Dohra

Dohra https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/145478/dohra-145478.jpg 4 148 20

Statek u černého jezera série

< 2. díl

Když v roce 1937 publikoval Mika Waltari svou „skandální“ psychologickou novelu Cizinec přichází, ještě netušil, že jeho manželské drama ze syrového, a přece okouzlujícího finského venkova vyvolá tak rozporuplné reakce – na straně jedné ocenění literární kritiky a oblibu u čtenářů, na straně druhé nevoli u církevních či politických kruhů a obvinění z nemorálnosti. A stejně jako byl symbolickému literárnímu soudu za svůj příběh vystaven spisovatel sám, rozhodl se Waltari uspořádat soudní přelíčení i své hlavní hrdince – v příběhu nazvaném Dohra (1938). ... celý text

Žánr:
Literatura světová , Romány

Vydáno: , Knižní klub
Originální název:

Jälkinäytös , 1938


více info...

Ladys
Ladys
21.11.2023 5 z 5

Z donucení napsaná Dohra mě překvapila.
Čekal jsem autorovu úlitbu společnosti a dočkal se pravého opaku.
Při popisování soudu vražedkyně Waltari odhalí v celé své nahotě neřesti tehdejší finské společnosti.
Jakoby jednoznačným odsouzením obviněné (bez rozmyslu, bez pochopení její situace, bez uznání důvodů jejího konání, protože jednou vražda, vždycky vražda) ze sebe všichni mohli smýt svá morální pochybení.
Vždy je jednodušší kritizovat jiné, než řešit vlastní prohřešky.
Zde Waltari jasně vzkazuje finské společnosti. Kdo jsi bez viny, hoď kamenem.
Výborná kniha, byť lehounce zaostává za Cizincem.

LeserDe
LeserDe
25.04.2022 5 z 5

tuhle knihu mám ráda, protože mě zasvětila blíže do života ve Finsku, do zvyků lidí, do jejich mentality a přemýšlení. Ne, samozřejmě že o Finech nevím o této knize mnoho, ale něco přece. Líbila se mi. Jako vhled do toho, co řeší Fini narozdíl od nás nebo třeba Slováků, to bylo skvělé. Doporučuji.


niki-chan
niki-chan
29.04.2021 4 z 5

Dohra je zvláštní. Dobře popsané chování postav i soudu, ale oproti Cizinci mi něco scházelo a přebývalo zároveň.

petrusbrezu
petrusbrezu
12.09.2020 5 z 5

Vynikající umělec, kterého si rada pokaždé přečtu.

Apo73
Apo73
27.04.2020 5 z 5

Na rozdíl od předchozího pisatele jsem šťasten, že Waltari byl "dotlačen společností" k tomu, aby napsal toto pokračování. Protože jestli se církvi nelíbilo, jak bezvýchodně končí Cizinec přichází, tak tady Waltari "splnil objednávku", ale tak, že zůstává nadále pachuť v ústech. Skvělé!

žlučníkář
žlučníkář
31.12.2019 4 z 5

A máme tady prohru, nebo výhru lokomotivy z cizince, kterej přicházel. Po tom všem, co se semlelo na konci cizince sedí lokomotiva ve světnici a hraje habaďůru. Džony se válí s dírou v hrudníku a rosol prdí do rašeliny s náhrdelníkem z ostnatýho drátu a pytle kamení. Dědka pošle do vsi pro poldy a myslí si, jak to s místníma zabedněncema skoulí. Netuší ale, že vyšetřovat přijede okresní erkyl poaró, kterej všechno rozlouskne a dřív než se lokomotiva naděje, sedí v base a čeká na inkvizici. Rezignuje na všechno a říká si, tak mě třeba zabte vole. Jsem zbouchnutá, v base a džony zbouchávač je tuhej. Poaró přišel i na to, že se džony nejmenoval altonen, ale kartonen. Byl jsem zmatenej jak lesní včela a čekal, že ten koumák vytáhne na kartonena i to, že fabrika ve který údajně makal byla fabrika na kartony, který sám vynalezl a fabriku vlastnil. To se bohužel nestalo, a tak sledujeme inkviziční tribunál a přehlídku naprostýho buranství na lavici svědků.

Lokomotivě by bylo fuk, kdyby jí upálili, nebo ukamenovali, hlavně když to bude hned, nebo teď. Jenže jí do toho hodil vidle místní pery mejsn, kterej svojí výmluvností brání vesnickýmu lynči a možná nebude ani úplná inkvizice. To se ale dozvíme až na konci.

