nahuštěnost na stránkách (to není výtka, nemám ráda plýtvání papírem.)
Čtenář je zde postaven před klasický koncept: rodina zdědí starý dům a přestěhuje se do něj. V domě -překvapivě- straší, duch týrá děti, nechává po sobě divné stopy a samozřejmě si je jeho existencí jistá jen žena, v našem případě Joss, zato její manžel, hlava rodiny, o tom nechce ani slyšet. Je Joss v těhotenství přecitlivělá nebo přece jen Belheddon skrývá něco víc?
Autorce se podařilo skvěle skloubit dvě věci - historii mnoha rodin a domu, trochu si přikrášlit anglickou historii a do toho zakomponovat moderní duchařský příběh, který však není ani přinejmenším přitažený za vlasy. Mrazivé pasáže přicházejí nečekaně a opravdu děsí. Takový pamlsek pro knihomoly, co si užívají tajemno s historií, promyšleno do detailů, jasný plný počet. :-)
Nejdříve jsem si říkala, že to bude můj šálek kávy. Tajemná romantika. Podzimní počasí v malebném městečku, starodávné panství, oprašování a zabydlování v novém domově, špatná pověst domu u místních a temná předzvěst toho, co se asi stane dál. Jenže ono se toho pořád nic moc nedělo, akorát tam neustále slyšeli hlasy dětí, viděli plechového muže (?), opakovaly se stejné duchařinky a žádná nadstavba k tomu. Za mě bohužel zbytečně zdlouhavé a málo děje. Stíny v koutech, úleky a výjevy se pořád opakují a příběh je čím dál tím víc těžko uvěřitelný, nakonec skoro až úsměvný.
Skončilo to naivně, jako příběh z nějakého laciného dívčího duchařského románku za pár korun, který koupím někde v obyčejné trafice a který snad do knihkupectví ani nepatří. Erskinovou si asi už odškrtávám ze seznamu a svojí oblíbenou autorku romantických knih nadále hledám. :)
Čekala jsem, že to bude taková strašidelná duchařina a nakonec to bylo to spíš něco mezi strašidelnou duchařinou a románem, ale obojí nedotažené. Byly tam narážky na další milostné sympatie, ale nic z toho... Kniha nenadchla, ale ani neurazila ????
Na tuhle knížku jsem narazila úplnou náhodou a moc si od ní neslibovala, ale nakonec jsem nadšená. Je pravda, že některé věci byly dost přitažené za vlasy, vše nebylo vysvětleno tak, jak bych si představovala, ale všechny tyhle nedostatky předčilo to, jak se mi to dobře četlo, jak hrozně dobře se mi to četlo, protože přečíst půlku tak dlouhé knihy za den, to byl u mě asi rekord. :D Chování postav jsem někdy nechápala, zvlášť to, jak Joss mohla nechávat děti samotné v pokoji, když věděla, co se tam děje. Luke a Lynn byli doslova na ránu.
Docela se divím, že knížka není označena jako horor, ale jen román pro ženy, protože autorka dění v domě popisuje opravdu autenticky a málokdo se asi u čtení ubrání aspoň mírnému mrazení v zádech. Já se během čtení bála hodně, před spaním jsem se téhle knížce oklikou vyhýbala, protože jsem hrozná posera a jsem pak schopná slyšet trávu růst. :D
Skvělá duchařina, jednoznačně doporučuji. ;)
SPOILERY!!!
