Muž bez tváře

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Paul Mulchrone je průměrný, ničím nevynikající mladý muž z irského Dublinu, jenž se – částečně v důsledku těžkého dětství – prokousává životem doslova ze dne na den. Nemá pořádnou práci, partnerku ani světlou budoucnost. Jen tuctovou tvář, díky níž si vydělává (dá-li se to tak nazvat) na nuzné živobytí. Když se ho kdosi pokusí zabít poprvé, jedná se víceméně o náhodu. Podruhé to už však je záměr. Paul se zničehonic ocitá na útěku, přičemž s hrůzou zjišťuje, že jediní lidé, kteří mu můžou pomoci, jsou zdravotní sestra se zálibou (hraničící se závislostí) v krimi románech a velmi nekonvenční policista se sklonem k násilí. Spolu musí vyřešit jeden z nejzáhadnějších zločinů v historii Irska, jinak se stanou další obětí. A to velmi brzy....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/412826/big_muz-bez-tvare-UKA-412826.jpg 3.755
Série:

Dublinská trilogie 1.


Žánr:
Literatura světová, Romány, Thrillery

Vydáno: , Jota
Originální název:

A Man With One of Those Faces, 2016


více info...
Nahrávám...

Komentáře (23)

Kniha Muž bez tváře

Chesterton
27. listopadu

[audiokniha]
Skutečně dlouho jsme se s autorem sžívali. Asi, že nemám slabost pro stand-up komiky, nesnáším spisovatelskou žvanivost a ani sarkasmus, vulgaritky a crazy pojetí není tím, co mě ke knihám přitahuje. Ovšem ty figurky, které zmiňuje trudoš, jsem si spolu s neskutečným humorem zamilovala od prvních stránek! Tápavé sžívání zavinila taky četba ušima.
Filip Švarc svým hlasem vykreslil až filmové prostředí, dodal příběhu duši a čtvrtý rozměr, ale stejně jako veruptackova, jsem se hodně ztrácela v ději. Přesto se těším na pokračování . . .
3/5

ivulka15
21. září

Jiná a vtipně napsaná detektivka.


jaroiva
26. srpna

Relativně vtipně psaná detektivka o ničem. Thrillerem bych to moc nenazvala. Z tohoto typu "románů" sáhnu příště asi raději po P. Hetešovi. U něj mi sedí víc ten humor a i když je příběh třeba relativně o ničem, baví mě. Tady spíš nebavil.

okeey
14. července

Miluju hlas Martina Stránského, to je prostě dané, ale teď se k němu přidal i Filip Švarc! Jeho hlas hladí po duši a ví, kde má přidat a kde naopak ubrat.
Pro mě to byla bohužel ale co do obsahu průměrná kniha, není to úplně můj šálek kávy, nemusím moc černý humor a některé rádoby vtipné scény mi přišly spíše překombinované.
Postavy byly vcelku sympatické, ale to je bohužel tak vše. Ne každá kniha sedne každému, to je jasné. 3/5 za výborné načtení pana Švarce a vykreslení charakteru postav.

marlowe
24. května

Nekontrolovanou spisovatelskou žvanivost považuji obecně za osmý smrtelný hřích, a Caimh McDonnell se jí, zvláště ve druhé polovině románu, oddává poměrně často, přesto knížku hodnotím jako výjimečně nadprůměrnou, zábavnou a v rámci žánru doporučeníhodnou. Tak neváhejte. 4,5*

Honey19
20. května

Tohle mě bavilo, připomínalo mi to styl psaná Bena Aaronoviche - Řeky Londýna. Už se těším na další díly.

kap66
04. května

Možná jsem Muži bez tváře půlhvězdičku šoupla navíc, ale co, mám slabost pro stand-up komiky. Ne, vážně: hlavní důvod mých pěti hvězdiček je humor spojený s detektivní zápletkou, čemuž já těžko někdy odolám, natož když mě vtipnost nutí smát se nahlas a zápletka není vůbec špatná. A vůbec, tu půlhvězdu sázím zpátky za dialogy vyšetřovatelů, předdůchodového a začínajícího, založené na generační propasti:

„Vám opravdu nic neříká Locika?“ pokračoval detektiv inspektor Stewart.
„Ta pohádka?“
„Ne po…“ Stewart cítil, jak mu začíná cukat víčko. „Ten případ! Jeden z nejproslulejších případů v kriminální historii Irska.“
Wilson se na něho nechápavě podíval, čímž Stewartovi připomněl, jaké to je, když má člověk doma děti v pubertě.
Stewart si povzdychl a pak nasadil svůj záměrně nejpovýšenější tón. „Bylo to v roce 1985 – Bono se zajímal o Ježíše, Bob Geldof o Afriku a sošky Panny Marie se pohybovaly tolik, že měl člověk co dělat, aby narazil na nějakou, co stála bez hnutí. A uprostřed toho všeho přišel ten gigantický průser jménem Locika.“
„Víte, já v té době ještě nebyl na světě.“
„Druhou světovou válku jste taky nezažil, ale jméno Hitler vám něco říká, ne? Co jste dělal v té škole? Jenom seděl a pořád dokola sledoval Mlčení jehňátek?“
„Ten film jsem neviděl ani jednou.“
„No do pr… jak to že… vždyť to je naprostá klasika! Vylíhnul jste se snad před šesti týdny z vajíčka nebo co?“

Nejen tihle dva, všichni byli skvělí, tedy každý svým způsobem. Bavilo mě to moc.
(Jenom poznámka na okraj – muži, nelekejte se, mimino v břiše nekope svou hodně těhotnou matku do vagíny, to by už byla velká divočina. Jako bránu si vybírá močový měchýř a spíš než kopy - hlavičky.)

veruptackova
01. dubna

3,5*
audiokniha
Pokud máte rádi sarkasmus a černý humor, tohle bude něco pro vás. Tohle je opravdu humorná kniha s detektivní zápletkou, která mě opravdu pobavila. Jediné, co bych jí vytkla je množství postav a hlavně podobných jmen, díky čemuž jsem se občas trochu ztrácela v ději.

1