Držkou na rohožce
Ivona Březinová
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/37728/drzkou-na-rohozce-37728.jpg
4
70
20
Právě mu bylo osmnáct a má pocit, že si toho v životě zatím moc neužil. Z doby, kdy byl malý, si pamatuje jen hádky rodičů a hračku šaška, který vypadl z okna místo něj. A pak už jen děcák. Sedm vnucených sourozenců od tří do sedmnácti let. Vopruz. Tři tety a strýc, kteří ho pořád k něčemu nutí. Aby si po sobě uklidil, vynesl koš, umyl nádobí, chodil do učňáku… Vopruz, vopruz, vopruz! Ale teď bude všechno jinak. Je dospělý. Je samostatný. Je nadržený na ženský i na život tam… někde… ve velkém městě. Myslí si, že konečně začne doopravdy žít…... celý text
Přidat komentář
Velmi poučná kniha, bylo zajímavé číst příběh kluka z dětského domova a zažívat s ním všechny nástrahy, které si pro něj autorka připravila (a že jich nebylo málo). Musím podotknout, že život v děcáku mi přišel velmi realistický a o to víc ve mně tato kniha vyvolávala různé pocity. Nepovažuji tuto knihu za ztrátu času.
Ivona Březinová prostě napsat drsnější příběhy pro mládež umí. Akorát jsem si ověřila, proč ji mám ráda. A přes otevřený závěr se domnívám, že chytrý čtenář pochopí, jak by to asi mohlo být dál. Stačí se držet atmosféry knihy. Případně dává autorka člověku možnost vymanit se z ní a domyslet si to po svém tak, jak by si přál.
Podle mě je otevřený konec na místě, protože pokud by to autorka nechtěla odfláknout, příběh by pravděpodobně zabral ještě hodně stran, vzhledem k směru děje, ale tady šlo hlavně o základní myšlenku, která už nyní Jasně vyplouvá na povrch, tudíž pokračování, co by zabralo ještě spoustu času, nebylo nutné.
Za mě rozhodně palec nahoru a klidně rovnou dva, ale doporučuji spíše čtenářům 15+. Mladší dílko buď nepochopí, nebo to na ně bude zbytečně drsné.
Velmi naturalistické, kruté. Ale takový je holt někdy život. Hlavní postava si mohla vybrat lepší cestu. Vadil mi příliš otevřený závěr.
Další kniha od Ivony Březinové zabývající se zajímavým tématem jako je odchod z dětského domova. Děj je dobře propracovaný, jako to platí i u podobných knih od této autorky, jen mi celkem vadilo chování hlavní postavy. Vím, že se to konkrétně u Tonyho dá pochopit, když velkou část svého života strávil v dětském domově, ale mně se víc líbí knížky, ve kterých mám chuť hrdinovi příběhu fandit, což se bohužel o tomhle říct nedá. Takže do hodnocení dávám čtyři hvězdičky.
Dobře napsaná, zajímavá a gradující kniha. Autorka úspěšně pronikla do světa dětí z děcáku, vyhnula se nepodstatným věcem a dovedně kladla Tonymu do cesty jednu překážku za druhou. Jediné co mi nesedlo, bylo, že hlavní postava má osmnáct, přitom jednání se hodí tak na kluka o dva roky mladšího. Teprve v závěru, kdy autorka přitvrdila, jsou události postavě adekvátní.
Perfektní silný příběh! Určitě doporučuji, nudit se rozhodně nebudete. Přečteno téměř jedním dechem, což se mi moc často nestává, že se chci dozvědět, jak to dopadne :) Opravdu Vás to nutí číst, dál a dál... A najednou zjistíte, že je vlastně konec. Moc nemám ráda u knih ty zpětné myšlenky, kdy vlastně přeruší děj a je tam vsuvka, nicméně v téhle knize, ačkoliv těch "myšlenek" tam bylo dost, mi to vůbec nevadilo.
