Drákula

Dracula je hororovou klasikou, je dobře napsanou hororovou klasikou, a přesto si mě tak úplně nezískal. A zcela určitě za to nemůže Bram Stoker, který svůj příběh o později nejznámějším krvesaji umístil do dokonalých kulis nevlídných transylvánských hor a později do podobně nevlídných londýnských ulic. Já jsem si děj nedokázal naplno užít, protože jsem v průběhu četby pochopil, že i když mám rád horor jako takový, upíři mě jaksi neděsí. Možná je to i tím, že jsem nikdy nebyl sličnou slečnou s bělostnou labutí šíjí. Já jsem holt spíš na ty domy s neblahou minulostí, přítomností, a pokud se fest zadaří tak i budoucností. Ale přestože nepatřím mezi skalní fanoušky upírského subžánru, uznávám, že to pan Stoker napsal poutavě a já ho fanouškům pití krve s klidem doporučím.

Myslím si, že tuhle hororovou klasiku není třeba příliš představovat. Drákula byla jedna z knih (přiznám se, že první knihou bylo Stmívání), která mě v pubertě přivedla k samotnému čtení a také ke čtení hororového a fantasy žánru. Bram Stoker stvořil příběh, který má všechno – tajemno, hrůzu, napětí, boj se zlem, a to vše v pochmurné atmosféře Anglie devatenáctého století.
 
Kniha je psaná ve formě deníkových zápisů, dopisů, či záznamů z fonografu. Stejně jako v případě Frankensteina, je dán také velký prostor popisu prostředí a krajiny. Vždy se mi právě tyto popisy moc líbily, zvláště Jonathanův popis jeho cesty do Transylvánie na začátku knihy je strhující aneb „Neboť mrtví cválají rychle.“
 
Bram Stoker samozřejmě také dává velký důraz na popisy pocitů a myšlenek hrdinů příběhu, což v kombinaci s krásnými popisy prostředí, pomáhá čtenáře více vtáhnout do příběhu a nasát tak jeho atmosféru. Z pasáže, kdy doktor Seward hovoří s Renfieldem o výživnosti hmyzu a koťat, má člověk husí kůži a podivný pocit v žaludku, stejně jako v případě „lovu na Lucy“ či „lovu na samotného Drákulu.“
 
Překvapivé je, že je Drákula často brán jako milostný příběh, což dokazuje například seriál s Jonathanem Rhysem Meyersem, filmový Drákula z roku 1992, či počin z letošního roku od Luca Bessona, který se velmi zaměřil na Drákulovo hledání jeho osudové lásky. Drákula je zobrazen jako romantik a milovník, který je osudově spoután s Mínou, protože mu připomíná jeho lásku, v originální knize opravdu milostnou linku mezi těmito postavami nečekejte, což mnohé asi překvapí. V knize se Drákula neštítí ničeho a postupně ničí jak Lucy, tak i Mínu, které má za zlé, že ho se svými přáteli chtěla přemoci, sám však netuší, že jeho čin pak povede k jeho zkáze.
 
Drákulu doporučuji každému fanouškovi upírských knih a hororů, ovšem čekejte náročnou knihu, která se možná ne úplně každému bude dobře číst, ale věřte mi, že to stojí za to.

Vím, že se jedná o klasiku, ale kniha mě bohužel vůbec nebavila. Protrápila jsem se směsí deníkových úryvků a dopisů jen kvůli čtenářské výzvě. Příběhu chybělo napětí a děj se zoufale vlekl.

Tahle kniha mě nebavila. Čekala jsem zajímavý upírský příběh. Místo toho jsem četla hodně nezáživný deník.

Vždy sa nájdu čitatelia, ktorí sú touto nesmrteľnou gotickou klasikou nepobozkaní. Ja sa k nej vraciam po vyše 20-tich rokoch a nemohla som si vybrať dokonalejšie obdobie, ako tohtoročnú žltým lístím zaliatu nádhernú jeseň.
S kompletným nekráteným vydaním som sa neponáhľala. V knižnici mu to náramne pristalo a asi to tak malo byť, lebo nakoniec mi ho predčítal charizmatický Robo Roth. Vďaka svojej bezchybnej intonácii zahodil všetky moje obavy z afektu, ktorý občas nezvládam. Mala som teda menšie obavy, ako to dopadne, ale žiadne teátro sa nedostavilo, iba ohúrenie jeho hlasovým prednesom.

