Dobrodružství milovníka knih
Charlie Lovett
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/228827/bmid_dobrodruzstvi-milovnika-knih-228827.jpg
4
219
72
Peter Byerly vlastně ani nevěděl, jak se dostal právě do tohoto antikvariátu. Před devíti měsíci jím otřásla smrt jeho milované manželky Amandy, přestěhoval se ze Severní Karolíny na anglický venkov a doufal, že se tu znovu vrátí ke svému koníčku - sbírání a restaurování vzácných tisků. Když však otevře svazek z 18. století o shakespearovských podvrzích, vypadne z něj - Amandin portrét! Přestože akvarel očividně pochází z viktoriánských časů, podobnost je tak neuvěřitelná, že Petera posedne myšlenka přijít záhadě na kloub. Pátrá po stopách obrazu v historii a nakonec objevuje knihu, která by mohla s jednoznačnou platností říci, zda Shakespeare opravdu byl autorem svých her. Brilantní román o lásce a vzácných knihách tak prozkoumává i jednu z nejdráždivějších literárních záhad všech dob.... celý text
Přidat komentář
Panenko skákavá. Zoufale jsem si neustále opakovala, že je to jen oddechové čtení a musím to tak i brát. A pár stránek mě i bavilo. Jenže je tam tolik pasáží, které jsou tak neuvěřitelně hloupoučké, že to až bolí. Škoda slov a papíru.
První polovina knihy mi přišla nudná. Ztrácela jsem se v ději i v postavách a pořád jsem tak nějak čekala, co z toho vyplyne. Ale nakonec jsem byla ráda, že jsem knihu neodložila a dočetla. Ke konci jsem se od ní nemohla odtrhnout.
Román o posedlosti ? No spíš román o promarněné příležitosti. Pokud si na obalu knihy přečtete, že ji napsal bývalý antikvář a zanícený sběratel vzácných knih, tak prostě logicky očekáváte, že spisovatel svoje znalosti v knize zúročí. Pokud by se tak stalo, odpustila bych mu i nedostatek napětí v ději či nelogičnost některých postav - neodolatelná přitažlivost Petera Byerlyho je pro mě třeba větší záhadou, než pravost jakéhokoliv starého tisku. Nicméně nestalo se a tak se pro mě kniha přesouvá do kolonky "slušné čtení do vlaku".
Pěkná kniha, oddech i kvalita.
Když zapomenu vystoupit z autobusu tak to obvykle znamená, že jsem se začetl a to se mi u Dobrodružství milovníka knih stalo vícekrát.
Za mě velká spokojenost
Jedná se o nepříliš povedenou triviální literaturu: hrůzně schematickou, formálně naprosto banální a co do uchopení historicko-literárního tematu a charakteru hrdinů dosti přiblblou. Je to smutné, ale je vidět, že v angloamerickém populárně-knižním kontextu stačí k vytvoření bestselleru naprosté minimum schopností a snahy (a to je Charlie Lovett údajně držitelem magisterského titulu z tvůrčího psaní). Lovettův román je však překvapivě zábavný ne ani tak v tom, o čem píše, ale naopak v tom, co (nevědomky ?) zamlčuje. Stačí si položit otázku, co je v tomto Dobrodružství skutečnou záhadou — identita Shakespeara? To sotva, neboť již od začátku je díky časovým exkurzům do alžbětinské doby víceméně jasné, kdo je kdo. Nebo to, zda je Pandosto padělek? Vždyť autor nenechává čtenáře ani chvíli na pochybách — vždy, když se vynoří nová informace, neváhá ji okamžitě zařadit do jasného kontextu, aby se snad čtenář ani na chvíli neznepokojil nad tím, jak se věci mají (nebo aby se unudil k smrti). Či snad jde o to, kdo je tady vrah? Ale jděte. I ten nejnaivnější čtenář detektivek nemá šanci minout.
Skutečná záhada spočívá v tom, co je kouzlem Petera Byerlyho: zakomplexovaný, sociálně neschopný, nevýrazný a poněkud natvrdlý knihomol (považte, že někdo, kdo se intenzivně zajímá o literaturu, až do vysokoškolských let nikdy nenarazil na pochyby ohledně identity velkého barda, a že ani nerozezná knihu od knižního pouzdra, které se tak marně snaží otevřít a listovat si v něm!) nějak svádí jednu ženu za druhou. Krásná, inteligentní, vzdělaná a bohatá princeznička Amanda mu prozradí, že je tak výjimečný, že ani netušila, že někdo takový vůbec může být. Důvody své fascinace však nechá coby nevyjasněnou otázku. Jiná krásná, vzdělaná a evidentně chytrá a sebevědomá žena se jej snaží od prvního setkání ulovit poměrně nezastíraným flirtováním, přestože Peter hned prohlásí, že jej její intelektuální záliba (viktoriánští malíři) příliš nezajímá a nerozumí jim. Kamarádka jeho zesnulé manželky jej přímočaře vyzývá k nezávaznému sexu (netuší, že jej mezitím již ulovila znalkyně viktoriánského umění). Přímé indicie k vyřešení záhady chybí. Pokud však použijeme známý nástroj k odstranění nepravděpodobných či zbytečně složitých hypotéz — Occamovu břitvu, a v duchu Sherlocka Holmese zvolíme jediné možné konzistentní řešení, které veškeré stopy vysvětluje, nutně dojdeme k tomu, že hlavní hrdina je obdarován kromě řady neuróz též gigantickým penisem, který, ač si to ve své panické naivitě zřejmě neuvědomuje, veškeré náruživé slabší pohlaví fascinuje svým nepřehlédnutelným nadouváním. Poměrně dobře to staví do tohoto kontextu též scéna, v níž Petera svede na nemocničním lůžku jeho rakovinou nemocná manželka s tím, že strachu před operací ji zbaví jen intenzivní vyplnění Peterem. Peter ve své naivitě zřejmě nemá zdání, jak bujně fyzické důvody v jejich křehké lásce figurují.
