Dobrodruhům
Tereza Ramba
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/431044/bmid_dobrodruhum-3Ie-431044.jpg
4
578
182
Neplánujte cesty… prožijte je! Cestování si nikdy nenaplánujete na sto procent – vždy vás něco překvapí. Ví to i oblíbená herečka a cestovatelka Tereza Ramba (Voříšková). Za dva roky navštívila dvacet zemí a rozepsala se o jejich známých i nečekaných podobách. Ať už máte sami neklidného cestovatelského ducha, nebo radši jenom jezdíte prstem po mapě, Tereziny zážitky v kombinaci s autentickými fotografiemi a ilustracemi jsou natolik inspirující, že vás začnou svrbět pohorky.... celý text
Přidat komentář
Tahle kniha jsou čisté emoce, plné dobrodružné duše, která je tak dobrá, jak jen to snad může jít. S knihou procestuje kus týhle země, ale taky procestuje kus sebe. Přesně tak niterně je tahle kniha napsaná. Tereza Ramba má velmi autentický styl, který se ale neuvěřitelně dobře čte a každou větu máte chuť opakovat a přemítat v hlavě. Tuhle knihu můžu doporučit všem dobrodruhům, co mají lásku v srdci, protože takhle kniha je láska.
Největší nádhernost jakou vlastním.
Chci se do ní ponořit a už nikdy nevyplavat. Zůstat v moři nadhernejch fotek, zemí, momentů, slov. V moři, kde je zavnímanej každej prťavej okamžik, každá troška štěstí schovaná v obyčejným člověku, výhledu, nebo kapce rosy. Kde konečně cejtim to, co jsem nikdy nikde necejtila. V takový míře, že mě to celou naplnilo a hrozilo vnitřním ohňostrojem, pokud to nevsáknu.
A tak jsem to vsákla. A teď necejtim nic než lásku. K životu. K planetě. K lidem. K Sobě. A tak to má být.
Láska je
Byla by chyba považovat tuhle knihu za klasický cestopis. Dobrodruhům není cestopis o zajímavých místech, ale o niterných pocitech a myšlenkách jedné české ženy, která sdílí své nadšení z poznávání nových míst. Přestože se při čtení občas nedozvíte zhola nic o tom, jak autorka cestovala, na kterých přesných místech že to byla a s kým konkrétně tam byla, dostanete nutkavý pocit sbalit si krosnu, vyrazit ven a zažít také nějaké to dobrodružství – ať už to bude na dalekém severním pólu nebo „obyčejné“ české řece.
ja by som to teda cestopisom nenazvala...možno má výpovednú hodnotu pre tých, čo Terezu "poznajú", fandia jej, a poznajú detaily jej života. ja som si knihu kúpila ako cestopis, a som tak trochu sklamaná. je to osobný denníček, ktorý si dievčatá schovávajú pod vankúšom. možno je problém v tom, že nečítam bulvár, ale netuším, ktoré texty sú o kom, a komu sú vlastne adresované.
v každom prípade je tam zachytených zopár cenných myšlienok, a fantastické fotky, za ne "smekám klobouk".
Miluji její styl psaní, miluji jak si všímá detailů a dokáže úžasně zachytit přítomný okamžik, pomíjivé chvilky a dokáže vypíchnout smysl toho, proč lidé vlastně cestují.
Už jsem dílo jednou komentoval, ale neodolám a dovolím si ještě jednou, tato kniha a reakce na ni totiž umožňuje úžasný demografický průzkum. Dle mého názoru se opravdu nejedná o cestopis, ale o cestu do nitra duše Terezy Ramba, což její fanoušci evidentně ocení, ale cestovatele to znechutí. Jsem toho názoru, že kniha má především zavádějící název, dobrodruzi totiž mají poněkud jiný pohled na cestopis. Na knize není vskutku dobrodružného zhola nic. Pár poznámek z několika menších dovolených po těch nejzprofanovanějších destinacích, kam dobrodruh nepáchne. Zbytek jsou duševní výlevy autorky. Jako nic proti tomu, chápu, že to někoho může bavit, pouze mě irituje ta propagace coby cestopisu. Jako cestopis je to pro mě jednoznačně odpad a měním podle toho své hodnocení. Pokud by se to jmenovalo například "Mé postřehy z cest" nebo dovolených se zařazením do autobiografie nebo deníků, neřeknu proti půl slova, především proto, protože bych to nevzal do ruky.
