Dokud rostou citronovníky
Zoulfa Katouh
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/552543/bmid_dokud-rostou-citronovniky.jpg
4
46
46
Když je svět v troskách, jen láska dává naději. Srdcervoucí příběh z revoluční Sýrie. Než Sýrii zachvátilo povstání, byla osmnáctiletá Salama obyčejnou studentkou farmacie. Teď však místo přípravy léků dobrovolničí v nemocnici v Homsu a doufá, že přežije směnu, aby se mohla vrátit ke své těhotné švagrové Layle. Po vyčerpávajících dnech na ni však čeká imaginární Khawf, muž potřísněný krví, který jí našeptává, že musí odejít. Jenže když v nemocnici potká přívětivého Kenana, vše se zkomplikuje. Měla by splnit slib, který dala bratrovi, a zachránit sebe i Laylu, nebo bojovat za svobodu Sýrie?... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2025 , Fragment (CZ)Originální název:
As Long as the Lemon Trees Grow, 2022
více info...
Přidat komentář
"Svět může být příliš hlasitý nebo naopak příliš tichý. Může být neonově zářivý nebo temný jako nejčernější noc, ale pomalu si na něj začneš zvykat. Bude zas vypadat normálně. Pak znovu uvidíš barvy."
SVĚT JE V TROSKÁCH, JEN LÁSKA DÁVÁ NADĚJI.
Srdcervoucí příběh z revoluční Sýrie. Osmnáctiletá Salama je obyčejnou studentkou farmacie. Teď však dobrovolničí v nemocnici v Homsu a každou směnu doufá, že se vrátí zpět k těhotné svagrover Layle. Po vyčerpávajících dnech na ni čekává imaginární Knawf, který jí našeptává, že musí odejít. Vše se zkomplikuje, když v nemocnici potká Kenana. Měla by splnit slib, který dala bratrovi, zachránit Laylu a nebo bojovat za svobodu Sýrie?
Příběh lásky, naděje v lepší zítřky v hrůzách válečného konfliktu zkoumá lidské emoce. Láska se může zrodit za každé doby, může být tím, co nás drží při životě.
Tento debut autorky se syrskými kořeny je skvostem, který si budete pamatovat navždy.
Kdybych měla vybrat tři knihy, nejlepší a nejsilnější příběhy, které jsem kdy četla, tato kniha bezesporu bude mezi nimi. Styl, kterým je napsána si získá, dovoluji si říct, každého. Věřím, že obměkčí i srdce jako skála, protože vám spustí proudy slz. Milovat a najít štěstí v temnotě, která hlavní postavy obklopuje uprostřed vší té smrti, které čelí, vrací chuť do života. V každé době bychom měli mít rádi svůj život a být šťastní.
Možná právě tato kniha vám otevře oči a začnete si vážit toho, co máte a v jakém blahobytu žijeme. Mír není samozřejmostí. Nezavírejme oči před hrůzami, které se dějí.
A čemu věřím? Stejně jako autorka: "ano, duše existují mimo smrtelná těla."
Nevěděla jsem prakticky nic o situaci v Sýrii a kniha mě do toho trochu zatáhla. Před očima jsem měla spíše záběry z Gazy, které jsou pro nás aktuální. Příběh byl čtivý, ale ta romantická linka byla až moc romantická, nějak se mi dostalo víc toho, co mě nebavilo a chybělo mi rozšíření těch dramatičtějších linek, ale to je dle gusta čtenáře. Na prvotinu slušné. Očekávala jsem tedy 5* knihu, ale bohužel dám 4*. Kniha na reálném základu, čtivá, ale že bych byla unešena, to ne. Bohužel
Důležitá kniha. Pro mladší čtenáře skvělá a za mě velmi velmi doporučení hodna.
Bohužel klouže po povrchu, mohla by se odehrávat de facto kdekoliv. Dovedla bych si představit více reálií, více vysvětlivek a komentářů či doplnění k historii a současnosti Sýrie atp.
