Drak na polní cestě
Drama ze současného venkova, který čelí tlakům velkého byznysu. Kristýna, učitelka hudby, se po letech vrací z Prahy do Nového Lhotce. V pětatřiceti letech se pokouší narovnat vztahy s rodinou a na jihočeském venkově zapomenout na minulost. S Tomášem, ředitelem místního statku, se znají odjakživa a spojuje je snaha zachránit své osobní životy a také jedno chátrající stavení na návsi. Tomášovi je pětapadesát, dlouho žije sám a cítí, že stárne. S Kristýnou přichází naděje, ale postupně také neshody pramenící z odlišnosti života ve městě a na vesnici. A pak se ve Lhotci objeví černá auta. Vystupují z nich mladí muži v oblecích a kravatách, obcházejí chalupu po chalupě a nabízejí peníze za akcie statku. A Tomáš zjišťuje, že bude muset řešit mnohem složitější krizi než jen tu svou životní… Hájíčkův nový román se odehrává na současném venkově, kde po kolektivizaci v padesátých letech a majetkových restitucích v letech devadesátých probíhají nová dramata. Na zemědělské podniky se vrhají „draci“ velkého byznysu a život na vsi se opět proměňuje. Ovšem lidé zůstávají stejní.... celý text
Komentáře knihy Drak na polní cestě
Přidat komentář
Je to prostě Hájíček. Buď k němu inklinujete, nebo ne. Myslím, že nezklamal. Opět čtivé, a i když téma pro mě ne moc zajímavé, přesto jsem to zvládla rychle. Je to v podstatě jediný český beletristický autor, od kterého jsem četla několik knih a ke kterému se čas od času vracím.
Od té doby, co umím číst, přečtu všechno, takže i tohle. Jako...není to špatný, ale takový...plochý. Ale vlastně, proč ne. Většina lidí nežije v thrilleru či adventuře. A tady kvůli nepřátelskému převzetí bylo adventury celkem dost. Vždycky se divím, jak lidi osloví odborníka s žádostí o pomoc pozdě nebo vůbec a pouští se sami do akcí, které jsou odsouzeny k nezdaru či rovnou k záhubě. Stálo to za protiútok, škoda.
Čekala jsem nezáživný příběh, ale naštěstí opak byl pravdou.
Silný, celkem smutný, ale jakási naděje je tam cítit.
Prostě vesnice se vším všudy, buď berte (jako Tomáš) nebo nechte být (Kristýna).
Moje první setkání s autorem, a obávám se, že i poslední. Kupodivu jsem knihu přečetla do konce, asi jsem pořád čekala, že to snad dál bude lepší, ale nebylo. Nemastné neslané, takové upocené, nezáživné. Postavy vcelku nesympatické.
Tak nějak mám pocit, že to pouze klouzalo po povrchu témat. Tím nechci říct, že by to nešlo do hloubky, jen si to už člověk musel promyslet a procítit do hloubky sám. Nějak se mi do toho nechtělo pronikat, tak se mě to moc nedotklo. A vlastně mi i vadil ten náhled na vesničany, který nebyl v ničem dobrý. Všichni dělali všechno špatně, jen dva se snažili něco zachránit. Myslím, že obraz české vesnice nemusí být všude tak tragický, jak byl vykreslený tady.
Autorovy knihy mám ráda, i tenhle příběh mě zaujal. Občas mi ale vadily umělé dialogy, které postavy zplošťovaly, taky si myslím, že dnešní dvacetileté studentky se už na TV nedívají, zvlášť ne v podnájmu, kde je wifi, a Tomášův charakter se mi zdál být až příliš bezchybný. Takové to bylo hodně na sílu - tohle je zlo a tohle zas jediné myslitelné dobro. Nicméně čtivý text byl, to nelze upřít.
Zpočátku mi dělalo problém se do knihy začíst, ale i tak se jedná o velmi dobré čtení. Pan Hájíček krásně ukazuje, jakou moc mají peníze.
Čtivý příběh, který je plný smutku a beznaděje ze světa, kde jsou hlavním hybatelem peníze a moc. Dost depresivní čtení.
Silný a depresivní příběh, který mě zaujal především svou atmosférou a realistickým vykreslením postav a prostředí na vesnici i mezilidských vztahů poznamenaných starými křivdami. Autorův styl je střídmý, ale působivý, dokáže vyvolat emoce i z obyčejných situací. Děj je spíše pomalý a tíživý, což dobře podporuje celkový pocit beznaděje, který z příběhu vyzařuje. Přesto na konci zaznívá jemný tón naděje. Díky tomu kniha nezanechává pocit rezignace, ale spíše povzbuzení. Líbí se mi odhodlání hlavního hrdiny nevzdat to. Taky popis toho, jak v průběhu ročních období se mění jednak příroda kolem a míra světla. Doporučuji čtenářům, kteří hledají psychologicky laděný román s autentickou atmosférou.
