Dobráci od přírody
Frans de Waal
Kniha Dobráci od přírody se zabývá evolucí morálky a hledá její kořeny mezi našimi nejbližšími příbuznými – vyššími primáty. Mezi příbuznými, s nimiž máme společného víc, než jsme si mnohdy ochotni přiznat...
Literatura naučná , Příroda, zvířata
Vydáno: 2006 , Academia
Originální název:
Good Natured: The Origins of Right and Wrong in Humans and Other Animals , 1996
více info...
Přidat komentář
obecně nechápu, proč je takový problém po přijetí evoluce přijmout i skutečnost, že zvířata mají určitý typ vnímání ("morálku",kulturu, jazyk, atd.) Také se mi líbila věta o tom, že mi lidé hledáme neustále inteligentní život bůhví kde ve vesmíru, ale přitom ten který máme takřka pod nosem, tak ten nevidíme a ani nechceme :) :(
Holandský primatológ vo svojej vynikajúcej knihe presvedčivo dokazuje, že altruizmus a morálka nie je špecifický a jedinečný ľudský vynález. Tieto vzorce chovania majú svoj jednoduchší zárodok u našich príbuzných- u primátov a najmä u šimpanzov. A netýka sa to samozrejme len morálky ale napríklad i násilia. So svojimi opičími predkami sme spojení oveľa viac, než sme si vo svojej ľudskej nadutosti ochotní pripustiť.
Velice zajímavým způsobem psaná kniha, která kde komu naznačuje a místy dost jasně sděluje, že i člověk je zvíře, které prošlo evolučním vývojem. A tak tedy některé vzorce jeho chování, které spoustě lidem připadají pouze "lidské", lze najít u našich nejbližších genetických příbuzných.
Autor se nejenom v této knize, ale ve své práci obecně, věnuje výzkumu primátů – i primáti (tedy nejenom člověk!) jsou schopní vykazovat soucit a empatii, dělí se o potravu, a tak můžeme říci, že se chovají „morálně“ – ano, je to tak, altruismus je jev, mezi živočichy, celkem rozšířený :-).
De Waal je kritikem Richarda Dawkinse a jeho teorie o „sobeckosti našich genů“, říká, že takovým „drsným principem nelze vysvětlil zájem o druhé a laskavost“, resp. říká, že mravní chování nemůžeme posuzovat podle toho, jaké budou jeho následky (jak to dělají naše „sobecké geny“), ale podle toho, jaký je úmysl, který nás k danému chování vede, tedy musíme posuzovat: „úmyslné a neúmyslné důsledky“, posuzovat „chování sloužící mně samotnému a sloužící jiným“, posuzovat „mezi tím, co říkáme, a tím, co míníme, nebo mezi omylem a předstíraným omylem“.
Knihu doporučuji těm, koho zajímá proč se někdy chováme nesobecky :-) … a zároveň doporučuji přečíst si také knihu Richarda Dawkinse „Sobecký gen“, aby jste mohli posoudit pro a proti každý sám za sebe :-).
Přesvědčivé doklady o tom, jak naivní je černobílá představa, že lidské zlo a agresivita jsou naším evolučním dědictvím a naše morální hodnoty lidským vynálezem.
Štítky knihy
evoluce etologie zajímavosti o zvířatech altruismus
Autorovy další knížky
2006 | Dobráci od přírody |
2020 | Mámino poslední objetí: Co nám emoce zvířat prozrazují o nás samých |
Kniha Dobráci od přírody je v
Přečtených | 27x |
Čtenářské výzvě | 2x |
Doporučených | 1x |
Knihotéce | 22x |
Chystám se číst | 62x |
Chci si koupit | 23x |
dalších seznamech | 5x |
Na začátku mě trochu odrazoval název, který na mě působí dojmem, že se bude jednat o přehnané opěvování toho, jak jsou zvířata dobrá. Nicméně kniha je velmi zajímavá a racionální. Autor dokáže velmi pragmaticky posuzovat a vysvětlovat nejen zvířecí altruismus, vztahy, život ve skupinách a uzavírání koalic, ale i násilí.