Dům duchů
Isabel Allende
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/2354/bmid_dum-duchu-TjM-2354.jpg
5
477
106
Na široké galerii postav a jejich osudů je znázorněn složitý společenský vývoj v Chile, nositelé tamní politické moci i jejich odpůrci. Autorčin dar skvěle vyprávět, vytvářet neopakovatelnou atmosféru, činí z této rodinné ságy strhující román, vzrušující příběh nesmírně zajímavých lidských osudů. Román se stal též předlohou úspěšného filmu.... celý text
Literatura světová , Romány , Historické romány
Vydáno: 2002 , BB art
Originální název:
La casa de los espíritus , 1982
více info...
Přidat komentář
Knížku jsem četla už kdysi jako nactiletá, ale moc jsem si ji nepamatovala, teď tedy podruhé. Moc se mi líbila, prožívala jsem příběhy Clary, Blanky, Alby... nechávalo to ve mně silné emoce, bála jsem se , co bude dal, jak to dopadne... Štval mě Esteban Trubea, ale zároveň jsem ho někdy chápala. Ty životní zvraty, co všechno se může stát během jednoho života a jak moc to člověk nedokáže ovlivnit, jenom se k tomu nějak postavit...
Díky této knize jsem si opět rozšířila obzory. Na čtyřech generacích žen jedné rodiny poznáváme život v Chile v průběhu téměř celého 20. století. A život je to hodně drsný. V první části knihy to ještě zlehčí troška té duchařiny, ale v závěru, který se odehrává po puči v roce 1973, jsem nevěřila tomu, čeho jsou někteří lidé schopni.
Kniha se mi líbila, byla zajímavá, jen bych ubrala popisů postav. Přišlo mi, že se autorka zbytečně rozepisuje, až si někdy protiřečí.
“Paměť je křehká a běh života příliš krátký a všechno se děje tak rychle, že nestačíme postřehnout vztah mezi událostmi, že nedokážeme změřit následky svých činů. Věříme na výmysl času - na přítomnost, minulost a budoucnost, ale je možné, že všechno se děje současně…” říká autorka v závěru příběhu.
Kniha je sondou do relativně krátkého, nicméně brutálního období v dějinách Chile. Po sentimentálně pojatém začátku se zhruba od čtvrtiny knihy příběh rozvine v poetický, aby nakonec skončil depresivním popisem historických událostí v době okolo vojenského převratu. Na závěr přesto zůstane jiskřička naděje, že bude líp.
Kniha určitě není pro každého, ale pokud vám sedí magický realismus, poskytne vám téma, prostředí, jednotlivé postavy i samotný způsob vyprávění autorky ojedinělou exkurzi do historie této latinskoamerické země.
Na mne tady bylo těch bláznivých postav trochu mnoho, proto ubírám jednu hvězdičku.
Miluju tuhle knihu....miluju všechny knihy téhle autorky obzvlášť tuhle a Sépiový portrét. Ta atmosféra, postavy, pachy, zvuky... všechno.
(SPOILER)
Magický realismus a mé první setkání s ním. To magické pojetí mi v této knize moc nesedělo. Ne,že by jsem měla problém se světem duchů, spritualismem,telekinézou. Naopak, já patřím k těm,kteří sami věří v posmrtný život a šestý smysl některých lidí vnímat to neviditelné kolem nás. Ale v knize si tímto autorka zadělala na mnoho nelogičností, aspoň pro mě. Např. Clara za celou dobu netuší, že Blanca miluje Pedra a čeká s ním dítě? Občas to bylo zakomponované příliš násilně. ("Pokoušela se najít systém přímého spojení s Blancou,aby se vyhnula zpoždění zaviněného poštou, ale telepatie vždycky nefungovala....S těžkým srdcem musela Clara používat běžných způsobů komunikace.") . Po první kapitole jsem si říkala, no, jejda, to bude sentimentální melodrama. Poté se začala rozjíždět rodinná sága rodiny Estebana Trueby. Ze všech postav mě nejvíce bavilo číst právě o Estebanovi, i když jeho postava je nesympatická až odporná, přesto pro mě nejzajímavější.Společně s postavou Alby, která byla téměř opakem svého dědečka.Postava Clary mi byla také nesympatická. Jasnozřivá, ale roztržitá, nepraktická, spíše povrchní. Tak na mě působila.
Chyběli mi aspoň přibližné časové údaje, ale i místopisné. Pokud bych si nepřečetla jako první anotaci knihy, vůbec bych netušila, kdeže se tento příběh odehrává. Až vojenský puč napoví.
