Dneska už se tomu směju
Adina Mandlová
https://www.databazeknih.cz/img/books/57_/57344/bmid_dneska-uz-se-tomu-smeju-i1J-57344.png
4
578
140
Někteří z nás mají ve své knihovně zařazeno některé z předchozích vydání knihy "Dneska už se tomu směju". Ať již to první z roku 1977, které ve svém exilovém nakladatelství "Sixty-Eight Publishers" vydal Josef Škvorecký, nebo ta, která ihned po změně režimu v roce 1990 resp. 1993 zaplavila nenasycený československý knižní trh. Pokud si je vybavíte, zjistíte, že již dávno prošla jejich "záruční doba", a kvalita, kterou nabízejí, odpovídá rychlosti a podmínkám, ve kterých vyšla, ale zdaleka již neodpovídá potřebám dnešních čtenářů: od typografie až po reprodukce fotografií. Zdálo se, že hvězda typu Anidy Mandlové si zaslouží vzpomínku, která by odpovídala její kráse a významu. Je zde rovněž další důvod. V archívech i pozůstalosti zůstalo mnoho nikdy nepublikovaných materiálů a fotografií, které by zůstaly široké veřejnosti, a především obdivovatelům, utajeny. Navíc se zdálo vydavateli zajímavé zveřejnit i rozhovory Adiny Mandlové z období jejího návratu do Československa v roce 1991, kdy s nadhledem hodnotí svůj život a dopisuje tak poslední kapitolu svých memoárů...... celý text
Literatura česká , Literatura naučná , Biografie a memoáry
Vydáno: 2004 , XYZ (ČR)
více info...
Přidat komentář
Adina Mandlová mě překvapila. Svou otevřenou zpovědí, v níž popisuje svůj život tak, jak jej opravdu prožila. Bez ohledu na to, že řada jejích zážitků a postojů nevrhá nejlepší světlo na její charakter. Nedělám si iluze o životě herecké smetánky (tehdy, ale ani nyní), i tak mě ale překvapilo, s jakou lehkostí procházela vztahy, jak se neohlížela na nic a na nikoho. Musím však ocenit, že tak nečinila z prospěchářství nebo ze strachu, ale prostě proto, že se vždy chovala tak, jak právě cítila, že se zachovat chce a neplánovala, neintrikovala, byla trochu jako buldozer. Alespoň takový pocit ve mě zanechalo její vyprávění. Připravila si tak mnoho problémů a její život nebyl doopravdy šťastný. Až ke konci přišlo smíření sama se sebou, s tím, co bylo a snad i vnitřní klid. (tedy podle knihy. Wikipedie hovoří jinak...)
*Čtenářská výzva 2020 - 1. Kniha, jejíž autor (by) letos oslavil kulatiny
Četba na pokračování ČRo2 - čte Simona Peková
Velmi čtivá kniha amatérské spisovatelky, mnohem zajímavější, než mnohé přežvýkané autobiografie. Fascinuje Mandlové inteligence, vhled, (sebe)ironie, cynismus. Pozdnímu prozření lze uvěřit.
Její vysvětlení nepodařeného angažmá v Hudebním divadle v Karlíně v r. 1966 se diametrálně rozchází s verzí ostatních aktérů. Nevíme, kde je pravda ale poněkud to relativizuje jiné popisy událostí. Dle názoru některých jejích známých (např. Werich) to byl zlý člověk, na jehož charakteru se negativně podepsal neujasněný zážitek z dětství.
Velice upřímné. Nejsem si jistý tím, zda vše, co o sobě tvrdí, je pravdivé. Věřím ale tomu, že většina ano. Těžko soudit někoho druhého, když já sám jsem v té době nežil.
Je to dobrá sonda, do tehdejší doby, takových knih není nikdy dost - za to musím přičíst jednu hvězdu. Dále musím ocenit délku knihy - nebylo to zbytečně dlouhé a rychle se to četlo.
Moje hodnocení 70% za literaturu + 20% (viz. předchozí odstavec) je 90%.
Adina je jen jedna Vždycky jsem se smála srovnání s Lídou Baarovou protože Baarova měla IQ houpacího koně takže to bylo neporovnatelné ..vždycky mi byla mnohem více sympatická možná ironicka Cynická ale podle mě to byla jenom póza která se asi objevila v době kdy umřel taťka a maminka nebyla zrovna maminkou kterou by člověk chtěl mít...
