Dopis 44

05.03.2024

Taaaaaaak toto bola pecka. Úplne dychvyrážajúci príbeh s koncom, ktorý som celý žral a sa mi veľmi páčil a bol nádherný so zvratmi, ktoré si ma získali a to, čo sa tu dialo na ploche takmer 900 strán mi nedalo pokoj, bolo to emotívne, napínavé, smutné, nečakané, šokujúce a svojím spôsobom sa to dosť podobalo biblickému spôsobu budúcnosti, v ktorý verím a o to mi to je bližšie. Dá sa povedať taký biblický Armagedon v tom najlepšom zmysle slova. Iste toto bolo sci-fi, ale získalo si ma to a ostal som ako obarený po tejto náloží.

Plusom je aj samotné vydanie od Mighty Boys, ktoré je proste excelentné, tvrdá väzba, ktorá drží, prebal, lacetka, voňavý papier, proste pán Filip Štěpánek a jeho tím sa vyšvihli :-)

Jediné, čo ma trochu mrzí je absencia bonusov, ktorá v Kaplanovi bola obrovská až prekypujúca, ale pripisujem to tomu, že aj bez nich je táto bichla, s ktorou by som nechcel dostať po hlave dosť hrubá a dostačujúca.

A ešte pár slov ku kresbe. Tá sa mi veľmi ľúbila. Bola detailná, páčilo sa mi vykreslenie postáv, budov, mimozemšťanov, efektov, fakt niektoré dvojstránky mi vyrazili dych a obálky boli super.

Celkový dojem 5/5 a môžem odporučiť komiks :-)

25.01.2024

„Běž všechny připravit,
aby mě mohli
jmenovat
prezidentem
Spojených států.“

Ačkoli by se mohlo zdát, že s obsahem 872 stran by tohle mohla být bichle, není to zas tak pravda. Má to sice hodně stran, ale není to žádná kolosálka, jako například od Comics Centra. Ty dělají velikost A4. Tohle je spíš A5 26x17x6 (VxŠxH) + 2,8 kilogramu. Musím konstatovat, že po rozbalení a očuchání tedy nic moc. Kniha nevoní, spíš cítím jen papír. Barvy jsou nečichatelné. Ale po letmém prolistování jsem usoudil, že to je nádhera. Krásná kresba (Alberto J. Alburquerque) a nádherné barvy ( Dan Jackson & Guy Major) jsou předzvěstí minimálně nádherného vizuálního zážitku. Jak je to z obsahem, to ukáže až čas.

Citát: Podle prognóz, které jsme dali dohromady, po překročení bariéry nejspíš moc dlouho žít nebudeme.

Nový 44. president USA si přečte dopis od odstupujícího presidenta a z jeho obsahu nebude nadšený. Ve vesmíru nejsme sami. Zda jsou mimozemšťané hrozbou letí zjistit vesmírná loď Clarke o počtu devíti lidí. (Starý dobrý Clarke. Loď nekonečné údržby. Ne, údržby ne, oprav) Hned od počátku se mi zalíbil jeden člen posádky, seržant John Willet. Je to dobrý škarohlíd. Dost se podobá Darilu Dixonovi. Jen mu dát do ruky pořádnou kuši. Má zbraně, to jo. Ale jak sám povídá: „K čemu je, mít parádní vesmírný zbraně a nevystřelit z nich.“ Nakonec si vystřelí.

Malá ochutnávka:
Musíme si položit tři otázky.
První: Vědí, že jsme tady?
Druhá: Záleží jim na tom, že jsme tady?
Třetí: Chtějí od nás něco?
. . . a pokud bychom na kteroukoliv z nich dokázali věrohodně odpovědět „ne“, . . . Ale nedokázali jsme to.
Byla to jen samá „ano“.

Obsahově je to silně napínavé. Střídá se tu politická situace, kterou dělají nový i starý prezidenti USA s číslem 43 a 44 a do toho zasahují zajímavé události na vesmírné lodi Clarke vzdálené asi 320 000 000 kilometrů od Země. Pak se do toho přidá ještě minulost presidenta 43, války, smrt a nakonec velké hrozící nebezpečí pro naší planetu. Všechny tyto linie směřují k jedinému cíli. Tím je setkání s mimozemskou civilizací. Jaké však toto setkání bude, to nikdo netuší. A všichni se ho bojí. Navíc šestková soustava, kterou mimozemšťané používají vede k mrazivým výsledkům. Celé je to strhující sci-fi drama u kterého mi tuhla krev v žilách.

