Doba jedová
Anna Strunecká , Jiří Patočka
Doba jedová série
< 1. díl >
Kniha nabízí poutavé čtení o škodlivých látkách v potravinách, nápojích, kosmetice, lécích a potravinových doplňcích a životním prostředí vůbec, které jsou reklamou, sdělovacími prostředky a mnohdy i medicínou doporučovány jako zdraví prospěšné. Značná pozornost je věnována možným rizikům očkování, jež v současné době vyvolávají zvýšený zájem veřejnosti. Autoři Anna Strunecká a Jiří Patočka, vysoce erudovaní a mezinárodně uznávaní odborníci v oblasti biomedicíny a toxikologie s dlouholetými zkušenostmi v publicistice, podávají vysvětlení jasnou, přístupnou a srozumitelnou formou. Každá kapitola je doplněna odkazy na populární i vědeckou literaturu. Čtenářům se tak nabízí zcela ojedinělá příručka pro každodenní orientaci v nepřehledné oblasti ovládané zájmy trhu a zisku, s náměty, jak se bránit před mnoha zdravotními riziky a rádoby vědecky podloženými radami. Vydání první.... celý text
Přidat komentář
Súhlasím s väčšinou komentárov. Hodnota knihy je v tom, že upozorní - a čitateľ si môže a nemusí toto varovanie všímať. Kedysi som si kúpila umelé sladidlo v prášku, boli tam dve zložky, jedna z nich aspartam. Keď som si osladila čaj týmto sladidlom, vždy ma do hodiny rozbolela hlava. Pokus som opakovala veľakrát. Potom som mala bolenie hlavy po vypití nejakého kúpeného džúsu. /Nie som typ, ktorého hlava bolieva. Veľmi, naozaj veľmi výnimočne, pri chorobe. /A po čase prišla ku mne informácia, že to môže byť práve aspartamom. Odvtedy čítam zloženie džúsov - no a "môj" domáci aspartamový prášok letel do odpadu. Dnes som si chcela "preklepnúť" sorbitol a na stránke ktorú nejdem uviesť, začína sa na "fit", píšu, že je bezpečný. Majú tam aj článok o aspartame. Tam sú propagandistické tvrdenia typu, že jeden z metabolitov a. - metanol - tvorí "iba" zanedbateľných 10 %. Akože IBA? A upokojujú tvrdením, že nápoje sladené a. obsahujä 6 x menej a. ako prírodný paradajkový džús. Možno som naozaj výnimočne citlivá. A možno nás je oveľa viac než pripúšťajú oficiálne zdroje... Jedni klamú, lebo chcú predávať. Druhí klamú, lebo chcú mať pacientov. Dnes je nebezpečné veriť nejakej autorite. Ani autorom knihy sa neoddá veriť vo všetkom. Ale vďaka za to, že takéto knihy ešte nestiahli fact-checkeri z trhu. Že ich ešte nezakázali.
Konspirační pseudovědecký výmysl. Kdyby se někdo řídil přesně podle knihy, tak nemůže dělat prakticky nic. Autorka v knize realitu buď překrucuje, dramatizuje a nebo si i úplně vymýšlí (ne, aspartam nebyl vyvinutý jako bojová látka). Vůbec se nedivím, že dostala bludný balvan.
Po přečtení knihy (zvlášť na jeden zátah) se vyděsíte a budete mít pocit, že musíte ihned přestat používat všechnu kosmetiku, vyhodit léky, přestat kupovat veškeré potraviny včetně ovoce a zeleniny (protože i to je zamořeno jedy), odejít do hlubokých lesů, živit se nevím čím, pít pouze vodu a modlit se, aby na Vás očkování, kterému jste bohužel jako děti byly naprosto zákeřně vystaveni, nezanechalo nějaké skryté stopy... ano, souhlasím s názorem, že je to jedna velká hysterie. Na druhou stranu si myslím, že i takové informace je třeba přijímat, vedou k zamyšlení. Nakonec je jen na Vás, čemu uvěříte, co si z toho vezmete a jestli vůbec něco... možná, kdyby byla kniha psaná trochu přijatelnější, méně útočnou formou a nabídla také nějaká pozitiva a řešení, měla by větší smysl.
Hysterické.
Strunecká psala do Diety a šířila své jedové poselství tam někdy v 2009.
Číst tedy celou knihu o tu ach blafech, kde to končí tím, že se vlastně v tý době ještě nic pořádně neprobádalo, je ztráta času.
Je to psáno tak agresivním stylem, až má čtenář pocit, jako by mu autoři vyhubovali. Na mě příliš extrémní názory, podané nepříliš čtivou formou.
Vychádzajúc z informácií uvádzaných v tejto nesmierne poučnej a inšpiratívnej publikácii, neostáva než konštatovať, že – ak sa chceme vyhnúť všetkým tým smrtonosným jedom a prežiť – nužno nám vzdať sa všetkých tých moderných (a keď tak sledujem napr. ’Zabijakov viktoriánskej éry‘ a pod., aj všetkých starých) produktov priemyslu a s nimi všetkého toho pohodlia, ktoré nám poskytujú a treba nám prinavrátiť sa k autentickému životu v súlade s prírodou a v prírode. A zrejme aj k autentickým chorobám. Hurá, späť do divočiny!