Namotal sa aj môj priateľ, román je fakt dobre napísaný, ale spoločne sme si pofrflali nad rýchlo zbúchaným koncom. :D
Do pekla s nami, ale viete ako - v dnešnej dobe a po toľkých rozťahaných aj psychologických záveroch už automaticky očakávate, že predĺžené konce budú hádam všade, aj v 128 rokov starej knihe. :D

Aby som ale k pánovi Stokerovi nebola neúctivá a nemyslela na to, že Kingov záver v Prokletí Salemu neprekoná už asi žiadna vampírovina, Draculu stále považujem za jednu z najlepších kníh anglickej literatúry.
Ak by som si ale teraz zvolila čítanie namiesto audia, asi by ma porazilo. Nebudem klamať, že ma to miestami nudilo a krása starého jazyka ma zrejme nadobro opustila. Svoje historické románové obdobie mám už dávno za sebou, ale aspoň viem, že ak ma chytí rapel na opakovačku, zoženiem si skrátenú verziu, nech nezívam (odpusť Bram).

V téme ostávam celý týždeň a oprašujem niektoré filmové adaptácie, doplnené najnovším filmom, ktorý nie je až taký waw, ako poniektorí tvrdia, konečne som si tiež pozrela britský 3-dielny seriál z r. 2020, ktorý prevýšil moje očakávania a následne sa nechcene dorážam 10-dielnou americkou hovadinou, ktorej nepomáha ani mladý Tudor (Jonathan Rhys Meyers). :D
Ak by ste si chceli dať drákulovské repete, ako ja, odporúčam vyskúšať audioknihu s atmosférickou hudobnou vložkou. Je to úplne iný zážitok.

Aj ja si na tento formát zvykám už viac ako dva roky a stále sa neviem sústrediť na 100%, ale vďaka audiu môžeme „čítať“ naozaj všade a „takmer“ celý deň (obzvlášť je to veľká výhoda pre pomalších čitateľov).
Nech sa už rozhodnete akokoľvek, ani filmová voľba s Gary Oldmanom, krásnou Winonou Ryder a ešte viac rozkošným mladým Keanu Reevesom nie je zlé riešenie (úplne som zabudla, že jednou z Drakulových neviest je Monica Bellucci a ukáže svoje dokonalé poprsie).

Klasika hororu, ale taky britského koloniálního myšlení a jistého latentního rasismu. Upír a nemluvní Slováci, kteří ho pomáhají pašovat do Londýna, to je prostě takovej východní bordel ohrožující starou dobrou Anglii. Ne nadarmo si Stoker vzal na paškál Sedmihradsko (Transylvánii) coby nejvýchodnější kus habsburského státu tam někde daleko na kontinentu. A upřímně, my Češi jsme v tomhle na jedné lodi spíš s těmi východňáry než s ostrovní říší.

Rumuni prý o tu drákulovskou image nijak zvlášť nestáli, ale kapitulovali před silou trhu - když už jim to stejně v evropském vnímání nikdo neodpáře, tak aspoň na těch několika "Drákulových" hradech něco vyrejžovat. Napadá mě, že aspoň k něčemu byl Maďarům Trianon – s transylvánským územím bezpečně předali velkému Rumunsku i tu upířinu!

Přihřeju si svoji polívčičku a zájemcům o reálnější historickou Transylvánii doporučím Mikuláše Bánffyho, román Byli jste sečteni. Šlechta, plesy, lovy, lesy, hazard, romantika a politika.

Nejslavnější upírský horor DRACULA (1897) od irského spisovatele BRAMA STOKERA (1847–1912) asi všichni známe z některé z mnoha filmových verzí, které se tu více, tu méně odchylují od románové předlohy. Tu jsem už kdysi, na gymplu, začal číst, ale přiznám se, že tenkrát mě poněkud nudila a taky mě odrazovala její forma – Dracula je totiž psaný formou deníkových záznamů, dopisů, telegramů a novinových zpráv. Takže tehdy jsem zůstal asi ve třetině a až nyní jsem se k Draculovi vrátil a přečetl celou knihu, mj. i ze zvědavosti, jaký je děj románu, jehož řadu zfilmování jsem viděl. Teď mi jeho forma přišla zajímavá, i když je to tím pádem vyprávění občas zdlouhavé na úkor napětí a místy plné zbytečného balastu. Zejména natahovaný, zbytečně překombinovaný závěr vyžaduje špetku trpělivosti, zatímco samotný konec hraběte Draculy je poněkud zklamáním – filmy tohle řeší lépe a efektněji. Nicméně i tak stojí za to Draculu přečíst, je to prostě neodmyslitelné základní dílo hororové literatury, které zvedlo zájem čtenářů o vampyrismus a podnítilo četné adaptace a mnohá další díla s upírskou tematikou. Má podmanivou, tajemnou atmosféru, které není těžké podlehnout…

