Dokud rostou citronovníky

Při množství knih, které přečtu, je už těžké najít něco originálního.. příběh ze Sýrie, Islámu jsem četla poprvé..a bylo to působivé..láska v revoluční vřavě..bylo to místy zdlouhavější, ale psáno krásným jazykem......

Salama byla studentkou prvního ročníku farmacie, když v Sýrii propukla revoluce. Zatímco tehdy se dostala prozatím k teorii, nyní pomáhá zachraňovat v nemocnici v Homsu každého, kdo se ocitl ve špatnou chvíli na špatném místě. V nemocnici ale není čas jen na teorii. Salama se ve svém věku a v podstatě nulovými zkušenostmi dostává ke zraněním a operacím, se kterými by možná zápasil i ostřílený lékař. Jenže tady doslova každá minuta hraje roli a zápas se svým žaludkem musí vyhrát stůj, co stůj. Lidí, kteří by mohli pomáhat ostatním, je čím dál méně.

Po každé vyčerpávající směně se vrací domů ke své těhotné švagrové a nejlepší kamarádce Layle. Té jediné, která jí z rodiny zbyla a pro kterou musí každé ráno zase vstát. Nejen pro slib, který dala svému bratrovi, ale i pro Khawfa, její halucinaci, která ji nutí, aby svému slibu dostála. Khawf představuje všechny její strachy a nebýt Layly, nejspíš by jeho vize hrůzné budoucnosti, dávno nezvládla. A pak se v její vnitřní a vnější temnotě objeví kousek světla - Kenan.

Do knihy jsem šla s očekáváním toho, že to bude extrémně těžké čtení, které mě roztrhá na kousíčky, které budu horko těžko slepovat. Těžké čtení to sice bylo, rozhodně bych ho pro některé scény nedoporučovala číst dětem od 13 let, jak je v knize uvedeno, ale zároveň jsem si myslela, že mě to celkově semele víc.

Knihu z tohoto prostředí jsem ještě nikdy nečetla a za tu osvětu, kterou autorka tímto příběhem udělala, jsem ráda. Zároveň jsem ale čekala, že těch hrůz nebo celkově té kultury tam bude víc. Dějově se to ale točí hodně dokola. Na začátku si autorka s tou krutou stránkou nebere servítky, pak je dlouhá etapa s lodí, kdy se řeší, kdo pojede, jestli pojede, padají otázky viny a výčitky svědomí. A pak ta samotná loď je tam už jen krátce a nastane závěrečné drama.

Měla jsem taky trochu problém, jak byli Salama, Kenan nebo i Layla v knize vykresleni. Kdyby Salama nenosila hidžáb, vnímala bych to jako jakýkoliv jiný příběh na pozadí války. Autorka to na konci vysvětlovala, že je chtěla udělat všechny takové veselejší a chápu její záměr, že chtěla ukázat, že i uprostřed války může existovat humor a naděje. Jen pak v některých scénách na mě jejich chování působilo až moc bezstarostně vzhledem k tomu, co se kolem nich dělo.

Romantická linka mezi Salamou a Kenanem je nevinná, cudná, místy až roztomilá a chemie mezi nimi funguje. Fandila jsem jim a byla jsem ráda, jak to autorka uzavřela. Zároveň jsem ale zase v sobě měla místy pocity, že některé scény byly až příliš růžové. Jakoby mi zase do toho prostředí neseděly. Občas to způsobilo třeba i konkrétní slovo.

Ohledně Layly tam jsem to začala tušit celkem brzo, náznaky tam byly. To byla zároveň přesně ta scéna, která mě bolela spolu se Salamou. Právě tady jsem konečně dostala emoci, na kterou jsem čekala celou knihu.

Nápad s Khawfem byl originální. Salamu sice ničil, ale nebýt jeho, nikdy by se Salama neodhodlala, ten radikální krok udělat.

V celém příběhu mě asi nejvíc bavil sourozenecký vztah Kenana, Júsufa a Lámy. Kenan by pro ně udělal všechno, a když se k nim pak přidala i Salama, vytvořili rodinu, kterou všichni potřebovali, aby mohli vyléčit všechny své rány.

Dalo by se určitě ještě polemizovat nad postavou Ama. Je jednoduché soudit jeho postavu tím jedním pohledem, který jsme dostali. Pomáhal ostatním, ale svým způsobem. Proč to dělal? Co z toho měl? Zrovna co s ním bylo dál, by mě taky zajímalo.

