Do tmy
Anna Bolavá (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/240709/bmid_do-tmy-hVO-240709.jpg
4
1493
440
Příběh osamělé, nemocné ženy, která většinu života zasvětila sběru, sušení a odevzdávání léčivých rostlin, má od počátku nádech apokalypsy. Děj se posouvá kupředu pomocí detailně propracovaného „plánu sběru“. Konstantou je pak úterý, výkupní den, kdy hrdinka nedočkavě navštěvuje výkupnu. I přes pomalé, zdánlivě nevzrušené tempo probublává pod hladinou podivný neklid. Rafinovaný styl nás kapitolu po kapitole vtahuje hlouběji: hlouběji do staré půdy, hlouběji do prokletí sběru bylin.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER) Annu vidíme tak zblízka, jak se jen dá, zatímco ona je od ostatních lidí i světa čím dál víc oddělena. Sběr bylin se jí stal vším. Odhazuje práci, vztahy, nemoc, vše, co jsme zvyklí nazývat životem, a jen sbírá, suší a odevzdává ve stejně pevném koloběhu, v jakém plynou dny a noci, jaro, léto, podzim a zima. Její posedlost lze snadno hodit do škatulky duševní nemoci, Annu příliš nezajímá výdělek ani význam a další osud odevzdaných bylin. Měla jsem pocit, že její motivací, možná neuvědomělou, je dát vyšší smysl existenci bylin, které vykvetou a odumřou. Jako kdyby je vytrhávala z jejich přírodou předurčeného údělu a dávala mu další rozměr. Sama se naopak připravuje na to, že jejich původní úděl sama přijme... Krásný příběh se spoustou ostrého slunečního světla i temných stínů.
Strašně zvláštní kniha… dlouho na ni budu vzpomínat, ale nebylo pro mě úplně jednoduché se do ní pročíst.
Knihu jsem četl poprvé před pěti lety v červnu a zanechala ve mně velice silné pocity. Letos v červnu jsem konečně sáhnul po knize znovu, znovu děsivě okouzlen. Příběhem, jazykem, myšlenkami.
*Mám chuť zavřít oči a vzlétnout, ale musím se ovládat, přece jen jsou občas na ulici lidé a mohli by mít zase řeči, že se nechovám vhodně. Maloměstští smrtelníci nikdy nepochopí, co k životu potřebuje víla.*
Anna Bolavá stála dlouho na mém seznamu autorek k přečtení. Do tmy je prozaický text, který získal v roce 2016 Magnesii Literu za prózu a splňuje všechna kritéria, která bych od vítězného titulu čekala. Má podmanivou atmosféru, úžasně zachycuje genius loci české vesnice, která v sobě snoubí to staré (divoká příroda, sběr bylin, láska k půdě) s tím novým (zejména lány babišovské řepky) a v neposlední řadě disponuje velmi zajímavou hrdinkou. Má pomalé tempo a svou baladičností mi připomněl Erbenovu Kytici. Bolavá navíc příběh hlavní postavy halí do tajemného hávu, není explicitní a byť v průběhu spřádá nitky, ze kterých si čtenář může vytvořit celkem kompaktní obraz, rozhodně není doslovná, což mám moc ráda. Do tmy jsem poslouchala jako audioknihu, pro naraci byla velmi vhodně zvolena (pro mě do té doby neznámá) Anita Krausová. Její hlas je křehký, jemný, ale i trochu záhadný a zastřený, což perfektně vystihuje náladu textu. Zvukové podkresy evokují pobyt v přírodě, možná jste někdy zažili ten pocit svobody bytí někde sám venku, kdy je člověk na jednu stranu šťastný a na druhou trochu vyděšený, tak přesně tak mi zněly. Kniha i audiokniha rozhodně stojí za pozornost.
