Ke dnu
Anna Bolavá (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/330755/bmid_ke-dnu-fwR-330755.png
4
928
271
V době prvních mrazů na konci listopadu je v močálech na kraji města nalezeno mrtvé tělo manželky lékaře Marka Diviše. Mezi obyvateli se začíná roztáčet kolotoč úvah, spekulací a pomluv. Osudy postav se kříží a praskají jako dráty elektrického vedení stožárů v polích za městem. Román Ke dnu volně navazuje na úspěšnou prvotinu Do tmy, za niž autorka obdržela roku 2016 Magnesii Literu za prózu.... celý text
Přidat komentář
Anna Bolavá je má oblíbená autorka. Její kniha Do tmy byla naprosto úchvatná a tak jsem dlouho neotálela s myšlenkou, zda si pořídit i druhý díl. Smrt, deprese, reálné lidské osudy a komplikované vztahy. To vše nám Ke dnu nabízí na pozadí ponuré atmosféry, která by se dala krájet. V této knize, oproti Do tmy, se to hlavními postavami jenom hemží. Za mě je jediným mínusem knihy právě ono množství příběhů. Ocenila bych méně a hlouběji. Jako tomu bylo v prvním díle. I když byl první díl lepší, doporučuji si přečíst i tento druhý.
Do tmy jsem četla už hodně dávno, takže nedokážu úplně porovnat návaznost této knihy. Jednotlivé linie příběhů se mi líbily, už jak tu ale padlo, bylo jich i na můj vkus zbytečně moc. Člověk se musel nejdříve pořádně zorientovat (zejména Milada a Miluška se mi ze začátku pletly:-)) Hvězdičku musím ubrat za nedotaženost děje, a to zejména u jednotlivých postav. Nevysvětlilo se, co se ve skutečnosti stalo učitelce Divišové (i když z náznaku Aničky, asi tuším, třebaže nestačila sdělit bližší detaily). Propletenost s novinářem působila spíš chaoticky. Dějová linie Milady (s dcerou Aničkou) a Milušky byla jednoznačně nejlepší a díky ním byla kniha nesmírně čtivá. Další knihy od autorky si určitě přečtu, jsem zvědavá, jakým směrem se vydá příště.
Zklamání. Nevyhnu se srovnávání - vzpomínám si, jak jsem četl knihu Do tmy; naprosto mě zasáhla, ta atmosféra, celý příběh, sice jsem měl k ní výhrady, ale rozhodně kniha měla své kvality. Líbila se mi více než Ke dnu. Autorka se ve svých příbězích snaží uchopit složitá témata, rozpitvat lidské osudy. Zde však jako by se jí látka ztrácela pod rukama. Chaotické propletení postav, více příběhových linií a nejasné spojování téma jsou převažujícími znaky této knihy.
Bolavá má však výrazné plus - píše čtivě; kratší kapitoly dodávají knize spád, a i když v nich nedozvíte závažnou a strhující informaci, četba vás unáší proudem, zde nikoli do čistého moře, ale do bažiny. Změť nejasných motivů a témat jako by z této bažiny vychází, motivy a témata jsou nedotažené, chaoticky převyprávěné, tím výrazně snižují kvalitu knihy.
Čtenáři se tak nabízí množství možných (nemožných?) interpretací (detektivka, psychologický román, román se sociální tématikou apod.). Jaká z interpretací ale převažuje? Nejsem si jistý; autorka spojila až velké množství entit, které mě nepřesvědčily, že dávají rozumný, čtivý a zajímavý celek.
Kniha dobře vykresluje lidské osudy a charaktery několika postav a nelehký život na malém městě … ponuré předzimní období, smutek, bolest, neštěstí, neporozumění, tajemství, ale na závěr i trocha naděje na lepší zítřky … tahle kniha se mi líbila o malinko víc než Do tmy, ale lehké čtení to není. Těším se na další knihu od p.Bolavé.
... záhada, rodinné vztahy, maloměsto, strach a obavy, chlad a bolest, střípky naděje
.