Hoci nepochybujem, že mnohé odhalenia a poučenia môžu byť veľmi užitočné, o tento potenciál ich oberá fakt, že sa nachádzajú v záplave iných, o ktorých už možno – vzhľadom k zdravému rozumu a množstvu odporujúcich informácií z iných zdrojov – pochybovať. Keď normálny a obyčajný laik berie do rúk takúto publikáciu, predsa neočakáva, že bude musieť ešte vyvinúť obrovské úsilie k overovaniu zdrojov, aby sám odlíšil relevantné fakty od mýtov! To je predsa úlohou autorov! Veď celkovo to pôsobí dojmom, akoby autori, okrem štúdia písomných dokumentov, „vyrabovali“ celý internet. A to ešte na zvedavého čitateľa a adepta na dlhovekosť čakajú ďalšie diely série!
Napokon z toho všetkého ostávam akýsi zmätený. Táto kniha patrí k tým múdrym, ktoré nám síce poradia, ako a čomu sa vyhýbať, aby sme sa v zdraví dožili aspoň nejakých tých stodvadsiatich rôčkov, no už nám akosi zabudnú poradiť, ako žiť iba zo vzduchu (pravdaže toho zdravého).
P.S. V argumentácii autorov zohrávajú významnú úlohu štatistické údaje. Pre pochopenie toho, ako sa dá pracovať so štatistickými metodikami, odporúčam napr. Lomborgovu knihu „Skeptický ekolog“.
Knížka objevena na dovolené, ve společenské místnosti, kde jsme ubytovaní.
Knížka poskytuje zajímavé informace o škodlivých látkách v potravinách, nápojích, kosmetice, lécích a potravinových doplňcích a životním prostředí vůbec. Některé pasáže zaujaly víc, některé míň, některé jsem dokonce přeskočila.
Je potřeba brát knihu a informace v ní s rezervou a řídit se zdravých selským rozumem, protože to by člověk nemohl vůbec nic jíst, pít a normálka fungovat
Tuhle knihu jsem měla rozečtenou více než půl roku a pořád mě strašila na nočním stolku. Zřejmě je to tématem samotným, ale kniha ve mě vůbec nevzbuzovala chuť ji číst. Je převážně psána suchým jazykem a mnohé uváděné statistiky neposkytují dostatečně reprezentativní vzorek dat. Ať už je to s "jedy" tak nebo jinak, minimálně kniha čtenáře přivede k zamyšlení o svém zdraví. I já sama jsem si v ní našla své (ale musela jsem hodně vybírat)
Ten jeden bod je za to, že kniha vás donutí zajímat se o některé věci. Ale je plná polopravd a je psaná velmi manipulujícím stylem. Některé informace jsou překonané, některé výzkumu zastaralé nebo popřené. A pak tam jsou perly typu: "ČR je jednou ze zemí, v nichž mají rodiny těžký život..." Myslím si, že jsou země, kde rodiny mají mnohem těžší život než v ČR, jen nemusíme používat tolik chemie. :)
Žijeme v dobe jedovej.
Niekto si to možno nerád pripúšťa, ale je to tak.
Poctivé potraviny sú vzácnosť a luxus, ktorý si my, čo bývame na dedine, s radosťou a potom v tvári užívame.
Len ako vsuvku pripomínam slová ktoré som počul od Jaroslava Duška:
"Nejseme to, co jíme... Jsme to, co si myslíme o jídle, které jíme." ;)
Tato kniha mě moc nezaujala. Přečetla jsem ji tak do půlky. Vadilo mi, že je plná negativ. Co člověk nesmí, co ho zabijí. Po přečtení jsem měla pocit že vlastně nesmím nic jíst, když si chci žít zdravě, nesměla bych používat žádné uklízecí prostředky atd. Ale autoři již moc neříkají, co je teda dobré. Dle mého názoru je lepší lidem návod co a jak mají dělat a ne jim dávat seznam všech jedů, které jsou okolo a ty teda rozhodně ne.
Doc. MUDr. Rastislav Maďar, PhD. obvinil prof. Struneckou z manipulace s daty, nedostatečné kvalifikace a radikalizace společnosti. V televizním pořadu České televize označil prof. Struneckou za seniorku, která není lékařkou, ani odborníkem na očkování a nikoho nikdy neočkovala. V jiné recenzi uvedl, že je prezidentem Fóra infekční, tropické a cestovní medicíny, předsedou redakčního časopisu Očkování a cestovní medicína a kritizoval dílčí body knihy na celkem 46 stranách
Nechal jsem na sebe působit po kapkách, jinak to s jedy nejde. Několik měsíců, vždy maximálně pár minut denně. Existuje obrovské množství varovných informací o problémech s potravinami, valí se na nás ze všech stran. Tyto mi připadají věrohodné a většinou dostatečně podložené, každý si může vybrat. To, že se už od dětství zabíjíme jídlem, je soudným lidem zřejmé, věděl to už Švejkův lékař doktor Grünstein, ten říkal žrádlem. Autoři vysvětlují na jednotlivých položkách, proč a jak. Mezi praktickými radami je i spousta ne zcela podložených tvrzení, tušení něčeho nekalého, případně upozornění na látky, s kterými část populace vůbec nepřijde do styku. Nejzajímavější pro mne byla hlavně první část a informace o fluoridech, aspartamu, glutamátu, melaminu, resveratrolu, éčkách, vitaminu D, čichu, amalgamu, melatoninu.