Nejlepší autobiografie herečky, kterou jsem doposud přečetla. Vzpomínky jsou čtivější než kdekterý román. Adina mnohé sděluje přímo, mnohé mezi řádky. Rozhodně toho říká dost a rozhodně to je kniha O NĚČEM.
Osobní zpověď psaná přímo Adinou, žádný “přežvýkaný” příběh. Strhující popis doby a jak Adina viděla sebe sama. Fascinující obraz, který vrací minulost na dosah.
Sympatická, upřímná a vtipná zpověď známé herečky, která říkala věci narovinu tak, až to lidem nemuselo být zrovna příjemné. Mně se její biografie líbila, spoustu věcí jsem se opět dozvěděla a mohla si tak rozšířit obzory. Do této doby jsem Adinu Mandlovou znala pouze jako herečku z filmů pro pamětníky, snad to bylo rolemi, které hrála, ale vždy mi přišla namyšlená. Nehodnotím její přelétavost (řečeno slušně) co se mužských týče, ona sama věděla nejlépe..., ale jinak na pokec bych s ní klidně zašla ;)
Paní Mandlová byla nejenom nádherná, ale i velmi inteligentní a hlavně vtipná osobnost, která dokázala podat svůj těžký životní příběh s neuvěřitelným nadhledem a častokrát i humornou formou. Skvělá kniha!
"Jeden člověk v tom davu, dobře oblečený Žid, který patrně právě dorazil do Berouna ze zahraničí, přiskočil ke mně a naplil mi do obličeje slovy: "To je za moji mrtvou maminku, ty německá kurvo!"
Osud míchá karty, my hrajeme, jak řekl kdysi významný německý filozof Schopenhauer. A tento výrok knihu vystihuje. Nezávidím, ani nesoudím. Nikdo by neměl odsuzovat, její život vyvažoval jak moc a slávu, tak i pády a opravdová neštěstí. Na jejím místě bych si užívala stejně jako ona a brala každou příležitost do svých rukou. Jen mi vadila její přelétavost v názorech, na druhou stranu, když je člověk zamilovaný, dokáže bohužel obětovat mnoho.
Kniha je velmi dobře napsaná, chytí čtenáře od samého začátku.
Mám takové rozporuplné dojmy z této knihy. Četla se skvěle, připadá mi, že Adina opravdu žila tak 7 životů - co všechno stihla, kde byla, chlapi, večírky. Neuvěřitelný. První polovina skvělá, zajímavá a veselá. Druhá polovina - nacismus, komunismus - úplně mě to do té doby vtáhlo a nebylo mi z toho vůbec dobře. Co všechno musela zažívat a s čím vším se vypořádat. S pomyšlením na to, jak kniha skončí jsem dočtení knihy několik dní odkládala. Bylo mi to líto. Nikdo nemůžeme žít navěky, ale vůbec jsem neočekávala, že mě ta kniha tolik zasáhne. Každopádně by kniha měla patřit do povinné literatury k maturitě, protože tolik zajímavých faktů, postřehů a vhled do doby, to se jen tak nevidí.
Zatim nejlepsi Ceska zpoved nejkrasnejsi a nejtalentovanejsi herecky prvni republiky.Zboznuji hlavne jeji filmy s Hugo Haasem(zivot je pes atd).Je to psane slangem takze mate pocit ze to prave Adina vypravuje jenom pro vas a to ma ohromne kouzlo.Strasne me mrzi jak skoro vsechny prvorepublikove poklady(herci)dopadli to je opravdu az k placi a proto soudit nekoho kdo tyhle doby nezazil a nebyl na jejich miste nam opravdu neprislusi...Pro me byla Adina Mandlova nase nejlepsi prvorepublikova herecka i kdyz na ni i po letech hazeji spinu jako skoro po vsech prvorepublikovych hvezdach porad se rad podivam na jeji filmy.
Tato kniha mě ihned zaujala. Je to vtipně napsaná životopisná kniha. Radosti a strasti od dětství, vzestupy a pády, filmy, divadlo, sláva, závist, lásky a umění využít všeho, co jí život nabízel podáno se sebeironií, s nadhledem bez sebelítosti. Většina lidí ji přijímá pouze jako krásnou herečku, ale v této knize je její život podán tak, že si určitě mohla říct "Život, který mi byl dán takový, jaký byl, jsem si dovedla užít."