Citát: Život nevyhnutelně stane se smrtí.

27.11.2023

„V některých soubojích víte, že prohrajete, už od prvního úderu. A tohle z vás děla boxera.“ Tak toto bol teda komiks! Pán komiks. 300-stranové si dávam na raňajky, ale Dopis 44 predstavoval enormnú tonáž aj pre mňa. 872 strán, tvrdá väzba a váha temer 3 kilá (!), tu už sa končí sranda. Toto ak vám padne na zem a bývate na štvrtom, prebúra sa to stropom k susedom na prízemí a ak nemáte dobrú poistku, ste v prdelke. Zápletka scenáristu Charlesa Soulea (Star Wars, Deadpool) môže evokovať staršie filmy, knihy, komiksy a seriály. Sfleku mi samozrejme napadol geniálny Sunshine Dannyho Boylea, kde astronauti tiež nemali problém položiť svoj život, ak iní členovia boli pre úspešné dokončenie misie dôležitejší. Alebo Prvý kontakt s Jeremym Rennerom, aj keď ten v skutočnosti vznikol až PO Dopise 44... Ten si našťastie napokon ide svojou vlastnou cestou a ostatne už Hitchcock tvrdil, že radšej s klišé začať, než pri ňom skončiť. Dve dejové linky, ktoré sa v Dopise 44 striedajú, spolu akoby neveľmi súviseli. Asi nebudem jediný, komu spočiatku nesadla trochu nudná rovina s prezidentom. Nebol som si istý, kam tým scenárista mieri a či to tu nie je len preto, aby to malo o 489 strán viac. Postupne ale všetko dostalo vnútornú štruktúru a nakoniec sa pozemská linka ukázala byť paradoxne ešte o kúsok dôležitejšou, než samotné vesmírne peripetie. Ono je to vlastne veľmi smutný komiks v súlade s textom IMT Smile „ľudia nie sú zlí, len ľudstvo je príšerné“. Nakreslené je to Albertom Jiménezom Alburquerqueom (Amazing Spider-Man, Venom) povedal by som pekne a zaliečavo, ale čakal som niečo iné, nechcem povedať náročnejšie. Každopádne by som si určite rád pozrel, ako by to poňali iní ilustrátori, štýl pána-so-strašne-komplikovaným-priezviskom-ktoré-sem-už-nebudem-druhý-raz-písať mi až tak nesadol. Okrem kresby (ktorá ale pravdaže nie je strašná, ale proste som čakal viac) by som skritizoval ešte rozprávkový koniec, prehnanú dĺžku (ku koncu už to ozaj bol „nekonečný príbeh“ a to sa ešte scenárista podľa mňa úplne zbytočne vrátil v čase; ak tam chcel mať to, čo dal na konci, tak OK, ale mal to premiestniť normálne na úvod, nevidím dôvod pre takúto chronologickú roztrieštenosť, deju to nič navyše nedalo). Ale vo všeobecnosti dole klobúk, Mighty Boys.