Když pominu, že kniha získala Magnesii Literu, tak mě zaujala právě tím, že se jedná o příběh lidské víly, která žije v úzkém sepětí s přírodou. Sama totiž přírodu miluji a nacházím v ní neuvěřitelný klid, který mě vždy naplní. A stejně jako Anna, i já mám raději přírodu než lidi. Hlavní hrdinka je učebnicovým příkladem vášně, ze které se stane posedlost. Posedlost, která zasouvá do pozadí všechno ostatní - zaměstnáním počínaje a zdravím konče. A přestože víte, že Anna jedná špatně, že by to fakt dělat neměla, že by se měla chovat jinak a vlastně i chcete, aby se chovala jinak, v nitru jí fandíte a jste rádi za to, že je přesně taková, jaká je, přestože víte, že ta kniha prostě nemůže dopadnout dobře. Jenže co je vlastně "šťastný konec"? Vždyť takový konec přece nemusí být nutně zalitým sluncem, ne? Tato kniha je toho názornou ukázkou. A mně se ten konec líbil, dokonce opravdu moc líbil a vyvolal ve mně nesmírně silné uspokojení. Nádherná kniha, odteď se na všechen ten "běžný plevel" budu dívat úplně jinak :)
"Vždyť sběr jsem prostě já. Každá rostlina je důležitá a já ji musím mít. Nenechám jí ležet. Tohle je boj, který nemá konec. Kdo sbírá byliny nestíhá a psychicky chřadne."
S touto knihou nahlédneš do duše Anně. Nemocné osobě (fyzicky i psychicky), která má jediný smysl ve sběru bylin. Je to jako droga, jediná náplň jejich dnů.
A ty si jí užiješ plnými doušky, procházíš s ní den po dni celou sezónu. Od bylinky k bylince, od radosti na louce k vyčerpání ze střetu s realitou.
Ona totiž Anna má svůj vesmír, svůj vlastní život s jedinou naplní, kterou netoleruje její okolí a veškeré její vazby s lidmi se postupně zpřetrhávají.
No byla to depka a kdo čeká optimistické čtení narazí tu.
Já si to ale užila. Můžu syrovost, cestu do zlomené psychiky i tenkou hranici mezi realitou a skutečností.
.
I když se v bylinkách moc nevyznám a monotónnost a opakovanost v knihách nemusím, ráznost hrdinky a její posedlost mi to vynahradila.
Nelze nesrovnávat s Houbařkou od Hanišové a její hrdinkou též odtrženou od společnosti a řešící své démony.
Houbařka mě upřímně zasáhla víc, tak tady snižuju hodnocení na 4 hvězdy.
Kniha Do tmy od autorky s uměleckým pseudonymem Anna Bolavá, mi ležela nějakou dobu v knihovně. Nechala jsem si ji záměrně na květen, abych mohla její účinky vstřebávat v tu správnou dobu, kdy venku všechno kvete a sběr bylin teprve začíná. Pro hlavní hrdinku je sbírání, sušení a následný odvoz do výkupny každé úterý, životní obsesí. Anna žije plně v přítomnosti jen pro ten dnešní den, pro ten dnešní sběr. Rytmus jí udává týden od úterý do dalšího úterý. Jsme svědky její pozvolné dobrovolné sebedestrukce, fyzické i psychické. V dusnu nemůžeme dýchat, osvěží nás letní déšť nebo probere pořádná bouřka, cítíme ledovou vodu na zátylku, dusíme se vůní sušených bylin a cítíme fyzickou bolest, tak jako Anna. Anna Bolavá.
Včera jsem se procházela přírodou s jiným pohledem a myšlenkami než obvykle a dnes si s sebou vezmu tašku, alespoň na kopřivy.
Tá skvelá, mrazivá atmosféra! Z Anny cítiť neskutočnú lásku a nehu, keď hovorí o svojich rastlinách, ale odtiahnutosť a občas výsmech či opovrhnutie, keď je konfrontovaná s ľuďmi. Budete sa o ňu báť, pretože niečo sa jej deje, niečo sa stalo a ona si to nechce pripustiť... Majstrovsky napísané!
Počúvala som to ako audioknihu a prednes Anity Krausovej je mimoriadne vydarený, emotívny, uveriteľný. Proste toto bolo celé úplne úžasné!