Poutavé čtení. Paní Mandlová prokázala, že je zajímavá a zábavná osobnost. Knížka mě moc bavila, živé svědectví o válečné době a uměleckém světě.
Adina byla sice výborná herečka, na její filmy se dodnes s chutí podívám, ale jinak nebyla zrovna ten typ člověka, který by mi sednul. Právě naopak - nebyla a není mi sympatická ani trochu... Samozřejmě obdivuji její upřímnost a otevřenost, kniha je opravdu její niternou zpovědí. Za to všechno dávám čtyři hvězdičky a knihu doporučuji těm, kdo mají tuto herečku rádi a mají zájem se o ní dozvědět víc.
Adina, z našich meziválečných hvězdiček nejpřirozenější, by se svým charismatem dnes patřila mezi největší filmové hvězdy. Její zpověď je svižná, vtipná, kritická i sebekritická. Její vzpomínky nám umožňují zajímavý pohled do její bystré mysli i na známé osobnosti našeho veřejného života první republiky, okupace a doby poválečné. Občas je její vyprávění k pláči, ale tu a tam se můžeme smát s ní.
Jen nevím, zda mohu všemu věřit. Ale tak je to u každé autobiografie.
90 % (zatím 324 hodnotících s průměrem 88 %).
…
Měli jsme třídního, který byl úplný blbec a taky byl později pro neschopnost přeložen na Slovensko, jak se to tenkrát dělalo (není divu, že nás Slováci tak milovali).
…
Často si myslím, že kdybych byla dělala celý život pravý opak toho, co mi radili moji milenci, byla bych na tom bývala mnohem líp.
…
Netrvalo dlouho a já i Kopecký jsme věděli, že se nemůžeme vystát, a když jsem ho rozzuřila nějakou impertinentní poznámkou, které asi sotva rozuměl – byl to velký primitiv a naprosto postrádal smysl pro humor – vybuchl: „Milostivá paní, musím vám oznámit, že vaše filmy se už nikdy v Československu hrát nebudou.“ Což mě namíchlo a odsekla jsem mu: „Pane ministře, mně to je srdečně jedno, protože já už jsem je viděla,“ a bylo po audienci.
Knížka se četla dobře, paní Mandlová mluvila, psala tak, jak jí zobák narostl. A proto mi je velmi sympatická. Prostě byla řízek :-)
Výborně napsaný životopis, Cynický až vysmívavý ton svému osudu. Nechválí se , nepovyšuje nad druhé , bere to ve stylu jsem nad věcí nebo lépe, dneska už se tomu směju. Proto se čte moc dobře . Adina se kupodivu víc ve svém vyprávění věnuje době poválečné , kdy už nebyla slavnou herečkou , ale neštastnou trestanou osobou , uprchlicí , hladovějící a strádající. ale jinak silnou ženou, která to přežije.
Moc pěkná kniha od pro mě nádherné a vtipné ženy a výborné herečky, které se v této knize nebála citlivých témat a ač třeba možná neřekla úplně vše, přesto prožila život naplno.
Bezvadná knížka, i když něco bylo možná zamlčeno, pozapomenuto, poopraveno oproti skutečnosti. Podle mého názoru nebyla Adina ani přespříliš talentovanou herečkou, ale tato kniha navzdory výše uvedenému pořád ještě dobře vypovídá o její osobnosti a důvodech, proč si zasloužila být dodnes obdivovanou hvězdou. Bylo jí shůry dáno mnoho dovedností a předností a proslavit se, to není jen o talentu, ale mnoha jiných skutečnostech. P.S.: Nesdílím názor těch, kteří si myslí, že měla nelehký osud. Na chvilku jí okolnosti nepřály, ale právě díky štěstí a vrozeným schopnostem, šťastné povaze, se i s tím dokázala vypořádat. Žila téměř vždy na krásných místech s pozoruhodnými lidmi a po většinu života i v poměrném bohatství, které jí umožňovalo mnohá privilgia. Komu se tohle poštěstí?
