Doupě / Zhroucení koně ekniha

od:


KoupitKoupit eknihu

Šestnáct povídek a dvě novely, které vám naženou husí kůži a vyvedou vás z rovnováhy. První důkladné seznámení s jedním z mistrů současného hororu, který velmi rád zkoumá hranice šílenství a obdivuje Samuela Becketta stejně jako Dashiela Hammeta. Vypravěč novely Doupě, nominované na Shirley Jackson Award, se domnívá, že je člověk, avšak okolnosti jeho života, které nám předkládá ve formě jakéhosi deníku, nás rychle přesvědčí o opaku. Povídková sbírka Zhroucení koně představuje různě dlouhé texty, z nichž většina spadá do žánru hororu a najdeme v nich záhadné přízraky, oživlé mrtvé, sadistické hry, plyšové medvídky s tlukoucím srdcem, deště písku sdírající kůži i mikroskopický prach, který možná vraždí. Problém je v tom, že nic, co nám autor předkládá, není tak jednoduché ani jednoznačné, jak by se mohlo zdát, a největší hrůza nakonec spočívá v tom, že si my ani hrdinové povídek vůbec nemůžeme být jisti, kde vlastně končí skutečnost a kde začíná paranoidní noční můra....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/448364/doupe-zhrouceni-kone-IND-448364.jpeg 4.137
Žánr
Literatura světová, Horory, Povídky
Vydáno (ekniha), Gnóm!
Orig. název

The Warren / A Collapse of Horses, 2016

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (11)

Kniha Doupě / Zhroucení koně

Přidat komentář
Kortexo
08.12.2020

Kvalitní kniha, kde jednotlivé povídky svojí atmosférou i pointou připomínají TV seriál krajní meze.Nezapomenutelné jsou povídky médasrdcík a jakoukoliv mrtvolu.Vřele doporučuji.

puml
19.10.2020

Jedny z nejlepších hororových povídek, co jsem četl. Hororovost je v povídkách často v nečekaných situacích a náznacích. Spíše se jedná o ponor do psychiky, o p.k.dickovskou paranoiu a neschopnost rozlišit, co je realita a co haluciance. Strach z něčeho nepojmenovatelného, nepochopitelného, z toho že běžná zkušenost a možnost rozpoznat skutečnost od představy náhle jako by selhává. Evansonovi, řekl bych, jde právě o popis tohoto selhávání racionality. Paul Auster je považován za autora metafyzických thrillerů, pak je možné nahlížet tvorbu Briana Evansona v podobném duchu, a to jako autora metafyzických hororů. Doporučuji.


zahadum
24.08.2020

Čo dodať ? autor nepatrí a nebude patriť medzi mojich obľúbencov. Píše veľmi rozvláčne a začína niekde uprostred a potom sa jeho poviedky ťažkopádne vlečú v niečom medzi hmlou a stratou pamäti. Dve tri možno stoja za niečo ale zvyšok je halucinogéna vata ktorá sa drží čitateľa ako kliešť a nie a nie sa jej striasť. Málokedy ľutujem kúpu knihy teraz ale.

jaroiva
15.08.2020

Kdybych měla hodnotit celek jako průměr jednotlivých povídek, bylo by to tak na 4*. Ale ta atmosféra mě dostala určitě víc než na 80%.
Nemám obecně moc ráda povídky, jsou na mě krátké, člověk se nestihne začíst a už je konec. Ale tady jsem se stihla ponořit do každé velmi rychle.

Za mě jsou nejzajímavější kousky:
- Méďa Srdcík
- Hlášení - svírá mi útroby i teď
- Jakoukoliv mrtvolu - tento styl, spojení horůrku s určitou vtipnou pointou, mám asi v hororových povídkách nejraději. Tak trochu Halloween - efekt :)
- Prach - tady jsem ocenila sci-fi pozadí, tíživou atmosféru i jasný konec
- Strnulost
- Trestej - možná trochu detektivní styl
- Zhroucení koně

Extra musím vypíchnout skvělý překlad, žádné tiskové nebo jiné chyby. Jednou nebo dvakrát jsem "objevila" překlep a pak jsem zjistila, že jsem špatně četla já.
A potěšily mě takové příjemné detaily, jako např. v obsahu pruhy, které ukazují délku povídky - díky tomu jsem si mohla dávkovat čtení podle toho, kolik jsem měla zrovna času, a taky, že (všimla jsem si asi u osmé povídky) nahoře na stránce maličké čísílko ukazuje, ve které povídce se zrovna nacházím.