Občas jsem narazila na podivnou větnou skladbu, takže jsem některé věty musela číst opakovaně, aby jsem pochopila význam. Možná to je jen překladem, nevím.
Samotnému vyprávění občas chybí spád, některé věci mě iritovaly tolik, že jsem si myslela, že knihu ani nedočtu ( např. zrzavý blondýn, vzhled nastrojené myši, slepý a hluchý stařec podle zvuků vnímá, co se děje kolem něj, atd.)
Na konec jsem ale ráda, jsem četla dál. Protože poslední 1/3 knihy,jak mávnutím proutku, začala nabírat úplně jiný styl psaní a mě se moc líbil. Také myšlenky v samotném závěru.
Kniha ve mně probudila zájem zjistit si něco o dějinách Chile více do hloubky. Tedy i mně něco dala, ale asi jistě nepatřím mezi obdivovatele tohoto díla. 65%
Neobyčejně silná kniha. Nejen v magicko realistické části (i když epizody s touhou po létání, mravenci i duchy jsou kouzelné), ale i v sáze rodu Estebana Trueby (jenž bude mít provždy tvář Jeremyho Ironse, i když nikoho jiného si z filmu nepamatuji - a akce jeho stříbrné hole v literární verzi mě spolehlivě rozesmívají) a v té absolutně nečekané, brutální závěrečné části, v níž se mění režimy a ne vždy je dobro opláceno dobrem, ale rozhodně má každé setkání svůj důvod, logiku i následek a nakonec vítězí sice nepatrná, ale přece naděje...
Tato kniha ležela v mé knihovně dlouho... a čekala na tu pravou chvíli, kdy si ji přečtu. Nebylo to snadné čtení, každopádně Isabel Allende je velkým překvapením.
Poutavý příběh (sága) jedné chilské rodiny - ne úplně tradiční. Zasazen do 20. století, který končí krátce po převratu v roce 1973.
Zajímavé charaktery postav, tak odlišných - mystická Clara, despotický Esteban Trueba, jejich synové a dcera Blanca... a mnoho dalších. Každá postava má v knize své místo. Každá je jiná a její osudy jsou mnohdy velmi propletené až nevuěřitelné. Vše je zasazeno do historických událostí, pro nás velmi exotických, protože o dějinách Chille se ve školách obvykle neučíme.
Hvězdu ubírám právě za ty historické události, mě tam trochu chybělo podrobnější zasazení děje do historie, někdy jsem trochu tápala v tom, v jakém období se asi zrovna nacházím... a co se v té době v Chille dělo. Pomohla mi v tom kniha o dějinách Chille, kterou jsem měla připravenou hned vedle Domu duchů a stále jsem si v ní listovala a četla, co se vlastně tou dobou dělo... Převrat v roce 1973 mě doslova "vyrazil dech". Musela to být opravdu hrůza, a přitom šlo o demokratickou zemi...
Děkuji za tento příběh, je potřeba o těchto věcech psát a připomínat si je.
Nádherná a nezapomenutelná knížka! Obdivuju spisovatele magického realismu, protože mě zaujalo, jak jsou schopni těžkou dobu zamaskovat za "nevinné" situace a symboliky. O tomto románu slyším docela dlouho, ale dokopal jsem se k němu až po doporučení profesora na španělský jazyk. Kniha mě nadchnula. Sice jsem cca dva měsíce zpátky četl "Sto roků samoty", což je román, který s touto knihou od Allende sdílí spoustu podobností, ale pokud bych si měl z těchto dvou knih vybrat vítěze, zvolím "Dům duchů". Obě knihy jsou skvělé, ale mě více sednul procítěnější a poetičtější způsob psaní spisovatelky, které se podařilo vytvořit nezapomenutelné a velice jedinečné postavy - Claru například zařazuji mezi své nejoblíbenější ženské hlavní hrdinky. Líbí se mi, kolik nálad, období a důležitých myšlenek se do této knihy vešlo. Zkrátka nemám, co bych vytknul... A protože jsem velký fanoušek Meryl Streep a nově i Clary, filmový snímek rozhodně nevynechám!
... moc mě bavila. Chvílemi jako pohádka, ale celkově to bylo střídání různých charakterů postav, jež na mě leckdy působily podivínsky. Zajímavá rodina to byla
Užasně silný příběh, který zachycuje pohnuté osudy tří generací rodiny Truebů, v nichž se zrcadlí i společenskohistorické a politické změny v zemi v letech 1926-1973 - psáno nádherným bohatým jazykem -doporučuji.