Příběh jako takový je krásný, dojemný, srdcervoucí. Nejspíš vás ponoukne si dohledávat, abyste si dali věci do souvislostí a udělali si komplexnější obrázek. Pokud ano, je to skvělé a je skvělé, že u nás tahle kniha vyšla.
Protože ve finále, ať už se člověk narodí a vyrůstá v čemkoli, je formován jakkoli... touží po bezpečí, pro sebe, své blízké, po pocitu domova.
Můžu vám téměř s jistotou slíbit, že Citronovníky vás zasáhnou přímo do srdce. Autorka se s ničím nepáře a popisuje drsnou realitu, ze které mrazí. Místy je to čtení hrozně nepříjemný, protože sledujeme umírat spoustu postav včetně dětí. Příběh je protkaný lidským utrpením a bezmocí. Zároveň ale ukazuje neuvěřitelnou sílu lidí, jejich sny, naděje, lásku k blízkým i vlastní zemi. Měla jsem na začátku trochu obavy z romantické linky, ale nakonec mi dávala velký smysl, protože byla zpracovaná jemně, hezky do příběhu zapadala a ukazovala, že i v těch nejhorších časech je možné najít malé střípky štěstí.
// Obdržela jsem recenzní výtisk od Albatros Media. //
Hlavní hrdinka Salama se v příběhu pere se situací, s hladem, s bezmocí, s vojáky a hlavně sama se sebou. Po všech traumatech, kterými si prošla, trpí halucinacemi o Khawfovi, muži, který jí stále dokola ukazuje ty nejhorší vzpomínky a nejčernější scénáře. Muži, který ji našeptává, aby odešla a udělala pro to cokoliv. Autorka tuhle její stránku velmi dobře propracovala. Ona propracovanost postav je obecně něco, co se na knize moc povedlo. Zároveň s tím souvisí i to, že kniha nabourává zažité stereotypy a ukazuje, že i když hlavní hrdinky nosí hidžáb, pořád jsou to normální holky, které mají podobné starosti a zájmy jako my a to se mi na tom moc líbilo.
Přiznám se, že vzhledem k tématu knihy je pro mě trochu těžké, hodnotit ji jako jakýkoliv jiný příběh. Nicméně, abych zůstala objektivní, musím bohužel říct, že v určitou chvíli mi děj začal připadat trochu repetivivní. Některé události se opakovaly v podobném duchu a čtení nebylo vždycky tak záživné, jak bych si ideálně přála. Na druhou stranu věřím, že to nejspíš dobře vystihuje tu každodenní realitu, jakou si lidé v podobných situacích prochází. Zároveň to neplatí pořád, naopak kniha dokáže i hodně překvapit – především jeden plot-twist mi absolutně vyrazil dech. Nesnášela jsem ho a milovala zároveň.
Dokud rostou citronovníky jsou opravdu silné a důležité čtení. Ujít by si ho neměli nechat především fanoušci knihy Ruty Sepetys, ale i všichni ostatní, kdo u čtení občas rádi trpí (v tom nejlepším slova smyslu). Bylo to místy bolestivé, nepříjemné a dokonce děsivé? Rozhodně. Stojí to za to? To si pište.
Byť se to tak nemusí zdát, tak tato kniha je především o naději a lásce. Autorka výborně zpracovává téma posttraumatické stresové poruchy, ale její hlavní síla za mě spočívá ve vyjadřování emocí postav. Při čtení jsem měla pocit, že Salama a Kenan jsou mí blízcí přátelé, kteří mi popisují nejtemnější období svého života. Pokud se zaměřím vyloženě na děj, tak jde trochu poznat, že Dokud rostou citronovníky je autorčin debut. Přesto ale nelituji jediné chvíle, kterou jsem s tímto příběhem strávila. O událostech v Sýrii jsem skoro nic nevěděla, a proto doufám, že podobných knih bude vycházet víc, protože přesně o těchto tématech se nesmí mlčet a na odvahu Syřanů se nesmí zapomenout.
