Duch domu Ashburnů
Darcy Coates
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/443902/bmid_duch-domu-ashburnu-DDv-443902.jpg
4
2333
738
Strašidelné domy série
1. díl >
O tomto domě se šířily podivné zvěsti bezmála sto let. Jeho majitelka, Edith, odmítala nechat kohokoli vstoupit dovnitř a nedaleké městečko navštěvovala jen málokdy. Po její smrti zdědila dům její jediná příbuzná, Adrienne. Vše co má, je jeden kufr, dvacet dolarů a milovaný kocour. Dům je pro ni příležitost, jak začít nový život, kterou si nemůže dovolit odmítnout. Ačkoli na duchy nevěří, při zkoumání svého nového domova naráží na věci, které v ní vyvolávají neklid. Do tapet na zdech jsou vyryty podivné nápisy, v lese nedaleko domu je ukryt starý hrob a tajuplné portréty v chodbě v prvním patře jakoby sledovaly každý její pohyb. Jak odhaluje další a další tajemství domu, začíná věřit, že pověsti, které se o něm vyprávějí, mají možná pravdivější jádro, než předpokládala. Budova má chmurnou a děsivou minulost. Adrienne postupně zjišťuje, že o její život usiluje něco hluboce nepřirozeného a děsivě odporného.... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno:
2019
,
Fobos
Originální název:
The Haunting of Ashburn House , 2016
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem si koupil, protože jsem se chtěl zkusit bát u knihy. A POVEDLO SE!
Do knihy jsem se pěkně a snadno začetl. Líbila se mi od začátku do konce. Akční pasáže byly opravdu epické a zaryly se mi do paměti.
Celkem zvláštní kniha. Její velká část byla poněkud nudnější a zdlouhavá, ale nečetla se nejhůř. Zajímavé to však začalo být až ke konci, ale i přesto to není nic, co by mě výrazně zaujalo.
První dvě třetiny knihy byly dobré Byly velmi čtivé a udržovaly mě v napjatém očekávání, co se bude dít. Celou dobu to ve mně udržovalo takový ten pocit, kdy víte, že to přijde, ale nevíte co a kdy. Kdyby to člověk neočekával, příběh by byl spíš velmi jednoduchá oddechovka. A pak to přišlo. Nebo spíš nepřišlo. Jakmile se začalo dít to ono, zbyla z toho, pro mě, naprosto neuvěřitelná zápletka, která vyvolávala mnohé, jen ne strach. Větší strach mi nahánělo samotné očekávání. Ale četlo se to celé hezky a rychle. Tak proč ne :).
Ze začátku jsem se nemohla začíst a nechápala jsem, co by mohlo být pointou. Konec měl dost rychlý spád. Možná zbytečně. Pěkně čtivě, ale napsané. Určitě přečtu i další knížky ze série.
Skvěle čtivá kniha. Místy to bylo strašidelné, ale neřekla bych úplně, že je to vyložené napínavá kniha. Každopádně splnila mé očekávání.
Tak tohle bylo něco. Napínavé, místy, aspoň pro mě, poměrně strašidelné, ale nebylo to nic extra přehnaného a to mi právě vyhovovalo a zároveň to bylo takové milé. Dlouho jsem tuhle knihu odkládala, než jsem se rozhodla si ji přečíst a byla jsem velmi mile překvapená, hlavně ten konec a to rozuzlení všech tajemstvích jsem úplně nečekala. Za mě můžu doporučit všem, kteří mají rádi duchy, nadpřirozeno, strašidelné domy atd. Už teď se hrozně těším na druhý díl a doufám, že to bude stejně dobré (nebo snad dokonce lepší) než tady ten první díl. Takže za mě to má oprávněných 5.
(SPOILER)
Ehm, po téhle autorčině knize, mám trochu výčitky svědomí za to, jak jsem na její adresu uštědřila hned několik nelichotivých poznámek o jejím stylu psaní, přístupu k tomuto žánru, unylosti a nenápaditosti jejích příběhů, které většiny lidí uctívá jako nějaké modly.