21.10.2023

tldr

Během návštěvy pražského Světa knihy 2023 jsem ve stanu s menšími vystavovateli narazil na radom pult s velkou komiksovou bichlí. Komiks v podobě pořádného špalku u mě automaticky získává plusové body. Vždycky upřednostním, když chvíli vydrží, jeden si ho víc užije. Co si neužívám, je komunikace s prodavači, ale pánovi za pultem se vyhnout nedalo (s ním, mou partnerkou a pultem jsme obsadili cca 1m²), čili byť si radši před nákupem věci prohlížím sám, případně dělám vlastní průzkum, byl jsem vtažen do rozhovoru. Filipa Štěpánka jsem zahrnul tím, že mám rád velké komiksy, zkoumání vesmíru, obecně sci-fi téma, lze proložit politikařením, intrikami, cliffhangery... Jeho reakce? Dopis 44 má prý tohle všechno. Jasně, komiks za 2k je třeba prodat, čili když před vámi stojí možný zákazník, přece ho neodradíte vyvracením jeho přání. Na druhou stranu tvrdit, že všechno, co dotyčný chce, najde v komiksu, který shodou okolností máte zrovna na krámě? Come on, jako opravdu? A to ani nezmiňuji, že jsme si vyslechli chválu na použitý papír, jak je lepší než od ostatních, protože ten jeho nechytá otisky. I když, právě jsem to zmínil. Komiks opravdu vypadal lákavě (přebal ze sběratelky), sympatický art, cena vzhledem k velikosti ok, ale Mighty Boys jsem měl do té doby spojené jenom se slabší Cestou kostí a o Filipu Štěpánkovi jsem si něco dohledal až mnohem později. Následovalo obligátní „my si to ještě rozmyslíme, podíváme se i jinde a možná se vrátíme“ a šli jsme pryč. 2k není tolik, ale pořád to jsou peníze a dávat je ve spontánním nákupu za komiks, o kterém nic nevím, please.

Udělali jsme kolečko, které jsem strávil googlením o Dopisu 44 a jeho autorovi, abychom se za pár minut vrátili s tím, že to možná vyhozené peníze nebudou, v nejhorším ho pak prodám. Získal jsem slevu na otevřenou sběratelku, zdarma byl přihozen Poslední detektiv: Vykoupení a šlo se domů. Jak už to u nás bývá, je mou rolí zkoumání trhu, nakupování, katalogizování a Andy to pak většinou všechno přečte dřív než já. I Dopis 44. Její hodnocení? 5* A moje hodnocení už znáte.

Nestává se každý den, aby prodávající splnil vše, co slíbil (ani ten papír bez otisků nebyl kec). Dopis 44 má negativa, ale všechna řadím do kategorie nicotných. Vždycky nějaká budou, jenom záleží, jak moc vadí, abyste si užili positiva, a těch tady je požehnaně. Příběh zaujme hned na prvních stranách, jeho délka umožní čtenáři se do něj položit, sci-fi, politika, intriky, zvraty, vesmír, dokonce ani konec není zvrtaný – nic přehnaně obvious, přesto dává smysl a svým způsobem je i poetický. Dobrá práce, velmi dobrá práce.:)

24.09.2023

Mimozemská civilizace je objevena. Něco ve vesmíru staví a lidstvo neví co. Proto je vyslána posádka na jednosměrnou cestu do kosmu, za účelem zjistit plány emzáků.

Ze začátku mě příběh bavil, byl jsem zvědavý, o co mimozemšťanům jde, co se vlastně děje a co posádka objeví. Ale od poloviny knihy, kdy jsou karty v podstatě rozdány, se všechno už jen vleče. Fůra načatých dějových linek je zbytečná a nedojde svého uzavření a spousta z nich nemá pro příběh žádný přínos. Vcelku fádní a nezajímavá pointa je zde natahována a zbytečně komplikována.

Díky comicsové formě a dobré kresbě tenhle příběh rychle uteče a proto nemá šanci čtenáře vyloženě otrávit. Nicméně je to docela nezajímavý průměr, který si hraje na sofistikované veledílo.

05.05.2023

Tahle solidní bichle, se kterou umlátíte mamuta snadno a rychle, má několik zásadních negativ. Příběhu totiž paradoxně ubližuje jeho komplexnost; přesněji snaha propojit dění v kosmu s děním na Zemi. Ano, na těch zásadních místech je to fajn... ale dovedl bych si to nakrásně představit i bez té pozemské části. Je to i tak zajímavé čtení, jenže dění ve vesmíru ovlivňuje pouze dění na Zemi; obráceně je tomu zřídka a v detailech. Ale ok, třeba se mýlím a nakonec, tohle mi duši příliš nedrásá. To, co mi zážitek výrazně narušilo, je poslední kapitola - ta předposlední totiž vše dokonale spojí a dodá knize nádhernou finální pointu... inu není to první příběh, kde mi ve finále čtenářský zážitek zhořkl (dalšími příklady jsou Hrůza od Arthura Machena či Svědectví od Stephena Kinga).
Kresba je fajn, ale má zde své limity (což dost zamrzelo hlavně u lechtivějších částí); dá se na ni snadno zvyknout a bez problémů se v ní orientovat. Především je ale celý komiks po celou dobu čtivý, což je u takto mohutné knihy skvělá věc. Motorem, který tohle umožňuje, je řada nečekaných zvratů a z nich plynoucí napětí; především je mi sympatické, že autor nemá absolutně žádný problém své postavy zabíjet, trápit či nechávat řešit neřešitelná dilemata. Druhá věcí, která je mi sympatická, je pestrý žánrový mix; není to jenom sci-fi, ale taky alternativní historie, politický thriller, survival horor, filozofie a svým způsobem i postapo.
Dopis 44 je čtení pro milovníky sci-fi, ať už vesmírného či pozemského.