Den, kdy je vzduch cítit hnilobou. Den, kdy se chuchvalce mlhy proplétající suchou trávou a mráz zalézá pod nehty. Den, kdy se bolest dere napovrch s pocitem, že zpustošený svět v naší duši má naději. Den, kdy se zelené oči plné nejistoty a trápení poohlíží po úkrytu pro neklidnou mysl...
Na knihu jsem se moc těšila,úžasně popsané ponuré listopadové období,mlha by se dala krájet,místy děsivý děj,pro někoho by to mohlo být depresivní. Občas jsem se ztrácela v množství postav,nejvíc mě zajímal osud Milady a její dcery Áňi,akorát jsem čekala nějaké rozuzlení,nějaký jasný konec,i když to by asi nebyla paní Bolavá! Těším se na další knihu.
Taková sonda do osudů lidiček jedné vesnice.
Tam, kde autorka líčí atmosféru, náladu, tam je to skvělé. Těch osudů je ale na můj vkus docela hodně, jména se mi tu a tam pletou, když se musím v textu vracet a zjišťovat kdo je kdo, působivost čteného se rozplývá… Po docela silné první části mi ta další už nesedí - nekonečné adventní nákupy několika žen mají asi symbolizovat povrchnost a honbu za módními věcmi, ale tohle mě docela minulo a nezapůsobilo tak, jak asi mělo. (Nakonec všechny občas musíme do kabinky v nákupním centru, ne?)
Je tam toho na mě prostě směstnáno moc – na jednu stranu tajemno, záhadné bažiny s učesanou mrtvou, naznačené skryté tajemství pod vodou, naznačené nedořešené vztahy z minulosti - a pak najednou reálně a podrobně popsané ženské vztahy ze současnosti, založené na malichernosti, závisti, řeší se, kdo má co v lednici, na sobě… Jako bych četla dvě knihy a každá je o něčem jiném. Nejvíc na mě asi zapůsobil vztah matka Milada a dcera - tajemná samotářská Áňa, protože jen tam šla autorka do hloubky, ostatní portréty byly jen tak nahozené a já neměla šanci chování dalších a dalších postav rozklíčovat. Vygradovaný závěr s Áňou měl docela sílu.
(Nepochopila jsem, co měla symbolizovat přemíra podprsenek a proč se stále řešila něčí prsa a jejich tvar a velikost… včetně té podivné učitelky, která podle toho dokonce známkovala žačky…)
Něco bylo v knize silné, působivé, něco mě minulo.
Ke dnu se mi líbilo mnohem víc než Do tmy. Bylo to takové víc ponuré, víc do hloubky, víc postav a příběhů.. přestože nebylo vysvětleno skoro nic a vlastně jsme životy postav jen tak propluli a nic se nedozvěděli. Tajemství zůstala z větší části skryta u dna. Člověk si ale nesmí do postav projektovat moc svých žalů a bolístek, protože jinak by ho kniha mohla lehce stáhnout do temnoty vlastního života.
Venkovský horor. Horor běžného neutěšeného života. Nečekejte lehkou četbu. Některé postavy jsou hrozně nesympatické, jenže cítíte, že za vším tím nepříjemným jednáním stojí životní tíha, která se někdy hrozně těžko nese a kazí charaktery. Nakonec přijdete na to, že i ta nejprotivnější postava je vlastně chudák a začne vám jí být líto a pochopíte, proč se chová a jedná tak, jak se chová. Dlouho po přečtení mám pořád tu knížku v hlavě.
Netušila jsem úplně, že je to jen volné pokračování knihy Do tmy. Myslela jsem si, že navazuje úzce a přímo na Annin příběh, že se dozvím více o jejím osudu, ale ne. Jsou tu úplně nové postavy s novými problémy, démony a vlastními životy. Oproti první knize je tato v mnoha věcech pochopitelnější a konkrétnější. Na druhou stranu stejně jako v prvním díle byl lehký náznak nadpřirozena (víla), i zde si ho autorka neodpustila (vodník). Ani tady nebylo mnoho věcí vysvětleno a objasněno, celkově byla však kniha mnohem čtivější a poutavější. Postavy byly pochopitelnější a lépe se mi s nimi navazoval vztah, navíc i ve vyprávění děje se postavy střídaly, to dodalo příběhu na atraktivitě a více mne to bavilo. Autorka je skutečně skvělá vypravěčka a i styl jejího psaní je originální.
