Domov pro tělo i duši
Renáta Kiara Vargová
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/394349/bmid_domov-pro-telo-i-dusi-yyv-394349.jpg
4
2
3
Kniha popisuje slovem i obrazem příběh ženy, která se poté, kdy jí dospěly děti, odstěhovala z Prahy. V padesáti letech zjistila, že nemá místo, kde by se cítila dobře, svobodně, bezpečně, kam bych se ráda vracela. Zjistila, že nemá skutečný domov. Život v pronájmu se jí nelíbil, a tak se pustila na venkově sama do stavby soběstačného domu svých snů s prvky posvátné geometrie. Kniha je doplněna řadou stavebních rad, nápadů na zútulnění domova a návodů na tvorbu dárků pro radost. Doprovází ji řada fotografií z průběhu stavby i malebné venkovské přírody. V tomto unikátním průvodci stavbou vlastního domu s obrazy emocí a tvořením pro radost najdete nejen veškeré rady, jak ho svépomocí postavit, ale jak z něj vytvořit místo, kde se budete cítit šťastně.... celý text
Přidat komentář
Pro mne jedno velké překvapení. Čekala jsem nudný stavební deník, ale už od prvních stránek mě autorka chytla za ženskou strunku. Ano ano, o stavbě a jejím průběhu toho tady je hafo, stručně, jasně a po ženskou napsáno, ale ty pocity kolem. Ty obyčejné lidské slzy, radosti i zoufalství, ty nápady na to, jak si udělat život hezký, i když ho trávíte v holínkách. Jednoduše – tohle je kniha, pocitovník, o tom, když jdete za svým snem. Lhostejno, jeli to dům nebo cokoliv jiného.
Trochu netradiční "stavební deník" o tom, že se člověk může v každém věku rozhodnout k zásadní změně svého života. Taky by se mi líbilo postavit si vlastní domek podle svých představ, asi trochu jiný než autorka, každý máme nějaký svůj sen. Spoléhat na hypotéku už v mém věku nemůžu, ale člověk nikdy neví, co mu život přinese. Knížka je víc duchovní než stavební a doprovázejí ji opravdu krásné fotografie.
Domov pro tělo i duši
Nejdřív mi vadilo, že Domov pro tělo i duši stavěli podle deníku "lemplové" a další všemožní neumětelové, nad kterými si autorka zoufala na každém kroku, když při tom stála v holínkách po kotníky v bahně. Harmonie mi přišla poněkud vydupaná ze země, ne proudící ze srdce paní stavitelky. Ale to je jen můj dojem po přečtení, třeba bylo všechno jinak...
Potom se to trochu s dokončovacími pracemi zlomilo a na konci už jsem skoro litovala, že příběh končí.
Renáta Kiara působí dojmem silné, sebevědomé a nekompromisní ženy, nerozpakuje se několikrát opakovat, že dům "sama postavila". No nakonec, proč ne:-)
Líbí se mi nápad od začátku fotit stavbu a zapisovat si, jak se všechno postupně (i s potížemi) proměňuje v realizovanou vysněnou představu domova. I tipy na různé vylepšení a drobné milé vychytávky pro útulnost jsou nápadité.