Dole v údolí
Paolo Cognetti
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/544880/bmid_dole-v-udoli.jpg
4
67
67
Luigi a Elisabetta jsou spolu už patnáct let a právě čekají první dítě. Ona se do údolí přistěhovala z města, protože chtěla poznat skutečný život, on, syn pytláka, se přidal k lesní stráži, aby zabezpečil rodinu, a nyní řeší podivný případ: podél řeky Sesie někdo zabíjí psy. S mírnými obavami očekávají příjezd Luigiho výbušného bratra Alfreda, který žije už několik let v Kanadě a nyní se vrací kvůli vyrovnání dědictví po otci. Bratři by nemohli být odlišnější, stejně jako stromy, které jejich otec zasadil před domem, když se narodili: tvrdý, ale křehký modřín pro Luigiho a silný a odolný smrk pro Alfreda. Kromě zděděného domu mají oba muži společnou jen jednu věc: když začnou pít, nevědí, kdy přestat. Paolo Cognetti se ve svém nejnovějším díle vrací k některým hrdinům a místům známým již z předešlého románu Vlčí štěstí, ale tentokrát místo třpytivých horských vrcholků zkoumá nástrahy šedého údolí.... celý text
Přidat komentář
Drsný rozjezd, hezký a jemný zbytek. Kniha se mi líbila, ale že by se mi zapsala do srdce, to ne.
Príbeh takpovediac kaino-ábelský, dobro a zlo na niekoľko variácií.
Dobrý a zlý pes, dobrý a zlý brat, dobro a zlo ľudskej činnosti...
akože to kategórie navýsosť ľudské
s tým súvisiaca myšlienka z knihy: Ale ľudia od počiatku vekov vyrubujú stromy, kántria zver a navzájom si rozbíjajú hlavy. Ak existuje na teto zemi zlo, je len naše.
A ten jazyk. nádherné
Mám ráda Cognettiho autofikční způsob psaní i témata jeho knih. Dole v údolí se ale zpracováním vymyká.
Novela o nemnoha stranách, složená z několika stylisticky odlišných povídek, je výrazně inspirovaná písněmi Bruce Springsteena z alba Nebraska. Příběhy z amerického středozápadu zasazuje Cognetti do svého kraje a jeho hrdiny ztotožňuje s postavami svého vnitřního světa. Dramatické osudy malé rodiny protíná londonovský příběh dvou psů.
Dílo funguje samo o sobě, ale také v kontextu předešlé tvorby; Cognetti vzdává hold svým literárním vzorům (které zmiňuje v autorské poznámce na konci knihy) a přitom zůstává věrný sám sobě.
Do svého komentáře zde si hojně vypůjčuju z nesmírně zajímavého doslovu překladatelky Sáry Rodové. Mimo jiné v něm zmiňuje i starou velšskou báseň Bitva stromů v závěru knihy. Autorovi slouží jako alegorie kácení lesa ve Fontaně Freddě. Cognetti se tak vrací ke svému častému tématu dvojsečnosti průmyslového rozvoje a turismu na charakter hor a život jejich obyvatel. (Za ochranu životního prostředí bojuje také mimo stránky svých knih).
Je to krásná a teskná knížka. Vřele doporučuju.
Zajímavá jednohubka. Rozhodně dobře čtivá, akorát si nejsem jistý, zda příběh jako tento měl na mě cosi křičet a já dělal, že neslyším.
Nostalgické a poetické čtení - s čistým štítem hor a proudem řeky Sesia ....
....údolí Val Sesea - pod horou Monte Rosou - strmé horské silnice . vesničky s kamennými kostely a peřeje řeky Sesia .... zde se setkáváme s osudy dvou bratrů ....
Tvrdý a křehký modřín Luigi ... a silný a odolný smrk Alfredo .... a rodný dům jejich otce ....
Dědictví .... a zásah do krajiny .... nastupující civilizace ... a snaha chránit přírodu ....
