Dopisy na konec světa
Ava Dellaira
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/232234/bmid_dopisy-na-konec-sveta-fiu-232234.jpg
4
650
172
Vše začíná úkolem z anglické literatury: Napište dopis mrtvému člověku. Laurel si vybere Kurta Cobaina, kvůli své sestře, která ho zbožňovala. Zemřel mladý, stejně jako May. Brzy má Laurel notebook plný dopisů mrtvým lidem jako jsou Janis Joplin, Heath Ledger, Amelia Earhart nebo Amy Winehouse, které nikdy neplánuje odevzadat učitelce. Píše o nástupu na střední školu, začátcích nových přátelství, žití se svojí rodinou, první lásce a o tom nejdůležitějším - zkoušení truchlit po May. Ale jak lze truchlit pro někoho, koho jste neopustili? Až když Laurel začne chápat svoji sestru takovou jaká byla - půvabná, úžasná a trochu divná - může začít objevovat svoji vlastní cestu. Hlasem který je lyrický a pravdivý stejně jako oblíbené skladby, Ava Dellaira píše o cestě životem jedné dívky skrz výzvy a vtíravé a srdcervoucí krásy.... celý text
Romány , Pro děti a mládež , Dívčí romány
Vydáno: 2015 , Yoli (ČR)
Originální název:
Love Letters to the Dead , 2014
více info...
Přidat komentář
Očekávala jsem daleko víc. Anotace mě nalákala asi nejvíc na dopisy pro Amy Winehouse a Ledgera, ale nakonec...kdyby je Laurel psala komukoliv jinému s tím, že dopisy pouze nikam neodesílá, vyšlo by to nastejno. Snad kdybych před časem nečetla Kečupová mračna, která byla též psaná formou dopisů, ale podle mne daleko lépe, neboť byly pouze pro jednoho adresáta, tím pádem se příběh odvíjel daleko konzistentněji.
Příběh byl hezký, postavy vcelku zajímavé, ale nemůžu říct, že by kniha byla lepší, než průměrná.
Do knihy jsem se pouštěla s velkým očekáváním, protože mě velmi zaujala její anotace. Bohužel samotný příběh byl průměrný, možná trochu podprůměrný. Nicméně to přisuzuji, že kniha je určená mladší věkové kategorii, kterou kniha jistě zaujmě. Nicméně oceňuji originální myšlenku psaní formou dopisů.
Knihu jsem si koupila kvůli obálce, která se mi moc líbila. O ději jsem předem nevěděla vůbec nic. Koupila jsem si jí tady a ani nevím jak už jsem se k ní dostala. Když jsem jí ale otevřela a začala číst, naprosto mě zaujala. Mám svojí malou sestřičku a nedala bych na ní dopustit a proto jsem si knihu velmi oblíbila. Je zajímavě napsaná a když jsem o téhle knize psala recenzi do školy, sháněla jsem informace i o spisovatelce a hrozně mě zaujalo, že kniha nebyla napsána, kvůli spisovatelčině sestře, ale kvůli tomu že jí umřela maminka. V knize, jsem s hlavní postavou úplně soucítila. Když jsem se dostala ke konci a četla poslední dopis, neubránila jsem se slzám.
Kniha byla naprosto neuvěřitelná. Stala jsem se součástí příběhu, prožívala jsem první lásku, nové kamarády, smutek... společně s hlavní postavou. Při posledním dopisu pro mrtvou sestru jsem se neubránila slzám. Jak je psáno na obalu, že při každé stránce se srdce rozbíjí víc a víc, a pak se zase slepuje je pravda. Neuvěřitelné krásná knížka. Díky ní si člověk uvědomí lásku ke své rodině, protože nikdy člověk neví co se může během okamžiku stát. Knihu si MUSÍ přečíst každý!!
Ani jsem nečekala jak hlubší význam tahle kniha má.Čekala jsem románek o holce která přišla o sestru,potká na střední kluka a blá blá...ale byla lepší než jsem čekala.Dokonce i slza mi ukápla.
Zase další úžasná knížka v krátké době. Ze začátku se mi moc nelíbila, četla jsem ji na etapy a nemohla jsem se do ni začíst, ale to se včera změnilo. Nebyla jsem ani v polovině, když jsem se do ni tak začetla a řekla si, že ji dneska musím přečíst, i když jsem vlastně ani nechtěla, protože je to dobrá knížka, ale stalo se tak.
