Brána Irkally
Juraj Červenák
https://www.databazeknih.cz/img/books/93_/93382/bmid_brana-irkally-shZ-93382.jpg
4
358
69
Druhá část cyklu o protitureckých válkách v Uhersku, Sedmihradsku, Chorvatsku a Středomoří v letech 1660–1664. Píše se rok 1662. Po dvou letech na tureckých galejích je z Kornela Báthoryho sotva stín muže, jímž kdysi byl. Zdá se, že bezejmenného otroka čeká už jen smrt. Během obléhání Kréty osmanskou flotilou se však Báthory znovu setkává s tureckým vzdělancem a cestovatelem Evliyou Čelebim. Ten křesťanského rytíře a básníka vykoupí z otroctví a udělá z něj svého pobočníka na cestách. Na rozkaz samotného sultána má Čelebi doprovázet záhadného vezíra Kirmiziho Mustafu do odlehlých končin Sýrie a možná ještě dál, až k ruinám dávnověkých měst hluboko v poušti. Ať už je cílem vezírova tajného poslání cokoli, bude to nebezpečná pouť. Na Čelebiho, Báthoryho a ostatní číhají piráti, vzbouřenci, záhadní zabijáci, a možná i nepřátelé, jimž obyčejná zbraň neublíží. Vydání první... celý text
Romány Literatura slovenská Fantasy
Vydáno: 2010 , BrokilonOriginální název:
Brána Irkally , 2010
více info...
Přidat komentář
Tady je hezky vidět, komu autor přeje. To, co by jiný nepřežil, je tu dovoleno. Už u předchozího dílu mne napadlo, proč se Báthory jmenuje Kornélius a vzpomněl jsem si na knihu Miloše V. Kratochvíla Podivuhodné příběhy a dobrodružství Jana Kornela (už ji opět čtu). Doba, moře, války je tu taky, jen západ místo jihu a východu. Ale zpět k Báthorymu. Ano, nelogičností je tu mnoho, ale jak autor, tak Báthory má právo si projít vše až do konce. A komu není přáno, na toho dojde, i když později. První z pěti je příslib do dalších dílů (a kde je Třetí až Pátý?). Prostě dobrá pohádka pro dospělé. Už se těším na další díly.
No bylo by to na pět hvězd, ovšem vůbec jsem nepochopil proč se Báthory nezbavil Kirmiziho už dávno před tím než došli k bráně ? Tohle tam vůbec nesedělo. Navíc Báthory Kirmiziho několikrát udeří pěstí do obličeje a on mu za to nic neudělá ? Na začátku knihy ho chtěl zabít jen za to, že se na něj křivě podíval.
Jinak to bylo super dobrodružství a jedna z nejlepších knih co jsem četl :)
PS: V téhle knížce tečou doslova potoky krve, není pro slabší povahy :D
Příběh není o nic horší než první díl, ale nechápu Kornelovi pohnutky, proč tak vehementně pomáhal Turkům a proč se Červeného dávno nezbavil, když měl tolik příležitostí a jen mu vyhrožoval. První příběh mi přišel trochu logičtější, v tomto jsem se dočkal více fantasy prvků, ale ne zrovna takových jaké bych si představoval. V první knize autor plive na islám a v této ho téměř obdivuje. Jsem zvědavý jak se bude příběh po duchovní stránce odvíjet dál. S čím jsem měl opravdu při čtení problém bylo střídání ich- a er-formy. Jindy s tím nemám problém, ale tady mi to nějak nesedlo.
Skvělé pokračování. Naprosto jiné prostředí, ale děj má opět spád a žádná hluchá místa. Těším se na další díl.
(SPOILER)
!!! POZOR MOŽNÉ SPOILERY !!!
Ani se mi nechce věřit, že poprvé jsem tuhle knihu četla před skoro 10 lety... Ač si hlavní dějovou linii pamatuji slušně, vypadlo mi hodně detailů a vedlejších postav. Ty se sice v knize moc dlouho neohřály, a i když v podstatě dělaly křoví hlavním hrdinům, čtenáře pobavily, poděsily i napínaly.