No a Duch domu Ashburnů mi v tomhle mém mínění tak trochu nakopal zadek - což se mi nepřiznává zrovna snadno. Jako samozřejmě si stojím za vším tím co jsem řekla o jejích jiných knihách a nic z toho bych nezměnila, ale musím být do budoucna opatrnější a neházet všechny její knihy do jednoho pytle, jelikož ta kvalita se u nich výrazně liší. Zároven to neberte tak, že by mě tahle kniha vyloženě nějak odpálila, taky k ní mám mnoho připomínek a určitě se nechystám psát autorce kajícný, omluvný dopis s tím jak jsem se o celé její tvorbě kolosálně mýlila - ale tato kniha je zcela utčitě v top trojce knih od Darcy a já jsem si její čtení strašně moc užila. Ta kniha na mě působí daleko víc vyrovnaně a hlavně propracovaně než ostatní knihy ze série. A já si říkám, čím to je....to po úspěchu prvního dílu začali na autorku tlačit s termíny vydání a proto jsou ty ostatní knihy vždy takové jak na půl cesty...já fakt nevím, ale snad poprvé od Darcy jsem měla pocit, že čtu opravdu plnohodný duchařský příběh, kde alespon většina věcí dává smysl a vše sedí na svém místě. Jako fakt jsem tomu nemohla uvěřit, tahle kniha je v tolika věcech povedenější než její nástupci - postavy jsou zajímavější a prokreslenější, nebo aspon teda hlavní hrdinka, duchařský příběh dává smysl, je nápaditý a opravdu hodně intenzivní a charismatický. Dům je velkolepý, mnoho scén vás dokáže i postrašit nebo aspon vyvolat nedůvěru nebo úzkost. Celé je to napínavé, postupné odkrývání není překombinované a je dobře budované - líbily se mi proměnující obrazy, nápisy na zdech - celkem klišoidné a ohrané věci v tomto žánru, ale tady to bylo pojato po svém a dávalo to příběhu smysl. Dům, který září v pátky jako maják, umírající les kolem...vše to u mě fungovalo. I ten způsob vraždy nebyl jen na krvavý efekt, ale měl své opodstatnění - reinkarnace čarodejnice? proč ne - i ty popisy přízraků a domu byly daleko pečlivější a prokreslenější než jsem u autorky zvyklá.
Za mě teda příjemné překvapení, nakonec jsem jednu hvězdičku přeci jen odtrhla za ten rádoby twist ze zlým utajovaným dvojčetem. Myslím, že se to dalo udělat líp, Edith mohla být prostě ta zlá a nemuseli jsme tam mít nějaký dvojče, který se zase vynořilo jakoby odnikud, jen aby kniha na poslední tři strany měla záporáka - takovýhle přístup mě nebaví jak ve filmech tak knihách, ale tady jsem ochotná to tolerovat víc než u jiných knih o domech, jelikož mi přišlo, že to přeci jen dávalo větší smysl, než u jiných děsivě nereálných Darcy konců, a v těch novinách se přeci jen zminovali, že tam bylo pět obětí, což tak úplně už od začátku nevycházelo, a i to s upáleným tělem bylo trochu divné,...takže tak.
Pokud Darcy tak tuhle knihu můžu opravdu doporučit, těch 80 procent je opravdu naprosto zasloužených...líbil se mi i ten nápad s tím, že A najde přátele a stane se takovým novým strážcem majáku, za mě velmi příjemné zakončení. Takže za mě Darcy určitě nemá stoupající tendenci, prostě nějaké její knihy za to stojí, nějaké moc ne, a ty další vůbec.
Tak to byla jízda ! Přečteno za jedno odpoledne, nešlo jinak. Velmi čtivá duchařinka. Po dalších knížkách určitě sáhnu. Ale asi radši zůstanu u čtení přes den :D
Nevím jestli jsem rozmazlená, co se napětí a zvratů týká, panem Kingem, ale mě to nenadchlo. Čekala jsem až do konce. Dobře, posledních 20 stránek už bylo o něčem, ale určitě nestály za těch 220 předchozích. Je mi líto, čekala jsem víc.
Jsou autoři, kteří díky 250 stranám vstoupí do dějin, a naopak tací, kterým se to nepodaří nikdy. Darcy Coates bohužel patří do té druhé skupiny. Neskutečně plytký příběh, dokonce bych řekla, že hloupý (a tím nemám na mysli duchařskou stránku věci). Po dlouhé době kniha, u které si říkám, jak ji mohl někdo vydat. Abych ale nebyla jen negativní, přestože mě kniha už od počátku iritovala, dočetla jsem ji díky tomu, že je poměrně čtivá a rychle plyne. Nejlepší postava: Wolfgang.
Byla to taková pohádka se strašidelnými prvky.
