Do posledního dechu | Prstýnek
Vlasta Javořická
https://www.databazeknih.cz/img/books/95_/95018/do-posledniho-dechu-95018.jpg
4
10
5
Zrození mladé lásky v idylickém prostředí zámožného venkovského statku připomínám bukolickou selanku bez jediného stínu, bez citových nástrah či neblahého sociálního předurčení. Slunce září jasně, nebe je blankytné, milování čisté. Až do chvíle, kdy neúprosnou rukou zasáhne Osud... (Do posledního dechu) Prstýnek ve stejnojmenném vyprávění představuje symbol lidské věrnosti a lásky, která překonává osudové úklady a znamená i smír a odpuštění.... celý text
Přidat komentář
Moc pěkná kniha obsahující dvě povídky. První - Do posledního dechu - taková smutná, ale zase plná událostí, obrazů života a vzájemného chování. Líbila se mi, i když jsem tušila, jak skončí. Druhá - Prstýnek - mi utekla mnohem rychleji, ale také se mi více líbila. Ukazuje, jak umí být žena impulzivní v rozhodování a co může způsobit odloučení od milovaného. Vojtěch byl úžasný, co vše dokázal snést a odpustit z lásky. Bylo to opět kouzelné ohlédnutí do minulosti a dávných životů. Užila jsem si to.
Oba příběhy byly smutné, svým způsobem. Ten druhý se mi zdál lépe propracovaný. Je vidět, že je autorce venkovský život hodně blízký.
V televizi mám ráda filmy pro pamětníky , a Javořickou jak uměla nádherně psát knížky...
Autorovy další knížky
| 2009 |  Granáty |
| 1998 |  Námluvy |
| 2006 | Můj život 1. a 2. díl |
| 2005 | Bez lásky |
| 2001 | Na Veveřím gruntě |
Kniha Do posledního dechu | Prstýnek je v
| Přečtených | 16x |
| Čtenářské výzvě | 3x |
| Knihotéce | 3x |
| Chystám se číst | 1x |
| Chci si koupit | 1x |
Byla to první knížka od Vlasty Javořické a musím napsat, že to zrovna není můj šálek kávy. Když knížka doputovala až ke mně, tak jsem si ji samozřejmě celou přečetla. První příběh je z vesnického prostředí, končí tragicky a druhý už svým názvem napovídá, že ústředním motivem je láska na život a na smrt. Na první pohled připomíná červenou knihovnu, ale při dalším čtení jsem si uvědomila, že Javořická navazuje na tradici Karoliny Světlé, přes prózy Sofie Podlipské a V. Lužické. Pro její oblíbenost a množství vydaných románů se jí dostalo přezdívky " Královna lidového románu".