Příběh je opravdu kvalitně napsaný, autorce se podařilo přiblížit čtenáři prostředí, kam se určitě nechce dostat, ale jak už jsem psala, na mě nezapůsobil tak silně jako na jiné. Možná vás zasáhne mnohem víc než mě. Budu zvědavá, co si z něj odnesete právě vy.

Upřímně… čekala jsem od toho víc. Má to silný téma a některý části byly fakt hodně emotivní, ale celkově mě to úplně nevzalo. Místy dost zdlouhavý a chyběl mi tam nějakej větší wow efekt.
Není to špatný, ale za mě spíš průměr. 3

Knížka se mi moc líbila. Dovolila nám nahlédnout do krutými časy zužované Sýrie. Hlavní hrdinka byla velmi odvážná.

Kniha má rozhodně zajímavý a neotřelý námět. Nikdy předtím jsem nečetla knihu z podobného prostředí. Přeci jen, nad tím, co prožívají lidé z takových oblastí a jak se jim žije, člověk moc často neuvažuje. A věřím, že spousta lidí tam má přesně tyhle obavy a prožívá podobné věci. Nebojí se to ukázat čtenáři drsnou realitu, kde umírají lidé všech věkových kategorií. Salama je silná a odhodlaná holka, ale poměrně nerozhodná. Velkou část knihy váhá, jestli odjet z konflikty sužované země nebo tam zůstat a pomáhat těm, kteří to potřebují. Proto to není ani dějově moc bohaté. Víceméně to pendluje mezi nemocnicí a obavami, které Salama má. Takže to místy působilo trošku roztahaně. Líbil se mi nápad s Khawfem, ale nedostal tolik prostoru, aby se postaral o víc dramat. Závěr je oproti tomu až lehce snový. Beru, že je to pro určitou věkovou kategorii, ale zdálo se mi to zkrátka nevyvážené.

Sýrové, drsné, smutné čtení co je zároveň ale i plné naděje, přátelství, lásky ke člověku a k vlastní zemi.

Po celý čas sledujeme konflikt(revoluci) v Sýrii kde je dennodenně usmrceno spoustu nevinných lidí. Po celý čas čtení mi nebylo dobře, pořád si jen v hlavě opakujete proč...proč se tohle děje.
Hlavní hrdinka Salama je neskutečná bojovnice. To s čím se každý den potýka a pořád je schopná ráno vstát mě ohromilo.
Kenan je postava kterou jsem si hodně oblíbila. Jeho hodnoty, láska k zemi a k rodině byla uveřitelná a to jak se po cely čas choval.. to se mi líbilo moc.

Musím ale přiznat, že v některých pasažích je poznat ,že se jedná o autorčin debut. Text v některých částech stagnoval a lehce se opakoval.
I tak ale knihu doporučuji.

Knížka o válce v Sýrii a příběh Salámy pracující v nemocnici. Syrové, nutící přemýšlet jak by se člověk choval sám kdyby se citl v konkrétní situaci.

Dokud rostou citronovníky je krásná, ale i bolestivá kniha s velmi silným tématem. Postavy jsou sympatické, autorka píše hezkým a čtivým jazykem. Pěkně se tu pracuje s posttraumatickým stresem a onen prvek "nadpřirozena" se mi tu vlastně docela líbil. Souhlasím s přirovnáním ke stylu Ruty Sepetys, každopádně mi tu chyběla právě ta hloubka a napětí, které pro mě povyšují Rutiny knihy ještě o úroveň výš. Velké plus dávám za (pro mě) šokující zvrat, který mě zabolel, ale i potěšil. Moc jiných zvratů tu ale bohužel není a děj na mě byl asi až moc "poklidný." Romantický vztah na mě fungoval, i když to místy bylo až příliš sluníčkové, ale hrdinům jsem to štěstí moc přála. Na to, jak se kniha v některých částech natahuje, mi konec přišel uspěchaný, což je ale můj častý problém i u jiných knih. Jedná se o kvalitní knížku s velmi důležitým tématem, kterou bych všem doporučila, a která se mi i přes všechny výčitky moc líbila.

Silná kniha o tématu, o kterém se u nás téměř nemluví. Emotivní, napínavé.

se mi četlo lehce a plynule, i když jsem ze začátku vůbec nevěděla, co mám od příběhu čekat – jestli romantiku, drama, nebo něco mnohem tvrdšího. Právě tahle nejistota mě bavila a držela mě ve čtení.