Je poměrně překvapivé, že dobrodružný román hemžící se restaurátory, padělateli a sběrateli vzácných tisků skrytě tematizuje obskurní fyzickou anomalii, ale tak už to u nevyrovnané a v zásadě samoúčelné brakové literatuře bývá. Nejen z toho důvodu se občas vyplatí ji číst. Pro zájemce o spřízněnou tematiku lze ještě doporučit poněkud přímočařejší román Darka Šmída Superpérák (vydal Odeon, 2013), či spíše nápaditější a zábavnější hororovou filmovou grotesku ve stylu raného Cronenberga — Bad biology (2008) Franka Henenlottera, kde je obří penis dokonce nadán vlastním rozumem a dokáže opouštět tělo svého nositele.
Skvělá kniha. Nedokázala jsem se vůbec odtrhnout! Moc se mi líbila každá ze tří dějových linií a jejich propojení. Vynikající napínavá zápletka, překvapivý konec. Nemám co bych knize vytkla - je to jedna z mála, kterou si ráda vezmu a přečtu zase.
Určitě můžu všem doporučit!
Tři linie, které utváří bestseller: příběh knihy, příběh lásky a příběh dobrodružství (všimněte si, jak jsou tři klíčová slova exploatována již v českém názvu). Příběh knihy (Greenova „Pandosta“) se odehrává od 16. století až do současnosti a týká se samozřejmě Shakespeara – cílové publikum jsou přece bibliofilové či vášniví čtenáři a britského barda zná přece každý. Leč teorie zpochybňující autorství jeho děl zřejmě každý nezná (postavy zabývající se literaturou tu na ně překvapivě reagují šokovaně), takže se tu s nimi seznámí. Příběh lásky vypráví o tom, jak sociofobní ňouma se zájmem o staré tisky získal „princeznu a půl království“. Elegantní a bohatou dívčinu ze záhadných důvodů (které ve svém komentáři tak pěkně vysvětlil Insilvis) upoutal svým obdivným civěním, holka si však následně musela emancipovaně říci o první rande i o první sex, protože chlapec byl tak trochu ostýchavý. A třetí – ovšem ústřední – příběh dobrodružství líčí strasti, s nimiž se antikvář Peter utkává po až příliš brzké smrti své „princezny“, kdy musí pln svých úzkostí a fobií čelit světu sám. Z letargie jej vytrhne objev akvarelu z 19. století, který zobrazuje dívku, jež vypadá jako jeho zesnulá žena. Obrázek jej zavede na stopu knihy, která by mohla konečně rozseknout, zda Shakespearova díla skutečně napsal stradfordský rukavičkář. Obestírá ji však letitá nenávist dvou anglických rodů (narážka zcela zhůvěřilá a nevyužitá), z nichž někdo je pro uchování svého tajemství možná schopen i vraždit! A to by byla náhodička, kdyby hlavní hrdina při svém pátrání nenarazil rovněž na zajímavou dámu, která by jej snad mohla vyvést i z jeho truchlení. Nejen z výše uvedených důvodů je Lovettova kniha takovým „DaVinci Code“ pro „milovníky knih“. Podobnosti s nastíněnými motivy nejsou náhodné, text navíc všechno doslovně vysvětlí a dovede ke šťastnému, nebo alespoň dojemnému konci. Nedej bože, aby nějaká linie zůstala neuzavřená, narážka nedořečená a problematika nevysvětlená… Ty důkladně vyrešeršované historické skutečnosti a jejich fikční souvislosti musí přece správně pochopit úplně všichni, jinak by se to tak pěkně masově neprodávalo.
Velmi příjemná kniha plná zajímavostí ze světa Shakespeara a starých cenných knih. Dozvíte se, jak se restauruje kniha, jak se dělají falza, ale zároveň prožijete příběh plný dobrodružství, lásky, fóbií a obrovské lásce ke knihám.
Štítky knihy
Wales vdovci William Shakespeare, 1564-1616 knihy - péče, restaurování antikvariáty
Dobrodružství milovníka knihKniha Dobrodružství milovníka knih je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 288x |
| Čtenářské výzvě | 74x |
| Doporučených | 28x |
| Knihotéce | 192x |
| Chystám se číst | 168x |
| Chci si koupit | 24x |
| dalších seznamech | 3x |
Celkem čtivý milovník knih, akorát mi u některých pasáží chybělo rozvětvení - přišlo mi, že autor s tím rychle přišel a zase to rychle zavřel.