Druhý krok nikam

Profilová povídková sbírka nepřehlédnutelné hvězdy české fantastiky posledních dvou desetiletí prolínající se v žánrech sci-fi, fantasy a hororu. Přepestrá plejáda originálních světů, smršť neuvěřitelných nápadů a bizarnost sršící ze všech koutů. První část knihy tvoří sci-fi povídky nejrůznějších stylů, následují světy pitoreskní a sbírka se pikantně přesouvá do hororového žánru, aby v závěru okouzlila povídkou ve stylu městské fantasy. Každá část knihy je uvedená samotným autorem, který své povídky krátce glosuje. V závěru medailonek autora....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/80_/80735/druhy-krok-nikam-80735.jpg 3.811
Žánr:
Povídky, Sci-fi, Fantasy
Vydáno:, Brokilon
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (4)

Přidat komentář
Hellrampage
25.10.2017

Nápady síce autorovi uprieť nemôžeme, len keby boli lepšie napísané. Jednotlivé poviedky vo Walkerovej knihe kolísajú od totálneho braku, ktoré sa nedajú ani dočítať až k 100%, kedy vás poviedka vyslovene baví a boli by ste radi aj za dlhší román. Preto som knihe dal hodnotenie 50%. Najviac ma bavili poviedky Humotronics, Válka s Goky, Balada o Minervě, Crashtest a vyslovená lahôdka a najlepšia poviedka z knihy bola Pevnosť. Nech sa na mňa autor nehnevá ale Tvorci času alebo Kroniky sa nedali vôbec čítať. V tom sa vyzná len autor sám a malé percento zasvätených. A aj posledná poviedka Krysy stála za starú bačkoru.

Walker mi viac sadol pri brutalitách a akcií než experimentoch so slovíčkami a odkazoch na knihy, ktoré normálny čitateľ nemá šancu všetky poznať. Aspoň som zistil, že pán Walker nie je autor pre mňa a jeho ďalším knihy budem prehliadať.

pafčaodřeky
30.08.2017

Pro mne příliš hard sci-fi, technická, těžká, málo čtivá. Vychvalovaná originalita se nekoná, většinu námětu jsem již četla v jiných (starších) "scifíčkách"...

Novali27
14.01.2014

Při čtení jsem se ocitala v jiných světech opravdu super kniha

Sirius
07.08.2011

Absolutní nářezovka, ve které JWP ukazuje, že není spisovatelským mistrem pro nic za nic. Ta knížka bavila tak moc, že jsem ji prostě musel přečíst za den, což se mi u špalku stalo naposledy ani nevím kdy. Těžko říct, zda jsem tedy větší magor já nebo autor, jehož texty jsou na hranici geniality a šílenství. Jasně, ne všechno se mi úplně zamlouvalo (Ostří času, Kroniky kosmických konstruktorů...), ale jinak panuje absolutní spokojenost. Mám menší podezření, že autor nepochází z naší planety, protože takové nápady na Zemi prostě nikdo nemůže mít. Každopádně jsem toho názoru, že každý, kdo to s psaním myslí opravdu, ale opravdu smrtelně vážně, měl by si Procházkovu tvorbu načíst, protože se z ní dá mnohému naučit. Opravdu jedinou nevýhodu knihy vidím v její tenkosti. Komu má stačit těch 550 stran, když si vezmeme fakt, že autorovy další knížky se pravděpodobně dočkáme zase někdy za pět let?