03.04.2023

Sci-fi teda hodně můžu, ale původně jsem do toho nechtěl jít, zejména kvůli inzerované politické linii příběhu. Ostatně ani obálka není zrovna majstrštyk. Pak jsem ale četl nějaké recenze a rozhodl se zariskovat. Udělal jsem moc dobře! Ono to totiž ve výsledku skvěle hraje dohromady!

27.03.2023

Tak první věc co me napadla, že když mi to spadne pri cteni na obličej, tak je po mě, takže jedině číst u stolu. Příběh byl zajímavý, ale podle mne nemusel být tak dlouhý. Zpracování dobré, ale znova bych to už nečetla.

14.02.2023

(SPOILER) 2/2 pokračování předchozího komentu, napsal jsem to moc dlouhé

ALE NEŠŤ!!!! Jsem v dobrém rozpoložení a jako tolerantní muž kompromisu musím konstatovat, že se to nijak zvlášť neliší od toho, co do nás soustavně tlačí americká propaganda v tsunami své degenerativní “umělecké“ tvorby, kterou zaplavuje svět. Opravdu nic nového, je to ve všech filmech i seriálech a ani mi to vlastně tolik nevadilo, když jsem na tu hru chtěnechtě musel přistoupit. Škoda akorát nevyužité příležitosti, kdy to autor mohl pojmout trochu jinak, a ne tak hloupě šablonovitě, ještě s adorací všech těch povinných agend. Ale říkám OK, mám angínu a je to přece jen americký komiks.

2. niť je pak vědeckofantastická. Ta je tak celkově zajímavější, ale bez 1. nitě by nefungovala. Cosi se našlo v pásu asteroidů a Pan exPrezident odkloní značnou část rozpočtu do projektu Monolit, jenž má za cíl vyslat jednosměrnou loďku, aby prozkoumala, co tam ti mimozemšťané dělají a druhou značnou část odkloní do své kapsy, aby altruisticky zachránil pár lidí ve vyřazeném protiatomovém krytu v Šošonských horách, aby mu tam mohli říkat Pane Prezidente. Loď má fúzní, a ne termojaderný motor, což jsem odvodil z možností dočerpat palivo někde po cestě, což musí být vodík, ten půjde jistě těžit jednodušeji než zpracovávat na lodi uran do využitelné podoby. A tento motor musí dávat spoustu odpadního tepla, proto je na lodi teplo jak v ráji, nikdo ani svetr nepotřebuje, všichni si to štrádují v tílkách a paní doktorka má KALHOTY tak nízko v bocích, že kdyby si ju poctivě po 2000 dní mise neholila, tak ji musí lézt ven kocur. Na lodi to není vůbec gender vyrovnané, rasově jakž takž, aby to prošlo přes ideově-cenzurní komisi Svaté Inkluze Black Lives HOMOSEXUALS (SI-BLB), nově nasazenou povinně do každé redakce, jejíž funkci ovšem nadšeně většinou už zastává dobrovolně a zadarmo přímo někdo z týmu; ) Loď, i když je na ni teplo, není vůbec dokonalá, protože ji šili horkým nýtem a dějou se tam teda věci. Mám tyhle Hard Vě-Fa rád, např. The Expanse apod., kdy lidé dobývají teprve sluneční soustavu na “kosmických dvouplošnících.“ Určitě by se zde něco našlo, ale za mě dost spokojenost s touto nití.