Beebee
29.06.2020

(+ SPOILER) Pozor, obsahuje spoilery.
Knihu jsem si pořídila na podnět komentáře od yerriho. Za mně upřesňuji: nasedneš do vlaku ČD a zjistíš, že jedeš vrtnou soupravou do žhavého centra země. Připomíná mi drobet Kafku - tou absurdností některých povídek a rozmlžeností obrazu. V principu se Evenson zaobírá těmito tématy - kapitulace, když je člověk pod tlakem okolností bezmocný, tématem zda lze odlišit mrtvé a živé v určitých situacích, kde obvyklé opory mysli nefungují, tématem ztráty stability mysli, rozkladem a zamlžením vědomí a nejistotou (ať už bolestí, bezmocí, poraněním mozku, halucinogeny nebo psychózou), také pojednává o neschopnosti uchopit přítomnou realitu, pokud nějaká vůbec je, a tím o nepredikovatelnosti dalšího vývoje.
Nepochybuji, že autor tyto stavy mysli někdy zažil.
"Doupě" pojednává o postapokalyptickém světě a aktuální definici člověčenství, o smyslu bytí člověka i "nečlověka", o neschopnosti integrovat více osobností v jedné mysli a jednom docela neduživém těle.
"Černá kůra" čtenáře nenápadně přenáší mezi žitím a zásmrtným nekonečnem, s velmi rozmazanými hranicemi mezi nimi. Tato povídka má propojení s povídkou "Kapání krve", která tu první rozvíjí a dotahuje.
"Hlášení" je velmi depresivní povídka o bezmoci a nejistotě, vině.
"Trestej" je více klasicky pojatý horůrek s mstivými prsty.
"Zhroucení koně" je moc hezké, pojednává o rozpadu vnímání reality u psychotické ataky, přičemž se prolíná svět mrtvých a živých.
"Tři potupy" je ponor do mysli člověka, který je nemocen a prodělává lékařské zákroky (jenž vypadají jako úmyslné mučení) a to ho radikálně mění. Umím si představit, že někteří lidé v nemocnici tohle prožívají naostro.
"Sekta" je ponor do chabé, závislé mysli člověka, se slabým sebepojetím, který se neumí odpoutat od teroru své psychicky narušené psychopatické partnerky. Tento horor je reálný, ze života.
"Přímořské letovisko" je o podobně slabém, rozpadlém a prázdném muži, který je vmanipulován přítelkyní do dovolenky. Dovolenka u moře ho mysticky (snad až Lovecraftovsky) promění na někoho zcela jiného, impozantního, se zcela jiným cílem, jak s partnerkou (která jím pohrdá a zneužívá ho) naložit.
"Prach" je cosi mezi Bradburym a Donaldem E. Westlake - Cesta ke smrti (Strašidla nejstrašnější).
"Méďa srdcík" je klasickou hororovou povídkou o "oživlém" plyšákovi, kterého převezme k používání a komunikaci duše mrtvého dítěte.
"Obrušování" je syrové, realita se míchá s nejistotou fantasmagorických stavů mysli. "Strnulost" je decentní, jemná a krátká povídka o utrpení při nespavosti, spojené s brněním rukou a o tom, jak si s tím chudák paní poradila po svém. Žádná krvárna, její myšlenkové pochody jsou zcela pochopitelné a my jí její způsob péče o sebe nejspíš rádi dopřejeme. "Dojet až za Reno" je velmi jemně psané, v náznacích, nic konkrétního, pak se v mysli čtenáře vynořuje strašná pravda - ale jaká přesně? Na konci povídky každý čtenář dostane to, co si tam dosadí sám. Úžasná povídka, velmi hororová.
"Jakoukoliv mrtvolu" je drsné, syrové, že by draci z pohádek ve formě jiné rasy z vesmíru, nebo paralelně se vyvíjející dvě rasy vedle sebe na zemi? Tuto povídku s Doupětem spojuje myšlenka tabulatury, přístroje na oživení mysli mrtvého nebo replikaci mysli do datové podoby.
"Úpění" je čistá halucinogenní psychedelie, zastřené vědomí.
"Okno" je klasický hororový žánr. Moc hezká. Přiskřípnout a poranit entitu se prostě nedělá. I když se líně vleče přes parapet a my s ní nemáme dostatek trpělivosti...
"Cvak" je čistý Kafka. Jak se léčí kartóni?
"Kapání krve" rozvíjí "Černou kůru", pojednává o nenápadném, nezaznameném přechodu na druhý svět, aniž by se tak zcela měnily osoby a kulisy. Čirá hrůza.
Zdá se, že Evenson miluje koně a bojí se pekla v podobě nejistoty, zda je člověk živ či ne, rozpadu mysli, prachu, písku a manipulujících žen (ostatně: kdo by se jich nebál?). Stojí za přečtení.