Depresivní čtení o tom, jak se život na vesnici změnil. Nepřátelské převzetí místního statku znepřátelilo lidi, někteří ztratili smysl života a i svoje zdraví. Celkově snad pravdivé, na povzbuzení z bláta života to však jistě není. Takové knihy i přes jejich kvality nemám rád, raději čtu něco optimističtějšího.
Přečetla jsem téměř jedním dechem. Moc dobře se kniha četla a opět jsem se ujistila, že české autory prostě můžu! Určitě doporučuji a nějakou tu prózu si od tohoto autora určitě ještě přečtu.
Knížka se čte velice dobře.
Na mě jako na dítě z vesnice měl příběh opravdu velký zásah. Ukazuje, jak se mění nejenom ráz vesnice, ale i vazby a vlastně i pohled na člověka samého.
(SPOILER) Opět skvělý Hájíček otevírající ostré sociální téma ve venkovských kulisách. Příběh nemilosrdně kritizuje neoliberální kapitalismus a ukazuje, že v prostředí majetkové nesouměřitelnosti nemá demokracie a právní stát význam, protože korporace si umí prosadit svou pomocí jakýchkoli metod. Velká škoda, že v příběhu čtenář marně hledá jakoukoli naději a i když literární zážitek je kvalitní, pachuť z rozpadu sociálních vazeb v čtenáři zůstane.
Přečetla jsem knihu takřka na jeden zátah. Je čtivá a myslím, že určená pro vesnické sdrcaře. Pro dnešní generaci už odkaz pradědů a dědů asi nic neznamená, obraz vesnice se nehezky mění a vesnické jádro už zaniká. Až z toho pocitu nenávratnosti mrazí. Pan Hájíček je autor, ke kterému se ráda vracím.
Trošku mi trvalo začíst se, ale celkově se mi kniha moc líbila, i když je to víceméně smutné čtení...Rozhodně doporučuji k přečtení a brzy sáhnu po další autorově knize.
Z počátku jsem si myslela, že mě kniha nebude bavit. Autor mě však brzy vtáhl do atmosféry vesnice, zemědělského statku a marného boje s lidskou chamtivostí a malostí.
První setkání s panem Hájíčkem. Ze začátku trochu těžší na splynutí s knihou. Smutný příběh o bezmoci.
Oceňuji snahu autora ukázat boj o zachování skutečných hodnot a obětavou práci hlavního hrdiny. Pro mě osobně ale nebylo téma natolik silné, abych se do příběhu ponořila a ten mě nepustil. Přesto kniha působí klidně, jakoby s rozmyslem a má v sobě tu typickou Hájíčkovskou pomalou hloubku. Za mě zatím vede Rybí krev.
Hezky napsané,ale dost bezútěšné čtení. Mrzí mě, že srdcaři Tomáš a Vlasta, kteří mají dobré životní hodnoty, doplácejí na lidskou malost a touhu po zisku. Myslím, že každá životní etapa je v něčem zajímavá, tady toho ale moc nebylo. Jen boj s větrnými mlýny.
Čtenáři před vámi navštívili ještě tyto knihy:
Jiří Hájíček také napsal(a)
| 2012 | Rybí krev |
| 2005 | Selský baroko |
| 2020 | Plachetnice na vinětách |
| 2016 | Dešťová hůl |
| 2015 | Zloději zelených koní |

86 %


Příběh ze současnosti, který autor zasadil do jedné malé jihočeské vesnice Nový Lhotec. Obyčejní lidé, jejich starosti i radosti, nálady i tajemství... a najednou boj o získání majetků. Do zdánlivého vesnického klidu přicházejí "Draci byznysu", kteří skupují akcie zemědělského podniku. Život se začíná měnit, jistoty lidí jsou nabourány...
Kristýna (učitelka hudby, 35 let) se vrací do rodného kraje, snaží se začít znovu, odpoutat se od problémů z minulosti. Hledá porozumění, snad i lásku...
Tomáš (ředitel statku, 55 let) žije sám, stará se o svou matku, stárne a síly mu ubývají. Pracovně vytížený, ale v osobním životě cítí samotu a v Kristýně vidí "naději", pokouší se o sblížení...
Vlasta (společník Tomáše, 60+) má rodinu, manželku, dospělé děti a také i vnoučata. Od života už nic nečeká, je unavený..... Současné poměry ve společnosti nechápe.
Kdo nakonec najde to, co v životě hledal? Kdo zvítězí? Zůstane vše při starém?
Celkem pěkné čtení ze života v malé české vesnici.