Hned v úvodu navozena atmosféra svobodného pohybu fenky a šedého ....
ale omezená lidským konáním ....
A v závěru pláč přírody v básni " Bitva stromů " ....
Před touto měl jsem mnoho podob
byl jsem potokem tekoucím ze svahu
byl jsem lososem plovoucím v oceánu
byl jsem mlhou co smáčí vlasy ....
Kdo z nás by se nechtěl vracet na místa dětství .... a netoužit po jejich zachování ?
A v závěrečné poznámce autora odkaz na Bruce Springsteena a jeho Nebrasku ....
Působivé a k zamyšlení ... doporučím.
Cognettiho styl psaní vás chytne a nepustí, opět to bylo i přes malý počet stran, velmi bohaté čtení. Jak se píše v doslovu, jedná se o novelu složenou z různorodých povídek a každá nabízí jiný úhel pohledu. První povídka je z pohledu psa - také velmi zajímavé. Z doslovu - v knize potkáváme postavy již byli už součástí knihy Vlčí štěstí, akorát v této knize jsou mladší, takže se dá říct, že je to ke knize Vlčí štěstí jakýsi prequel. Určitě si pustím i v doslovu zmiňovaný dokument na Netflixu a těším se, že autora poznám i z jiné stránky, než jen ze stránek jeho knih.
Příběh, který zapadá do Cognettiho linie horských stories, třebaže hory jsou tentokrát kulisou a místem děje údolí. Dva bratři, žena a budoucí dítě. Pes, jeho sokové a fenka. Smrk, modřín a bříza. Smutek za minulostí, údiv nad postupem civilizace, pokrok, který, ač ne vždy vítán, nelze zastavit.
Je to moje první kniha od tohoto autora a jistě ne poslední. Líbil se mi krásný a poetický jazyk, propojení přírody a člověka, symbolika stromů a skvěle vykreslené charaktery postav (i na tak malém počtu stran). Ústředním tématem jsou mezilidské vztahy, ale líbil se mi i “psí příběh “ a zakomponování přírody. Wow, velmi povedené, doporučuji.
Sestoupil, ale zůstává mu nadhled, křídla a tolikrát vdechnutý řídký vzduch mu velí držet se toho důležitého a pamatovat si, že každý krok je důležitý. Řeka sice teče jenom jedním směrem, ale je možné se proti proudu vrátit, máme-li důvod.
"A ona se naučila nenechat se slovy opilců ranit. "
"Nikdy neztrácela čas litováním, to je šťastný rys její povahy."
Komorní příběh, minimalistický a zároveň poetický: příroda, mezilidské vztahy, to vše mám ráda. Četlo se to dobře, žádné dlouhé popisy, zkrátka vše jak má být.
Od Osmi hor číhám na každou Cognettiho novou knížku. Ale přiznám se, že se mnou více souzněly ty, které se vztahů mezi lidmi dotýkaly tak nějak mimochodem, oklikou přes jejich vztah k horám a přírodě. V knihách, do kterých začal Cognetti psát aktivní vztahové příběhy už poetiku trochu ztrácí. Možná, že kdybych v každé nové knize nehledala to původní, osudové okouzlení vysokými horami, našla bych si k nim cestu dříve.
(SPOILER)
Bylo to krásné
Kniha se skládá z několika zdánlivě na sobě nezávislých částí.
První částí je romance ve stylu Bílého Tesáka a Badlands Terrence Malicka
V dalších částí je vyprávěný příběh několika dnů: Alfred, bouřlivák, přijíždí z Kanady, kde se živí jako dřevař do Valsesie, aby se vypořádalo dědictví po otci.
Bratr Luigi, momentálně strážník lesní stráže, se snaží žít spořádaným životem. Se svou ženou Elisabettou čekají první dítě.