Na tuto knihu mne nalákala Jana (profil v DK: a2jana). Tuto autorku jsem neznal a jelikož o této knize mluvila moc pěkně, tak jsem se rozhodl, že si knihu přečtu. V tomto románu sledujeme osudy mocné a bohaté rodiny ESTEBANA TRUEBY a také společenskohistorický vývoj v Chile od počátku 20. století po fašistický převrat v roce 1973. V románu nalezneme lásku, politiku, prvky magického realismu, autorka v románu upozorňuje na lidská práva včetně ženských práv. V románu se nachází také různé historky, legendy a anekdoty. Knihu hodnotím na 100 %.
Ústředním dějištěm románu je zčásti velkostatek, který se jmenuje TŘI MARIE. Sledujeme život obyčejných lidí – rolníků, kteří tvrdě pracují, aby se uživili a z druhé strany vidíme senátora Estebana Trueba, který je bohatý a vlastní velkostatek Tři Marie, jak si dělá naprosto cokoliv, co se mu zlíbí. Obdivoval jsem na něm píli a pracovitost, dokázal se vypracovat, měl své pevné politické přesvědčení, ale z druhé strany se mi nelíbilo jeho chování vůči ženám.
V románu vystupuje velké množství postav mimo jiné strýc MARCOS se svými bláznivými nápady, služka NANA, prostitutka TRÁNSITY SOTO. Zajímavé byly také sestry MOROVY a jiné postavy. V postavě ALBY, vnučky Estebana Trueby, jsou patrny autobiografické prvky spisovatelky.
Myslím si, že kniha stojí za přečtení. Román je hodně obsáhlý, má 14 kapitol a Epilog. Určitě to není četba na jeden večer, ale do příběhu jsem se začetl a líbil se mi. Není to úplně jednoduché čtení, ale kniha mne obohatila o nové poznatky z Chile a mohl jsem se zamyslet nad mnoha věcmi včetně politiky (socialismus X demokracie). Autorka má dar vyprávění, všechno podrobně popisuje, někdy se mi zdálo až do velkých podrobností, ale každopádně román je zajímavý a byla by škoda, pokud bych si knihu nepřečetl. Knihu bychom mohli zařadit mezi rodinné ságy a myslím si, že se kniha bude líbit ženám.
Kniha byla vydána v roce 1982, byla přeložena do 30 jazyků a jedná se o autorčinu prvotinu. Autorka román napsala během jednoho roku a splnil se jí sen spisovatelky. Autorka byla neteří prezidenta SALVADORA ALLENDA, který byl zavražděn.
V závěru knihy se nachází DOSLOV. Kniha obsahuje také ilustrace.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Spravedlnost! Je správné, aby všichni měli stejně? Lenoši stejně jako lidé pracovití? Tak tomu není ani u zvířat! Otázka nezní chudý nebo bohatý, nýbrž silný nebo slabý! Já jsem také toho názoru, že všichni mají mít stejné šance, ale jsou lidé, kteří nevyvíjejí žádné úsilí. Je velice snadné napřáhnout ruku a žádat o almužnu. Já věřím v úsilí a odměnu.
Když se slepice mohou postavit proti lišče, proč by se nemohli postavit lidé proti lidem, když jim nic jiného nezbývá?
Přišla na to, že ve chvíli, kdy se problémům dá jméno, ony zhmotní a pak už není možné je ignorovat; když se naopak ponechají ve sféře nevyslovených slov, mohou samy časem zmizet.
Tvrdil, že náboženství, stejně jako všechny pověry, člověka oslabuje a dělá ho povolnějším a že lidé nemají čekat na odměnu v nebi, nýbrž že za svá práva mají bojovat na zemi.
V naší rodině je bláznovství rozděleno mezi všechny, takže nezbylo na to, abychom měli jednoho úplného blázna.
Při umírání, stejně jako při narození, máme strach z neznámého. Ale strach je něco niterného a se skutečností nemá nic společného. Zemřít, to je jako narodit se: jenom změna to je, říkala jí Clara.
… paměť je křehká a běh života příliš krátký a všechno se děje tak rychle, že nestačíme postřehnout vztah mezi událostmi, že nedokážeme změřit následky činů, věříme na výmysl času – na přítomnost, minulost a budoucnost -, ale je možné, že se všechno děje současně..