Docela bylo napínavý sledovat ping pong mezi obhajobou a obžalobou. Obžaloba se opírá o svědectví buranů, vejpitků a zabedněnejch kreténů. Za obě knížky jsem dospěl k názoru, že skutečný jméno lokomotivy je asi Žena, protože jinak jí tam nikdo za celou dobu neřekne. Celkem to svištělo, ale cizinec svištěl po trošku rychlejší koleji.

Petrush
Petrush
25.07.2018 4 z 5

Když jsem dočetla Cizinec přichází, pustila jsem se hned do pokračování. Je svou podstatou jiné, ale stejně čtivé.
Sice ano, Cizinec může být samostatný, vlastně se obejde bez pokračování. Dohra ale obsahuje mnoho myšlenek a pohledů, které je škoda minout.

MOu598
MOu598
27.04.2017 2 z 5

Četla jsem v prosinci 2009. Podle mých poznámek:
Tato knížka je jako pokračování knížky Cizinec přichází.
Nevěnuje se pocitům ženy vražedkyně, ale pocitům okolí, vyšetřovatelů, soudců.
Hezky napsané, hezky se čte. Nevím ale, proč toto vysvětlení vůbec bylo napsané.

timelady
timelady
16.03.2017 3 z 5

.....a já na tu severskou literaturu asi nikdy nebudu, byť i v podobě klasiky. Místy mi to přišlo absurdní, místy neucelené, nudné či netaktní.

L_Into
L_Into
16.03.2017 2 z 5

Je škoda, že se Waltari tlakem společnosti nechal dotlačit k tomu, aby napsal Dohru. Podle mě naprosto zbytečná kniha, kterou je naštěstí možné si při čtení Cizince odmyslet.

vysypanel
vysypanel
24.01.2017 3 z 5

Něco naprosto nového. Přečetl jsem, ale tento druh literatury nevyhledávám,...

Devil-Ivet
Devil-Ivet
11.03.2016 4 z 5

Nebýt Ciznce, asi bych ji nečetla. Přece jen, číst o dopadení a čekání na rozsudek, není nic, co by mě bavilo. Ale toto bylo něco jiného. Waltari ukázal, že i z něčeho tak nudného, může napsat vcelku zajímavý příběh.

KristinaK
KristinaK
21.01.2016 4 z 5

Knížka k zamyšlení, moc hezky napsaná.

soukroma
soukroma
16.02.2014 3 z 5

Jak mám Waltariho ráda, včetně zajímavých psychologických detektivek, tato kniha mě tedy vůbec nechytla. Pro mě nuda, nezáživnost, nadbytečnost. I český (moderní) překlad mi připadal až moc křečovitý, při pokusu vyjádřit mírnou zastaralost a silnou venkovskost příběhu.

jardadr
jardadr
02.05.2013 5 z 5

Mýlil jsem se, když jsem podezříval Waltariho, že Dohru napsal proto, aby se zavděčil představitelům "dobré" společnosti, kteří ho za první díl odsoudili. Teď už vím, že tímhle spiskem se jim rozhodně nezavděčil - jen málokterou niť na nich nechal suchou. Opřel se s chutí do relativizování lidské spravedlnosti a zákonů. A povedlo se mu napsat dokonalé dílko. Oproti Cizincovi už v něm není tolik poetiky, více se používá mluvené řeči a děj běží rychleji. Řekl bych, že je i čtenářsky přístupnější. Ovšem cenou za to je, že lze poznat, jak je to všechno napsáno s jedním úmyslem. Cizinec byl mnohoznačnější, mohl se odehrávat prakticky kdykoliv v čase, třeba až v dobách mytické Kalevaly. Dohra je naopak přesně situována do první poloviny 20. století a je to z toho poznat. Na druhou stranu není tak temná a vlastně končí dobře, vítězstvím odpuštění, pochopení a života.

playada
playada
18.03.2013 5 z 5

Je to o houževnatosti lidského druhu a co všechno vydrží a v jakých zkouškách musí obstát a že štěsí je vzácné. Spíše člověka provází samé trápení a lopocení.

Lidka
Lidka
16.09.2012 5 z 5

Tak jako první díl vynikající.

jasmína
jasmína
01.02.2012 4 z 5

Veselé to není, Waltari ale většinou má takové knihy, ale vesejší téma je jeho kniha Zázračný Josef, kdo má náladu na relax.

rose
rose
21.01.2012 3 z 5

Žádné veselé čtení to tedy není. Severská ponurá atmosféra, tragické osudy... ale krásný jazyk.

kapllu
kapllu
27.12.2011 3 z 5

Příliš ambiciózní náčelník chce vražednici pokořit za každou cenu, přitom ani nepřemýšlí nad jejími motivy, a tak by to přeci neměl být - každá mince má dvě strany.