Dál to pokračuje 1. niť, hladce, 2. niť obrace, má to spád superdží, jeden zvrat stíhá druhý, zrada stíhá zradu, když už jsem si myslel, že je vymalováno, tak se najednou oškrábalo a malovalo se nanovo, to se musí nechat, odtrhnout se od toho nedá. Retrospektivní část z minulosti mi přišla rušivě vložena, protože přišla v tom nejnapínavějším, ale to byl asi účel, osobně za mě moc rušivé, myslím, že by to šlo udělat lépe. Ke konci je to jízda, vše se mění, všechno je nakonec jinak, jen Pan Prezident zůstává zakovanou jistotou v rozbouřených časech, etalon mravní pevnosti a morálky zůstává zatesán z důstojného profilu do mramoru. God bless America!!!!

Jo, rozhodně stojí za přečtení, trochu méně toho ultranacionalistického nadřazeného amerického patosu a mohlo být i za 4!

14.02.2023

(SPOILER) OK, tak po půl roce jsem tu něco napsal a netrvalo to ani 20 minut a už mi nikdy nespící cenzorská ideo-úderka koment nabonzovala, udala a smazala, i s vyhrůžkou, že jsem nesmírně vulgární a že jestli budu pokračovat, tak tu končím. Přiznám se, že mám opět chuť skončit tady sám, protože už to není ani náhodou ten příjemný prostor, kde mohl člověk popustit uzdu své fantazie a psát, jak mu zobák narostl při komentování knih, které přečetl. Jelikož jsem ale popsal 2 A4ky, tak to tu ještě dám a opravuji ty nesmírné 3 vulgarismy v textu – a nahrazuji je korektními výrazy, které zvýrazním VELKÝMI PÍSMENY. Ale je to pěkný hnus!

Nevím, co se to stalo, ale v létě jsem se nějak zasekl na Providence a od té doby jsem v podstatě nic nepřečetl. Je to evidentně prokletá blasfemická kniha! Ale Ježíšek mi přinesl pod stromeček tuhle knížečku a nějak jsem, i přes tiché výhrůžné bubnování zpod stolu, do ní zalistoval, způlky přečetl a teď s angínou jsem ji dorazil a po dlouhé době si teda napíšu koment, na což mám náladu a hodlám si to užít.

Začněmež knihou samotnou. Je to OBROVSKÁ bichle, těžká jak BYK, na čtení v buse v deštivém lednovém temném ránu to fakt není, ale když jsem si sedl na gauč a na svá svalnatá stehna si dal dva polštáře, přičemž ten horní byl předsunut a udělal mi úhel 45°, na něž jsem knížečku položil, četlo se to velmi pohodlně, nemusel jsem to držet v ruce, ani jsem to nijak nehmoždil. Vazba vypadá, že vydrží, papír je dobré kvality, překlad, tisk, lettering, korekce, vše za jedna a konstatuji, že to je krásný artefakt.

Další na řadě je kresba a jak se mi líbila, což je samosebou čistě subjektivní disciplína a nelze ji objektivně a všeobjímajícím způsobem zhodnotit. Takže tento odstavec je zcela bezpředmětný. Kresba je ….no nehezká, místy až odpuzující a všichni kreslíři mají podobný styl. Příliš pitoreskní, bez temnějších nádechů, barvičková a to mám hrubé linky rád. Občas se mi stane během čtení, že napíšu “kresba nic moc, ale během čtení jsem na ni přivykl“ či “ač ze začátku jsem byl ze stylu kresby znechucen, zhruba v půli knihy jsem prozřel, pochopil a až do konce jsem si nad každou stránkou dvakrát vyšulil honina.“ Zde se to nestalo. Bohužel, ale pro zkušeného komiksového matadora to není žádná velká překážka.

Tak a teď se dostáváme k tomu nejpodstatnějšímu a to ději. Kniha je tvořena dvěma nitěmi, které štopujou příběh do jedné pevné kompaktní ponožky, teda kuš, příběhu, asi bych si měl dát s těmi kurzy háčkování na chvíli pokoj. První niť je JŮ-ES-EJ!! JŮ-ES-EJ!! JŮ-ES-EJ!! Druhá niť je pak vědecko-fantastická. A předem říkám, že vyzvoním úplně všechno, takže varuju před brojlerem! A kdo bude číst dále, tak dostanete ptačí chřipku!

