Domácí potřeby

Krásná práce s jazykem, kterou jsem si vychutnával, přesto mě někdy ničila a zamotávala mě do mučivých pavučin

kdyby nebyla tato sbírka 23 črt nominována na Magnesiu Literu 2025, určitě bych po ní nesáhl - vyžaduje totiž čtenáře fajnšmekra, který si libuje v impresivních deskripcích a reflexivních líčení bez děje
nazval bych tento žánr nikoli povídka, ale POCÍTKA nebo DOJÍMKA = pečlivě volenými básnivými obraty navodí nostalgickou náladu a pomalu vyšumí bez pointy, třeba smutek z uplývajícího času, blížící se smrti, lidské pošetilosti či zbytečnosti života

zaujala mne kritika plyšáků na straně 114: "...ve své nesnesitelné barevnosti a hrůzné infantilnosti ... se tady všude válejí ... ty malé chlupaté příšery ... s přišitýma černýma očima, s ušima s třásněmi a čepičkami plnými bambulí, co nám tím chtějí sdělit?"

Popravdě nerozumím, proč tohle někdo vydá - pak už se dá vydat vážně téměř vše - občas zajímavý obrat, nápad, ale to je stále hodně málo - a celek: grafomanský výpotek.

Dalo se očekávat, že to nebudou úplně normální povídky, je to přece J.A. Pitínský. Neobyčejná práce s jazykem, neobvykle subtilní popisy dění, často i nečekaný úhel pohledu (například v jedné povídce sledujeme osud rodiny očima bytu, ve kterém lidé bydlí). Moc pěkné.