Štítky knihy
životopisy, biografie ženy paměti, memoáry vzpomínky kolaborace film za první republiky a protektorátu herečky české herečky Adina Mandlová, 1910-1991
Kniha Dneska už se tomu směju je v
| Právě čtených | 15x |
| Přečtených | 866x |
| Čtenářské výzvě | 169x |
| Doporučených | 53x |
| Knihotéce | 307x |
| Chystám se číst | 143x |
| Chci si koupit | 23x |
| dalších seznamech | 5x |
Mám vydání z r. 2009. Na obálce se píše, že napravují reputaci nekvalitních edicí vydaných po revoluci. Tak k tomu bych podotkla, že se mohli víc snažit. Chyb se tam najde dost (nejen překlepů, ale i gramatických hrubek), brožovaná vazba není moc kvalitní a začíná se rozlepovat, řazení dodatků je podivné a nenavazující, dopisy Baarové dokonce až za tiráží. (Mimochodem, kdyby si vydavatelé ty dopisy Lídě a ty asi tři rozhovory s Adinou odpustili, udělali by lépe. Takhle skončíte čtení knížky s dost hořkým pocitem.) Další věcí je, že fotky často vůbec neladí s textem, v němž jsou zařazeny, navíc neodpovídají ani časově – např. fotka staré Adiny v Cannes zařazená v úvodní části knihy. Jeden popisek je navíc evidentně špatný. Pak jsou i faktické chyby v textu – např. místo filmu Eva tropí hlouposti je uvedeno Přenechte to Zuzaně. Tak nevím, možná pracovní název? Pak bych čekala vysvětlivku. A není to jediný případ. Občas možná hrála roli i špatná paměť, kdo ví, ale opět – od toho jsou vysvětlivky, přece to někdo četl a muselo mu být jasné, že to nehraje. Časově je psaní taky trochu neuspokojivé, protože nemáte úplně přehled, jaký je asi tak zrovna rok nebo kolik let jí zrovna je.
Pokud jde o text, tak ten je opravdu čtivý, knížku jsem přečetla za dva dny a nerada jsem se odtrhávala. Přesto mě zklamalo, jak málo se Adina věnovala světu filmu (30. a 40. léta), který pro ni přitom znamenal zdá se nejvíc. Stejně tak její kolegové jako by nebyli. Třeba slavný film Kristián jí stál jen za napsání, že byl úspěšný, Nový byl výtečný a měla krásné šaty – jeden krátký odstaveček o ničem. Nebo zmiňuje Natašu Gollovou, že jeden čas byly nejlepší přítelkyně, ale vůbec nic o ní nenapíše. Je to divné. Na toto období jsem se těšila nejvíc, ne na drby, ale na svět zákulisí, což není to samé. Klidně by ten zákulisní svět mohl být nudný, jen když by byl autentický. No, bohužel. Naopak hodně místa je věnováno době po emigraci. Ne že by to nebylo zajímavé, ale přece jen moc stránek na to, že se občas nic moc nedělo: pořád doufala v práci a pořád nic, zato věčné pomluvy, pak nemoc a dlouhé léčení spočívající v tom, že ležela a nic nedělala.
Každopádně pěkně z toho vyleze Adina jako člověk. Člověk, který si opravdu musel snadno nadělat nepřátele. Pyšná, poživačná, lehkomyslná, tak trochu bezohledná, cynická, sarkastická, hodně na chlapy, krutě upřímná, vše říkající na rovinu a bez obalu, z ostatních si ráda utahující. Na druhou stranu ale hrdá, upřímná, říkající vše na rovinu, neustále vtipkující... něco může holt být klad a zároveň zápor, takový je život. Ale taky značně sebekritická, ochotná pomoct jiným, silná, nezlomná, pracovitá, zásadně neintrikující a nepomlouvající, a už vůbec ne mstivá. V podstatě docela sympatický člověk, když nebudete příliš moralizovat.
P.S. Ta paní, co se o Adinu starala na Dobříši a s očima navrch hlavy pak novinářům vykládala, jak po ní vyžadovala zahřát záchodové prkýnko (a ona jí ho husa samozřejmě šla vlastno... zahřát), přičemž Adina si to pak rozmyslela.... nóó, co k tomu říct? Přesně ve stylu Adiny. Z ostatních si ráda utahovala, aniž by to oni sami často rozeznali. Jistou ošetřovatelku v sanatoriu ve Švýcarsku pak okomentovala slovy: Ubohá duše je tak blbá, že všecko, co jí řekneš, promptně sežere.