Příběh mě zaujal hlavně tématem života v těžkých podmínkách a osudem Laily. Většinu knihy jsem to ale vnímala spíš rozumově než emocionálně – jako realistický obraz krutého světa a lidské bezmoci. Opravdově silné emoce přišly až ke konci, kdy se děj stal osobnější a syrovější. Ty chvíle v moři a boj o přežití na mě zapůsobily nejvíc.

Závěr byl krásný a dojemný. Přiznám se, že bych si klidně dokázala představit i pokračování – jak by jejich život vypadal dál, jak by dokázali pomoct ostatním a co by z jejich příběhu vzniklo.

Celkově je to hezká, smysluplná kniha, která má co předat. Nezničila mě, ale donutila mě přemýšlet – a to beru jako velké plus.

Velmi syrový příběh o každodenní situaci v období revolučního povstání. Jen se mi celkově zdálo, že některé situaci byly popisovány velmi podrobně, a některé "trochu z rychlíků"...

Moc mě to teda nenadchlo. Nebylo to zas tak špatné, ale osobně bych dala více hvězd kdyby to nebylo tak zbytečně natáhlé. Myslím si že spoustu úryvků by tam ani nemusely být a bylo by to určitě o dost zajímavější

Bum! To odcházení naděje. Bum! To odcházení sny. Bum! To odchází život.

Salama žije v Sýrii. V Sýrii, kterou zachvátilo revoluční povstání. Ještě před pár měsíci byla normální osmnáctiletou dívkou, která studovala farmacii, těšila se se svojí rodinou a snila o budoucím ženichovi. Teď je však dobrovolníci v nemocnici, kde kvůli nedostatku lékařů, provádí i těžké operace. Bez anestezie, bez antibiotik a vyloženě na koleni. Teď se modlí, aby každou další směnu přežila, aby se mohla vrátit domů ke své těhotné švagrové, a aby se jí podařilo sehnat loď, která je že Sýrie odveze do bezpečí. Jenže vše se komplikuje, když v nemocnici pozná Kenana. Odjede nebo bude bojovat za svobodu Sýrie?

Když jsem se rozhodla knihu číst čekala jsem, že budu úplně na měkko a naprosto emocionálně rozložená. Tohle se ale úplně nestalo. Čekala jsem hrůzy války, srdcervoucí příběhy lidí z bojiště a vážně hodně silný pravdivý příběh. Dostala jsem ale spíše romantiku z válečného prostředí. Takže než jsem se naladila na to, že to bude trochu jinak, byla jsem lehce zklamána.

Romantický příběh byl vlastně krásný. Jen nevím, zda by se muž, v muslimském světě, choval k ženě tak, jako se Kenan choval k Salamě. Až tak jejich kulturu neznám, ale přišlo mi to až příliš romantické.

Co mne ale skutečně mrzí je spousta klišé, které se v knize objevily. Samozřejmě, že Kenan musel mít rysy ostré jako dobře nabroušené nože, a že se jednalo naprosto o osudovou lásku. V této knize jsem to totiž úplně nečekala.

Děj je inspirován skutečnými událostmi. Ale některé jsou pozměněny tak, aby pasovaly do příběhu. Na konci knihy je dokonce i doslov, kde autorka vysvětluje, jak to bylo ve skutečnosti.

Kenan mi přirostl neskutečně k srdci. Milovala jsem jeho bojovného ducha, to jaký byl patriot, a jak chtěl bojovat. Zamilovala jsem si i Salamu. Její statečnost v nemocnici neznala mezí. I její pud sebezáchovy a snahu o útěk z vlasti chápu.

No kdoví, jak bych se chovala já, kdyby k téhle situaci došlo u nás. To dilema tu bylo krásně ukázané.

Bohužel mi ale přišlo, že většina děje se neustále opakovala a nepřinášela nic moc nového.

Děkuji @humbook_blogeri za poskytnutí knihy v rámci spolupráce .

Když mě hned první strana varovala před velmi citlivým obsahem, počítala jsem s tím – právě proto jsem si tuhle knihu chtěla přečíst (a taky protože se ráda ničím ). A teď vám musím říct, že TOHLE vás nejen zničí, ale s každou kapitolou bude do vašich emocí dloubat, bodat a postupně vás rozkládat...
Trochu mi vadí, že je kniha doporučována čtenářům od 13 let – mě by to v tom věku asi dost poznamenalo.

Příběh je vyprávěn z pohledu 18 lété Salamy, nedostudované farmaceutky, která kvůli životním podmínkám revoluční Sýrie dobrovolničí v nemocnici v Homsu. Denně čelí hrůzám, které vládní vojska páchají na civilistech jen za to, že chtějí žít ve svobodné zemi a bojují za to jakýmkoliv způsobem. Povstání si vybírá tisíce obětí a Salama se snaží zachránit každého, koho jen dokáže. Její mysl si s ní už začíná zahrávat, a tak vídává imaginárního Khawfa – jiným jménem také Strach –, který ji nabádá k "správným" rozhodnutím.