Druhý cestopis, co sem v životě četla a musím říct, že jim přicházím na chuť čím dál víc. Tento je navíc psaný spíše v pocitech než o faktech a zážitcích. Navíc, této knize nelze odepřít ta vizuální stranka. Grafika božská! Fotky, vazba knihy, texty. Je to prostě zážitek, číst takovou knihu. Jsem rada, že - ač to nebyla nejlevnější záležitost - jsem si knihu koupila. Pustila jsem se do ní hned, jak jsem jí držela v ruce. Opravdu! Doporučuju! Nečekejte cestopis typu Zibura, ale spíš poetičtější texty, nad kterými se budete zamýšlet (i když smát se občas budete taky, to zase neříkám, že ne) . Věřím, že budete spokojeni.
Velmi moderní. Minimalistické. Citlivé. Laskavé. Spíše než o cestování, je to o pocitech při cestování. O lásce k cestování, manželovi, rodině i k přírodě. Originální. 80%
Já vůbec nevím, co říct...
Ona je tak... talentovaná.
Odvážná.
Nebojácná.
Srdečná.
Moudrá.
Opravdová.
Ohromující.
A já si proti ní připadám tak malinká. Jsem naplněná jejími slovy, jejím světem, všechnou tou láskou, kterou rozesela na těchto tři sta stranách...
Nejsem dobrodružka. Nebaví mě cestovat. Chybí mi odvaha a jsem plná strachu. Ale přesto s Terezou Rambou souzním. A nesmírně jí děkuji za tuto knihu. Děkuji jí za to, že ji dala světu a nenechala si to všechno jen pro sebe. I když mohla.
Bylo dobrodružstvím ji číst. Byla to krystalická radost. A má knihovnička se bez ní určitě neobejde. Tuto knihu potřebuju do života.
Děkuji, Terezo. Tvá kniha je láska.
Doporučení na knížku jsem dostala od kolegyně. Současně z mého okolí se začalo rojit, že "Knížka je láska". Úplně jsem to nechápala a byla trochu skeptická, leč zbytečně.
Knížka je skvělá a podněcuje ve Vás touhu cestovat (nejvíc mě asi zaujal severní pol-mě, zimomřivou osobu :-)). A víte co? Ta knížka je prostě láska. Protože láska čiší z pomalu každé stránky!
Jen jediná věc, která Vás může z počátku hodně "rozkolísat": autorka nevymezuje přesně osoby a některé informace jsou spíš a jen pro ni samotnou (čili nelze je úplně na 100% pochopit neb nám není dopřáno nahlédnout do autorčiny minulosti či duše. Nicméně na druhou stranu ony ty osoby paradoxně nejsou podstatné, je to spíš otázka zvyku, a některé informace pochopíte, aniž byste museli autorku blíže znát (třeba proto, že nešťastnou lásku alespoň jednou prožije téměř každý).
Kniha se mi moc líbila svou otevřeností, upřímností a opravdovostí. Trochu jsem Tereze záviděla kolik toho stihla procestovat, a jakým způsobem. Obohacují a inspirující kniha s krásnými fotografiemi.
Kniha plná fotek, dojmů, zážitků nebo informací z cest nebo autorčina soukromého života. Autorku znám jen jako herečku z pár jejich filmů a tohle byl zase na ni jiný pohled.
Je toho v ní hodně a přitom málo. Bohužel se mi občas zdálo, že zvětšením fotek se jim dost ubírá na kvalitě, což je škoda, ale nebylo to nic lesklého, nic, co by se k této knize nehodilo. Často jsem se také ztrácela, kdo s kým nebo v dané chvíli mluví (z čího pohledu je daná situace). To mě mátlo.
Čekala jsem něco trošku jiného, ale jako změna k obvyklé literatuře, proč ne.
Krásná netradiční kniha, která ve mě zanechala dojem. Určitě se k ní budu vracet.