Když jsem to četla prve, rajcoval mne Kirmizi, a i tu zálibu v rudém jsem byla ochotná mu odpustit. Ovšem do okamžiku, než mu příchodem k bráně Irkally pořádně hráblo. Pak už jeho obraz v mém romantickém srdéčku nebyl, co býval. A v hlavě mi utkvělo především to, že mu na konci vytekly oči. (Což, to asi uzná každý, chlapovi na atraktivitě nepřidá.) Protože jsem si tohle všechno pamatovala, tentokrát jsem své ženské sympatie přesunula na Stěpana. Odpustila jsem mu i kozácký kokrhel a úpravu vousů i proto, že vím, že ještě v příběhu svoji roli Báthoryho bety sehraje. Jen jsem teď jukla do komentáře k Hradbě západu a přečetla si, že to má být poslední díl. To jako vážně??!
Druhý díl: Když jsem to tehdá četla, nevybavuji si, že by mne napadl příměr s Indianou Jonesem, nebo jsem naň zapomněla. Ale fakt je, že ty kulisy i příběh tomu lehce nahrávají, jen náckové chybí. Hrdiny však pronásleduje obdoba Tolienovské Devítky, byť o čtyři čísla nižší, a abych nelhala, tak vlastně jen Druhý z Pěti. (Ovšem pozitivem pro fanoušky magických záporáků je, že i když na konci zařve, číslo Pět žije). Příběh kopíruje "klasickou fantasy linii" - hrdinové někam putují, jdou a jdou, až dojdou k cíli. Báthory tentokrát dostal jako spoluhráče nejen zmíněného Kuzguna, ale hlavně Čelebiho, a celá trojice postupně odhazuje některé z předsudků křesťansko-muslimského světa. V tomto ohledu jsem tedy na rozdíl od jiných kapitánovi nezazlívala, že tentokrát zbraň nejednou otočil proti těm, kteří by vlastně měli být jeho spojenci. Ono i v reálném životě nic není černobílé.
Prostředí, kde se příběh odehrával, mi bylo blízké i nedávným čtením Angeliky (ach Kandie, Kandie), a napodruhé jsem se i víc orientovala v tureckých hodnostech, použitých pojmech a všem tom, co je vzadu v knize vysvětleno. (Miluji knihy s poznámkami a vysvětlivkami! O látkových záložkách nemluvě!) Trochu mne překvapili „hašhašíni“ - mám spíše uchopený pojem asasíni…
Červený Mustafa na mne při druhém čtení tak tajemně a démonicky nepůsobil - sice měl své schopnosti, ale po celou dobu byl takovým dřímajícím lvem, který se až na konci projevil jako velice krvelačná šelma. Protože po celou dobu hrál roli číhajícího zla, jeho konec mi z autorovy strany přišel odbytý. Více jsem ovšem želela postav vedlejších, kteří tvoří jen kulisy pro ostatní. Kupříkladu Selim byl napsán jako vyložený klaďas a už tenkrát mi vadil jeho skon a připadal mi velmi nespravedlivý, i když jen Červenák vyvážil jakousi katarzí v popisu místa, kam po smrti dorazil. Eusebius či Bannister měly jako postavy obrovský potenciál, mrzí mne, že aspoň s tím druhým si Ďuro víc nevyhrál, ale podobně jako Sapkowski, nakonec je poslal z kola ven. Čirin jako romantický prvek fungovala jen částečně - neustále narážky na společné milování s Kuzgunem mě trochu obtěžovaly (ne, nebylo to ze žárlivosti!) a její smrt byla vyloženě zbytečná. Coby čtenářku mne trochu mrzí, že Červenák ty ženské postavy neumí líp...
