Drolení
Libor Staněk
Drolení je básnickou prvotinou prachatického rodáka Libora Staňka. Ohledává možnosti našeho vztahování k okolnímu světu a jeho vnímání, zaznamenává křehkost pozorování, drobné posuny v čase a prostoru a především pak trhliny, kterými vstupuje světlo. Jeho neustálá proměna je středobodem celé sbírky.
Přidat komentář
Drolení
Píšu to už s jistým odstupem po přečtení sbírky, takže to bude stručnější a obecnější: Oslovila mě víc než Světelné básně, protože ač nechyběl jistý koncept a usebranost, je pestřejší a propracovanější, čtenář tedy nezůstává na pochybách, zda daný koncept nemá skrýt nedostatek nápadu a umu. Atmosférou, tempem a tónem některých textů z prvního oddílu mi připomněla A. S. Robaynu, jehož jsem četl nedávno. Je tam vítr, slunce, světlo – a hluboce reflexivní vjemovost. Zdálo se, že druhý oddíl sbírky (Dvůr, střed srdce) bude sevřenější, intimnější, kompaktnější prostorově a v konkrétnosti (vzpomínky, prožitku), ale nakonec se od toho prvního vlastně až tak moc neliší. Výtky mám spíše formálního charakteru: 1) místy bych jinak řešil interpunkci (čárek je tam moc – předěl veršů jejich funkci mnohdy dostatečně zastoupí); 2) občas jsem si nebyl jist, zda autor použil určité slovo šťastně a trefně (opravdu mělo být „nesouměrnost světla / obepíná vše viditelné“, a ne např. „nesouměřitelnost“?); 3) proč tam proboha nejsou číslovány stránky a chybí i obsah? (zjevně záměr – ale na můj vkus málo nosný a zbytečný).
Shrnuto: Je to velice dobrá sbírka, která si zaslouží poctivější reflexi. Ještě tři ukázky (tematicky navzájem spjaté, ale jinak spíš vymykající se z celosbírkového kontextu):
Dva chlapci
na horkém chodníku:
ruce opřené o bílý kámen.
---
V jemném dešti loupeš mandarinku
a je to překrásné
jako smích mladých chlapců pod žhnoucími hvězdami,
které brzy snesou do jejich srdcí lítost.
---
Vstoupím do té vody
a budu stejně čistý,
jako děti pod sluncem,
hrající si s barevným míčem,
který létá vzduchem.