Předmětem dědictví je dům po rodičích (otec Luigiho a Alfreda nedávno zemřel) v horách, ve vesnici Fontana Fredda. Vesnice se vylidňuje, ovšem dá se očekávat oživení, má se přes ní postavit lanovka a sjezdovky.
Každá z postav vypráví kousek děje. Dovídáme se o minulosti i současnosti postav, dokážeme si vytvořit plastický obraz.
Závěrečnou části je velšská báseň o bitvě stromů.
Stromy hrají důležitou roli- otec Grato zasadil při narození synů modřín pro Luigiho a smrk pro Alfreda.
Stromy, a jejich vlastnosti, hrály důležitou roli v životě Keltů. Každý z nás se narodil pod vlivem určité dřeviny, která určuje jeho vlastnosti.
Moc se mi líbilo propojení hudby, písní Bruce Springsteena z alba Nebraska s příběhem knihy.
Nám v Čechách nejsou texty písní neznámém, nazpíval je v osmdesátých letech Pavel Bobek
Váhám s hodnocením, mám ráda, jak P.C. píše a jeho knihy jsou mi blízké tématy i prostředím. Příroda, mezilidské vztahy, zde ještě navíc psí příběh, no, dám 4*, bylo to takové krátké počtení. A ty stromy, to je pěkné, jaký jim dává prostor v této knížce. Sama také sázím, co se dá.
(Autor se, dle doslovu, také angažuje proti kácení, technickému zasněžování i dalšímu pokořování přírody.)
Velmi překvapivý začátek, krutě emotivní střed a na závěr krásná stará velšská báseň o bitvě stromů. Nic víc není třeba napsat - možná jen, že doporučuji.
Dole v údolí dostáváme do rukou komorní syrový příběh, který jako by se na první pohled vymykal dosavadnímu stylu autorova vyprávění. Vrací se v něm k hrdinům své předchozí knihy Vlčí štěstí a rozvíjí dále příběh patnáctiletého vztahu Elizabeth a jejího partnera, truhláře Luigiho, který nyní pracuje u lesní stráže. Luigi právě řeší množící se případy podivně zabitých psů v okolí a čeká společně s Elisabethou vytoužené dítě. Do stereotypní atmosféry kraje Valsesie přichází po letech jeho výbušný a excentrický bratr Alfredo, který má kriminální minulost a je silně závislý na alkoholu. To je ostatně prvek, který oba bratry spojuje. Jejich cesty se kdysi rozdělili a Alfredo odjel pracovat do Ameriky, kde se věnoval kácení lesů. Do svého domova nezavítal ani v okamžiku,kdy jeho otec zemřel. Nyní se Luigiho a Alfrédovy životy znovu protínají na osudové křižovatce a ve vzduchu visí tíživé napětí... doporučuji
Štítky knihy
italská literaturaAutorovy další knížky
| 2017 |  Osm hor |
| 2018 | Divoký kluk |
| 2022 | Vlčí štěstí |
| 2019 |  Nikdy nevystoupat na vrchol |
| 2024 | Dole v údolí |
Knihy Paola Cognettiho mám moc ráda, takže jsem se na novou knihu těšila. A opět nezklamala. Je trochu jiná než předchozí knihy. Není tolik o horách, i když téma hor a přírody se v knize také objevuje. Celková atmosféra knihy je stále plná přírody a vztahu k ní. Navíc je příběh a vlastně celá nálada knihy inspirovaná albem Bruce Springsteena - Nebraska. Doporučuji si toto album ke čtení pustit. Dokonale dotváří náladu knihy.
Tentokrát bylo trochu náročnější se do knihy začíst, posléze však příběh začal volně plynout a já se od knihy nemohla odtrhnout. Příběh dvou bratrů, tak odlišných... Příběh lásky... Příběh stromů a jedné lanovky ... Příběh dvou psů...
Příběhy Cognettiho jsou citlivé a nutí nás k zamyšlení.