Viděla jsem spoustu filmových zpracování, ať už Drákuly, Nosferaty nebo jakékoliv jiné filmy, kde se postava Drákuly vyskytuje a konečně se dostala k přečtení knihy.
Vůbec mi nevadil deníkový styl a jazyk byl taky v klidu, asi taky záleží na překladu, já mám knihu z Levných knih, je tam spousta chyb, ale úplně mi to nevadilo.
Dějově mě nejvíce bavil začátek, Harkerovy zápisky z Transylvánie a pak asi ještě Mina a Lucy ve Whitby. Poté mi už některé věci přišly, že se až moc opakují, jako například léčení Lucy nebo neustálé přepravování beden. Samotné finále a vyřešení problému mi přišlo až moc rychlé na dnešní poměry.
Celkově mě kniha ale bavila, byla čtivá a postavy byly zajímavé. Když ještě vezmu v potaz její velký vliv na kulturu 20. a 21. století, tak musím knihu jen doporučit.

Drákulu jsem si přečetla po letech znovu, protože se mi hodil do letošní výzvy. A je pořád stejně skvělý.
Líbí se mi prostředí 19. století, chování postav, udatní a odvážní muži bránící své líbezné a nevinné ženy. Sice jsem se vůbec nebála, ale bavilo mě to, ta atmosféra je skvělá.

Tuto asi nebudem úplne objektívna, pretože sa jedná o moju srdcovku od detstva :) čítala som ju asi 10x

Keď som mala 12 rokov som si ju priala k meninám (už vtedy som bola milovník spooky tematiky), a potom ju tajne v noci čítala pod perinou a svietila si mobilom, ach :) to bola atmosféra, najmä počas scény na cintoríne. Veľmi príjemne som sa bála ešte niekoľko mesiacov po prečítaní.

Dnes, zvlášť ak ju čítate ako dospelí milovníci hororov sa báť asi nebudete, ale garantujem vám, že ak ju budete čítať v tej správnej atmosfére - čiže sami doma, v noci, ideálne počas búrky budete mať čitateľský "orgazmus".
Dracula je hororová legenda, ktorá vznikla práve v tomto diele

Ze začátku bylo těžší se začíst, ale protože rámcově příběh znáte, chcete vědět podrobnosti. Nu, nečetlo se mi to lehce,ale vytrvala jsem a udělala jsem dobře. Jazyk odpovídá 19. století. Spoustu detailů už jsem si nepamatovala. Vydání Hanackeho nakladatelství bylo ovšem tiskově velmi slabé a na začátku chyběly vytištěné dvě strany. Nedoporučuji Vydání, které má na obálce plešatého upíra s pařátem.
Co se ale nedá upřít je genialita námětu příběhu o netvorovi,který vlastně neexistoval do doby, než ho Stoker stvořil. Od té doby je z něj hororový kult přežívající víc než sto let. Legendární strašidlo, které nemá mnoho obdob.

Dala jsem si to k " Halloweenu". No, je znát, že to bylo napsáno před staletími... Je to klasika, ale dneska jsme již odkojeni " jinými masakry" ..

Draculu jsem neviděla ani dříve nečetla. Výzva mě tedy nakopla, abych si toto legendární dílo přečetla. Pro mě to byl průměrný zážitek. Nelíbila se mi forma (deníků a memorand). “Duchařinu” v knihách nevyhledávám, takže i se samotným příběhem jsem lehce zápasila. Nakonec jsem ale dočetla a nelituju těch 600 stran, kterými jsem se ale louskala na své poměry neskutečně dlouho.