Niť č.1. – Děj knihy je zasazen do let 1999 až 2008, kniha pak byla psaná v letech 2013-2017, kdy byla spousta věcí jinak, takže se na tuto niť podívejme kapku drobnohledněji. US army, nejlepší a v podstatě neporazitelná armáda na celém široširém světě, charakterní a pevně morálně i lidsky ukotvena, plná nejlepších altruistických lidí nejlepšího národa světa, bojuje stále i za Prahu v Afghanistánu proti kozoMILOVNÍKŮM. Jak už teď víme, tato armáda nebyla tyto kozoMILOVNÍKY schopná ani za 20 let okupace porazit a statečně utekla před rokem a půl. Druhou světovou taky samosebou vyhrála tato armáda (jo a pak ještě trochu ti zatracení prokletí Sověti). Musí se zase férově nechat, že zaznívá i protiválečná struna, kdy nový Pan Prezident chce všechny ty nesmyslné války ukončit, dokonce tam padne i to, že Vietnam byla prohraná válka, to se zas tak často nevidí. Přes hlahol a lesk slávy US Army však nejde tento hlas moc slyšet.

A teď bacha “Pan Prezident!“ Bacha, jo Pan Prezident nejskvělejšího národa, co kdy kráčel po povrchu zemském, je duchem i tělem mladík v nejlepší kondici, kdy jeho nespoutané mládí se už snoubí s rašícími šedinami důstojné moudrosti. Pan Prezident, jenž svými demokratickými pěstmi dokáže zrubat i svého bodyguarda, cvičeného to zabijáka tak, že zůstane v bezvědomí ležet a dodělat ho může jeho žena. Pan Prezident pak, s rozmlácenou hubou a hematomy zvícími granátového jablka, je ještě téhož večera opět bez jediné oděrky a řídí Zemi. Pan Prezident je etalon morálky, lidství, sebeobětování, rázné laskavosti, rozvahy a pevného charakteru, má skvělou superKRÁSNOU ženu a roztomilého, šikovného a skvěle vychovaného klučinu. Dělá těžká rozhodnutí, a to, pozor skoro sám! Hehe, kapku odbočím, bo si myslím, že snad i méně bystrým musí být jasné, že žádný prezident/premiér/monacha/atd.., ani americký ani ruský ani žádný jiný, nedělá rozhodnutí sám, vždy za ním stojí klanově korporátní skupiny, které ho drží ve funkci a on musí jejich zájmy vyvažovat, aby se ve funkci udržel. Je to celé obzvlášť pikantní v kontextu toho, jak celý svět může sledovat, že současný Pan Prezident je dementní stařec, kterému musí psát, co má říkat, netrefí z pódia, polovina žen z jeho týmu jsou ženy a když nedej bože začne něco říkat na vlastní pěst, tak ho jeho lidé radši típnou. Konec odbočky. Takže jediným subjektem světové politiky je USA a její Pan Prezident, zbytek světových velmocí jsou pouhé objekty, které hrají druhé housle. Jelikož žádní soupeři pro USA na světě v žádné oblasti neexistují, nemůže být pochopitelně Nemesis našeho nového Pana Prezidenta nikdo jiný než zase Pan Prezident, tentokrát ten bývalý, nikdo jiný na to nemá.

Nuž, tuto knižní činku jsem zakoupil ve sběratelské edici, jelikož Mighty Boys zkrátka umí, tak proč otálet. A po čtvrt roce jsem se konečně dostal k četbě této cihly.
Upřímně řečeno, nějak nevím, jaké hodnocení tomu udělit. Mým posledním grafickým románem bylo Mooreovo Z pekla, což považuji za nejlepší komiks, jaký jsem kdy četl, výkladní skříň a onanizační jízdu celého žánru. A jakkoliv hodnotit a srovnávat sci-fi komiks a komiks o (mj.) Jacku Rozparovači je pitomost, člověk se tomu zkrátka nevyhne.