Bolavá je pro mě absolutním zjevením v současné české literatuře. Disponuje mimořádným jazykovým citem a poetikou a dokáže tak přesně vyjádřit nejen vnější svět, ale především pocity, nálady, sny...Často se ztrácí i dál, ale další věcí, co na autorce obdivuji je schopnost otočit se o 180° z magických končin a uzemnit čtenáře skvělou satirou reality (u toho jsem se místy i hodně smála). Bolavá své čtenáře nevodí za ruku, neřeší co bylo a bude, ukazuje jen současnost. Možná bych to přirovnala k impresionostickému obrazu. Dalo by se říct, že právě ta svoboda vlastní interpretace mně přišla až uklidňující. Takže pro mě bude Do tmy už navždy o nádherných obrazech vztahu Anny a jejích bylin.
Tohle je přesně jedna z těch knih, které mě absolutně minuly. Asi jsem moc jednoduchá.
Velmi zajímavě napsaná kniha, vtáhne do děje, i když ten samotný se zdá jednotvárný. Přesto jsem měla nutkání číst dál, soucítila jsem s hlavní hrdinkou a prožívla její vášeň i bolest s ní. Možná depresivní, každopádně čtivé.
Sběr léčivých bylinek. I takto bohulibá činnost se může stát zárodkem vlastní zhouby, když vášeň a záliba přeroste ve fanatismus. Anna jejíž příběh sledujeme, celý život zasvětila sběru léčivých bylin. Vede si podrobné zápisky a každý rok se snaží překonávat vlastní rekordy ve sběru. Je uzavřená, nepřístupná pro své okolí, sousedy, příbuzné. Postupně ignoruje vlastní zdravotní potíže. No, kdo by se z toho nakonec nezbláznil? Audiokniha je velice vydařená a načetla jí paní Anita Krausová.
temné a sugestivní... když člověk čte v izolaci tak si říká, kdo je ještě v pořádku? jak se vlastně známe? kolik toho o sobě vzájemně víme? před čím se zavíráme?
Jak moc jsme schopní nebo ochotní všímat si lidí v našem okolí, kteří by možná potřebovali naši pomoc? Opakovaně jsem si během čtení přála, aby někdo zaklepal na Anniny dveře, nenechal se odradit jejím křikem nebo fyzickými útoky a klidně i přistoupil na její pravidla, jenom aby nebyla tak strašně sama (ale na druhou stranu pochybuji, že by si pomoci nechala).
Příběh je za mě velmi originální, napsaný hutně a neobvykle, ale přesto přístupně. Velmi se mi líbily popisy propukajícího léta a na ně navázané "bylinné pasáže". Svým způsobem je pro mě tahle kniha idylická, třebaže příběh je značně pochmurný. Určitě si chci přečíst pokračování. P. S. Moje pocity z knihy velmi dobře vystihl komentář od Elevant.
Je to moc hezky a sugestivně napsaný příběh podivínské osamělé ženy, která si samotu zřejmě vybrala sama, je nemocná fyzicky i duševně, a vy pořád jako by čekáte co bolavého přijde. Poslouchala jsem jako audio, moc hezky načtené, ale nejsem si jistá, jestli jsem všechno pochopila dobře. Celkově to bylo temné a ponuré až na chvíle týkající se sběru bylin. Nevím, jestli se pustím i do knihy Ke dnu...
Jinak mě ale překvapilo,že knihu napsala taková mladá autorka, to obdivuji.
Absolutně jsem neměla tušení, o čem kniha bude a zhruba do půlky jsem byla lehce v rozpacích. Až tak mě nezaujala a musela jsem se do čtení trochu nutit. Za půlkou se to naštěstí zlomilo. Najednou jsem si přála, aby kniha neměla konec, abych ji četla ještě hodně hodně dlouho. A kdo by to byl zprvu řekl, že mi kniha na konci zlomí srdce :))) Všechny postavy jsem měla tolik ráda, že jsem byla smutná z loučení... ale když jsem vzala do ruky knihu Ke dnu, zjistila jsem, že je to volné pokračování a moje srdce bylo zachráněno.