Ale abych jen neremcala - autor má vyhrazené čestné místo v mé knihovně, a to z mnoha důvodů. Nejen, že se mi líbí jeho příběhy a postavy, ale tentokrát jsem si vyloženě užívala jazyk, jakým píše. (Čím dál víc mne láká dát si ho ve slovenštině...) Naprosto parádně umí pár větami načrtnout prostředí takovým způsobem, že se před čtenářovým vnitřním zrakem plasticky a v barvách doslova zhmotní. Kdyby Červenák ubral na popisech trávení, vyměšování, zvracení a obligátní brutalitě (bojové a mordovací scény popisuje bez jakýchkoli příkras a úhybných manévrů, takže čtenář má i tyto naservírované se vším všudy realisticky), věřím, že by si k němu našlo cestu mnohem více čtenářů a kritici by ho řadili mezi top historických románů. Červenákovy popisy přímo volají po vizuálním uchopení s nějakou dechberoucí epickou muzikou.
V čem je ovšem Ďuro nepřekonatelný jsou jeho úvodní věty a věty, kterými uzavírá kapitoly či jejich části, ať jde o nějaký výrok hrdinů nebo jen popis situace. Kupříkladu jen obraz toho, jak se na vlnách houpají a pomalu klesají ke dnu Čelebiho zápisky, měl v sobě velkou sílu... A takových momentů je tam hodně. Dokáže vždy čtenáři zasadit nečekaný úder, který až vezme dech.
"Přemýšlej, čeribaši. Kdyby šlo o zlato, potřeboval bych na jeho odvoz karavanu, velbloudy, vozy, otroky... to, co mám na sultánův příkaz najít, snadno odnese jeden jediný muž."
(...) Čeribašiho tvář zastřel stín. Jen se mu to zdálo, nebo se vezír právě podřekl a vyzradil mu svůj tajný plán?
Když konečně najdou onen "poklad", z pouštního chrámu odejde živý jen jeden muž.
"Vzdát se?" Prošedivělý zabiják se tiše zasmál. "Vůbec mě neznáš, derviši. A nerozhoduj o mém životě, dokud neznáme vítěznou stranu. Kromě toho..."
"Co?"
"Jsi dobrý společník. Možná budu chtít, abys vedle mě kráčel po dlažbě z lebek."
"Záleží na tom, jak jim evliya celý příběh naservíruje. Není to tak, Čelebi? Uvěří všemu, co jim nabulíkuješ."
"Řeknu sultánovi pravdu."
Báthory a Kuzgun na derviše pohlédli, jako by se lekli, že mu slunce spálilo mozek. Čelebimu zacukaly koutky úst.
"Jen," dodal potměšile, "zlehka upravím některé detaily."
Ačkoliv jsem u Strážců Varadínu psal, že mi výborně seděl poměr historických a fantasy prvků (tj. hodně historického a špetka fantasy), a Brána Irkally je výrazně fantastická, jsem z ní naprosto nadšený. Je to totiž parádní dobrodružná jízda Kornela Báthoryho Osmanskou říší až téměř k perským hranicím. Nadto je hlavní hrdina obklopen skvěle napsanými, životnými postavami, a to především okouzlujícím Čelebim, svérázným a sympatickým Kuzgunem (neboli Stěpanem Voroninem z Černogradu) a bezskrupulózním vezírem Kirmizim. Když si navíc Juraj Červenák začne „pohrávat“ s prolínáním náboženských systémů, vyjde z toho vždy skvělý fantasy příběh.
Dobrodružství, tantasy, trochu lásky a cestování. Co víc si přát na začátek prázdnin. Jsem zvědavá na pokračování.
Perfektny cestopis s mnozstvom Tureckych realii 17-teho storocia. Fantasy pasaze neurazili, vhodne viedli citatela cez popis Tureckej mytologie. Ine ako prvy diel ale stale skvele. Celebi je realna postava.