Z tohoto pohledu dostává Dopis 44 velmi těžce na prdel. Příběh je to místy velmi ujetý (viz komentáře pode mnou), místy zrychlený jako raketoplán na extázi (ta třetí světová). Čas od času to postavy nedostávají sežrat dostatečně (opět ta třetí světová – v podání těchto tvůrců mi přišla moc čistě vedená, prezident Blades se z toho vykroutil jako nacucané klíště ze psa). Některá scénáristická rozhodnutí bych udělal také jinak (představit posádku astronautů a jejich životní příběhy až po tom, co je polovina po smrti, mi nepřijde jako geniální nápad; volil bych možná šablonovitější postup a představil je rychleji, aby čtenář dostal možnost poznat jejich životy, osobní problémy a hlavně dostal čas se s nimi sžít). Ta oslava amerického prezidenství mi taky občas přišla trochu moc, stejně jako celý kontakt s mimozemšťany (kluci a holky astronautští do toho šli na můj vkus až moc po hlavě).
Na druhou stranu se jedná o nemalý příběh s určitými přesahy, jehož nejsilnější momenty (pro mne) paradoxně tkvěly v politických kejklích než sci-fi složce a v pocitech naprosté beznaděje (to když už bylo jasné, že svět končí, vlak dojíždí do konečné stanice, už nemůžeme nic dělat, jenom sedět a užívat si poslední metry). Také je fajn, že autoři nezachránili Zemi jako takovou.

Komiksovému žánru i přes mé námitky ke knize budiž vzdán hold, jelikož Dopis 44 pracoval s velmi podobnou premisou, jako kniha klasické formy Mise Saturn (podobnou minimálně v tom, jak pracuje s pohledy do kosmické lodi a Bílého domu), přesto D44 dopadl v mých očích nesrovnatelně lépe (např. intimní scény tvůrci D44 pojali vkusněji, nejen scénáristicky, ale hlavně výtvarně).

Pokud jde o české vydání, nemám naprosto žádné námitky, Mocní Chlapci by se měli přejmenovat na Kouzelné Chlapce: skvělý papír, plátěná záložka, plastický obal a krásný přebal. K tomu vyhovující překlad bez do nebe volajících překlepů a grafické zpracování českých nápisů. Jsou fakt dobří.
Pokud jde o *, váhám mezi 3,5 a 4, proto je ještě neudělím.

15.12.2022

Pověst tohodle opusu mně namlsala a očekávání tak byla velká. Začátek povedený, hned vás to hodí do toho schizoidního světa "těsně" před koncem světa. Pak jsou tam takový trochu politický hrátky, kdy se odcházející prezident nechce smířit s odchodem, a který ve světle pozdější kauzy (pozdější ve smyslu, že se to odehrálo po vydání originálu) Trump/Biden vyznívaj skorem prorocky. Pak je tam pár ryzích sci-fi momentů, některý dost na hranici únosnosti. Některý ty scény jsou až lehce absurdní (ta scéna s atomovkou a kozou je fakt úlet), jsou to často scénky jak z béčkovýho sci-fi akčňáku, ale jako celek to funguje a konec je teda hodně povedenej. Často jsem se setkal hlavně v těch delších komiksech s dobrou atmosférou a postavama a pak to zazdil nepřesvědčivej konec. Tady je to celou dobu takový nahoru dolů, ale konec se povedl na výbornou, včetně té zpovědní etudy samotného autora, to mi přišlo dost odvážný, ale nakonec je to jeden z nejsilnějších momentů. Nikdy to nesklouzne vyloženě do kýče; možná až na ten dost ulítlej svět těch emzáků. Chvílema mě to i docela nudilo, hlavně ty úmorný a ukecaný "zasedačky". Ale zas v tom rozsahu skorem 900 stran jednoho zas až tak nepřekvapí, že se autor občas na něčem zasekne. Celkově ale hodně dobrý, procentuálně tak 85%. Cenim taky kvalitu zpracování, včetně kvality papíru, barev, tisku. Ta kniha je opravdu moc pěkná. Doporučuju.