Musím Vám ještě napsat, že Annu Bolavou od této chvíle řadím mezi mé oblíbené české autorky. A ještě otázečka. Všimli jste si, že v knize Do tmy bylo jen dvakrát zmíněno jméno hlavní postavy? To mi přišlo velice zvláštní.
Skvělé, skvělé. Fascinující popis duševního a tělesného rozpadu jedné podivné ženy. Typický příklad uměleckého díla, které je postaveno ne jediné myšlence. Tou je zde: co by se mohlo stát, kdyby člověk podřídil celý svůj život sběru léčivých bylin? Takové téma by se mohlo uchopit idilicky, jako příběh o spojení člověka s přírodou, Bolavá však napsala temnou, téměř horrorovou knihu. Její monomanická hrdinka stižena nepojmenovanou chorobou věnuje sběru tolik úsilí, že si neuvědomuje, jak kolem ní proplouvá život. Touto mánií si nahradila ostatní životní potřeby a ve své lhostejnosti si nevšímá dokonce ani toho, že jí uhnívá paže. Postupně se propadá do jakési psychózy, ovšem čtenář si, stejně jako vypravěčka, není schopen všimnout závažnosti situace (protože má k dispozici jen její úhel pohledu), dokud není příliš pozdě.
Anna je tragickou hrdinkou, která si svou tragédií zvolila sama (ona "závrať ze svobody volby" je zde několikrát zmiňována). Je dojemná, ale dojetí (či politování) ve čtenáři brzy vystřídá pocit spřízněnosti, je-li ochoten Annu chápat.
Kniha je zdařilá i po formální stránce: celá je monologem hlavní postavy, odehrávajícím se na pomezí hovorové a spisovné češtiny. Tato řeč je přirozená, decentní a přesto podmanivá, občas se v ní vyskytnou nápadité slovní obraty. ("Jen tak jsem" - Bolavé termín pro nicnedělání). Ve výsledku tento autorčin styl dobře slouží dokreslování charakteru její hrdinky.
děj ve výrazně upozaděn na úkor popisu vnitřního světa asi tak 35leté Anny, která trpí obsedantně kompulzivní poruchou vyvolanou pravděpodobně bulimií; Anna se straní kolektivu maloměsta/vesnice i svých rodinných příslušníků, známých i přátel (pokud od nich něco nepotřebuje - opravit kolo, předepsat načerno léky apod.), snaží se vyrovnat se se svou minulostí (křivdy z dětství, odchod od manžela), ale její psychická nemoci ji dovádí do dalších problémů (neshody s lidmi, fyzická zranění, odchod ze zaměstnání, vražda tchána); příběh mi nepřijde nijak výjimečný, takových osob kolem nás je...;
nechce se mi věřit, že Hanišová svou Houbařku nepsala bez "inspirace" u Bolavé, vždyť je to téměř plagiát
Štítky knihy
bylinky nemoci česká literatura tajemství rodinné vztahy samota osamělost posedlost jižní Čechy Magnesia Litera
Do tmy
Kniha Do tmy je v
| Právě čtených | 16x |
| Přečtených | 2 015x |
| Čtenářské výzvě | 560x |
| Doporučených | 143x |
| Knihotéce | 393x |
| Chystám se číst | 800x |
| Chci si koupit | 155x |
| dalších seznamech | 13x |
(SPOILER) Strašně zvláštní kniha, velmi rychle to odsýpalo, přečetla jsem ji během chvilky. Fascinuje mě jak autorka dokázala zachytit tu neskutečnou posedlost. Postupně jsem začala spolu s hlavní postavou přemýšlet, kolik toho musí natrhat, kolik za to bude mít, zvládne ve svém stavu vůbec něco natrhat? Velkou část knihy tvoří právě tyhle úvahy, život hlavní postavy a jejího okolí je odhalen postupně v malých střípkách, útržkách v jejích nekonečných úvahách nad bylinami. Konec se mi četl s velmi těžkým srdcem.