Kniha, o které dnes budu mluvit je románový debut kanadské autorky se syrskými kořeny Zoulfy Katouh a sklízí neskutečné ohlasy nejen u nás v Česku, ale i v zahraničí. Jmenuje se Dokud rostou citronovníky a příběh nás zavede do minulé dekády revoluční Sýrie.
Osmnáctiletá Salama žije v Sýrii, kde právě řádí občanská válka, která ji připravila téměř o všechno. Dobrovolničí v nemocnici a pomáhá raněným, přitom sama trpí posttraumatem a halucinacemi. Kenan snil o tom, že bude tvořit animované filmy. Místo toho točí, co se děje v Sýrii a pokouší se o tom informovat zbytek světa. Jejich životy se začnou propojovat a přinesou mezi sebe naději a samozřejmě i lásku.
Jde přesně o ten typ knihy, kdy po pár stránkách víte, že v ruce držíte pětihvězdičkový skvost, který vám naprosto zlomí srdce. V knize se totiž ukrývá silný a emotivní příběh a autorčin melancholický styl psaní vás přiměje přemýšlet nad tím, co je skutečně důležité. Určitě nejde o jednoduché či odpočinkové čtení. Pokud se na tohle cítíte, určitě všem můžu jedině doporučit, jde totiž o opravdu velmi důležitý příběh o zločinech proti lidskosti se silným poselstvím.
Pokud bych si měla vybrat z letos přečtených knih, která jako jediná dostane pět hvězd, bude to tahle. Dokud rostou citronovníky je kniha, na kterou určitě nikdy nezapomenu a to nejen proto, že jde o příběh založený na skutečných událostech a osudech skutečných lidí. Díky za tyhle knihy.
Myslela jsem si, že mám o válkách načteno, ale u 2. světové si alespoň můžeme říct, že je minulostí. Zoufly Katouh však přináší příběh ze Sýrie, kde bolest a beznaděj stále trvají. První polovina knihy mě dusila utrpením na každé stránce, a i když druhá část nabízela naději, čtení zůstalo náročné. Přestože chápu důležitost tohoto příběhu, doporučila bych ji spíše od 16 let, protože pro mladší čtenáře může být příliš drásavá a nepochopitelná.
Téhle knize jsem se snažila odolat, ale marně. Dokud rostou citronovníky slibovaly silný a emotivní příběh – a přesně to jsem dostala.
Hlavní hrdinka Salama Kassab je osmnáctiletá dívka, která žije v Sýrii zmítané občanskou válkou. Místo bezstarostného života jí zůstaly jen vzpomínky na rodinu, sny, které se nikdy nenaplní, a těžká rozhodnutí. Každý den se snaží pomáhat raněným jako dobrovolnice v nemocnici, ale zároveň ví, že zůstat znamená riskovat život. Má odejít do bezpečí, nebo zůstat tam, kde ji nejvíc potřebují?
Autorka skvěle zachycuje kontrasty války a naděje – ukazuje nejen hrůzy a bolest, ale i přátelství, lásku a odvahu, které v těžkých chvílích drží člověka nad vodou. Salama je neuvěřitelně silná, a přesto zranitelná postava, která vás okamžitě vtáhne do svého světa. Styl psaní je krásně poetický, melancholický a nutí přemýšlet nad tím, co je v životě opravdu důležité.
Pokud hledáte silný, emotivní a nádherně napsaný příběh o odvaze a naději, Dokud rostou citronovníky rozhodně stojí za přečtení.
Revoluční Sýrie.
Minulá dekáda.
Životy ze dne na den převrácené naruby.
Přesně to přináší kniha Dokud rostou citronovníky.
Především potom na životních osudech dvou mladých lidí - Salamy a Kenana.
Salama si ze všeho nejvíc přála vystudovat farmacii, pomáhat lidem a trávit čas se svou milující rodinou.
