Duch Pankráce

Smekám klobouk před autorkou, za příběhem je vidět mimo talentu psát hodně velký kus práce. Čtení skvělé, příběh hrůzný a děsivý. Těžko si představit, že se tohle opravdu dělo, kolik lidí trpělo.

Tohle byla 2. kniha v životě, která mě rozbrečela. Nejhorší na tom je, že vše je podle skutečných událostí.
Rozhodně doporučuji - zejména lidem, kteří bagatelizují průběh a dopady 2. světové války.

Myslela jsem si, že když jsem dala Karikův román Na smrt, už mě nic děsuplnějšího nepotká. No, tak mě Petra Klabouchová vyvedla z omylu. Asi i proto, že u Kariky se to odehrávalo "někde v nějakém táboře", v téhle knize se bavíme o Praze, místě, které je tak známé a blízké. Tohle prostě bylo těžké čtení... Nicméně razím myšlenku, že "národ, který nezná svou historii, je odsouzen ji opakovat", a navíc - my to "jen" čteme, ale tisíce lidí to skutečně žily...
Petra Klabouchová navíc píše tak, že to cítíte až v páteři. Cítíte v ní bolest, zmar i naději. Je vám zle z toho, co člověk člověku je schopen udělat, a stejně čtete dál. Protože nejen obsah, ale i forma je velmi poutavá. Nesmírně silná kniha.

Paní Klabouchova, smekám!!! Tohle bylo něco... Mam dost načtení z této doby, ale Váš styl psaní aprokreslenost lidských charakteru je pecka! Ano, je to tezke čtení, ale stoji za to. Moc dekuji za takové knihy!!!!

Autorka opět dokázala, že je výjimečná spisovatelka. Mnohdy mají knihy s těžkým tématem vysoké hodnocení, ale velmi často je to spíše kvůli tématu samotnému. To ale není případ této knihy. Bravurně napsané a mimořádně čtivé navzdory tomu, o čem kniha je.

To byl opravdu silný příběh.
Ten se vreje do paměti a zůstane tam.

Smutné, těžké a zároveň krásné čtení. Jedna z knih která ve vás bude rezonovat ještě dlouho po jejím přečtení. Tato kniha spolu s knihou U severní zdi by měla být povinnou četbou.

Režim sám o sobě není nic bez lidí. A lidi dělají režim. A v každém režimu se najdou hodní lidé, zlí lidé, lidé se strachy a obavami, lidé, kteří chtějí dělat správné věci i ti, kteří myslí jen na sebe a vlastní blaho. Knihy Petry Klabouchové čtu ráda a myslím, že by je měli povinně číst všichni, zvlášť ti s tendencemi volit extremistické strany.

Duch Pankráce. Dle mého názoru nejsilnější kniha Petry Klabouchové. Zároveň jedna z nejlepších knih, které jsem v loňském roce četla.
Milostný příběh trochu jinak. Vyprávěný prostřednictvím motáků, tedy dopisů, které si posílali pankráčtí vězni odsouzení k smrti. Tragické osudy lidí, kteří se nějakým způsobem znepřátelili režimu, byť třeba jen tím, že nezapomněli na lidskost.
Kniha ukazuje děsivou historii našeho národa. Rozum mi zůstává stát nad tím, jakých zvěrstev jsou lidé schopni - jak lze popravování lidí v sekyrárně brát jen jako určité měřítko výkonnosti, jak se dá odosobnit od situace a vraždy lidí brát jen jako povolání…
I přes to všechno ale kniha ukazuje i lásku a odvahu v jejich nejzákladnější podobě. Číst Ducha Pankráce bolí. O to více, že je příběh napsaný podle skutečných motáků. Tuhle knihu by si měl přečíst každý. Už jen proto, abychom nic podobného znovu nedopustili. Abychom věděli, jaké hodnoty jsou ty nejdůležitější. A abychom se dokázali vyvarovat zlu.
6/5!