29.11.2022

Veľkolepý sci-fi politický thriller o mimozemskej hrozbe. Scenárista Charles Soule si pripravil pre čitateľov množstvo príbehových prekvapení a pri niektorých vám bude padať sánka. Vždy na komiksoch oceňujem nepredvídateľnosť a tu som teda vôbec netušil, ako bude príbeh pokračovať. Aj keď ma politika v komikse nelákala (nebaví ma ani v reálnom živote), nakoniec ma chytila ešte viac ako sci-fi príbehová linka s mimozemšťanmi. Veľmi šikovne a pútavo napísaný komiks. Perfektne spracovaná kniha, ktorú by nemal minúť žiadny fanúšik žánru.

19.11.2022

Jsem nadšený! Dopis 44 je monumentální sci-fi epos. Skutečně velkolepý a epický po všech stránkách. Vím to, byl jsem jím po tři dny naprosto pohlcený. Nyní mám pocit, jako bych to všechno prožil. Že jsem byl s posádkou lodi Clark v pásu asteroidů i že jsem seděl s prezidentem Bladesem v oválné pracovně Bílého domu a dělal s ním všechna jeho těžká rozhodnutí. Nejsem schopen říct, který sci-fi komiks, z těch, co jsem četl, je nejlepší. Muselo by se hodnotit podle jednotlivých kritérií. Svou komplexností a čtenářským zážitkem však patří Dopis 44 rozhodně k těm nejlepším. V počtu stran jasně vede.

Předně je třeba říct, že je to neskutečně dobře napsané. Hrozně příjemně se to čte. Postavy jsou skvěle napsané a pomalu se vyvíjí. Dialogy fungují a pracují s napětím. Navíc Charles Soule umí pracovat s překvapeními. Často mi po otočení stránky spadla brada a občas jsem nadšením i vykřikoval slova jako “Ho ho ho!” anebo “No, do prdele!”. Prostě mě to pohltilo...

Dopis 44 je spíše technická sci-fi. Není to žádná space-opera anebo divoká vesmírná kovbojka. Je vidět, že Charles Soule má sci-fi rád a že nad tím přemýšlel. Moc se mi třeba líbilo logické rozebrání toho, jestli o nás mimozemšťané vědí a jestli od nás něco chtějí. Tohle mě zkrátka baví číst. Celý příběh má dvě hlavní dějové linky, které jsou spolu propojené. Jedna je spíše vědecko-dobrodružná ve vesmíru a druhá zase politicko-vojenská na Zemi. Celý příběh je dějově neuvěřitelně rozmáchlý a nemá smyl z něj nic přibližovat. Bylo by to jenom zrnko, které by vám stejně nic neřeklo o epické velikosti celku. Bylo by snadné napsat, že je to o povaze člověka a lidstva čelícího setkání s mimozemskou civilizací, ale nebyla by to tak úplně pravda. Je to o konkrétních jedincích a jejich rozhodnutích, které mohou mít a většinou i mají netušené a nedozírné následky. Je to také o nevyhnutelnosti a nesmiřitelnosti. Nikdo zde není jenom záporný anebo kladný hrdina. Každý se rozhoduje zodpovědně na základě vlastního přesvědčení a informací, které má.

Charles Soule a kreslíř Alberto Jiménez Alburquerque mají úžasnou fantazii co se mimozemské civilizace a technologie týká. Alburquerque byl pro tento komiks jednoznačně skvělá volba. Zvládá skvěle technické udělátka i lidi. Jeho kresbu jsem si rychle oblíbil a baví mě. Jednotlivé postavy jsou od sebe jasně rozeznatelné, a to i ve skafandrech.

Vyzdvihnout musím i papír a tisk. Papír je pevný a zároveň příjemný na omak. Neleskne se, nezůstávají na něm otisky prstů, ale tisk je i tak pořád ostrý a barvy syté. Moc příjemně se v tom listovalo. Vazba také naprosto skvěle drží. Když k tomu připočítám i povedený parciální lak na deskách, tak zbývá jen smeknout. Mighty Boys a tiskárna PBtisk odvedli moc dobrou práci.

18.11.2022

Tak tohle byla pořádná jízda. Vzhledem k tloušťce knihy jsem čekal, že mi pár dní, možná i týdnů, bude trvat než se doberu konce. Příběh je, ale tak chytlavý, že prostě musíte vědět jak to dopadne, takže jsem ji přečetl během jednoho dne. Doslova jsem hltal každou stránku. Tato kniha opravdu stojí za koupi.