Dobývání nebe
Paolo Giordano
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/393494/bmid_dobyvani-nebe-AWg-393494.jpg
4
231
60
Po válečném románu Tělo a intimní novele o sžívání a umírání Čerň a stříbro se Paolo Giordano v košatém románu Dobývání nebe vrací ke generační výpovědi, s níž na sebe upoutal pozornost už v oceňované prvotině Osamělost prvočísel. Protagonisty jeho nového příběhu je čtveřice mladých lidí, tři chlapci a jedna dívka, jejichž osudy sledujeme od puberty přibližně do Kristových let, kdy všichni sklízejí plody svých mladických postojů a rozhodnutí. Bern, Nicola, Tommaso a Teresa patří ke generaci autora románu, ke generaci, která se potácí mezi radikálním a militantním antikonzumerismem a konzumním nihilismem, často však bez schopnosti čelit důsledkům svých voleb.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2020 , Odeon
Originální název:
Divorare il cielo , 2018
více info...
Přidat komentář
Málokterému autorovi se podaří mě totálně vtáhnout do prostředí, kde se příběh odehrává. Paolo Giordano je mezi tou menšinou. Každý rok jsem se vracel v létě na statek, nechal se zavést k dubu, objímal olivovníky, byl v Tommasově bytě a v nehostinné islandské krajině. Statek se mi zaryl pod kůži stejně jako Tereze a vracím se k němu ve vzpomínkách, které nemám a ani bych chtít vlastně nechtěl. Jedna z knížek, které pravděpodobně už nikdy neotevřu, protože by mě zase vtáhla mimo realitu.
Četla jsem Osamělost prvočísel a moc se mi líbila. Na tento román jsem se těšila o to víc (i po přečtení Malého života). Tak na Malý život to dle mého názoru nemá (to je kniha, která ve mně prostě už zůstane napořád), ale o to ani nejde - nechci porovnávat. Dobývání nebe je takové jemné, místy melancholické vyprávění o životě Teresy a jejích přátel. Četlo se to velmi dobře, ačkoli občas jsem nad některými situacemi a událostmi vrtěla nevěřícně hlavou, příběh mě i tak pohltil. Je to takové nevšední, ale moc hezké čtení. Rozhodně doporučuji.
Mala som podobný problém ako s Malým životom. Príbeh príliš prekomplikovaný, tým pádom pre mňa bohužiaľ neuveriteľný. A aj keď sa kniha venuje dôležitým posolstvám, tie sa v tej spletitosti strácali. Menej je proste niekedy viac.
Paolo Giordano rozhodne psát umí. V Dobývání nebe nabízí čtenářům příběh Teresy, který začíná v období její komplikované puberty.
Dej je líčen chronologicky hlavní hrdinkou, výjimečně se vypravěčem stává její kamarád Tommi, který příběh doplňuje retrospektivně.
Stěžejní hodnotou díla je sám příběh, plný krajních životních situací, do kterých se originální až lehce absurdní hrdinové dostávají.
Demagogie, alkoholismus, nevyrovnané rodinné vztahy, lži …
I přes absenci něčeho pozitivního v teto knize, je čtenář lapen na první straně a otáčí stránku za stránkou veden nadějí, ze nakonec se přeci jen vše v dobré obrátí.
Příběh je svým způsobem nadčasový, do poloviny knihy si nejste jisti, jestli se odehrává před sto lety nebo jsou ti lidé naši vrstevníci.
Az ke konci je upřesněno datum narození Teresy - 6.6.1980.
Autor se nevěnuje psychologickému rozboru svých hrdinu, to je na čtenáři samotném.
Nečekaný závěr trosku popírá pud sebezáchovy.
Po dočteni vám proběhne hlavou spousta myšlenek, například, že ne každý z nás má to štěstí zůstat cely život se svou první láskou. Ale je to vůbec štěstí?
Ano tohle bude TA kniha, kterou jsem četla TENKRÁT v létě. Její detaily vyblednou, ale pocit přetrvá. Za ten Islandský závěr velký lajk, myslím že s tou zemí nikdy nebudu mít vyřízené všechny účty.