Je zde dost vidět vliv autorčina učitele a přítele, Stephena Chboskyho, ale hrdinka Avy Dellairy, Laurel, na rozdíl od Charlieho, adresuje dopisy známým osobnostem, které zemřely. Což je taky pěkné, ale Stephen má na rozdíl od ní větší kontakt se čtenářem.
Laurel přemýšlí o svém životě a o životě slavných osobností, které umřely, soucítí s nimi a srovnává svůj život s jejich.
Její největší chybou je, že se snaží žít celý život ve stínu své sestry a být jako ona, než ji dojde, že by měla být hlavně sama sebou.
"Jestli chceme, aby nás někdo znal, musíme mu všechno povědět."
"Myslíte si, že někoho znáte, ale ten člověk se pořád mění a vy taky."
...Najednou jsem pochopila, že být naživu tkví právě v tomhle.
"V tom , že se v našich tělech hýbají ukryté desky, aby se zarovnaly do lidí, kterými se máme stát."
Hodně jsem u této knihy přemýšlela. Nebylo to tak jen o Laurelininym životě, ale o životě každého z nás. A kniha ukazovala, že i když je to někdy těžké, opravdu stojí za to žít...
Problém nebyl ani tak v knize, jako ve mně (resp. mém věku). Na začátku mě zaujala krásná obálka a tak jsem se rozhodla si knížku přečíst. Jenže už jsem se nějak nedočetla, že kniha je pro děti a mládež. U některých knih mi to nevadí, ale na tuhle jsem si přišla už trošku přestárlá. Ač jsem si na začátku říkala, že se to vyvíjí jako klasická americká romanťárna pro puberťáky, tak tahle knížka nakonec má něco víc. Něco, co zaujalo i mě. Nakonec musím říct, že se mi kniha líbila a dočetla jsem ji (hlavně mě zajímalo, jak to tedy celé bylo). Se svou sestrou mám podobný vztah, takže mi tím kniha byla celkem blízká. A jako studentka psychologie dávám palec nahoru i za kontakty na odbornou pomoc na konci knihy. ;)
Víc než tři hvězdičky nyní prostě dát nemůžu. Ale věřím, že pokud bych patřila do věkové kategorie, které je tato kniha věnovaná, dala bych i čtyři :)
Vcelku pěkná knížka, sice trochu povrchní a zjednodušená na to, o jak závažné téma jde, ale líbila se mi. Obzvlášť některé obraty byly krásné, četla jsem si je i několikrát dokola. Na konci knihy je uveden seznam kontaktů, na které se mohou obrátit týrané či jinak psychicky zneužívané ženy, děti a dívky - za to velká pochvala.
Krásná, upřímná a přitom poetická kniha. Vychutnávala jsem si ji do poslední stránky, do posledního písmenka. Myslím, že nad ní budu ještě dlouho přemýšlet, jen mi přišlo, že autorka závažná temata, kterými se zabývala, trochu překombinovala.
Tolik jsem se na knihu těšila, hodně lidí o ní psaly, že je kniha dobrá, že je chytla za srdce a tak dále... Já jsem z knihy zklamaná. Příběh mě od začátku nezaujal, kniha byla celkem nudná a nedokázala jsem se vůbec začít. Poměrně dlouho jsem knihu četla a dokonce jsem ji chtěla i odložit, jen jsem stále čekala jestli mě nakonec neosloví. Ale bohužel. Byl to pro mě nudný příběh o pubertální holce, která přišla o sestru (v každé knize se dnes umírá, proč??).
Příběh neměl hloubku, pointu a i když byly dopisy psané lidem, hvězdám co umřeli, jako bych ani nevnímala kdo to byl...
Opravdu velké zklamání :-//
Upřímně, tahle kniha mi opravdu na každé stránce o něco více zlomila srdce.
Byla to nádherná kniha s opravdu zajímavým příběhem. Četla jsem ji jedním dechem a nechtěla jsem od knihy ani na chvilku odcházet. Postavy mi přirostly k srdci, byly popsané hodně reálně, takže jsem si je dokázala představit jako reálné lidi.