Ačkoliv se většinou českým autorům vyhýbám (sama přesně nevím proč), tahle kniha mě něčím zaujala. Sice jsem si říkala, že to určitě bude blbost, kterou po pár stránkách zavřu a vrátím, ale stejně mi to nedalo a půjčila jsem si ji. Není to žádné extra dílo, nad kterým by člověk valil oči a řadil ho mezi své oblíbené kousky. Konec je taky až moc otevřený. Celou dobu jsem si myslela, že se Tony dostane tam, kam po neúspěších chtěl. Dle mého názoru autorka mohla víc nastínit, co se s ním stalo... Ale jako odpočinková kniha, která je hned přečtená, je to dobré.
Chvílemi mi to připadlo až moc přeplácané. Souhlasím s komentářem pode mnou, že to není vůbec reálné. Trochu mě tato knížka zklamala a myslím, že se k ní už nikdy nevrátím. Ale je to zase něco nového, co jsem ještě nečetla, líbilo se mi, jak do toho byly vmíchané vzpomínky. Všechno se má zkusit :) A tak se snad brzy pustím i do Holek na vodítku.
Dočetla jsem... Silný příběh, ale bohužel ne nereálný. Ukazuje na to, jak se člověku, který se ocitne na ulici rychle mění myšlení. Začátek pouhý výlet a následná zábava a užívání v Praze, pak prudký pád dolů, okradnutí, ztráta dokladů, nemožnost se dostat domů, zapletení se mezi bezdomovce, prostituci atp. Ten konec byl na můj vkus až moc otevřený akorát.
Čtu to. Drsný. Až moc. Není to v žádném případě pro mě. Ale dočtu to. Zajímá mě to. Ale pak se k tomu asi nevrátím.
Tak dočteno. Drsný. Hooooooodně drsný. Až moc. Pro mě v žádném případě, na tohle jsem opravdu moc malá. Tony mi sypmatický nebyl. Už se k téhle knize asi nikdy nevrátím, na mě je to prostě moc, Holky na vodítku jsou 10x lepší!
Velice zajímavá kniha o mladíkovi a jeho představě o životě a následná skutečnost. Příběh chlapce, který vyrůstal v dětském domově a jeho vzpomínky na něj. Jen by mě zajímalo jak to sním dopadlo. :)
Přečteno za dva dny, příběh mě velice zaujal, ráda si přečtu příběhy ze života. Jen mě mrzí ten otevřený konec.
Mám ráda otevřené příběhy - Ivona Březinová v tomto případě dala hrdinovi naději - každý si může příběh dokončit dle svého naturelu. Můj hrdina zemřel - a váš? Jana Semelková
Měla jsem to poravdu rychle přečtené a byla jsem i ráda. Je to nedokončené, mě tam ten konec prostě chybí no.:(
Rychlovka na jeden den, ale - čtivá, zajímavá, ze života, o kterém většina z nás raději jen čte...
Co nestihl do osmnácti, tak se snaží rychle dohnat. A takový rychlý život má i řadu nástrah...
Štítky knihy
česká literatura dospívání dětské domovy děti ulice
Autorovy další knížky
| 2016 |  Řvi potichu, brácho |
| 2007 | Jmenuji se Martina: Jsem bulimička |
| 2006 | Lentilka pro dědu Edu |
| 2007 | Jmenuji se Ester: Jsem gamblerka |
| 2005 | Básník v báglu |
Kniha Držkou na rohožce je v
| Přečtených | 114x |
| Čtenářské výzvě | 6x |
| Doporučených | 9x |
| Knihotéce | 11x |
| Chystám se číst | 23x |
| Chci si koupit | 4x |
| dalších seznamech | 2x |
Spratek, co si myslí, že mu v životě všechno přistane pod nosem. Ale i když dostane pořádnou držku, svůj postoj k životu moc nezměnil, opravdu si nemyslím, že se mu v zahraničí bude vést lépe.