Kniha popisuje život několika lidí na maloměstě. Nic víc nic míň. Hlubší zápletku v tom nehledejte.
„Není pak nakonec lepší víkendová služba? Na co se vlastně těší, když se žene rovnou domů, na tvrdou kuchyňskou židli? Na vyleštěné hrnce nebo hromadu mraženého masa, které samy ve dvou nemůžou nikdy sníst?“ (s. 158)
Volné pokračování knihy Do tmy bylo dynamičtější a ještě záhadnější než první díl. V této knize máme možnost nahlédnout do vícera lidských osudů, které se začínají postupně prolínat a proplétat a vynořují se v mlžných náznacích dávno „pohřbení“ démoni. Ale to by nebyla A. Bolavá, kdyby všechno vysvětlila a vyřknula. Je to jako v životě. Lidé se se svými tajemstvími, strachy, minulostí, atd. často nesvěřují. Oni to ví a nemají o tom potřebu mluvit naplno, někdy zavzpomínají, i když jenom v náznacích a ostatní tápou a dělají si vlastní závěry. Vlastně mi to nevadí, necítím se ochuzena. Autorčin unikátní styl vyprávění mi poskytl opět nevšední čtenářský zážitek. … Děj je zasazen do jižních Čech. Řečovice a Strachovice jsem na mapě nenašla, jména obcí vnímám symbolicky. Obávaná porodnice ve Strachovicích mi připomněla obávanou porodnici v Mostě, které jsem se i já snažila vyhnout. „Porod je jako smrt, před kterou v poslední chvíli uhneš, …“ (s. 24)
Nejvíc sympatií ve mně vyvolala právě postava Milušky, prožívala jsem s ní porod, kontakt s nepříjemným personálem a říkala jsem si, jaké mám štěstí. … V knize se toho vlastně moc neodehraje. Máme možnost sledovat hlavní hrdiny v běžných situacích jako je výkon zaměstnání, předvánoční nákupy, kamarádské návštěvy, stěhování, apod. Co mě u čtení drželo, bylo z velké části to mlhavé tajemno, které obestíralo jednotlivé postavy a pak myšlenky, které jim běžely hlavou. Na jednu stranu je mi až líto, že mé setkání s neobyčejně obyčejnými postavami skončilo. … Klobouk dolů před touto českou autorkou.
„Modrošedivá. Teď už šedivá. Studená. S béžovým větrem. Listopadová.“ (s. 55) … Časté barevné zmínky mi připomněly první větu ze Zlodějky knih (Nejdřív barvy.):-)
Celkem ctivy, misty depresivni roman o sousedech, jejich vztazich a tezkych zivotech. Kniha je psana v duchu popisu na obalce: “..Propukaji virozy, tridni schuzky, prvni adventni nakupy a navstevy z povinnosti. .. “ Predchozi kniha mne nadchla, za mne nesrovnatelne. Toto slabsi, ale take dobre, proto za 4*. Navaznost na predchozi knihu da se rici zadna. Chybel mi dovetek k Milusce. V knihovne nechavam misto pro dalsi Bolavou - roman, pokud bude..
Za mě mnohem lepší než mnou první čtená Do tmy. Líbí se mi zapojení více postav, kdy na začátku jsem se hrozně těšila, co mi vlastně nabídnou. Líbilo se mi, že každá z postav mohla vlastně vždy volit, jak svůj život povede a pro co se rozhodne, jenže se vlastně vždycky přiklonila k té nesťastnější varientě. Tahle strana knihy mi přišla výborná. Nicméně i po delším rozležení v hlavě si myslím, že ten potenciál některých jednotlivých příběhů byl mnohem větší. Některé příběhy zůstaly zcela stranou. No a co si budeme, i když mi otevřené konce moc nevadí, tyhle byly za mě otevřené až moc.