Tato klasika hororového žánru mi hezky zpříjemnila baboletní víkend. Upíří příběh, jehož je tato kniha předlohou či inspirací, jsem viděla či četla již ve vícero podobách ve filmovém i knižním zpracování, ale toto je prostě ten základ. Knihu jsem si tentokrát vyslechla v audio verzi ve skvělé interpretaci pana Soukupa, přičemž volba knihy mi ladí do prvního tématu letošní ČV.

Jedinečný a poutavý příběh. Myslím ale, že děj je na vkus dnešního čtenáře poněkud natahovaný a obsahuje pasáže, které jsou pro posun děje zbytečné, ale rozhodně ne nezajímavé. Celkově se kniha četla moc dobře. Líbil se mi styl psaní - kniha je napsaná jako "román v dopisech". Mohli jsme tak nahlédnout do myslí jednotlivých postav. Jinak musím přiznat, že jsem během čtení stále čekala nějaký plot twist, kdy by se například jedna z hlavních postav stala padouchem, protože se mi nezdálo, že jsou všechny hlavní postavy tak šlechetné a zcela "bez poskvrnky". :-D A nakonec jsem zjistila, že padouch je od začátku do konce skutečně jen jeden. :-)

Četla jsem po x letech, ale moje tehdejší nadšení se nějak neopakovalo....

Draculu, jedno z nejznámějších a nejúspěšnějších děl klasické hororové literatury, které autor Bram Stoker poprvé vydal v roce 1897, jistě nemusím dlouze představovat. I mně byl příběh tak znám, až jsem si myslela, že jsem ho v minulosti četla - ale při této četbě jsem teprve zjistila, že jsem znala maximálně nějakou zkrácenou verzi ze školy, a o kolik jsem vlastně doposud přicházela!
Vyprávění je psané formou dopisů a deníkových záznamů skupiny přátel, kterým cestu zkříží nejznámější upír hrabě Dracula a oni se rozhodnou ho navěky zničit. Navzdory svému stáří příběh působí nadčasově, skvěle buduje atmosféru, a i když hlavní události dobře znáte, přesto vás donutí ke strachu a napětí. Ačkoliv děj někdy plyne pomaleji, kniha se čte velice dobře. Závěr je naopak poměrně rychlý - čekala jsem akčnější a propracovanější závěrečný souboj s hrabětem. V dnešní době mě také pobavily šovinistické poznámky mužských postav o silné ženské hrdince Mině Harkerové (např. poznámky ve stylu, že ačkoliv je pouhá žena, dokáže přemýšlet jako muž a má "mužský mozek"), ale bez její pomoci a důvtipu by však ostatní Draculu nedopadli. I přes pár těchto maličkých nedostatků si však toto klasické dílo zaslouží plný počet hvězdiček. Na závěr musím také vyzdvihnout nádherné bookporn vydání od nakladatelství Argo se sametovou obálkou, ilustracemi od Františka Štorma a nádherným poetickým překladem od Tomáše Korbaře.
Doporučuji jako kultovní klasiku, která inspirovala mnohá další literární, filmová a jiná umělecká díla. Přečíst si Draculu je povinnost, a to nejen pro fanoušky hororů!
Hodnocení: 5*

Tento komentář také najdete na mém bookstagramu @knihy_a_kava :)

Příběh sám o sobě skvělý. Ale příšerně ukecaný a trpící nadbytkem slov a informací. Zdlouhavé popisy duševních chorob, opisování osobních deníků na stroji, vzájemně čtení deníků, půl roku plánování než ho konečně jdou zneškodnit …..

Nicméně stále a pořád je to dílo, otevírající dveře dalším generacím upírů. Každý začátek je těžký, takže nebudu házet Draculu do žita.

Skvělá klasika, kterou by si měl každý přečíst. Taková náladová hrdinská viktoriánská atmosféra s krásně propracovanými postavami a popisy Anglie i Transilvánie. A samozřejmě tak trochu gotický román s prvky nadpřirozena. SPOILER: Do Whitby, kde se příběh částečně odehrává jsem měl to štěstí se podívat. Hřbitov má jedinečnou atmosféra a opravdu fascinující výhled popsaný v knize. A hlavně neuvěřitelná scéna s lodí za bouře, která nepoškozená bez posádky vpluje do zálivu je opravdu založena na historické události, kterou se autor inspiroval.