A především, co jsem si na knize zamilovala, byly ty myšlenky. Tolik opravdu dokonale vystihujících myšlenek. Díky tomu jsem si jistá, že tuhle knihu rozhodně nečtu naposledy.
Vlastně jsem asi nenašla nic, co bych ji mohla vytknout. Proto ji dávám plný počet * a všem vřele doporučuji.
Kniha je krásná, usměvavá, smutná a když tohle vše dáte dohromady, vznikne Vám příběh, který stojí za to si přečíst.... Ale! I když tohle vše je pravda, něco tam chybí. Nevím jak to popsat. Řekla bych, že kniha byla velmi podobná příběhově knize "Ten kdo stojí v koutě", ale Chobskyho příběh a Charlie má právě to něco co Laurel a Avě chybí.
Krásný obal přiláká oči nejednoho návštěvníka knihkupectví. I mě přilákal a když jsem knihu dostala jako dárek, měla jsem radost a pustila se do čtení. S čistým svědomím mohu konstatovat, že kniha je úžasná a za pozornost rozhodně stojí! Není to jen prázdný příběh, má své kouzlo i svou hloubku. Hlavní hrdinka je možná naivní, ale v jejím věku? Není to nic nereálného. Lidé, kterým byly dopisy adresování, mi podle jména mnohdy přišli neznámí, ale podle narážek, které na jejich život měla mi přijde, že byli trefně zvoleni. V knize se řeší témata, která do YA románu patří, ale jsou tam zakomponovány tak přirozeně. Mnohokrát jsem měla slzy v očích a jsem si jistá, že se ke knize v brzké době vrátím znovu. Takže pokud váháte, neváhejte, stojí za přečtení.
Kniha mě zaujala především svým.obalem, bohužel to bylo ale všechno. Hlavní hrdinka je naivní a nemohu se zbavit pocitu že i úplně blbá. Její sestra totéž. Nápad na dopisech mrtvým je pěkný nápad, ale forma dopisů mě iritovala snad leště víc než hlavní hrdinka.
K přečtení knihy mě přilákal fakt, že hrdinka píše lidem z Klubu 27. Ve finále pro mě byla tato skutečnost naprosto nepodstatná a už jsem ani moc nevnímala, komu je která kapitola adresovaná. Vzhledem k tomu, že je kniha žánrově řazená do literatury pro děti mládež, je fajn. Otevírá několik závažných témat, které se mohou mladých lidí týkat, a zabývá se i bolestivou ztrátou blízkého člověka, s níž se ne vždy umíme dobře vyrovnat.
Hodně dobrá kniha, ozvláštněná onou "dopisovou" formou, zpočátku jsem měla pocit, že je hlavní hrdinka taková až skoro dětinsky naivní, ale postupně vám před očima dospěje v obdivuhodnou mladou ženu, rozhodně doporučuju k přečtení :-)
Kniha mě nijak extra nezaujala, je taková, že nenadchne ani neurazí. Nějak na ní prostě nemám názor, vůbec nevím, co si o ní myslet..
Očekávala jsem víc. Jo, občas to bylo napínavé, dojemné, sem tam nějaká zajímavá myšlenka, celkově čtivé a pěkně napsané. Ale dalo by se z toho vytěžit víc. Zdálo se mi, že se někdy to samé opakovalo stále dokola a dokola. Děj byl dost předvídatelný a takový plochý. Skye jsem opravdu nemusela. Ale musím uznat že kamarádi Laurel tomu hodně pomohly. Celkově se mi kniha líbila, ale na pět určitě nemá.
Štítky knihy
dopisy láska deprese zneužívání Nirvana romantika sestry romány v dopisech, epistolární romány pro dospívající mládež (young adult) smrt sourozence
Dopisy na konec světaKniha Dopisy na konec světa je v
| Právě čtených | 19x |
| Přečtených | 920x |
| Čtenářské výzvě | 135x |
| Doporučených | 83x |
| Knihotéce | 327x |
| Chystám se číst | 576x |
| Chci si koupit | 168x |
| dalších seznamech | 10x |
Vždycky jsem měla ráda knihy jako deník nebo psané formou dopisů . Takže nápad že píše Cobainovi nebo Winehouse mi přišel skvělej jenže pojetí bylo nic moc . Prostě tak jako mnoho knih ted mi to přišlo takové nedodělané a patlání o ničem.