Tohle se mi moc líbilo. Krásně vykreslené postavy, jejich vnitřní motivaci a neúrpsoný svět kolem nich, který neodpustí nic. Vše má své důsledky, o tom ta kniha je, vede člověka k zamyšlení, není plitká jako spousta jiných knih. Určitě se vrhnu i na autorovy další knihy.
02/2022 Mistrovsky sepsaná kniha. Přišlo mi to všechno tak... pravdivé! Jako kdyby to autor sám prožil. Fantazie! 10/10
Nádherná kniha s hlubokým obsahem.
Autor si zde pohrál s osudy 4 přátel a bylo super sledovat celou tu linku, která je spojovala a zároveň rozdělila.
Styl a jazyk knihy je krásný, čte se sama. Spousta alternativních směrů, otázka klimatu a zároveň hlubokých a temných myšlenek, co nás sžírají. Parádní kniha.
Bylo to pro me takeho hodne jine cteni (dejem, charakterem postav, jejich pocinanim), ale moc me to chytlo a vtahlo do deje. Libilo se mi to moc moc.
Životní peripetie ústřední čtveřice postav, jejichž cesty se osudově propletou na prahu puberty, na místě, které jim přes čas a vzdálenost, které urazí různými směry, zůstává jediným skutečným domovem.
Giordano jim jako sudička naložil prožít široké spektrum zmatků, tápání a přešlapů, idealismu a přimykání se k rozličným ideologiím se všemi jejich kontroverzemi, případně jejich opaku ... což z knihy na jedné straně může stvořit cosi jako generační román, na druhé straně to však působí značně vykonstruovaně, místy až neuvěřitelně, a postavy (aspoň pro mne) díky tomu vyznívají docela černobíle a ploše, jako personifikace určitého typu, bez nějaké hlubší individuality. Jediná, komu se podaří vymanit, je nakonec ta nejvíce nemastná neslaná postava, Teresa.
Čtivost je nesporná, otazníky nad různými životními přístupy a jejich vzájemné kontrasty, které čtveřice po cestě zažívá, zajímavé, ale jinak "jedním uchem tam, druhým ven".
Neveselé, neplytké, nehollywoodské.
Čtyři kamarádi, čtyři různě zpackané životy. K tomu jejich rodiče a pár kamarádů, kterých se to dotýká. Tenhle propetenec je vyprávěn v časové ose s obsáhlými retrospektivními vsuvkami, takže se nám celkový obraz skládá postupně jako mozaika; některé střípky ale zůstanou nevyřčené a my si je musíme domyslet.
Je tu poměrně dost témat - náboženství až fanatismus, těhotenství včetně otázky potratů a umělého oplodnění, squatting, ekologické zemědělství a aktivismus až extremismus, alkoholismus a drogy, atd. No a samozřejmě vztahy. Řekla bych, že na jednu knížku je toho možná až moc, ačkoli možná autor chtěl ukázat, jak tahle široká škála může s člověkem zacvičit, když má hranice jinde než je běžné.
Říká se, že každý je svého štěstí strojvůdcem, a v téhle knize můžeme sledovat, kde si kdo přehodil jaké výhybky a jak to změnilo směr jeho života.
Začátek knihy byl spíš young adult a moc mne nebavil. Ale pak jsem knihu těžko odkládala a dočetla ji na dva zátahy. Jednak je napsaná dobře a druhak jsem to chtěla mít rychle za sebou :-) protože skoro každá další výhybka přinášela jen další mizérii. A taky mě zajímalo, kam to celé vede.
---
„Prchl jsem z tvých rukou do tvých rukou.“
---
„V tý chvíli jsem cítila tu děsivou šíři lásky, kterou měl v sobě. Netýkala se jen stromů, týkala se všech a všeho, a nedovolovala se mu nadechnout, dusila ho.“
Hutný a na zpracování nelehký příběh objímající nemálo témat - nebudu ani vypisovat, štítky mluví jasně a určitě by se tam dalo ještě něco najít. Prvočísla nebyla tak nadupaná a sedla mi tak více, tady ubírám jednu hvězdu na určitou "přecpanost". Ale mé soukromé ubrání neubírá knize ani stylu autora na jejich jedinečnosti. Rozhodně umí zaujmout.