Kniha se četla dobře a bavila mne, ale moc děsivé mi to nepřišlo. Holt už jsem asi viděla moc hororů v televizi na to, aby se mou cvičil strašidelný román. Příběh byl příjemný a já jsem si ho užila.
Postava pratety Edith mi přišla skvělá a já jsem si ji oblíbila.
Bylo to pro mne oddechové čtení a myslím, že tato série pro mne bude fajn.
Určitě kniha stojí za přečtení.
Tuto knížku (v podstatě se rozsahem jedná spíše o dlouhou novelu, než román v pravém slova smyslu) jsem přečetl po doporučení. Sáhl jsem po ní i toho důvodu, že mě docela zajímalo, jak dnes vypadá bestseller mezi duchařskými romány. Nu, váhám trochu, nakolik spoilerovat a nakolik nikoliv... Každopádně tento komentář prosím nechť každý chápe jako ryze subjektivní hodnocení.
"Duch domu Ashburnů" rozhodně patří mezi knihy, které se čtou lehce a rychle, což není samo o sobě ani chválou, ani hanou. Na knize Coatsové mě každopádně zaujalo, nakolik obratně je to vzorně vydestilovaná průměrnost.
Tím mám na mysli, že jsem nezaznamenal jediný motiv (opuštěný dům na samotě, záhadná rodinná historie, tajemné úkazy nastupující se soumrakem, opuštěný hrob, odkaz na čarodějnictví...), který by už nebyl stokrát použitý v různých "duchařských" příbězích od dob Sheridana Le Fanu až dodnes. Nicméně, připouštím, že i nepřekvapivost má svou svéráznou uklidňující estetiku - jak dobře vědí všechny spanilomyslné čtenářky červené knihovny.
V tomto ohledu mi celý text velmi připomíná některé čerstvě výtvory umělé "inteligence", která prostě jen obratně zkompiluje nejblíbenější motivy a dává je dohromady. Pokud čtenář touží po nějakém originálním motivu, obávám se, že bude zklamán.
Co je jistě pozoruhodné psychologicky - v celé knize není jediná mužská postava. Autorka si vystačí s hlavní hrdinkou, jejím kocourem (jej za muže nepočítám) a několika kamarádkami.
Text je psán oním (pro mě dosti sterilním) magazínovým jazykem, vzorně spisovně, bez většího odlišení různých postav (lexikem, stylem). Vyprávění, takto ústrojně členěno do krátkých kapitol, je striktně lineární, bez disgresí či retardujících reflexivních pasáží.
Hlavní hrdinka představuje každopádně vzorné, skoro "viktoriánsky vzorně" vychované děvče: nekleje, nepije alkohol, nekouří cigarety (těmto neřestem ostatně neholduje žádná z postav, ba není o nich ani zmínka), nezajímá se o chlapce (žádné nemravnosti, prosím) a nemá také žádné další zlozvyky, tedy snad krom jedné.
Jejím miláčkem je kocour, o nějž se hrdinka (potažmo autorka) stará natolik, že místy jsem uvažoval, zda za něj není vdána. Jedinou společenskou starostí je získat si "kamarádky". Alespoň, že její zranitelnost a křehkost je zcela ženská - a tudíž věrohodná.
V tomto smyslu jde vlastně o příběh dospívající dívenky v těle dospělé ženy, která si představuje dobrodružství - jaké by to bylo, kdyby zůstala sama, daleko, v pustém domě, kde straší, bez mámy (a táty).
Jako čtení (čtivo) pro nezkaženou dospívající dceru, která se chce trošku bát (ale ne zas moc) - a není příliš náročná čtenářka - to vlastně je docela prima volba.
Nemohu se zbavit pocitu, že tohle jen klouzá po povrchu. Bylo to takové nemastné, neslané. Stejně jako tato glosa. Přesně takový dojem z knihy mám. Nevím, co o ní říct. Nevím, jestli a komu bych ji doporučila. Možná hodně znudeným čtenárům.
První knížka od této autorky a musím říct že jsem mile překvapen. Máme tu vše, co do tohoto žánru patří. Starý dům, ve kterém se odehrála tragédie, vše staré, zaprášené, okna propuští málo světla a v kritický okamžik nefunguje elektřina. Trochu mě zklamal závěr, ale napsáno je to velmi čtivě. Jen ten pocit strachu se nedostavil a to jsem to četl na noční. Ale ve výsledku to jsou pěkné 3 hvězdy a určitě zkusím druhý díl.