Styl vyprávění v krátkých větách, dokonalé vykreslení atmosféry, prolínání celkem nešťastných osudů. Nechybí laskavý humor. Třeba v komickotragické postavě bulvárního novináře. Osud Milady mi připomněl dokument Saši Uhlové Hranice práce a přišel mi centrálním motivem. I vzhledem k Aničce.
První seznámení s autorkou a hned trefa do čtivé, vtahující atmosféry. Tíseň povrchnosti, přetvářky, faleš a sobectví ve vztazích? Nekomunikace o smyslu života, pravdivosti, uzavřenosti a jiných obtížných tématech?
Nevím zda magický, ale realismus rozhodně!
Vrací k přírodě a k tomu, dívat se na lidi líp?
Po celou dobu čtení z textu prosvítala nikdy nekončící šance odrazit se od pomyslného dna nejlépe s pomocí nabízené ruky.
Podle některých komentářů je asi dobře, že Tmu mám teprve před sebou. Nechám si tedy hvězdu do rezervy. Jinak je to za mě na plný počet!
5/5
Mně se "Ke dnu" líbí ještě více než "Do tmy". Tíživá atmosféra, postupné rozplétání prolínajících se osudů a vědomí, že všechno bude trochu jinak, než jak se povídá...
Anna Bolavá umí vytvořit nezapomenutelnou atmosféru.
Ke dnu není jednoduché čtení, ale budu s touto paní spisovatelkou pokračovat dále.
Ačkoliv dokážu ocenit magický realismus, tak jsem po delším přemýšlení dospěla k závěru, že jsem z knížky (docela silně) zklamaná. Spousta postav je tam k ničemu, takzvaně jenom proto, aby se jim staly špatné věci, ale ony samy díky tomu žádnou změnou neprojdou, jejich katarze se nedostaví (jako příklad za všechny bych uvedla doktora a jeho milenku), jejich příběh to vlastně nebyl. A dost možná to nebyl ničí příběh. A nebo byl, ale nesmyslný. A nebo jsem to vůbec nepochopila, to je taky vždycky možné.
Četbu jsem si umocnil tím, že jsem ji začal týden před adventem a to ještě při příchodu mlh.
Všechny dějové linky jsou vedeny ve stylu " co se má pokazit, to se určitě pokazí a to ještě není konec" a "co se má rozbít, rozbije se na víc kousků než bychom očekávali..." Kniha měla dokonce takovou moc, že při příchodu do práce jsem obdržel "zvěsti", které mně začaly také lehce táhnout na pomyslné dno. Tuto skvěle napsanou, snad vystřiženou z neveselé části života knihu doporučuji číst v době na hony vzdálené depresím a jiným "vylepšováčkům". Dno má však pozitivní vlastnost, že se od něj můžeme odrazit a o to veseleji s někým stoupat k hladině.
Štítky knihy
česká literatura tajemství maloměšťáctví vztahy psychické problémy psychická traumata jižní Čechy rozhlasové zpracování Vodňany Magnesia Litera
Kniha Ke dnu je v
| Právě čtených | 4x |
| Přečtených | 1 240x |
| Čtenářské výzvě | 212x |
| Doporučených | 57x |
| Knihotéce | 288x |
| Chystám se číst | 394x |
| Chci si koupit | 64x |
| dalších seznamech | 5x |
Jedná se o první knihu, kterou jsem od autorky přečetl. Ze začátku, asi prvních 30 stran, jsem měl trochu problém zvyknout si na styl psaní. Vůbec jsem netušil, kdo co říká a malinko jsem se ztrácel. V každém případě jsem si dále zvykl a musím uznat, že podzimní atmosféra zdejšího městečka a jeho obyvatel je popsána dokonale. Množství postav mi zase tak moc nevadilo, avšak autorka se mohla v psychice některých víc porýpat. Finále mě příjemně pobavilo.