Kniha o prázdném místě tam, kde by měla být láska. A o tom, jak nás takové prázdné místo žene životem, jak nám pokřivuje pohled na sebe i na svět, donucuje nás, jindy nám svazuje ruce a zavírá ústa.
... když nás ďábelsky umazaná a potrhaná křídla táhnou do zkázy?
Obálka je naprosto geniální a bezchybně vystihuje podstatu příběhu.
Další kniha o rozbitých vztazích ze ztraceného, ale i odmítnutého řádu?
SPOJLERY ?
Vše jakoby se v kruzích točilo kolem nevázaného sexu. Sem tam trochu koksu. Tráva na poli . . .
Giordano se tentokrát víc zaměřuje na sociální témata. Zprvu kontroverze pěstounské péče a aby toho nebylo málo, protože on nikdy není troškař, vše zpestří podivnou sektou.
Kluci logicky a dle své přirozenosti z nedostatku výchovy začnou experimentovat se "zakázaným ovocem", abych se držela autorovy nebeské terminologie a kolem toho se vlastně točí celý příběh. Z dětského nastavení potom vyrůstá jejich stále složitější dospělost.
Ze sektářství do ubližování v sexu?
Z nespokojenosti do alternativního společenství. Sounáležitost postavená na utajení křivdy - hříchu - z mládí?
Rozklížené manželství rodičů Terezy a to, proč tak málo dokážeme naslouchat svým dětem mi přišlo asi nejvíc bolestné.
Tereza zahnaná do pasti..... zkratové jednání při prodeji domu......pasti a nástrahy léčby neplodnosti, utrpení, umanutost?
Osamělá prvočísla měla danou nepřizpůsobivost či poruchu komunikace a sdílení v určitém nastavení či kódu osobnosti.
Tito dobyvatelé podnikají vše proto, aby porušili zdravý řád v hledání osobního štěstí.
Stejně jako mnozí komentující jsem měla mnohokrát chuť knihu nedočíst... spisovatelské a vypravěčské řemeslo Giordano zvládá bravurně, ale navršil a propletl příliš témat na to, aby mohl příběh získat sílu a výjimečnost. Něčím mi připomněl Ohníčky všude kolem.
Ani finále mě nijak neoslnilo, byť pobyt na Islandu byl fajn. Návštěva reprodukční kliniky ovšem až trochu přes čáru?
Přemýšlím, zda bych o mnoho přišla kdybych rozsáhlé dílko nečetla?
Navíc nesouzním příliš ani s doslovem překladatelky. Snad jen s s větou: "...touha po absolutnu a čistotě může být destruktivní a v jejích kořenech je často ukrytá lidská ješitnost a samolibost, která nápravce světa nutí konat dobro kvůli nim samotným, a nikoli kvůli světu a pro druhé."
To bych tesala do kamene! Velká pravda napříč historií a světonázory.
4/3
Ani tato již čtvrtá Giordanova kniha nepřekonala můj nadšený zážitek z opakovaně čtené Osamělosti prvočísel. I tato čtvrtá Giordanova kniha ovšem stojí za to být přečtena.
Idealismus jejích hrdinů je nesmlouvavý. Všeobjímající a zároveň až militantní láska k přírodě a k světu přináší tragédie. Odehrávají se v propletenci lidí tolik si blízkých, kteří jsou schopni se krutě zraňovat.