Než to však stihla, propukla v Sýrii revoluce... a válka, která ji připravila o mládí i téměř všechny její blízké. Zbyla jí jen těhotná švagrová Layla, o kterou se po nekonečných směnách v nemocnici snaží postarat. Její práce v nemocnici by se dala snadno vnímat jako rebelská a protirežimní, denně tak nasazuje svůj život, aby zachránila jiné. Při tom sama trpí PTSD, které se projevuje například halucinací ve formě postavy Khawfa, který Salamu ponouká k odchodu ze Sýrie.
Kenan zase snil o tvorbě animovaných příběhů. Místo těch natáčí revoluční dění v Sýrii a snaží se o něm informovat celý svět - což je něco, za což by mohl být vězněn, mučen nebo (s trochou štěstí a milosrdenství) zabit.
Životy těchto dvou mladých lidí se v příběhu začnou prolínat, ačkoliv nebýt všech těch událostí, mohly se protnout již mnohem dříve.
Do života si tak navzájem začnou přinášet trochu barev, opory a lásky.
Přesto ale neočekávejte šťastný příběh.
Je to příběh plný bolesti, strádání a velkých zvratů.
A jeho největší přesah je v tom, že to není jen příběh na papíře.
Představuje totiž příběhy tisíců obyvatel Sýrie, pro které se jedná o krutou a námi bohužel velmi přehlíženou realitu.
Ačkoliv mi místy připadalo, že jsou některé části poněkud pomalejší nebo lehce repetitivní, stále se jedná o velmi čtivé dílo.
Pauzy si tak budete muset dávat jen v případě, že budete muset rozdýchat nějaký zvrat nebo násilnou událost.
Zvratů však podle mě bylo v knize pomálu.
Jeden byl ale tak obrovský, že vám to jejich absenci násobně vynahradí!
Skvěle taky hodnotím vývoj postav, ke kterému vám bohužel víc neřeknu, protože by mi ujela pusa a já určitě něco vyspoilerovala. :D
Obecně musím tedy knihu velmi doporučit.
Jděte do ní ale prosím s tím, že se opravdu nejedná o milou odpočinkovou knihu.
Je to surový příběh podávající svědectví zločinů proti lidskosti.
Reading copy této knihy mi byla poskytnuta od @albatrosmedia za účelem recenze.
Tato kniha mě hluboce zasáhla. Příběh Salamy byl srdcervoucí a plný zvratů. Celou dobu jsem jí a Kenanovi fandila. Prožívala jsem s nimi ten strach, lásku i napětí. Autorka užila působivý způsob vyprávění. Někdy plný hrůz, jindy poetiky. Celou dobu čtení jsem cítila vůni citronů. Jedna z knih, na které nezapomenu.
Dokud rostou citrovníky nás zavede do revoluční Sýrie, přibližně mezi roky 2010-2012. Hlavní hrdinka Salma je studentkou farmacie, která ale skončí jako dobrovolník v nemocnici a stane se z ní spíš chirurg než lékárník. Do nemocnice proudí davy lidí s nejrůznějšími válečnými poraněními a Salma každý den bojuje nejen o životy svých pacientů ale i svůj vlastní.
Na to, že je příběh primárně určen young adult čtenářům má podle mě potenciál zasáhnout i většinu dospělého čtenářstva. Autorka bravurně popsala beznaděj, kterou místní lidé dennodenně prožijívají a jak důležité je v každé situaci hledat aspoň paprsek naděje na lepší zítřky.
V knize se vyskytují i lehce nadpřirozené prvky, z kterých jsem měla na začátku trochu strach. Bála jsem, že mě budou od ústřední dějové linky rozptylovat a ubírat na vážnosti celého příběhu. Opak byl ale pravdou a kniha neztratila nic ze své působivosti.
Autorka skvěle vylíčila, jaké to je pro mladou dívku vyrůstat v zemi sužované diktaturou, přijít o svou rodinu a běžné starosti dospívajících, jakými je třeba prostor pro první lásku...i když to je v těchto kulturách asi kapitola sama pro sebe...