Je to hodně citové, pocitové a osobní. Spíš než cestopis je to deník, o zemích se toho moc nedozvíte. Psaný v krátkých větách, což je v současné literatuře běžné. Současný čtenář se už nedokáže soustředit na dlouhá souvětí.
Do knížky jsem se pouštěla s nadšením, akorát jsem se bála, aby tam nebylo moc podrobností a zeměpisných názvů. Ale toho se fakt bát nemusíte, z některých míst se nedozvíte skoro nic, ale zato jsou v knížce krásné fotografie. Chápu, že Tereza knížku pojmula spíš jako deník z cest, ale těch myšlenkových pochodů a pocitů je tady zbytečně moc, protože některým věcem může rozumět jen ona a nikdo jiný. Proto už jsem ke konci trošku přeskakovala kapitoly Láska. Ale jinak si knížku každý zkuste přečíst a udělat si vlastní názor.
Tereza mě úplně očarovala. Dostala jsem přesně to, co jsem očekávala. Nejsem dobrodruh a nikdy nebudu, jsou sice místa, která moc toužím vidět, ale nikdy ne takhle "divoce". Určitě jsem DobroDruh a sdílím s autorkou její pohled na svět. Není to cestopis, spíš sled myšlenek, pocitů, nálad... hodně osobní deník, v kterém nepochopíte možná vše, protože prostě ani nemůžete. Někomu může vadit, že text je hovorový, nespisovný... Mně to naopak vystřelilo zážitek úplně jinam. Celou dobu jako by mi Tereza knihu vyprávěla, vybavoval se mi její hlas, intonace. Chtěla jsem ji číst dlouho, nakonec jsem ji zhltla za víkend. Ale přečtu si ji brzy ještě jednou, pomaličku... A vychutnám si každé písmenko. Je skvělý zjistit, že ta herečka, co spoustě lidem přijde namyšlená, je jen holkou, co ráda jezdí na vodu a svačí řízky a snídá hranolky se sýrem. Svět je v pořádku... A život je takový, jaký se ho rozhodneme žít. Doporučuji!
Na knihu jsem narazila několikrát. Nejdříve v knihkupectví, kde mi přišla přemrštěná cena a vrátila jsem ji. Potom ji vytáhla z kabele kolegyňka v práci.. No a nakonec jsem viděla 7 pádů Honzy Dědka, kde byla Tereza s manželem a o knize mluvila a to jsem si řekla, že tuhle knihu chci mít. Před nákupem byste určitě měli vědět, že žánr je CESTOPIS formou deníkových zápisků, plný myšlenek a pocitů.
Nejedná se o standardní formu a o zemích se dozvíte něco namátkou, je to spíš průřez do hlavy Terezy a je to SKVĚLÉ! Knížku jsem četla dlooouho, každý večer jednu zemi nebo lásku. Krásně jsem si vychutnávala ten optimismus.
Paříž:
"....Někdy bych chtěla utratit všechno, co mám, pomilovat se s každým, koho potkám, a vzít si všechny drogy světa. Ale většinou si jenom namažu nohy a jdu spát. .."
Štítky knihy
duchovno deníky láska česká literatura fotografie cestopisy dobrodružství české cestopisy
DobrodruhůmKniha Dobrodruhům je v
| Právě čtených | 39x |
| Přečtených | 841x |
| Čtenářské výzvě | 294x |
| Doporučených | 50x |
| Knihotéce | 190x |
| Chystám se číst | 279x |
| Chci si koupit | 112x |
| dalších seznamech | 3x |
Cestopis trochu jinak - což pro mě bylo jedině dobře. Klasický cestopis bych si totiž ke čtení nevybrala. Tohle je psané tak, jak mám cestování ráda i já – především vše prožívám a vstřebávám, pozoruji a do srdce zapisuji. Nekoukám jen do průvodce a nedělám si dlouhý seznam, které památky musím vidět a udělat si s nimi selfíčko...
Už na první pohled a otevření knihy je zřejmé, že to není kasický cestopis nabušený údaji o projetých zemích.
Proto moc nerozumím tomu, když knihu někdo označí za “odpad” - jen proto, že si ON špatně vybral knížku :-D