Tentokrát putovanie už "nadprirodzenými schopnosťami" nadopovaného Kornela Báthoryho po Oriente. Stretáva sa s učeným Čelebim, ktorý ho zo zajatia osmanských galejí vykúpi. Spolu s ním, s kozákom Stepanom a vezírom dobrovoľne nasilu putujú za získaním čohosi, čo by Turkom dopomohlo k víťaznej vojne.
Už s výraznými fantasy prvkami sa Báthory rozhoduje, či moslimským protivníkom pomôcť či nie. Dej mi prišiel trocha slabší ako pri Strážcoch Varadína. O históriu tu ani tak nešlo, ako skôr o predstavenie kapitánových superschopností. Ani tak zas, a našťastie, nevznikol z toho tuctový príbeh. Na mňa tam bolo trochu tých čarov priveľa, nevadí, však nakoniec je toto historická fantasy séria.
Myslela som si že tomu dám nakoniec 3 hviezdičky ale nie, je to Červenák ktorý píše super aj keď toto je úplne,úplne iné ako prvý diel.Autor viac vsadil na fantasy až nadprirodzeno. Čo mne osobne chvíľu trvalo kým so si zvykla.Miestami som mala pocit akoby som čítala nejakí príbeh o Indiana Jones.Príbeh to bol však skvelý.Akční,nechutný trošku menej humoru a aj v postavách som sa miestami strácala ale dobre rozhodne si prečítam aj ďalší diel,ten koniec vás priam núti vrhnúť sa na 3 časť :)
Připojím se k té části čtenářů, které druhý díl "Dobrodružství kapitána Báthoryho" oslovil méně než první. Tempo příběhu je sice stejně rychlé, možná i zběsilejší, ale změnilo se prostředí – pouště a muslimská kultura s neustálým alláhováním jsou pro mě lákavé asi jako zácpa s prděním... nekamenujte mě.
Hlavní hrdina bohužel neprodělal žádný psychologický rozvoj k větší hloubce, akorát se stal uvědomělejším – v podstatě z ne zcela pochopitelných důvodů převlékl kabát. Loajalita k člověku, jehož si váží, je jedna věc, ovšem kde se vzala ta kapitánova ochota bez váhání mordovat souvěrce? Báthoryho společníci jsou na tom o něco líp, třebaže jejich charaktery také nejsou extra propracované.
Pochvalu zaslouží zápisky z Čelebiho deníku, děj příjemně osvěžují, klidně jich mohlo být i víc. Rovněž redakční práce dopadly na jedničku, stejně jako kvalitní provedení knihy.
Co dodat? „Brána Irkally“ je typická vata: navzdory spoustě putování, akce a dobrodružství se Báthory nepřiblížil ke svému cíli, tajemné schopnosti nadále odmítá ovládat, přibylo mu pár přátel a nadpřirozených nepřátel, to je zhruba vše. Zůstává svižně čtivý styl, takže na solidních, byť nenadšených 70% to v mých (ovšem přivřených) očích Kornel v potu tváře dotáhl.
Brána Irkally je o poznání víc fantasy než první díl. Historie tak ustupuje trochu do pozadí a na scénu vstupují kouzla a démoni. Putování pouští dovede Báthoryho k nečekaným spojenectvím a dokonce i přátelstvím. A k neméně nečekaným a o to vražednějším nebezpečím, se kterými se musí vypořádat.
Tenhle příběh mi moc nesedl. Jednání Báthoryho mi nedávalo smysl. Jako turkobijce se nechal celkem snadno "ochočit" na to, že Turky k smrti nenávidí. Kirmiziho chce zabít od počátku výpravy, než bude pozdě, ale skutek utek. A ovládání svatého Jiří mi k Báthorymu nějak nesedí. Víc se mi zamlouval v prvním díle, kde po uzdravení "jen" ovládal zvířata.