“Touha po něčem je vždycky krásnější než její splnění, nevyplněná přání dělají život hodný žití.”

Román se odehrává ve čtyřicátých letech minulého století v pankrácké věznici. Sledujeme život, tedy spíš přežívání, lidí, kteří jsou zde uvěznění, protože se nehodili režimu. Čekání na smrt, jejich poslední dny, jejich myšlenky, touhy, naděje a beznaděje nebo bolesti a další trápení. Ale nahlédneme i na druhou stranu mezi ty, kteří to tam měli na starost.

Seznamujeme se s Annou a Robertem, kteří si píšou vzkazy na motáky. Ač se nikdy neviděli, vzniká tak mezi nimi vztah plný lásky, který drží je nad vodou.

Pak je tu Karel, duch Pankráce, který motáky od všech sbírá, vyřizuje a různě předává.

A ještě zmíním Františka, jehož otec je ředitel krematoria, kde jsou spalována těla popravených. I jeho pohled je zajímavý.

Dlouho jsem neměla v ruce knihu, která se mi četla tak těžce vzhledem k tomu, co se tam odehrává za hrůzy. Atmosféra byla opravdu tíživá. Ale je dobře, že si můžeme přečíst, jak to tam probíhalo a co všechno museli vězni vytrpět a vydržet. Úplně nejhorší pro mě byly scény s gilotinou.

Na jednu stranu je kniha hrozná těžká, náročná a často mi bylo fakt špatně, ale na druhou stranu je skvělá a můžu ji jen doporučit. Jen se tedy připravte, že to nebude lehké čtení.

Všechno je to o to víc děsivější, že postavy románu mají reálný základ v osobách, které tudy skutečně prošly nebo s ním byly nějak spojeny.

Chcete-li nahlédnout za zdi Pankráce, pusťte se do téhle knihy. Věřím, že ve vás zůstane ještě dlouho po dočtení stejně jako v mém případě. Klobouk dolů před autorkou, že o tom dokázala psát - mě stačilo si knihu jednou přečíst.

Neskutečné.
Tak strašné a tak silné, že jsem knihu nesnesla mít dále ve své blízkosti.
Včera prodána.
V hlavě strašlivé obrazy už napořád.
Pět hvězd.

Tahle knížka mě úplně rozsekala a bude trvat dlouho než se s tím nějak srovnám. Přes slzy jsem ani nemohla číst. Bylo to děsivé a strašné a zároveň tak krásně a s citem napsané. Jedna z nejlepších a nejsilnějších knížek jaké jsem kdy četla.

Napsat komentář k této knize je velmi těžké. Šokující. A to jsem knih s tématem války, z koncentračních táborů i o poválečném období, nastupujícím komunismu, cetlamnoho. I přesto jsem byla šokovaná znovu a musela jsem si čtení dávkovat. Jedná se o příběh na základě skutečných událostí, Ti lidé, o kterých čtu, skutečně žili, prožívali, přežívali, byli zrazováni, umírali... Tolik statečnosti, hrdosti a cti,co se vejde do jednoho lidského srdce!
Povinná četba pro každého občana by to měla být.

Dočteno.
UFFFFF
Kdybych měla tu moc, nařídila bych, aby si ji povinně přečetl úplně každý... STOJÍ TO OPRAVDU ZA TO (ZA PRECTENI) ...a měla by se vydávat znovu a znovu, pro další generace, aby se nezapomnělo.
Tato kniha musí zákonitě dostat nějaké ocenění. Tedy spisovatelka... Doufám!