Čtení jsem si potřebovala dávkovat. Některé kapitoly si jsou dost podobné a během čtení jsem cítila, že by mi mohly kapitoly začít splývat. Posledních 150 stránek jsem už ale přečetla na jeden nádech. Závěr byl velmi napínavý a já místy téměř nedýchala, jak jsem se o hlavní postavy bála.
Možná někomu z vás budou některé části příběhu připadat trochu pohádkové, ale pro mě právě tyto momenty vnesly aspoň nějakou naději do tohoto smutného příběhu.
"Z každého citronu se narodí dítě a citronovníky nikdy nepřestanou růst."
Dokud rostou citronovníky, román, který jsem zaregistrovala již v zahraničí díky bezchybným recenzím. Po nich jsem si musela pořídit anglický originál a jak už tomu u mě bývá, tak než jsem ho stihla přečíst, tak vychází český překlad.
Hlavní hrdinkou je 18letá Salama, která ve válce přišla o vše... Už nemá nikoho kromě své těhotné švagrové Layly. Musí proto ji a jejímu nenarozenému dítěti zajistit bezpečí za každou cenu, sama ale pracuje jako zdravotnice a chce i nadále zachraňovat lidské životy...
Dokud rostou citronovníky je román, který je typickou ukázkou toho, jak v young adult můžeme najít příběh, který zaujme i čtenáře mimo primární cílovou skupinu (dospívající čtenáři). Hlavní hrdinové jsou sice ve věku young adult čtenáře, ale ten příběh jako takový je opravdu silný a dokáže si získat srdce čtenáře téměř jakéhokoli věku.
Knihu bych rozhodně doporučila všem, kteří mají rádi knihy Ruty Sepetys, při čtení jsem měla pocit, jako bych četla knihu přímo od ní.
Autorka má syrské kořeny a určitě i díky tomu dokázala válečné prostředí v Sýrii vylíčit tak mrazivě.
Kniha se nečte snadno, smrt najdete prakticky v každé kapitole, ale čtení je to nervydrásající a plné emocí... 1 zvrat (víc nebudu prozrazovat) mi opravdu vzal dech.
Výtky mám vlastně jen dvě... Jedna zápletka (nechci spoilerovat) na mě byla poměrně dost zrychlená... No a za sebe bohužel musím říct, že mi nesedl onen "nadpřirozený" prvek, já ho zkrátka v podobných knihách nepotřebuju.
Dokud rostou citronovníky je důležitý příběh se silným poselstvím, který rozhodně stojí za váš čas a přečtení.
Krásná, I když hodně smutná kniha. Milostný pribeh na pozadí syrskeho konfliktu. Od teď už si asi často vzpomenu na pribeh Salomy a Kenana, přečtu-li si v médiích o potopene lodi s uprchlíky. Budme rádi, že žijeme ve svobodné zemi a přejme si, ať se k nám nikdy válka nedostane. Knihu si radim mezi topy letošního roku.
„Z každého citronu se narodí dítě a citronovníky nikdy nepřestanou růst.“
Salama je mladá studentka farmacie, která ze dne na den musela dospět. Arabské jako, počátek syrské revoluce a boje za svobodnou Sýrii, ji změnily život. Zůstala sama pouze se svoji těhotnou švagrovou, a pomáhá raněným v místní nemocnici, kde každý den vidí umírat desítky lidí. Začíná ztrácet naději a energii, pak ale potká mladíka Kenana, který ji alespoň na chvilku zase naučí vidět barvy.
Příběh obyčejných lidí uprostřed válečného konfliktu, kteří jsou bráni za zrádce jen tím, že se snaží přežít. Všudypřítomné nebezpečí a hrozba smrti nejen z vládních zbraní, ale i vyhladověním. Příběh popisuje události, které se opravdu staly, včetně chemických útoků, bombardování i vyvražďování syrských občanů.
Salama si sama prošla traumatem spojeným s úrazem hlavy, které v ní zanechalo stopy a ona teď vídá imaginárního Khawfa, který ji po nocích mučí nejrůznějšími vzpomínkami a představami její mrtvé a zmučené rodiny. Zezačátku mi tahle postava moc nesedla a do příběhu mi neseděla, ke konci jsem ale pochopila její účel.
