Doupě / Der Bau

01.09.2022

Jako audio v ČRo , namluvil excelentně Jan Fišer. Parádní schíza, jak se někdo bojí o své prostory.

26.10.2020

Tohle mě opravdu moc nezaujalo, nemusím knihy založené především na vnitřních pocitech bez viditelného děje a nějaké větší zápletky. Navíc to bylo pořád o tom samém dokola, jako by všechno stálo na místě. Nechávám nedočteno.

30.09.2019

Abych byla upřímná, jsem z té knížky taková zmatená... Na jednu stranu se mi hrozně líbila, na druhou jsem z ní pak měla docela šílenou a depresivní náladu. Nejsem si navíc jistá, jestli jsem jí opravdu pochopila. Chvíli jsem její obsah chápala doslova, jindy jsem doupětem rozuměla Kafkovu osobnost či jeho dílo. A jindy zase něco úplně jiného.
No a zvláštní mi pak přišlo i to, jak má český překlad (tak jsem to alespoň cítila já) poměrně jinou atmosféru než německý originál.
Abych to shrnula, jsem ráda, že jsem si Doupě přečetla, ale jiná Kafkova díla mám asi raději...

31.08.2019

Zase jsem se při čtení Kafky velmi nasmál. Někomu to může přijít zvláštní, ale i doupě mi přijde jako veskrze komický příběh. Příběh o budovateli doupěte, který se neustále bojí o své bezpečí a z jehož strachu se zrodilo i to, že kohokoli, kdo by se přiblížil, by dokázal bez milosti rozsápat. Stále jsem si představoval všechny ty posedlé budovatele svých domů, workholiky, nebo chudáčky, co si na českých hranicích hrají na domobranu. Tato malá knížečka nás kromě němčiny učí i to, že z obrovské práce na výtvoru vznikne až panický strach o tento výtvor a závislost člověka na výtvoru, která se zvnějšku zdá veskrze nepochopitelná a... k smíchu.
Při četbě jsem si vzpomněl na všechna různá doupata - podivné, často ("pod zemí") neviditelné výtvory, o které mají lidé takový strach a které opatrují "jako své vlastní děti". Uvědomil jsem si, že je to strašné. Teď už jen doufám, že já sám v životě nikdy nevytvořím něco, co by mě takhle zničilo.

05.12.2018

Dříve jsem Kafkovi nerozuměl. Čím jsem starší, tím víc ho začínám chápat. Možná, že až mi bude 70 (pokud se toho ovšem dožiju), řeknu si, že psal o mě...

11.11.2018

podle meho jasne lepsi nez promena.

07.07.2018

Povídka se dá vykládat jako další variace na Kafkovu proměnu člověka a ztrátu lidství. Jedná se o metaforu uzavřeného vnitřního světa a může se i jednat o alegorii literární tvorby. Výklady Kafkových děl mohou být různé. Jedná se o poměrně náročný meditativní text, jež je nepřerušovaným monologem jakéhosi podivného tvora, něco mezi člověkem a zvířetem, který si buduje jakousi složitou podzemní síť nor a neustále přemýšlí jak si ji více zabezpečit.

17.05.2018

tohodle Kafku mám rád, už pro ten nezáměrný fragment

08.07.2017

Hlavní hrdina povídky obývá jakési doupě, jehož budováním, hloubením spletitých chodeb, a zabezpečováním před nepřátelským okolním světem atd. strávil celý život. Se svým dílem je neustále nespokojen, různě jej přestavuje (či spíše nad přestavbou uvažuje), cítí se v něm zároveň bezpečný, zároveň jej doupě frustruje. Znervózňují ho různé zvuky a šumy, jejichž původ nezná, tu si myslí, že jde o malou neškodnou havěť, někdy má pocit, že je původcem šumu nebezpečné velké zvíře...

Abstraktní, tísnivé, těžko uchopitelné, jako ostatně každé Kafkovo dílo... ale Doupě mi v tomhle přišlo snad ještě horší (nebo lepší, záleží na vkusu) než ostatní věci, co jsem od FK přečetl, je to zkrátka ještě abstraktnější, ještě tísnivější a čtenář tak trochu neví, co by si s nekonečnými větami počal.

Čtení Kafky v němčině (nebo v mém případě spíše pokusu o to s pomocí bilngvního vydání), má alespoň jednu výhodu. I když vás Kafka může svým stylem občas štvát, ať už vám vadí odstavce bez konce nebo nejasný obsah, přinejmenším se zlepšíte v cizím jazyce... a ona ta němčina ke Kafkovi stejně patří!