Dracula
Bram Stoker
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/1952/mid_dracula-2uy-1952.png
4
3398
581
Román Dracula lze zařadit do žánru hororu, či gotického románu a je to klasické dílo literárního vampyrismu. Je strukturován jako řada zápisů v deníku a několika dopisů jednotlivých postav. Hlavním hrdinou tohoto temného příběhu je britský právník Jonathan Harker, který odjíždí do Transylvánie na hrad hraběte Drákuly, aby s ním projednal zamýšlenou koupi několika nemovitostí v Londýně. Po několika dnech strávených v tajemném místě po boku děsivého hostitele Jonathanovi dochází, že jeho návrat domů je odložen na dobu neurčitou, ba dokonce, že se nejspíš už nikdy do Londýna ke své milované snoubence nevrátí. On i jeho nicnetušící snoubenka se tak stávají obětí strašlivého upíra s ještě strašlivějšími úmysly.... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno: 1997 , DelfínOriginální název:
Dracula , 1897
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem četla neskutečně dlouho. Mám ráda knihy, které jsou napsané z pohledu několika postav, záznamů apod. To se mi na knize líbilo. Ale jinak mi přišla zdlouhavá a napětí jsem cítila až na opravdovém konci. Možná by mě to bavilo víc, kdyby hrabě Dracula nebyl tak moc profláklá postava, u které snad každý ví, co je zač.
Stejně mám ale pocit, že jediný kdo byl v knize víceméně při smyslech byl Van Helsing, protože ostatní ať už byly náznaky jakkoliv jasné, prostě nevěděli, co se děje, dokud jim to Van Helsing nevysvětlil. Co mě na knize ale opravdu lezlo na nervy, bylo neustálé žvanění nejdříve o Lucy a pak o Mině. Jak krásné a chytré to ženy, andělé a světlo našich životů. Kdyby to dělal jeden z přítomných, ale oni všichni se chovali jak básníci pod švestkou, když přišlo na ženy. To mi prostě přišlo divné a časem už hodně otravné.
Myslela jsem, že mě bude Dracula mnohem víc bavit a že se budu bát. No nestalo se a v hororové klasice u mě vede pořád Poe.
Vynikající horor, který je napínavý i dnes, kdy všichni od počátku vědí, kdo a co je hrabě Dracula. Kniha trochu drhne v druhé polovině, kterou naplňují hlavně dlouhé rozhovory a testosteron (Mina je žena, tedy má slabé nervy, a my ji tolik milujeme, že všechno uděláme bez ní, aby se náhodou nerozrušila, i když ona je ta, které se to hlavně týká), ovšem konec samotný opět získává spád.
Draculu jsem četla v roce 1982 ve slovenštině řekla bych, že to je takové...šťavňatější -)....krásně jsem se bála
"Buďte vítán v mém domě! Vejděte svobodně a z vlastní vůle!" Hrabě Drákula Jonathanu Harkerovi.
Výborná kniha. Deníková forma a použitý jazyk se mi moc líbili.
Vřele doporučuji.
Děj se nakonec neukázal být tak táhlý, jak na mě zapůsobil na začátku. Tedy většinou ne. Dobře, je to tak půl na půl. Nudnější části se ale dost frekventovaně střídají s těmi napínavými, takže výsledek je velmi čitelný.
Netradiční forma a zastaralý jazyk může vzbuzovat nedůvěru, nicméně člověk si celkem rychle zvykne. Pak už je jen občas matoucí přeskakování z deníku do deníku, zvlášť z Jonathanova do deníku Dr. Sewarda, oba v mužském rodě, no někdy jsem se musela vracet, abych si ujasnila kdo 'vypráví'.
Na druhou stranu forma deníků přináší pohledy různých postav různě do oné nemrtvé záležitosti zapletených, takže čtenář na hraběte nahlíží jak z pozice jeho nepřítele, odhodlaného upíra zničit, tak jeho oběti (nebo obou zároveň).
Velmi pěkná kniha, jediné co mi na ní vadilo, byla nespisovná řeč (kterou mluvil například pan Swales) během níž jsem měla chuť tu část přeskočit - naštěstí se tam vyskytovala jen vyjímečně.
Nelze ani popsat, jak moc mě tato kniha nadchla. Nemohla jsem ani uvěřit, že byla napsaná před tolika lety. Děj je velmi poutavý, protože jsem zjistila, že jsem léta pod příběhem Drákula představovalo něco jiného. Děj plyne smysluplně a není to nic takového, jako v dnešních knížkách, že někdo řekne, že upíři existuji a po jedné stránce je to smysl jeho života. Určitě se blízké době mrknu i na film a jsem ráda, že jsem si nejdřív přečetla knížku. Už se těším až ji po čase znova přečtu!
Přečetl jsem, slyšel jsem rozhlasovou hru, viděl jsem Belu Lugosiho i Maxe Schrecka. A teď mudruji, který byl nejlepší. Je dobré vědět, o co film a rozhlas okradl Renfielda, jeho promluvy s dr. Sewardem jsou zajímavé, ale mimo hlavní příběh. Stejně tak jsou zajímavé Stokerovy představy o Slovácích v Rumunsku, inu od Shakespearových dob se zeměpis v britské škole moc nezlepšil ;-)
Dracula je prostě klasika, nicméně příliš mi nesedělo ,,úctívání Miny Harkerové,, místama mi to přišlo až přehnané.Knihu jako celek hodnotím kladně, líbila se mi forma deníků.