Tohle byl jiný Giordano, než kterého jsem znala. Tentokrát se odklonil od svého chladného, neosobního stylu a děj vyprávěl ich-formou a navíc zpočátku z pohledu dívky, což mě překvapilo, stejně jako rychlý nástup pasáží jako z červené knihovny. Netlačil se tolik do nečekaných zvratů na koncích kratších kapitol jako tomu bylo v Prvočíslech, ani do silných slovních spojení a řečnických otázek, jako tomu bylo v Těle. Dal si spíše záležet na vykreslení prostředí a pocitů protagonistů, ovšem trochu jiným způsobem. Věnoval se mnohem více přiblížení nitra hrdinů čtenáři, nedržel si již od nich odstup a bylo zřejmé, že tentokrát je pro něj naopak důležité, aby s nimi čtenář soucítil.
Obecně bych řekla, že Dobývání je stylisticky mnohem uvolněnější než ostatní autorova próza, snad je tomu tak i proto, že tentokrát si dovolil operovat na větším prostoru. Těžko říci, jestli tohle rozvolnění neubralo knize na kvalitě, troufám si tvrdit, že výsledkem to minimálně hnulo směrem k jiné cílové skupině čtenářů. Zařazení dialogů na úkor popisných pasáží, pravda, dělá knihu čitelnější, v tomto je Dobývání přívětivé.
Giordano byl tentokrát také mnohem intimnější. A, co se erotických scén týče, odvážnější. Posouzení toho, nakolik bylo jejich zařazení šťastné, ponechám na někom jiném, špatně zvládnuté nebyly, nicméně Giordano umí šokovat jinak a lépe. Snad to bylo tím, že jsem čekala něco jiného, nicméně zhruba ve čtvrtině knihy jsem si uvědomila, že se cítím, jako bych se vrátila do doby, kdy jsem ve svých čtrnácti letech četla dívčí romány, natolik se jim Dobývání podobalo. A já jsem od autora, který mne dosud nezklamal, čekala něco více než tímto směrem rozvíjející se zápletku.
Ani starší verze hrdinů mi k srdci nepřirostly, připadalo mi, že jsem nechtěným svědkem toho, jak jdou jejich životy ke dnu. Teprve v době, kdy bylo Terese oněch 27 let, se začala její dějová linka vyvíjet takovým směrem, že jsem k ní pocítila sympatie. Tři hvězdičky patří jí. Události v jejím životě se mnou rezonovaly, čistě z ženských důvodů. Ne ovšem na dlouho, po krátké epizodě můj zájem opět opadl, tentokrát nadobro. Za vrcholný výkon považuju to, že jsem knihu dočetla. A to bych prosím dříve za autora dala ruku do ohně.
Nechtěla jsem, aby to skončilo, ale ono to bylo tak dotažené do konce, tak vygradované, vypointované a krásně uzavřené, že jsem Teresu chtě nechtě opustit musela. Mimochodem, takhle vypadají velké romány. Dobývání nebe má přitažlivé prostředí, osudovou lásku, velké ideály, přátelství, zradu a nakonec i... však uvidíte. A já mám nového oblíbeného spisovatele. Osamělost prvočísel čeká!
Skvělé, krásně napsané, i když má kniha asi 450 stran, měla jsem ji přečtenou za dva dny. Komu se líbí např. Murakamiho Norské dřevo nebo podobně melancholicky laděné knihy, tomu se bude líbit i tohle, vřele doporučuji:)
Štítky knihy
přátelství ekologie láska italská literatura hledání smyslu života rodičovství odpuštění, odpouštění komunita rivalita
Autorovy další knížky
| 2009 |  Osamělost prvočísel |
| 2020 | Dobývání nebe |
| 2013 | Tělo |
| 2015 |  Čerň a stříbro |
| 2023 | Tasmánia |
Kniha Dobývání nebe je v
| Právě čtených | 5x |
| Přečtených | 289x |
| Čtenářské výzvě | 44x |
| Doporučených | 25x |
| Knihotéce | 155x |
| Chystám se číst | 226x |
| Chci si koupit | 70x |
| dalších seznamech | 1x |
Tím jak jsem se moc těšila na knihu, tak tím více jsem se toho i bála, abych nebyla zklamaná. Naopak. Kniha byla pro mě jedno velké milé překvapení. Jako Malý život ve mně vzbudila tato kniha melancholické pocity, které netížily mé srdce, ale spíše příjemně hřály.