Mám několik TOP knih, které mám v srdci i mysli vryté už nějaký rok....ale tento příběh nedostanete z hlavy po zbytek života! To přísahám! A právem řadím knihu na 1. místo mezi mé TOP knihy, co jsem četla.
Co se dělo v příběhu inspirovaném skutečnými událostmi je surové, kruté... krutější, než si vůbec kdokoli z nás dokáže představit. A mezi tím vším zlem najdete i trochu naděje, lásky i lidskosti. Ale zlo stále převažuje. Budete brečet, potečou vam slzy a dost, a několikrát...jen párkrát se pousmějete. A víte co? Právě proto, že kniha ve vás vzbudí emoce a zde hodně emocí, je pro mne známka toho, že je sakra dobře napsaná a dotkla se vás...
JE TO EXTRÉMNĚ ČTIVĚ NAPSANÉ A NEJDE KNIHU ODLOZIT. Autorku mám velmi ráda, četla jsem od ní už několik knih a všechny byly vynikající. Petra Klabouchová psát prostě umí.

Já vlastně nevím, co napsat, protože všechna slova jsou zbytečná, vše důležité bylo řečeno, přesto bych toho chtěla napsat tolik a zároveň nic.

V knihách snesu hodně, nejsem ten typ čtenáře, co u knih brečí. Tvrzení "tahle kniha mé srdce roztrhla na milon kusů", jsem nechápala...

.... Do přečtení této knihy...

Nečtu v knihách doslovy, tady jsem si ho přečetla.

Přečtěte si ho taky. Aby toho utrpení nebylo málo.

To, že je kniha skvěle napsaná, o tom není pochyb.

To, že si jí máte určitě přečíst, o tom taky není pochyb.

To, že by vedle Severní zdi měla být zařazena do povinné četby, to je taky bez diskuze.

Pokud jste nečetli Zeď ani Ducha, trochu Vám závidím a trochu Vás lituju (v dobrém slova smyslu). Začněte Duchem a pokračujte Zdí, jde to časově chronologicky.

Ačkoli jsou obě knihy úžasné, jsou tak bolavé, že si nedokážu představit je číst v blízké době znovu.

Duch Pankráce se určitě zařadí mezi top knihy roku 2025 a určitě mezi mé top knihy vůbec.

5 je málo, kniha by si zasloužila 10 a hrdinové této knihy a tehdejší doby nekonečný obdiv za odvahu, protože tato kniha není jen o utrpení, je především o odvaze.

Jedna z těch na kterou přes slzy nevidíte. Hluboce zasáhne. Silná a nezapomenutelná, jak by příběhy vězňů z Pankráce měly být. Děkuji. Za krásnou dobu, v které žijeme, i za autory, kteří nám to připomínají.

“On totiž nikdo není jen úplně zlej nebo úplně dobrej. A kdo tomu věří, je úplně blbej.”

“Touha po něčem je vždycky krásnější než jejich splnění, nevyplněná přání dělají život hodný žití. Zvláštní, vždycky jsem měla vše a nebyla šťastná.”

“Války vždycky přišly a odešly, nevyhrál je nikdy nikdo. Co je opravdové, trvá navždy. A co není, vezme čas.”

“Přijde jen další jediná pravda. Jako vždycky. Kvůli tomu tu teď umírali….Člověk se nikdy neponaučí.”

“Budou mrtví vítězové a mrtví poražení. Nějak si nás v těch učebnicích už rozdělí.”


5/5*


Z téhle knihy mrazí, a možná ještě víc než z té předešlé (U severní zdi).

Autorka je mistryně vypravěčka, která vás donutí cítit a žít pro postavy, přestože jim v textu věnovala jen několik řádků. Naprosto geniálně přenesla na papír životy královen a zbojníků z Pankrácké věznice, jakožto i odvážných jedinců za jejími zdmi.

Propletenec lidských osudů, který končil pod gilotinou, ale v posledních záchvěvech života dokázal ještě rozesmát, rozplakat, milovat…

Tahle kniha je poezií hrůz minulosti a samotný závěr a doslov Vám vezmou dech.

Pro mě neskutečný čtenářský zážitek a spolu s knihou U severní zdi jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla.

Silna kniha tuto autorku po.precteni u severní zdi a Duch pankrace řadím mezi nově oblíbené a těším se na její nové knihy