Vždy, když mám na nějakou knihu skvělé recenze, mám také velká očekávání. Dům duchů je nepochybně velmi dobrá kniha, přesto nemohu říci, že by mě nějak mimořádně chytala za srdce. Je to zajímavá sonda do společnosti, v níž se potkávají různí lidé, jejichž charaktery se vlivem společenských událostí a také vlivem stárnutí vyvíjejí. Toť v podstatě vše...
Je to román mimořádně kouzelný, ovšem nedá se při něm neohlížet za Márquezem a jeho Sto letmi samoty. Možná je to škoda ale je to tak. Nevím jak moc se oba autoři vzájemně inspirovali, ale je zajímavé že zde najdeme třeba papouška, také velmi charismatického, kterého jako postavu užil později i Márquez v Lásce za časů cholery. Možná se neovlivňovali vůbec a tím je to ještě geniálnější.
Ale knihy jsou si v mnohém dost podobné. Je to magické a je to opravdu magický realismus. I když bůhví co se za tím pojmem opravdu skrývá.
Barevné, pestré.....velmi zajímavé....5/5 Čteno v polském překladu... překlad výborný....
Pomerne obsiahle dielo čilskej autorky Isabel Allende sa stalo kánonom magického realizmu. Špecificky som sa počas čítania nevedel zbaviť porovnávania s Marquezovým dielom Sto rokov samoty – oba romány zaznamenávajú dynamickú kroniku rodiny žijúcej v „nekonkrétnej“ krajine Južnej Ameriky, v ktorej sa často objavujú podobnosti medzi príslušníkmi jednotlivých generácií, pri čom sa prepletajú prvky magické a nadprirodzené s prvkami skutočnej histórie, avšak vždy prepletené s realitou. Na čele oboch rodín (Buenvidovcov či Truebovcov) stojí mocný patriarcha, ktorý sa dožíva vysokého veku, len aby sa stal svedkom postupného úpadku (rodiny aj vlastného impéria), o ktorom nás v oboch prípadoch rozprávač vopred upozorňuje, napríklad, keď sa pol knihy pred smrťou postavy dozvieme, ako raz daná postava umrie.
Najväčší rozdiel pre mňa spočíval v podprahovom feminizme Isabel Allende, kedy sa v rozprávaní strieda revolučná vnučka Estebana Truebu a samotný Esteban Trueba, už spomínaný patriarcha, ktorému často chýba emocionálna inteligencia, súcit či pochopenie, že sa svet rýchlo mení, pri čom je na chyby, na nespravodlivosť a nerovnosť v diele často poukazované.
Kniha je naozaj obsiahla a objemná, celých 430 strán sme zásobovaní dianím: či už dopodrobna rozobratými dialógmi alebo zhŕňaním toho, čo sa behom skoku o pár rokov udialo. Striedajú sa tu postavy, ktoré pôsobia skutočne aj napriek nadprirodzeným schopnostiam; postavy, ktoré si môže čitateľ obľúbiť (a ich smrť vie naozaj dojať), prípadne ich znenávidieť alebo ich môže aspoň skúsiť pochopiť. Každá si prechádza istými premenami, často sú ťažko skúšané a každá zvádza istý osobný boj. Objavujú sa momenty radosti, tragického smútku, krviprelievania, nenávisti či poeticky opísané romantické chvíle. Autorka píše nádherne a v knihe som nenašiel ani jeden okamih, v ktorom by ma nezaujala – ako vie byť drsná, tak vie byť jemná, dokáže šokovať a súčasne poľudštiť každého netvora.
Dom duchov je však mimo romantických vášní aj prednáškou o histórii či o politickom vývoji a vojenskej brutalite diktátorského režimu: celkovo kniha vraj vznikla ako list autorkinmu umierajúcemu starému otcovi, kedy sa takto skrz magický realizmus a metafory pokúsila spísať dejiny vlastnej rodiny a krajiny. Dielo je tak nielen pútavým príbehom, ale aj svedectvom a akousi mytologizovanou reportážou. Zasahuje do mnohých tém, otázok a ukazuje naozaj rôzne ľudské povahy, vzťahy a problémy.
V tomto bode teda už asi ani nemám ako zakryť, že som si dielo veľmi obľúbil a že niečo z Domu duchov preniklo aj do mňa.
Skvělý román. Čteno kvůli čtenářské výzvě, magický realismus mě moc nelákal, ale také se podívám na další knihy této spisovatelky.
