Vetřelec
Tana French
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/350658/mid_vetrelec-THN-350658.jpeg
4
221
54
Dublinské oddělení vražd série
< 6. díl
Je oddělení vražd, kam se na začátku své kariéry ze všech sil snažíte dostat: oddělení, kde každý den balancujete na okraji s geniálními gaunery a psychopaty s vědomím, že jediné mrknutí ve špatnou chvíli může znamenat rozdíl mezi vítězstvím a dalším zavražděným. A pak je oddělení vražd, na kterém pracujete doopravdy, kde vás ostatní mají za vyvrhele. Kde děláte jednu noční směnu za druhou. Kde schytáváte schválnosti a zlomyslné žerty daleko za hranou snesitelnosti. Kde řešíte tuctový ksindl, pročítáte svědecké výpovědi a zoufale vyhlížíte případ, který by vás mohl dostat tam, kde jste chtěli být. Ten dnešní případ mezi ně nepatří. Podle policajtů z místní stanice jde o tuctové domácí násilí. Od detektiva Antoinette Conwayové a jejího parťáka Stephena Morana se čeká, že pouze vyhledají amanta zavražděné a dají mu náramky. A pak už bude všechno zase jako dřív, zpovzdálí budou přihlížet, jak si to policejní esa rozdávají s psychopaty. Jenže když se Conwayová zahledí do tváře oběti, zjišťuje, že už ji předtím viděla. A znenadání dochází k šokujícímu přesvědčení, že všechno je jinak. Tohle je případ, na který čekala. Precizně střižený a brutální, spletitý a závažný. Jenže jedna věc je dostat vraha a úplně jiná věc je jít proti celému vlastnímu oddělení.... celý text
Literatura světová , Detektivky, krimi
Vydáno: 2017 , Argo
Originální název:
The Trespasser , 2016
více info...
Přidat komentář
Tana French potvrdila vysokou laťku nastavenou předchozími knihami a napsala další silný příběh. Napsal bych něco ve smyslu „královna irské detektivky“, ale předběhli mne Sunday Indepedent. :-)
Pomalé rozplétání záhady zavražděné Aislinn, jejího životního příběhu a motivace, perfektní dialogy a psychologie postav. Hlavní dvojice vyšetřovatelů, Antoinetta Conwayová a Stephen Moran se nenechá odradit jednoduchým řešením případu a jde do hloubky. Conwayová navíc svádí boj tak trochu sama se sebou.
Některé předchozí knihy od autory se mi líbily ještě více, ale na maximální hodnocení stačí bohatě.
Tana French opět nezklamala, i další irská detektivka z pera této autorky byla velice čtivá. Zajímavý byl pohled do zákulisí oddělení vražd i specifický přístup hlavní vyšetřovatelky.
Tana French, moje milovaná. Tentokrát trochu jiná; nepřikovala mě ke knížce jako dřív, ale umožnila mi odložit ji (vždy po některém z výslechů) a nechat mi v hlavě skládat k sobě náznaky. (V šachu mě stejně samozřejmě držela až do konce.) Ze současných spisovatelek je pro mě právě ona královnou zápletky a motivace vraha (obojí je u ní tak uvěřitelné - pro mě právě i díky tomu napínavé až děsivé) a psychologie postav. Opravdu jsem si ale užívala autorčin jazyk a styl psaní - dialogy vyšetřovatelů, sehraných jako strojek hodinek, s podezřelým, to je prostě paráda a základ této knížky. Ale já jsem se poprvé v životě zamilovala do něčeho, co jsem jinde a jindy i přeskakovala - do popisů; postav, prostředí nebo zde - hraných rolí vyšetřovatelů:
"Moje parketa je Válečnice, nachystaná kdykoliv spustit palbu a ztrestat vás za všechny vaše hříchy, jakmile přiznáte barvu, anebo Vzteklá mrcha zaujatá proti mužským, pokud chcete nakrknout nějakého sexuálního násilníka nebo neandrtálce; taky umím Holku do nepohody, která drží partu, zaplatí rundu, když je na ní řada, je s ní psina a hoši s ní můžou vždycky poklábosit o problému, který se jim zrovna nechce probírat s kamarádem."
Svěží, má to šmrnc a spád a já pořád nedám na Tanu French dopustit.
Vlastně se to nečte špatně, i vcelku odsýpá, je to slušně napsáno, není nezajímavé podívat se na vyšetřovací metody, přičemž důraz je tu kladen především na vedení výslechů. Ale to je asi tak všechno. Tana French už u mě žádnou další knížkou nedosáhla toho nadšení, jaké jsem měla při čtení V Lesích. I tak mě v jejích knihách bavilo hlavně to, jak uměla vykreslit charaktery a rozehrávat s nimi skvělé hry. Často ve mně vzbuzovala různorodé, ale obvykle docela silné emoce. Většinou minimálně několik postav mě opravdu zajímalo. Ve Vetřelci ne. Všichni mi byli v podstatě jedno, vůbec jsem neměla problém se s nimi na posledních stranách rozloučit. Přišli mi stejně anonymní, jako bych si pročítala zápisy z reálných výslechů neznámých policistů. A celou dobu jsem čekala na nějaký zásadní zvrat a ono nic. Škoda.
Slušně napsaná detektivka , ale možná trochu roztahaný děj. Ani nadšení, ani zklamání.
Na to, jak mám knížky od T. French ráda, tak děj téhle mi připadá poněkud "táhlý". Nikak zvlášť napínavá mi kniha nepřipadala.