Citronovníky jsou ale i milostný příběh plný naděje a romantická linka mezi Salamou a Kenanem byla prostě úžasná. Autorka má syrské kořeny a moc se mi líbilo, že celou knihu dodržuje muslimské tradice při rozvíjení jejich vztahu, takže je tu ve výsledku větší důraz na pocity a lásku, oproti fyzickým projevům.
Doporučený věk u této knihy je 13+. V knize je ale velké množství poměrně podrobných popisů úmrtí a utrpení lidí včetně malých dětí, a nevidím v tom úplně YA román.
Konec byl podle mě trochu ukvapený a sneslo by to ještě 50 stran navíc. I přes to tuhle knížku hodnotím jako 5*/5*a opravdu moc doporučuji.
Jak zhodnotit knížku, která pro mě byla tak silný a nezapomenutelný zážitek? Doslova se mi vryla do paměti a nemyslím si, že se mi na příběh bude lehce zapomínat. Jak řekla @endlessbibliophile u této knihy budete trpět, ale můžu Vám zaručit, že si to náramně užijete!
Je to knížka u které hned od prvních stránek prostě víte, že to pro vás bude 5 hvězdičkové čtení. Čtení s nepopsatelným vnitřním zážitkem, na který nezapomenete. Asi by nebylo od věci upozornit, že knížka rozebírá opravdu nelehké témata a okamžiky, které v životě zažívá Salama. Rozhodně vám tedy při čtení nezůstane oko suché. I když ale popisuje smrt, válku a zkázu, na druhou stranu nám ukazuje, že i v těch nejhorších chvílích, které můžou člověka potkat, může přijít také štěstí, láska a nová naděje. Přesně tohle potkalo Salam a Kenana, kteří si za svůj mladý život tolik vytrpěli.
Příběh se čte o to více těžce, když víte, že se zakládá na skutečných událostech a je inspirovaný osudy skutečných lidí.
Příběh Salam a Kenana mi rozerval srdce, ale zároveň mi ho slepil. Určitě pokud se na knížku cítíte, neváhejte po ní sáhnout. Věřím, že ve Vás zanechá pocit lásky a naděje pro lepší zítřky, které si všichni zasloužíme.
Moc děkuji @humbook @humbookblogeri za možnost si knížku přečíst!
"Yang adultovky" si občas ráda přečtu. A je mi vlastně jedno, že nejsem cílovka. Tyhle čtenářský záležitosti jdou úplně mimo mě. Navíc jsem mnohdy překvapená, když vidím, že autor nebo autorka zpracovali tíživé téma tak, aby bylo, pro naše současné mladé-dospělé, stravitelné.
Dokud rostou citronovníky je kniha, která čtenářům předkládá válečné dění v Sýrii očima dospívajících, mladých lidí.
Život ve zdevastované zemi, skromné podmínky k přežívání, nedostatek jídla i vody, neustálý strach o vlastní život, předčasné vyspívání, strach o nejbližší, touha po bezpečí a především po svobodě.
No a na samém kopci tohohle srdcervoucího poháru najdete samozřejmě dva mladé lidi, kteří v sobě najdou zalíbení, ale nemůžou svoji lásku prožívat tak, jak by tomu bylo v příbězích jiných.
Tím pádem máte možnost nahlédnout do muslimských tradic i kultury, vnímat rozpolcenost týkající se uprchlictví a záchrany vlastního života proti lásce k rodné zemi nebo to, co dokáže taková posttraumatická stresová porucha.
A protože jsem se o to nikdy blíž nezajímala, byla jsem na samém konci vcelku překvapená....
Zkuste sami a uvidíte :)
Obálka na mě působila zpočátku jako fantasy příběh a to byla velká chyba. Po přečtení v ní vidím celý příběh.
