Dubna: Ostrůvky stability
Veronika Büchler
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/542311/bmid_dubna-ostruvky-stability.jpg
4
8
8
Příběh střeženého města, kde se štěpí atom i lidské charaktery. Petr Weiner je nadaný jaderný fyzik, který prahne po kariéře. Jenže žije v socialistickém Československu, kde člověk s čistým štítem daleko nedojde. Zvlášť když nespolupracuje tak, jak má. Weinerovi hrozí, že jeho poslední naděje na vědeckou kariéru definitivně zhasnou. Ledaže by přijal nabídku Státní bezpečnosti — odjet do centra jaderného výzkumu Dubna v Sovětském svaze a přinést odtud informace, o které by tajná služba mohla mít zájem. Nepředvídatelný svět Dubny však diktuje vlastní pravidla.... celý text
Přidat komentář
Asi nejpoutavejsi z cele knihy byla jen anotace. Cely to bylo takovy nejaky po povrchu.
než jsem knihu začal číst, tak jsem si říkal, o čem asi bude a zda bude mít nějaký přínos. A musím říct, že nelituji, že jsem ji zvolil. Kniha přečtena za den, příběh se čte sám a kniha mi ukázala dost nových poznatků, minimálně o výzkumu jádra.
Kniha se ke mně dostala vlastně náhodou přes kolegu z práce a jsem ráda, protože sama bych si téhle knihy možná nikdy nevšimla, že vůbec vyšla. Což by vlastně byla škoda.
Příběh vypráví osud nadějného fyzika, který proplouvá životem normalizačního režimu - na jedné straně toužící po úspěchu v práci, na straně druhé pociťující vnější tlaky režimu. Vlivem okolností se ocitáme v městě Dubna, reálném místě uprostřed Ruska, kde se výzkum zaměřuje na fyzikální jevy a kde se náš hlavní hrdina snaží uchytit. Pro mne je oblast fyzikální výzkumu na hony vzdálená, přesto se autorce povedlo toto vědecké prostředí výzkumného ústavu vykreslit tak, že i laik se chytá a neztrácí se, což jsem ocenila. Jelikož se v případě Dubny jedná reálné místo s reálnou vědeckou institucí, bylo to pro mne do určití míry i vzdělávací čtení, kdy jsem se dozvěděla zase o něčem novém.
Příběh samotný pak byl určitou sondou do společnosti žijící v socialistickém zřízení, kdy se náš hrdina ocitá v určité pasti - vydírání, oprese, StB, rodina i kariéra v ohrožení - to je tady zdánlivě na denním pořádku. Autorce se tu podařilo dobře navodit určitou atmosféru strachu, určité paranoie, v níž se hlavní postava ocitá - a docela dost se to přenáší i na čtenáře, aspoň mi to tak přišlo.
Tahle kniha se ke mně dostala nečekaně, ale jsem za to ráda, protože se z toho nakonec vyklubalo zajímavé, vcelku intenzivní čtení. Pokud vás tohle téma aspoň trochu zajímá, určitě mohu doporučit.
Očekávání splněna méně než částečně: něco jsem se dozvěděla nového o atomovém městečku a vůbec jaderném programu SSSR (kniha končí perestrojkou). Autorka si o tom nastudovala dnes již o něco dostupnější (ale jistě ne komplexní) informace, mnohé ale zůstává utajeno.
Nicméně samotný příběh hlavního hrdiny byl hodně podivný a mnohé nepřesné až nevěrohodné, např. letmá zmínka o tom, že byl VYLOUČEN ze strany, by ve skutečnosti znamenala jeho konec v (jakémkoli) oboru a tvrdou perzekuci i jeho širší rodiny (navíc snad i jeho bratr byl v emigraci, takže tuplem). Mohl být možná ještě VYŠKRTNUT ze strany, což by znamenalo menší, byť stále velká omezení, ale případně by se mu při popisované vazbě na StB skutečně do Dubny podařilo dostat s rodinou a pracovat tam...
Krom toho nejen jeho konec byl podivný, ale celé jeho uvažování a jednání (a to pravidelné a časté ježdění autem, soukromě, jeho samotného z místa pod Moskvou až do Prahy??? - dle mého skrovného názoru by tam nemohl jako cizinec do soukromého auta ani sednout, natož se v něm po SSSR pohybovat, nemluvě o té vzdálenosti).
A z jiného pohledu mne doslova nadzvedlo, že když se na prvních stránkách hovoří o katastrofální havárii v Černobylu, v atomovém městečku, které žije zkoumáním jádra, bádá a řeší vše související s atomovou vědou, takže i energií, se to prakticky ledabyle! bez zájmu! přešlo a celou knihu se to vůbec neobjevilo, neřešilo, oficiálně, ani v kuloárech!
A pak ještě "zápletka" se schovanými radioaktivními peletkami nalezenými v psacím stole... odkud, kde se tam vzaly a vlastně proč, to jsem se nedozvěděla, takže jen stále kroutím hlavou.
Autorka je s ohledem na popisovanou dobu příliš mladá, socialismus zažila maximálně sotva jako prvňáček, takže nemá dostatečný osobní vhled do toho, jak to u nás, tím méně v SSSR chodilo v tuhých dobách před revolucí/perestrojkou. Sice uvádí zdroje, ale hlavně staví na rozhovorech, a zřejmě to způsobuje zkreslení, nepřesností, až zásadní chyby. Proto za mne ve výsledku velké zklamání.
Pozn. : zmíněn je v textu - bez dalšího - Lysenko jako zarytý nepřítel Mendelovy teorie dědičnosti, ale zase chybně jako _Lyšenko_
Čtivá sonda do života československých vědců v sovětské obdobě CERNu. Je poznat, že autorka je psychoterapeutka: vhled do duševních pochodů hlavního hrdiny je hluboký a věrohodný. Způsobem vyprávění historie bych román zařadil do linie nečernobílých narativů o naší minulosti, které narušují dichotomii dobrý vs. špatný, strana vs. lid atd. Což je vždy osvěžující.
Dubna: Ostrůvky stability
Pořád jsem čekala, co se stane, ale vlastně v celém příběhu nenastal žádný výrazný zlom. Tak nějak si plyne, hlavní hrdina vysvětluje, proč se zapletl s STB a jak žije jeho rodinou v Dubně. Sem tam se objeví se nějaká dějová linka, která zas vyprchá. Ale půl hvězdičky přidávám za rozšíření vědomostí o existenci Dubny.