Šestý díl v dublinském cyklu - v něčem stejný jako předchozí, přesto nelze říci, že by se autorka opakovala a že by se její knihy stávaly zbytečnou variací na totéž. Její přístup je jednotný ve dvou věcech: každá kniha je vyprávěna z pohledu nespolehlivého vypravěče (s mírnou obměnou v pátém díle), který vystupoval v některém z předchozích dílů + motivy zločinu jsou většinou v principu banální, ovšem autorka dokáže banální motiv rozebrat na rovině motivací a zdánlivě jednoduchou psychologii značně zkomplikovat. Zápletka Vetřelce (v orig. The Trespasser) je jako z některého filmu Alfreda Hitchcocka. Kdo je viník se zde kupodivu zdá být již od začátku pro čtenáře jasné (ačkoli vyšetřovatelé mají, jako obvykle, pochopitelnou slepou skvrnu). Ovšem silná stránka autorky - schopnost podchytit nuance lidských pohnutek a drobných komunikačních her, které nakonec představují důležitý aspekt pro výpověď díla. Čtenář tudíž sice ví, ale přesto je na konci překvapen a paradoxně si je méně jistý, než na začátku - jeho nejistota dokonce stoupá s nabývající jistotou postav, která se projevuje na obou znepřátelených stranách. To celé, aniž by příběh působil vykonstruovaně či příliš nepravděpodobně. Frenchová svým postavám vdechuje život s takovou účinností, až má čtenář pocit, že vnímá projev každého jejich nervového vlákna. To celé jí medle dává slušnou šanci stát se v dobrém slova smyslu klasikem.
Tana French psát umí, což o to, dokázala to již několikrát; můj problém je, že od ní čekám víc než "jen" slušně napsanout detektivku. Tentokrát chybí žánrový přesah, neodehrává se žádné podivno či tajemno, prostě jen čisté kriminalistické pátrání a propracovaná psychologie postav. Napětí příběhu je v tom, že nevíte, komu můžete věřit, než že byste neodhadli vraha. Přes moje nepatrné výtky, těším se na další knihu. (technická: přeložit název The trespasser jako Vetřelec mi přijde neodpovídající)
I když se kniha čte velice hezky, je napínavá a některé myšlenkové obraty hlavní hrdinky mě bavily, tak pro mě byla postava Conwayové trošku nepříjemná
Na konci minulého dílu jsem si říkala, že by hlavní hrdinkou příštího mohla být Conwayová - a ono jo. :-) Mám slabost pro zdánlivě drsné, drzé a silné holky, které se jen tak nezhroutí a nebojí se mluvit sprostě. Navíc mě bavila i zápletka a jsem ráda, že se už nestupňovala "duchařina" přítomná v minulých dílech. Bylo to pořád ještě v pohodě, ale víc už by pro mě asi bylo moc. Doufám, že série bude pokračovat.
Detektivní zápletka byla perfektně zpracovaná.
Kdo mi tam hodně vadil, byla detektiv Conwayová.
Opět úžasné čtení, od knížky jsem se nemohla odtrhnout. Líbí se mi autorčin styl - propojení osobního života detektivů s řešením případu. Jednotlivé postavy díky umu spisovatelky pro mě při čtení oživají a mám pocit, že jsem součástí příběhu. Velké plus dávám za to, že jsem nepoznala, kdo byl vrahem.
Jedno domácí násilí co se zvrtlo a je z toho kriminálka roku. Kniha která je od začátku do konce našlapaná dějem s neuvěřitelně hutnou atmosférou, žádné zbytečné rozbředlé omáčky, vysvětlování nebo snad popisování západu slunce. Souhra u výslechů tak hustých a vyšponovaných, že vám nedovolí přestat číst a s koncem kapitoly si oddechnete snad víc než podezřelí. K tomu psychologická sonda do duše policajtky a chodu oddělení, paranoidní situace, důvěřovat tomu nebo tomu, neuvěřitelné psycho včetně závěru. Prostě Tana French zraje jako ta nejlepší irská whiskey, už teď se těším na další soudek.
Štítky knihy
vraždy detektivní a krimi romány Irsko
Autorovy další knížky
| 2010 |  V lesích |
| 2012 | Na Věrnosti |
| 2013 | Ztracený přístav |
| 2015 | Místo pro tajnosti |
| 2017 |  Vetřelec |
Kniha Vetřelec je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 289x |
| Čtenářské výzvě | 16x |
| Doporučených | 8x |
| Knihotéce | 165x |
| Chystám se číst | 104x |
| Chci si koupit | 15x |
| dalších seznamech | 3x |
Neuvěřitelná jízda. Ztracený Přístav je pro mne pořád číslo jedna, ale Vetřelec je v těsném závěsu a dělí se o druhé místo s Místem pro tajnosti. První třetina, v níž jde zdánlivě "jen" o vraždu a první z asi šesti vrstev faktů, je pomalá a tváří se skoro nudně; druhá část se rozjíždí zároveň s Conwayové paranoiou (s tak věrohodným popisem totální vnitřní nejistoty, která deformuje vnímání nejen případu, ale reality vůbec, jsem se dlouho nesetkala); a třetí část, to je čistá rozkoš čtenářova, napětí eskaluje, byť vrah je dávno znám... A motiv zachování si důstojnosti jako toho posledního, co člověku zbývá, není ani originální, ani v rámci příběhu hlavní, ale velmi silný. A navíc - "Důvod, proč nám to od začátku nebylo jasný, je ten, že jsme přemýšleli jako policajti."