Doktor Faustus

Doktor Faustus https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/111304/bmid_doktor-faustus-BaM-111304.jpg 4 77 24

Podtitul: Život německého hudebního skladatele Adriana Leverkühna, vyprávěný jeho přítelem. Doktor Faustus (1947) je vrcholný „hudební“ román německého spisovatele Thomase Manna, nositele Nobelovy ceny za literaturu za rok 1929. Toto dílo, inspirované Goethovým Faustem, vypovídá o osudu Německa v první polovině 20. století a o postavení umělce v tomto světě. Příběh vypráví gymnazijní profesor Zeitblom o svém příteli, hudebním skladateli Adrianu Leverkühnovi, jenž trpí zákeřnou nemocí, která v románě zastupuje Faustova Mefistofela. V jeho osudu je symbolicky zachycena katastrofa Německa stiženého nemocí hitlerismu. Tento geniální hudebník, který nakonec zešílí, je přesvědčen, že evropská kultura (a hudba především) je v krizi. Je proto ochoten přistoupit na jakýkoliv kompromis (i na smlouvu s ďáblem), jen když to pro něj bude znamenat tvořivou schopnost. Jeho díla jsou popřením předchozího vývoje, protože staré hudební formy se mu zdají být vyvětralé a banální, vhodné leda jen k parodii, a jeho poslední skladba, apokalyptické oratorium, je negací Beethovenovy Deváté symfonie). Román, ve kterém se složitě prolínají několikeré dějové i časové vrstvy, je dílem vynikající spisovatelské techniky. Thomas Mann na něm začal pracovat roku 1943 a celou tuto práci popsal ve své eseji Jak jsem psal Doktora Fausta (1949, Entstehung des Doktor Faustus). Dílo se právem nazývá románem hudby, protože vztah Thomase Manna k hudbě není vztahem laického milovníka, ale vztahem hluboce zasvěceným. Strhující hudební rozbory, ať již děl Beethovenových, či přesně odborné popisy fiktivních skladeb Leverkühnových, předjímajících vývoj moderní světové hudby, patří k vrcholným pasážím románu. V nich autor dokazuje, že umění nemůže žít samo ze sebe, bez dosahu k lidem, a že pyšné sebenadřazení vede do slepé uličky.... celý text

Přidat komentář

callahanh
29.04.2016 4 z 5

Pro dnešního čtenáře velmi těžko stravitelná kniha, která vyžaduje plnou pozornost a nečte se vůbec jednoduše. Mann tu hodně květnatým a chvílemi archaickým jazykem, který přiznaně paroduje, obsáhle a pomalu vypráví příběh nadaného skladatele, který se upsal ďáblu, aby zkomponoval opus magnum. Plně chápu, proč Mann zvolil takový postup, je tu znát, jak moc ho bolí, jakou cestu nastoupilo po první světové válce Německo, jak moc svou vlast miluje, i když v ní nemůže zůstat a jak pořád věří humanistickým myšlenkám. Přesto je kniha opravdu neúnosně dlouhá, popisná a v odborném líčení hudebních kompozic až úmorná. Mann měl román chirurgicky přesně připraven, je vidět, jak ho měl promyšlený a věděl, co chce psát. Přiznám se, že až doslov nového vydání (Academia, 2016) mi vše ujasnil a odhalil tu zásadní věc, že hlavní postava je silně inspirována Nietzschem, protože bez této znalosti bych musel psát, jak mi Leverkühn vlastně není sympatický, když si dobrovolně "pořídí" syfilis a není schopen si zařídit ani vlastní sňatek. Uznávám kvality tohoto díla, ale číst už ho nikdy nebudu, ačkoli má zajímavé téma a rozvíjí zajímavé myšlenky. Velká škoda, že je tak nepřístupný, to ale na druhou stranu asi Mann tolik neřešil. Krásná literatura v pravém slova smyslu. 70%

Plútarchos
13.12.2015 5 z 5

Tak tomu říkám Krásná literatura! Román o životě německého hudebního skladatele Adriana Leverkühna vyprávěný jeho přítelem. Nádherný a výtečný překlad a jazyk Hanuše Karlacha (1986). Knihu o 548 stranách drobného písma, napsanou skvělým, květnatým, bohatým, rozmanitým jazykem, jsem četl celé tři týdny. Není to žádný thriller nebo detektivka ale vynikající román. Od začátku do konce byl jsem v napětí netrpělivém, otáčeje další a další stránky, očekávaje, jak to s tím zázračným a nadaným skladatelem dopadne, jaký bude "jeho" pakt s ďáblem? Náročné čtení ale krásné!


Janek
15.07.2015 4 z 5

Přiznávám, že na Mannovu "nejdivočejší knihu" jako čtenářka výrazně nestačím, přesto mě ten text pohltil a zcela získal. Bylo to těžké čtení, ale stálo za tu dřinu!

Jiří Crane
02.12.2014 4 z 5

Co řict k této dlouhé knize. Četl jsem ji déle než Joyseho Odyssea a jestliže jsem u něho měl přestavku na oddychovou knihu tady jsem ji měl hned několikrát a přemyšlel mamli knihu vubec dočitat bez nějakého hudebníhoi vzdělání. Naštěsti se kniha kniha netoji jen kolem hudebních kritik, terminologie ale je naplněná i spoustou myšlenek, filozofie a pohledu na dějiny z několika pohledu. Životniho jakožto životopis smyšleného skladatele, dějiného pohledu z druhé valky na tu první a udobí mezi nima vyplněné faustovským motivem. Mann je určitě dobrý spisovatel, člověk si až říka kde bere ty dlouhé posisy a odborné pasáže vyplněné opravdu odborným slovníkem.