Dopisy z vězení
Thomas More , Franz Peter Sonntag
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/200783/mid_dopisy-z-vezeni-BE3-200783.png
5
4
2
Tomáš Morus (1477–1535), kancléř anglického krále Jindřicha VIII., odmítl složit přísahu věrnosti dceři královy nelegitimní ženy A. Boleynové, odmítl přísežně se zříci papežské autority nad katolickou církví v Anglii a přijmout za hlavu církve krále, proto byl uvězněn a popraven. Čtenář Dopisů je uveden do renesanční Anglie a seznámen s Morovým životopisem ve vstupní historické studii. Ve výběru z Morových dopisů členům rodiny a také přátelům a v odpovědích se rozkrývá obraz spravedlivého, statečného muže, otce, manžela i přítele vroucího srdce, obraz duše vzdávající se z lásky k Božímu zákonu ve svědomí, z lásky ke Kristovu království pozemského bohatství, společenského postavení, až i samotné tělesné existence. Mravní velikost T. Mora vyplývá z důvěrných slov korespondence, prozrazujících promyšlenou obhajobu vůči jemnému naléhání rodiny a tlaku ze strany krále, ze slov vzpomínek, skromných přání i praktických pokynů a odkazů všem, k nimž cítil lásku a odpovědnost. V době, kdy jsme dennodenně svědky dalších a dalších lidských selhání, tento spontánní literární autoportrét Tomáše Mora v čtenáři posiluje obraz ideálu, vykresluje cestu k naplňování života v Bohu. Ne nadarmo jej v roce 2000 Jan Pavel II. prohlásil patronem vládců a politiků.... celý text
Náboženství , Literatura naučná , Historie
Vydáno: 2006 , Matice cyrilometodějská
Originální název:
Thomas Morus - Ausgewählte Briefe
více info...
Přidat komentář
Štítky knihy
dopisy renesance Jindřich VIII. Tudor, král, 1491-1547 světci mučedníci dějiny Anglie
Kniha Dopisy z vězení je v
| Přečtených | 5x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 3x |
| Chystám se číst | 11x |
| Chci si koupit | 6x |
Silné. Pro mě i citově devastující, tak jako Husovy „Listy z Kostnice“. A inspirativní.
Svatý Tomáš More byl jedním ze 2 % Angličanů, kteří odmítli přísahat, že hlavou anglické církve je Jindřich VIII. Jinými slovy: 98 % národa, respektive jeho představitelů, se dalo přimět, aby odpřisáhlo donebevolající zhůvěřilost, nemravnost a pitomost. Svatý Tomáš nikoli. V dopisech se sice vyznává, že je tělesně křehký a téměř se bojí i oděrky — ale mučedníkem se stal s vnitřním klidem, laskavou trpělivostí a noblesou.
Jeho listy z Toweru, někdy načmárané jen uhlíkem, nám dávají poznat, co se mu honilo hlavou před smrtí. Utěšuje se třeba myšlenkou, že přirozená smrt leckdy není méně bolestivá než stětí; nebo že má na rozdíl od obětí loupežných přepadení alespoň dost času k přípravě na ni. Líčí také den, kdy odmítl přísahat na Supremační akta, včetně podrobností (horko onoho dubna 1534... nebo překvapené ubezpečování úředníků, že je zatím první, koho napadlo říct ne).
Dopisům z vězení předchází několik listů ze šťastnějších období. „Kdo nad slzami svých dětí nepláče, je bezcitný a nezaslouží si být nazýván otcem,“ píše třeba v listu vlastním dcerám a synovi. Na strastiplné cestě bažinami a vichřicí do Calais pro ně skládá báseň a vzpomíná, jak jim dával ovoce a koláče nebo je si bral na klín, aby se s nimi pomazlil. S nejstarší dcerou Markétou řeší její vzdělávání v řečtině, latině a astronomii — dokonce i po jejím sňatku a porodu. Nenapadá mě žádný případ láskyplného vztahu otce a dcery, který by se vyrovnal vztahu sv. Tomáše s Markétou.
A když mu vyhoří sýpky, stará se především o škodu sousedů a o to, aby nikdo z čeledi nebyl propuštěn dřív, než najde jinou práci. Zkrátka Tomáš More je jedním z těch lidí, u nichž se oficiální kanonizace kryje se svatostí jakožto vlastností charakteru. Osobnost laskavá a ohleduplná až na hranici smrtelníkových možností. Jsem moc vděčná za příležitost poznat ho alespoň prostřednictvím „Utopie“ a teď i korespondence.
Knihu uvádí studie (ale bez poznámek pod čarou) církevního historika F. P. Sonntaga. Čtivá a informativní, byť mi její interpretace „Utopie“ přijde neudržitelná. Občas se v textu vyskytne faktografická chyba (Karel V. nebyl synem, nýbrž vnukem Ferdinanda a Isabely; Erasmus napsal Chválu Bláznivosti, nikoli Loď bláznů, ta je dílem Sebastiana Brandta) a zkomoleniny (latinizovaný Lucianus místo Lúkianos). Překlad by si zasloužil revizi s přihlédnutím k německému originálu a opravu slovosledu. Předmluva k českému vydání vyznívá prostomyslně a fanaticky. Ovšem za poselství Tomáše Mora 100/100.