Dražba na planetě Gij

01.05.2020

Není všechno klenot, co vypadá jako starožitnost. V jistém návalu nostalgie jsem sáhl po letitém výběru sci-fi povídek, v domnění, že některé knihy získávají s přibývajícími roky na hodnotě. Problém je, že já své fanouškovské mládí strávil u angloamerických antologií jako Od Heinleina po Aldisse nebo Na úsvitu Zlatého věku a s těmi se Dražba na planetě Gij jednoduše nedá srovnávat. Jistě, je tu jistý věkový a kvalitativní rozdíl, ale i s přihlédnutím k těmto bodům nemůžu s čistým svědomím říct, že by kniha obsahovala jedinou nadprůměrnou povídku. Většina autorů buď jen nakousne nějaké téma a nechává pak na čtenáři, aby si pointu domyslel sám, nebo je vyústění natolik prostinké, že se člověk zdráhá uvěřit, že tohle byl původní tvůrčí úmysl. Asi bylo dobovou snahou dokázat, že i na Východě se psalo víc než slušně, naneštěstí výbor je důkazem pravého opaku. Vysloveně hrůza to není, ale kromě jednoho dvou zajímavých motivů a tuctu nedotažených konců jsem si ze souboru nic dalšího neodnesl.