Chystá se na útěk se svou těhotnou švagrovou Laylou, jenže když v nemocnici potká sympatického Kenana s jeho sourozenci, v jejím srdci se rozhoří plamínek naděje. Zároveň se jí ale všechny plány začínají bortit jako domeček z karet.

Díky tomuto příběhu jsem si konečně podrobněji zjistila problematiku této země a rozhodně si myslím, že by se o ní mělo více mluvit. Líbí se mi, jak kniha klade důraz na rozdíl mezi válkou a revolucí. Autorka nám nenuceně a přirozeně přibližuje myšlenky a kulturu jejich náboženství prostřednictvím svých postav, takže jsem si rozšířila obzory, aniž bych měla pocit, že mi někdo něco podsouvá nebo že čtu výklad z učebnice.

Je to příběh hlavně o lásce, naději, krutosti a také o vnitřních démonech lidské duše, která je pomíjivá.
Mantry o květinách,které si Salama šeptala,aby zmírnila úzkostné stavy, uklidňovaly i mě,všechny emoce byly ještě autentičtější.

Hodnocení se mi nepíše snadno. Na jednu stranu je to silný příběh. Určitě je moc dobře, že se tak konkrétní popis událostí občanské války v Sýrii dostane i mezi čtenáře beletrie, kteří se o konflikty ve světě nezajímají. To, co se dělo za Asadova režimu bylo šílené, zvlášť proto, že byl lékař a to je pro mě to nejméně pochopitelné. Nicméně... Za mě to bylo příliš natažené, ve své podstatě se děj opakoval dokola. Místy jsem se opravdu nudila. Závěr naprosto sluníčkový, až tak, že jsem mu vůbec nevěřila. Nelituji, že jsem knihu přečetla, ale znám silněji a lépe napsané příběhy. Chápu, že je to prvotina, ale třeba Vaddey Ratnerová debut napsala tak, že jsem ho četla jedním dechem. A v porovnání s Hosseinim, Sepetysovou, Jachinovou je to dějově skutečně ploché.

Válečná zranění děsivá , čekala jsem delší popis cesty za svobodou a také trochu větší popis obou hlavních hrdinů .

Na tuto knihu jsem narazila náhodou v knihovně, vůbec jsem nevěděla, že byl kolem ní nějaký boom.
Ze začátku jsem si myslela že jí snad ani nedočtu,ale hecla jsem se a nelituji toho.Salama,Kenan i ostatní postavy mi byli blízké a přála jsem jim šťastný konec.
Říkám si jestli někdy v budoucnosti lidstva bude doba bez jakéhokoliv válečného konfliktu,ale myslím že ne,lidstvo je nepoučitelné a opakuje své chyby pořád dokola.

Fantastická kniha. Mám o Sýrii a syrské revoluci načteno hodně a jsem ráda, že někdo věrohodně zpracoval tyto události i v románové verzi. Snad se aspoň tahle zprostředkovaně dostanou informace k více lidem, kteří by se o tohle téma primárně nezajímali. Co se samotného textu týče, autorka v doslovu zmiňuje, že chtěla dosáhnout "austenovského" stylu psaní. A zdá se mi, že se jí to docela dobře podařilo - obzvlášť s přihlédnutím k tomu, že se jedná o prvotinu. Postavy, hlavně samotná Salama, by asi mohly být vykresleny maličko hlouběji a v určitých místech děj lehce postrádal spád. Ale i tak jsem z příběhu opravdu nadšená.

Salamy svět se během syrské revoluce obrátil vzhůru nohama. Kdysi studentka farmacie, nyní lékařka pomáhající brutálně zraněným, raněným a umírajícím, Salama bojuje s rozhodnutím zůstat stát při své zemi nebo utéct do bezpečí. Také trpí PTSD a hlas v její hlavě to neusnadňuje.

Tento příběh je důležitý. Je to dojemný a srdcervoucí. Světovým událostem vkládá slova, kterým se nedostává pozornosti, kterou by si zasloužily. Občanská práva, si zaslouží pozornost. Lidstvo si zaslouží být slyšeno.
Knihu jsem nakonec ohodnotila čtyřmi hvězdičkami kvůli tomu, že mi část knihy přišla repetitivní a to mi zkazilo celý dojem příběhu.