Město Homs, kde žije osmnáctiletá Salama se ocitá ve válečné zóně a v nemocnici, kde pracuje, je stále víc a víc pacientů. Mají ošklivá zranění, která bývají často neslučitelná se životem, ale i tak se Salama a další lékaři snaží, aby co nejvíce lidí zachránili. Nemocničního personálu je zoufale málo a tak se zdravotníky stávají i ti, kteří na to nemají dostatečné vzdělání. Třeba jako Salama, která je studentkou farmacie. Doma na ni čeká těhotná sestra Layla, která se bojí vycházet na ulici, a tak každý den se strachem čeká až se Salama vrátí z práce. Sesterčin bratr, který uvízl ve válečných spárech obě prosil, aby se zachránily útěkem ze země. Vše se ale zkomplikuje, když Salama pozná Kenana. Mladého muže, který miluje svoji vlast a je rozhodnutý za ni bojovat. A tajemný Khawf? Ten Salamě našeptává, že je nejvyšší čas odejít…
Na tuhle knihu, respektive příběh v ní, nezapomenu. Zpočátku nás autorka šokuje brutalitou války, všudypřítomným strachem, hladem a bídou. Lidé, kteří ještě neodešli z města žijí v sutinách domů v každodenní obavě o vlastní život. Přibližně v polovině knihy jsem se přistihla, že se začínám lehce nudit, nebo ne vyloženě nudit, ale příběh měl tendenci klesat, protože se začal dost řešit vztah mezi Salamou a Kenanem a to mě úplně nebavilo, ale pak přišla taková pecka z autorčiny strany, že jsem sotva popadala dech a valila oči, co že se to právě dočítám. Do konce knihy jsem ani nedutala. Absolutní smršť emocí.
Zoulfa Katouh ve svém románu Dokud rostou citronovníky přináší silný, bolestný, ale zároveň poetický pohled na syrskou občanskou válku očima mladé dívky Salamy. Ta měla být studentkou farmacie, ale válka ji přinutila stát se lékařkou v provizorní nemocnici. Mezi zraněnými, bombami a neustálým strachem ji pronásleduje nejen realita válečného konfliktu, ale i vlastní trauma, které se zhmotňuje v podobě ducha jménem Khawf – jakési zosobnění jejího strachu a výčitek.
Kenan, druhá hlavní postava, je mladík, který prostřednictvím videí ukazuje světu, co se v Sýrii děje. Jeho odvaha a láska k Salamě dodávají příběhu křehkou naději uprostřed beznaděje.
Katouh píše srdceryvně, ale zároveň poeticky. Její popisy jsou syrové, plné emocí a bez příkras ukazují hrůzy války. Přesto mezi řádky probleskuje krása – v podobě lásky, přátelství, vzpomínek na rodinu nebo i symboliky citronovníků, které představují domov a naději.
Kniha je nejen silným příběhem o válce a přežití, ale i naléhavým připomenutím toho, jaké máme štěstí žít v bezpečí. Zoulfa Katouh dává hlas těm, kteří o něj přišli, a nutí čtenáře se zamyslet. Pokud vás příběh zasáhl, je to důkaz, že autorka dokázala svou zprávu předat – a že na osudy lidí v Sýrii a v jiných státech, kde se válčí, bychom neměli zapomínat.
Tento příběh ve mně bude ještě hodně dlouho.
Dokud rostou citronovníky je kniha, která mě zaujala svou anotací. Romantické příběhy zasazené do těžkých historických či společenských období mají zvláštní sílu – probouzejí hlubší emoce a nutí nás přemýšlet v širších souvislostech. Jsou pro mě mnohem intenzivnější než romány z běžného života, a proto jsem po této knize sáhla bez váhání.
Hned od prvních stránek bylo jasné, že tenhle příběh nebude jen obyčejným vyprávěním. Otevřel přede mnou svět revoluční Sýrie, svět plný strachu, bolesti a neustálého boje o přežití. Přiměl mě vnímat věci, které běžně považujeme za samozřejmé, a ukázal mi realitu, kterou si člověk žijící v bezpečí jen těžko dokáže představit. Nejvíce mě zasáhla témata spojená s lékařskou profesí – odvaha těch, kteří v takovém prostředí pomáhají druhým, je nepopsatelná. Každá stránka nesla svou tíhu a přesto v sobě měla naději, která dává smysl i v těch nejtemnějších chvílích.