Úžasný román s dojemným příběhem, který mě okouzlil a u kterého jsem si užívala každou větu. Na životě tří generací rodiny chilského senátora jsou popsány události v Chile a jsou zvýrazněny dva rozdílné pohledy na rozpolcené dějiny, na jeho kulturu a politiku. Zároveň jsou tu nádherné příběhy žen tří generací a další lidské osudy, kde magická atmosféra jen podtrhuje samotný děj. Když vypukl v Chile pod vládou Pinocheta vojenský puč, nastalo zatýkání, mučení a vraždění.
Isabel Allendeová je neteří prezidenta Allende a inspirovala se deníkem své babičky Clary, která hovořila s duchy a na zavřený klavír hrála Chopena a dále dopisy své matky, jež jí pomohly oživit vzpomínky na zašlé časy.
Kniha je psána bohatým, poetickým jazykem s perfektně vykreslenými postavami, pro mě tam žádné hluché místo nebylo, vyloženě jsem si čtení užívala. Těším se na její další knihy podívám se na film a určitě si Dům duchů pustím ještě v audio verzi.
Opět jedna kniha, která mi leží v knihovně již léta. Doporučila mi ji kamarádka, koupila jsem si ji, ale založila do knihovny bez přečtení. Pak jsem zhlédla film, který se mi velmi líbil, ale ke čtení jsem se nějak nemohla odhodlat. Až letos při vyhlášení tématu ,,Kniha, která byla v některé zemi zakázána" jsem po ní sáhla a nelituji. Děj začíná poklidnějším představením hlavních postav, stupňuje se při nástupu socialistů a graduje pučem, mučením a osobní mstou. Kniha je napsána krásným barevným poetickým jazykem, postavy jsou vykresleny do hloubky a to vše na pozadí skutečných událostí.
Albu jsem musela obdivovat za její osobní statečnost a schopnost odpuštění neodpustitelného -
... že jednoho dne ... budu moci pomstít všechny, kteří mají být pomstěni. Teď ale
o své nenávisti pochybuji. ...se mi zdá, že se nenávist rozplynula, ... že ztratila své jasné obrysy. Domnívám se, že všechno patří k osudu, který byl načrtnut před mým narozením ...
Kniha mě okouzlila, určitě na ni dlouho nezapomenu. Mohu jen doporučit.
Většina knihy mě nebavila. Přišlo mi to hrozně roztahané. Zachránil to konec, ten byl strhující.
Příliš popisný autorčin styl, časová neukotvenost a neustále skákání do budoucna, které připraví čtenáře o jakékoliv překvapení (proboha proč?), nesympatické postavy, jejichž osud mě pramálo zajímal, znuděnost 80 % knihy kde i popis telekineze, věštění a aviatiky působí nezáživně.
Kontrastní závěrečné pasáže jsou ale silným čtenářským zážitkem a jsou po táhlých výpiscích z rodinné historie doopravdy skličující. Jen škoda, že mnoho čtenářů nebude mít trpělivost a odloží knihu dříve, než k nim dospějí.
Štítky knihy
totalitní stát zfilmováno rodina magický realismus političtí vězni ságy Chile chilská literatura hispanoamerická literatura diktatura
Autorovy další knížky
| 2002 |  Dům duchů |
| 2006 | Eva Luna |
| 2003 | Dcera štěstěny |
| 2003 |  Město netvorů |
| 2001 | Paula |
Kniha Dům duchů je v
| Právě čtených | 6x |
| Přečtených | 629x |
| Čtenářské výzvě | 103x |
| Doporučených | 107x |
| Knihotéce | 230x |
| Chystám se číst | 450x |
| Chci si koupit | 58x |
| dalších seznamech | 22x |
Mystika a politika se prolíná v této hezky napsané knize. Děj nás zavádí do života obyvatel Chile 20. století, až po politický puč v roce 1973 , kdy graduje chamtivost po moci, brutalitu, teror a mučení. Autorka výstižně rozebírá psychologii hlavních postav. Jejich názor na život i politické dění.
Mystika je doménou tří generací žen. Jemná Clara je obdařena nadpřirozenými schopnostmi, Blanka a bouřlivá Alba.Od majitele velkostatku Tři Marie až po funkci senátora se vyvíjí Esteban Trueb. Je výbušný, tvrdý, velmi pracovitý a celý život si stojí za svým přesvědčením, které obhajuje celý život.Nelíbila se mi ale jeho nadřazenost k ženám, které zneužívá.
Celou knihou nás provází láska mateřská, milostná, zakázaná, ale i vlastnost zákeřná a tou je pomsta. To vše ovlivňuje život rodiny Estebana Trueba ......