Netajím sa tým, že som posero a ani tým, že jedným z mojich knižných predsavzatí je zbavenie sa tohto označenia. A aký je najlepší spôsob tohto zbavovania? Netuším. Ale čítanie kníh od tejto autorky tam určite nepatrí.
Už od samého začiatku čítania som mala veľmi nepríjemný pocit, ako keby na mňa mali zo stránok každú chvíľku vyskočiť všetky možné i nemožné strašidelnosti a úplne ma pohltiť. Nebudem Vám klamať, keď poviem, že mi po celú dobu behali od strachu zimomriavky po tele, no i tak som sa od knižky nemohla odtrhnúť.
Po dlhej dobe strávenej nad Odeonkou bola pre mňa dĺžka kapitol veľmi príjemným zistením a tiež dôvodom, prečo sa príbeh čítal tak ľahko a rýchlo - žiadne zbytočne zdĺhavé opisy. Skrátka iba to dôležité, čo čitateľ (alebo teda aspoň ja) k pochopeniu potrebuje.
Čo sa hlavnej hrdinky týka, pripadala mi veľmi sympatická i keď na môj vkus až příliš odvážna. Popravde, keby som bola hrdinkou príbehu ja, zrejme by som bola po smrti už niekde na začiatku.
V tomto prípade sa konal i "WOW" efekt na záver, ktorý by som naozaj nedokázala predpovedať ani v prípade, že by som v odhadoch vynikala. Akurát mi asi posledné 4 strany pripadali až rozprávkové, priam komické. Ale bol to jediný okamih počas celého čítania, kedy som sa nebála.
Na záver iba dodám, že i keď to nie je žáner, ktorý by som v minulosti obvykle dobrovoľne vyhľadávala, veľmi sa mi to páčilo a vyvolávalo to vo mne presne také pocity, aké by som od kvalitnej duchárskej knihy očakávala. Takže s čistým svedomím odporúčam, pretože keď som to zvládla ja, Vy to s prehľadom isté zvládnete tiež.
Hezky vystavený příběh, který mě chytil a netrpělivě jsem četla dal. Celkově se mi to napětí vážně líbilo, ale mám radši ty psychologické duchařiny. Toto na mě bylo místy maličko moc, ale moc se mi líbilo rozuzleni!
Abych pravdu řekla, byla jsem mile překvapena, jak se mi to líbilo. Zajímavý příběh, který se výborně četl a měl tu správnou dávku napětí a strašidelnosti.
Mladá dívka Adrienne zdědí po pratetičce rodinný dům, který stojí na samotě v lese za městem. Postupně zjišťuje co strašné se v tom domě kdysi dávno odehrálo a, jak to tak bývá, pořád tam to zlo někde je a bude se s tím muset poprat i ona sama.
Štítky knihy
thrillery tajemství zombie horory duchové a přízraky strašidelné domy duchařské romány
Autorovy další knížky
| 2019 |  Duch domu Ashburnů |
| 2019 |  Tajemství sídla Craven Manor |
| 2021 | Kořist |
| 2020 | Přízraky domu Carrowů |
| 2021 | Hlasy v bouři |
Kniha Duch domu Ashburnů je v
| Právě čtených | 51x |
| Přečtených | 3 103x |
| Čtenářské výzvě | 635x |
| Doporučených | 146x |
| Knihotéce | 970x |
| Chystám se číst | 681x |
| Chci si koupit | 157x |
| dalších seznamech | 23x |
(SPOILER) Sama na horory a duchařiny moc nejsem, ale kamarádka tuto sérii chválila, takže v rámci výzvy jsem po ní sáhla.
Vzhledem k zápletce čtenáře čeká dost popisných částí, málo rozhovorů a ne moc hluboko propracovaných postav. Mně samotné to úplně nesedlo, ale každému vyhovuje jiný styl psaní a příběhů :-)
Oproti tomu, co mi vážně vadilo...
Co Addy celé dny pořád dělala?! Dostanu dům, tak ho snad celý projdu, ne? :-D
A když večer zjistím, že přes okna vidím kulový, tak je snad umyju! :-D
A vrchol příběhu o vražedkyni s nadpřirozenými schopnostmi - zastaví ji zamčené dveře! :-D
Nicméně každý příběh má své mouchy, průměr bych tomu dala ;-)