U velkého množství látek autoři potvrzují klasickou poučku: Všeho moc škodí.
75 % (aktuálně 285 hodnocení s průměrem 80 %).
Podle mého názoru nesmírně přínosná kniha, čtenář by ovšem měl disponovat alespoň základními znalostmi biologie, jinak spoustě věcí buď neuvěří, anebo naopak bude zděšen do té míry, že na jakékoli užitečné změny ve svém životě rezignuje. Bohužel úroveň biologických znalostí je i mezi vysokoškolsky vzdělanými lidmi jiných oborů tak nízká, že vůbec není divu, když lidé sednou "na lep" farmaceutickým firmám a různým šarlatánům a nevědí, co si počít s vlastním zdravím – anebo nemocí.
Kniha se ovšem mnohým jaksi "nehodí do krámu". Vemte si třeba takové umělé sladidlo jménem aspartam. V knize se dočtete, že když byla látka objevena a podrobněji prozkoumána, na základě dvou vlastností – vysoké sladivosti a nepříznivého vlivu na nervovou soustavu se rozhodovalo, jak tuto látku využít, zda v potravinářství, anebo jako bojovou látku. První možnost zvítězila – a tak když si půjdete koupit do lékárny šumivé tablety s obsahem hořčíku či vitamínů skupiny B, přičemž obojí se doporučuje při různých poruchách nervové soustavy (patří tam i migrény, snížená nebo naopak zvýšená citlivost některých orgánů a tkání, stavy po mrtvici, operacích páteře, apod.), přinesete si v nich i aspartam. Alespoň u hořčíku prý varianta bez aspartamu neexistuje. Podobných absurdit, které jsou běžné a jichž si kniha všímá, by se našla celá řada, třeba hliník v zubní pastě, kosmetice a jako adjuvans v očkovacích vakcínách. Role hliníku při vzniku Alzheimerovy choroby a jiných nemocí sice nebyla dostatečně dobře objasněna, ale nebyla dosud ani vyvrácena. Co naopak víme, je to, že hliník, ač je přítomen ve velkém množství v zemské kůře, nepatří mezi biogenní prvky, na rozdíl od některých jiných kovů, např. zinku a mědi, naopak je považován za toxický, stejně jako např. olovo či rtuť.
Z mého pohledu je kniha napsána střízlivě a informace a rady v ní obsažené lze určitě dobře využít. I kdybyste změnili jen jednu jednotlivost, je to lepší než nic. Já od té doby sleduju, kde je obsažen aspartam, a vyhýbám se mu (hliníku, např. v antiperspirantech, jsem se vyhýbala již dříve). Není to nic složitého.
Byla jsem na křtu této knihy a tenkrát jsem viděla paní Struneckou naživo se svou vnučkou.Ačkoli mnoho lidí neuznává její myšlenky,já se domnívám,že paní Strunecká ví o čem píše.Pracovala jsem s mnoha dětmi s autismem a znám osobně několik případů dětí,kterým očkování změnilo život.Myslím,že lidé by se měli zajímat a číst informace,týkající se jejich zdraví a udělat si vlastní názor.Knihu doporučuji :-)
Si budu muset dát od těhle kousků asi chvilku pauzu, jinak umřu hladem... velice široký záběr knihy bere vše letem světem, ale i tak je zde hodně zajímavých informací (alespoň pro mě). Otírá se o oblasti potravin, vitamínů, očkování, kosmetiky a hormonů... nejzajímavější pro mě byla kapitola Očkování - testování vakcín na dětech v Indii... Popis kauzy očkování proti prasečí chřipce byl výživný - zakázka pro jednu firmu, navíc nikdo netuší co vakcíny ve finále způsobí (tzv. Skvalen) a tak se jich následně EU zbavuje prodejem do 3.zemí... no zajímavé...
Velmi naučná a užitečná kniha o nástrahách dnešního života. Je však nutno informace brát s nadhledem, jinak bychom se nemohli napít už ani čisté vody.
Štítky knihy
Kniha Doba jedová je v
| Právě čtených | 14x |
| Přečtených | 459x |
| Čtenářské výzvě | 41x |
| Doporučených | 29x |
| Knihotéce | 173x |
| Chystám se číst | 132x |
| Chci si koupit | 38x |
| dalších seznamech | 6x |
Kniha má jistou informační hodnotu, ale nesmí ji číst člověk příliš úzkostlivý. Autorka některé škodlivé látky zveličuje, u jiných si myslím, že tvrzení o škodlivosti je určitě na místě. Ale chybí tam to základní - být v pohodě a řešit to, co mohu ovlivnit.