Tato kniha je jedna z těch, ke které se budu vždycky ráda vracet. Kromě detailně a skvěle zpracovaného příběhu, který mne prostě fascinuje, mne hrozně baví to, že celý děj je vyprávěn skrze deníky, dopisy a telegramy - a přesto se děj skvěle posouvá dál a vůbec to bezvadně funguje jako jiný způsob, jak předat čtenáři nějaký příběh.
Byť se možná zpočátku zdá, že jednotlivé záznamy jsou sestaveny jen nahodile a vůbec spolu nesouvisí, s přibývajícím dějem do sebe všechny detaily začínají krásně zapadat - člověku se pak představuje zajímavě vystavěný román s napínavým dějem, strhujícím závěrem a silnými charakterními postavami. Díky tomu, že je celý román postaven na denících a dopisech, se nám zde také navozuje skvělá iluze toho, že se vlastně skoro jedná o zachycení skutečné události podle toho, jak si ji zapamatovali jednotliví zúčastnění.
Už se těším, až se zase do příběhu někdy ponořím!
Co se mi líbilo: Celá kniha psaná formou deníků, a to hned několika lidí. Použití starých lidových pověstí o upírech a jejich zničení. Na tehdejší dobu pokrokové myšlení Miny Harkerové (hlavně v první půlce románu).
Co se mi nelíbilo: Idealistické vykreslení puritánské Anglie (jak všichni muži bezmezně milují čistou a odvážnou Minu, položili by za ni život, Mina se svým manželem se v knize maximálně chytnou za ruce), v druhé půlce knihy opravdu hodně křesťanství (Van Helsing se ze začátku zdál jako chytrý a bystrý chlapík, jakýsi prototyp moderního vědce své doby, ale postupně vyplývá na povrch, jak moc je věřící, a jak moc se tím nechává ovlivňovat, Mina už v druhé půlce nemá žádnou vůli, všechno svěřuje do rukou božích). Tyhle věci se mi v knize nelíbily, ale na druhou stranu je chápu, když přihlédnu k době, ve které byla kniha napsána a k povaze pana Stokera. Co mi ale vadilo víc bylo, že přes půlku knihy se chystají na zabití upíra a cestují přes půl světa a my jako čtenáři známe každý detail jejich plánu, a pak Draculu zabijí za stránku a půl. Takový konec bych opravdu nečekala, nehledě na to, že předchozí pasáže o jejich velkých plánech byly už někdy zdlouhavé až nudné. Přesto je to ale hororová klasika a jsem ráda, že jsem si ji přečetla, jen už je Dracula poněkud vzdálen dnešnímu čtenáři.
Stoker totálne ničí predstavu že spisovateľ je zaujímavejší ako jeho dielo , obsah je lepší ako forma a z priemerného spisovateľa sa stáva legenda .
Když jsem ji otevřel a četl, byl jsem překvapen, že se vlastně jedná o chronologicky seřazenou korespondenci aktérů ;). Klasika žánru ;).
Ze začátku byla kniha opravdu strašidelná, hlavně popis pobytu na Draculově sídle. Pak už jsem ji dočetla víceméně z povinnosti, ale dokážu si představit, jak v době, kdy vyšla, působila nanejvýš strašidelně a nedivím se tomu, že z ní horory čerpají do teď. Za tu originalitu a nadčasovost dávám 4 hvězdy, opravdu nelituji, že jsem ji četla, ale to, jak v té knize všichni plakali a vyjadřovali si své city, mě už někdy opravdu otrávilo a některé ty výlevy citů jsem prostě přeskakovala. Každopádně je to velké dílo a jsem ráda, že jsem si ten původní originální příběh přečetla.
Štítky knihy
upíři tajemno zfilmováno Drákula anglická literatura tajemství horory romantika gotické romány viktoriánská fantastika
Autorovy další knížky
| 2018 |  Dracula |
| 2008 |  Hadí zámek |
| 2009 | Drakulův host a jiné povídky |
| 1995 | Drákulův host |
| 2011 | Klenot sedmi hvězd |
Kniha Dracula je v
| Právě čtených | 88x |
| Přečtených | 4 957x |
| Čtenářské výzvě | 608x |
| Doporučených | 361x |
| Knihotéce | 1 882x |
| Chystám se číst | 768x |
| Chci si koupit | 143x |
| dalších seznamech | 39x |
Tady musím plnou pálku už jen ze dvou důvodů - 1. Nečekal jsem, že je možné čtyřsetstránkový román udržet napínavý od začátku do konce jen ve formě dopisů a deníkových záznamů - klobouk dolů, pane Stoker. 2. Je neuvěřitelné, že i po více než sto letech je kniha stále tak čtivá a srozumitelné - hold, když někdo umí, tak asi umí.