Dlouho jsem byla rozhodnutá knize dát nejvyšší hodnocení. Od začátku do konce mě udržovala v napětí, byla tam tajemná, mrazivá atmosféra a k tomu úžasně čtivý styl autorky. V popředí stojí starodávný dům s tragickou historií, to mě přímo uchvátilo. ALE ke konci se to zvrhlo v jakýsi laciný horor pro ženy v čele s neohroženou vymýtačkou duchů. Kromě toho, že v domě bylo předuchováno, sex s duchem krále tomu nasadil korunu. Vůbec by mi nevadilo, kdyby autorka nešla tak hluboko do minulosti, ale skončila třeba v 19. století. Po tří sté straně u mě kniha naprosto ztratila hodnotu, protože se příběh stal hrozně hysterický. Navíc ješte ta smontovanost - prokletí, čarodějnictví, do toho zapletený král, přízraky chlapců atd. Paradoxně, dokud se děj "táhnul", kniha mě moc bavila a nemohla jsem se od ní odtrhnout. Naštěstí to docela spravila poslední kapitola, díky níž jsem se rozhodla dát 4*.
Dalším zajímavým aspektem knihy jsou postavy. Musím přiznat, že ani jedna z nich mi nebyla vyloženě sympatická, což ale podle mě není směrodatné, protože sympatičnost postav pro mě není měřítkem kvality díla. V životě taky nepotkáváme jen milé a přátelské lidi. Luke a Lyn byli neuvěřitelně natvrdlí, Joss zase příliš hysterická a přepracovaná, i když pořádně nic nedělala. Budiž...
Naprosto katastrofální byl ale překlad knihy, mám dojem, že překladatelka byla snad opilá (:D).
Suma sumárum, navzdory všem zmíněným negativům se mi kniha líbila
a příjemně jsem se u ní bála. Erskinová dokáže výborně vystihnout atmosféru ponurého sídla. Na začátku jsem čekala spíše psychologický román s duchařskými prvky a dostala jsem horor pro ženy. Erskinovou ale rozhodně nezavrhuju, někdy si od ní zkusím přečíst jinou knížku. :)
Kniha se mi četla dobře. Chvílemi se mi sice čtení zdálo zbytečně zdlouhavé, ale posledních cca 120 stran jsem v napětí přečetla na jeden zátah. Bylo to strašidelné čtení. Závěr mohl být naopak trochu více rozepsaný, ale vše podstatné jsem se dozvěděla. :)
Štítky knihy
děti čarodějnice anglický venkov duchové a přízraky prokletí strašidelné domy strašidelné příběhy duchařské romány
Autorovy další knížky
| 2005 |  Žila jsem již před staletími |
| 2008 | Dům ozvěn |
| 2019 |  Strom duchů |
| 2014 | Nejtemnější hodina |
| 2017 | Spáčův hrad |
Kniha Dům ozvěn je v
| Právě čtených | 12x |
| Přečtených | 1 123x |
| Čtenářské výzvě | 55x |
| Doporučených | 62x |
| Knihotéce | 387x |
| Chystám se číst | 263x |
| Chci si koupit | 67x |
| dalších seznamech | 5x |
Kniha se mi ze začátku moc dobře nečetla, bylo tam plno stran kde se nic moc nedělo a říkala jsem si, že se na to snad vykašlu. Joss a Luke mi byli v jednu chvíli extrémně ne sympatičtí, hlavně kvůli jejich pro mě nepochopitelných důvodu. Kdo nechá plačící, hysterické dítě x nocí za sebou v pokoji a nezájem? Kdo si pozve svou sestru na hlídání a nestará se o své děti a radeji řeší minulost domu? Dále co se týče u porodu Joss říká nemyslitelné věci jako by toho zvládnu Luke víc než ona. Přitom porod pro ženu je přirozený a fakt to nikdo neodrodí za ní, takže hlášky typu: Luku, budeš to muset odrodit sám " me přinejmenším dost pobavily. Nebo to, že začíná porod a Joss přemýšlí na přehozy na postel. Ten kdo má porod za sebou, ví že tohle je to poslední co ženu zajímá ???? Od strany cca 250 má kniha rychlý spád a děj a nutí vás hltat kapitolu po kapitole a odložit knihu až když u ní usnete. Moc zajímavá kniha, autorka až na pár detailů me velmi zaujala a určitě si přečtu i ostatní její práci.