Při čtení bylo nemožné zůstat chladná. Několikrát jsem si poplakala a některé scény mě hluboce zasáhly. Příběh je plný lásky, bolesti, ale také zakořeněných hodnot a víry ve světlo na konci tunelu. Pokud hledáte román, který se vám dostane hluboko pod kůži, nezůstane jen obyčejným čtenářským zážitkem, ale skutečně vás ovlivní, tuto knihu byste rozhodně neměli minout.
Dokud rostou citronovníky
Knížka vám sebere srdce a rozbije ho na milion kousků, ale i přes to budete příběh milovat. Po přečtení mám v sobě spoustu pocitů a budu je nějaký čas vstřebávat. Hodnotím 10 hvězdiček z 5.
Určitě to není čtení pro slabé povahy, protože už od prvních stránek na vás dýchne jeden velký smutek, tíha a hrůzy války v podobě hladovějících dětí, nevinných obětí po bombových útocích nebo zachraňování pacientů v nemocnici, kdy ne vždy se podaří pacienta zachránit. Já sama jsem měla od začátku slzy v očích a na konci byl potřeba i kapesníček. Kniha mě dokonale pohltila a chtěla jsem vědět, jak to všechno dopadne.
Děj se odehrává během tzv. Arabského jara, o kterém jsem nevěděla žádné informace, tak jsem si je dohledala na internetu. (Arabské jaro je označované jako vlna protestů, nepokojů, povstání a revolucí, které probíhaly od konce roku 2010 až do prosince 2012. Na internetu je spousta článků na toto téma. Ani v současné době to v Sýrii není pořád dobré. Od roku 2013 za naši republiku Sýrii pomáhá Charita Česká republika. Koho to zajímá, mrkněte se na jejich webové stránky.)
Hlavní hrdinkou je osmnáctiletá Salama, studentka farmacie. Po roce musela ukončit studium a teď dělá dobrovolníka v nemocnici v Homsu. Tam se naučila vše, co je potřeba k záchraně pacientů. I ona se dříve stala součástí bombového útoku, při němž přišla o matku, což si dává za vinu. Bratra a otce jí odvedli a bratrovi slíbila, že se postará o jeho těhotnou ženu Laylu. Přes všechnu tuto přítěž Salama bojuje sama se sebou a svými démony v podobě imaginárního Khawfa. Ten jí našeptává, aby odjela ze země. Nakonec se rozhodne, že prchnou s Laylou do Evropy, jenže to není tak snadné, jak se může zdát. Další loď odplouvá až za měsíc a za tu dobu se toho může hodně stát...
Potkává se s Kenanem, do kterého se zamiluje, ale on chce zůstat ve své zemi. Podaří se ho Salamě přemluvit, aby uprchli spolu, s Laylou a jeho sourozenci?
Nejen na romantické lince poznáváme muslimskou komunitu, jejich odlišné zvyky a tradice. Postavy jsou hrdí na to, že jsou Syřané a svou vlast milují; pro svobodu jsou ochotni obětovat vše. Na konci je pořád naděje na lepší život.
,,Čas vyléčí všechny bolesti. Jeho působením se z našich krvácejících ran stanou jizvy, těla možná zapomenou na prožitá traumata a oči se možná naučí vidět barvy takové, jaké skutečně jsou, ale pro naše duše to neplatí."
,,Nad námi se rozprostírá černočerná tma, do níž měsíc vrhá svůj stříbřitý třpyt a tlumí světlo hvězd kolem sebe. Je to stejná obloha, jakou vidí i jiní lidé v jiných zemích, ale zatímco my se tady schováváme a nevíme, jestli náš další nádech nebude ten poslední, jiní poklidně leží ve svých postelích a navzájem si přejí dobrou noc."