Elevant
25.06.2020

Tak tohle bylo dobrý...
Evensonovy povídky skutečně jsou hororové, ale v jejich případě je termín "horror" nepřístojným zjednodušováním. Čtenář se tu nesetká s nekomplikovanými, tradičními zdroji děsu jeko jsou démoni nebo třeba vrahové s kuchyňským nožem... prvky děsu jsou naopak skrytě zakomponované do samotné struktury povídek, ve kterých toho bývá tolik nedořečeno, nebo jen náznakově sděleno. Díky tomu čtenář ztrácí půdu pod nohama, přichází o veškerou jistotu, neví, jestli mrtví koně skutečně existují, neví, jestli všechny napalubě zabil ten chlap... a z této duševní entropie dokáže Evenson ze čtenáře vytěžit maximální pocit zneklidnění hraničící s nevolností. Od těchto povídek zkrátka nemůžete odtrhnout oči , protože tušíte, že je tu něco hodně, hodně špatně.

Mimochodem,největší perly sbírky:
1. Zhroucení koně
2. Prach
3. Jakoukoli mrtvolu
4. Doupě
5. Dojet až za Reno

martinstefko
05.06.2020

Brian Evenson rozhodně není autorem pro každého a sbírka „Doupě / Zhroucení koně“ to dokazuje naplno. Jeho povídky jsou hodně psychologické, jsou hodně přemýšlivé, a to i natolik, že vlastně nebudete vědět, co si při čtení myslet. Někoho povídky bavit nebudou, někomu přijdou skvělé. Já se řadím ke druhé skupině, ale ani já jsem se nezbavil pocitu, že jsou některá témata příliš se opakující, že někdy už je povídka unavující. Ale takových pocitů bylo výrazně méně než pocitů nadšení z četby.

Hellrampage
08.11.2019

Poviedka Doupě je rozhodne tou najsilnejšou, pretože zaberá cca štvrtinu knihy. Páčila sa mi aj dlhšia poviedka Prach o baníkoch, Dojet až za Reno mi trochu pripomenulo Texaský masaker a tie kratšie neboli až tak zapamätateľné.

Všetky poviedky začínajú jednoducho, kedy máte pocit, že sledujete úplne normálny príbeh jedného človeka, no postupne sa vám v mysli začnú vytvárať pochybnosti a na konci sa budete sami seba pýtať, že čo ste to práve čítali. Keď sa vrátite na začiatok a budete brať poviedku ako celok, vtedy to začnete (možno) chápať.

Poviedky ako také nie sú hororové v tom zmysle ako ich dnes chápeme - lacné ľakačky, zombie útoky,... skôr o postupnej neistote, vytváraní úzkosti, keď sa vcítite do človeka z poviedky, aké pocity by ste mali vy z tej situácie. Niekedy vám z nich môže behať mráz po chrbte. Mne nebehal... asi som ich mal čítať v inej atmosfére, nálade či hodine. Aj tak ju považujem za nadpriemernú zbierku.

1

Autor a jeho další knihy

Brian Evenson
americká, 1966

Kniha Doupě / Zhroucení koně je v

Přečtených42x
Čtenářské výzvě2x
Doporučených4x
Knihotéce24x
Chystám se číst25x
Chci si koupit9x
dalších seznamech5x