Tak to byla bomba. Mé první setkání s autorem a opravdu skvělé čtení. Už sháním další díly :)
Juraj Červenák sa ako väčšina kvalitných autorov rád s čitateľom hrá. Burcuje jeho fantáziu kvetnatou, za to ale vždy údernou rétorikou, strhujúcim rozprávačským štýlom, ale aj kombinovaním rôznych žánrov, ktoré pri zlom pomere príbehom vedia neraz uškodiť. Červenák ale vie, ako namiešať ten správny knižný nápoj z klasického eposu, historickej fantastiky, detektívky a dobrodružnej literatúry. Uvedomuje si, že všetkého veľa škodí, a tak jednotlivé prekvapenia (a to od konkrétnych umeleckých postupov, štýlov či schém, až po výber vhodných postáv, rozprávačov, zápletiek, odbočení od deja, kontrastov… atď.) servíruje postupne, pomaly a hlavne s dôrazom na moment prekvapenia.
Iné ako prvý diel - viac fantasy a Turci (na rozdiel od prvej časti) nie sú všetci "tí zlí". Je o cestovaní po Oriente, kde cieľom je dostať sa hlboko do púšte k bájnej bráne. Chvíľami som mala pocit, ako keby hlavnou postavou nebol Báthory ale turecký vzdelanec Čelebi. Ale ináč veľmi dobré čítanie.
Citát z knihy:
„Řekni, evliyo…“ začal Selim Sevahir zamyšleně, zašťoural v ohništi a strčil mezi uhlíky hrst chrastí.
„Hm?“ zvedl Čelebi zrak od papíru na podložce opřené o koleno.
„Ach, odpusť, nevšiml jsem si…“
„To nevadí, čeribaši, ještě jsem nezačal. Ptej se.“
„Jsi učený člověk. Hluboce věřící. Znáš Písmo slovo od slova. Bůh je stvořitelem všeho na Zemi, je to tak?“
„Jistě. Z jeho vůle vzešly všechny věci i veškeré tvorstvo, země i nebesa.“
„Co myslíš, z jakého důvodu stvořil tuto pustinu? Je to strašné místo. Liduprázdné, bezútěšné, smrtící.“
Čelebi si povzdechl a pokrčil rameny. „Boží vůle je nevyzpytatelná. Vymyká se lidskému chápání. Všechno však má svou příčinu.“
„Ale jakou?“
„Zřejmě jde o rovnováhu,“ ozval se Báthory s potutelným úsměvem. „Tak, jako stvořil končiny, kde zurčí voda, šumí zeleň a prohání se zvěř, musel stvořit i tuto obrovskou, sluncem rozpálenou pánev, na které se všechno živé škvaří jako kebab. A spravedlivě ta místa rozdělil. V těch prvních žijí křesťané, v druhých mohamedánští bezvěrci.“
Tento diel je viac fantasy ako historický román. A v orientálnom štýle. Čož je fajn zmena oproti iným Červenákovkám...
Ďalšie dobrodružstvo kapitána Báthoryho nás zavedie hlbšie do osmanského sveta. Báthory sa po dvoch rokoch v zajatí v tureckých galejách vydáva na nebezpečnú cestu plnú krvi, priateľstva, zrady a nadprirodzena. Druhým dieľom sa Juraj Červenák zaradil medzi skvelých spisovateľov na poli historického fantasy.
Štítky knihy
17. století Kréta Osmanská říše Sýrie Turci v Uhersku
Autorovy další knížky
| 2005 |  Vládce vlků |
| 2013 | Mŕtvy na Pekelnom vrchu |
| 2009 | Strážcové Varadínu |
| 2006 | Ocelové žezlo |
| 2015 | Ohnivé znamenie |
Kniha Brána Irkally je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 488x |
| Čtenářské výzvě | 10x |
| Doporučených | 26x |
| Knihotéce | 264x |
| Chystám se číst | 38x |
| Chci si koupit | 14x |
| dalších seznamech | 4x |
První díl se mi zdál lepší,protože byl víc historický a míň fantasy.Hlavní hrdina kapitán Báthory ,kterého nezlomilo ani otroctví,bojuje po boku Čelebiho a vezíra Kirmiziho Mustafi proti záhadným silám.