Dlouhý pochod
Richard Bachman (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/87_/878/bmid_dlouhy-pochod-QTX-878.jpg
4
2516
474
Dlouhý pochod - tak se jmenuje nová soutěž pro čím dál otrlejší a náročnější diváky i soutěžící. Sto mladých chlapců se dobrovolně rozhodlo dát vsázku svůj život a vydat se společně na Dlouhý pochod. Soutěž má prostá pravidla: nikdo se nesmí odchýlit z vytyčené trasy a nikdo se nesmí zastavit ani zpomalit chůzi pod určitou rychlost, jinak dostane napomenutí - tři napomenutí znamenají okamžitou smrt. Nezáleží na tom, kdo jde nejrychleji nebo dojde nejdál, zvítězí jenom ten, kdo z celé stovky vydrží nejdéle.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2005 , Beta-DobrovskýOriginální název:
The Long Walk , 1979
více info...
Přidat komentář
Pochod byl 4 denní nudná akce kde 100 kluků jde pochod smrti a přirozeně jim docházejí síly a jsou likvidovány, legálně s pravidly hry a se všechnu administrativu, fanoušky , kamery, televize atd atd.
A to při pomyšlení na současnost už takova nuda není ……..:
(SPOILER) Povedená dystopie, celkem tradičně není nijak zvlášť vyřešeno, jak se lidstvo (nebo jen USA?) dostalo do tak podivného stavu. Na tu zápletku, která je velice jednoduchá a dala by se zpracovat mnohem kratším textem, je to překvapivě zajímavé čtení, které mě bavilo až do konce a nijak se to netáhlo. Čtenáře to nechá zamýšlet se nad spoustou témat, neni to jen o tom, jak šli kluci o život. Za to urcitě plusové body autorovi, řemeslně zkrátka dobře odvedená práce. Co mě ale zklamalo byl závěr, tam bych čekal něco víc než konec jak z rodinného (když pominu všechny ty postřílené kluky) filmu na odpoledne.
Po přečtení anotace jsem se ptala, o čem to jako bude? O tom, jak 100 kluků pochoduje? Jo, tak přesně o tom to je. Z textu je cítit nejdřív jejich odhodlání, víra ve výhru, postupem času už jen vyčerpání,bolest,strach....lítost. Za pět dní a čtyři noci se může mnohé stát. Úplně jiná kniha než na jaké jsme od Kinga zvyklí. Asi proto,že ji psal Bachman ️
I když je text místy trochu monotónní bez výraznější akce, samozřejmě celé nereálné, musela jsem se po dočtení zamyslet nad tím, čeho všeho jsou lidé schopní.
Kniha o 100 chlapcích, kteří chodí až do smrti. Vypadalo to jako docela nudná zápletka.
Proč jsem vůbec pochybovala?
Dlouhý pochod je strhující čtení.
Cítila jsem stejné vyčerpání a strach, jaké pociťovali chlapci v tomto příběhu.
Tato kniha je podle mého názoru alegorií o válce a o tom, jak země posílají mladé (většinou) muže do nebezpečných misí, aby tam bojovali a umírali. Všichni pochodují (chodí) do jejich smrti. A drtivou většinu času tyto „děti“ umírají pro nic za nic.
Některým lidem se může zdát, že kniha Dlouhý pochod je nesmyslná, ale to platí i pro většinu válek.
Není to špatný, jednoduchá zápletka, jednoduchej děj, jednoduchej konec, jednoduchá kniha.
Rozhodně to není na pět hvězd, ani náhodou.
Možná knize uskodilo že jsem ji četl ihned po přečtení krysiho requiem, to je totiž úplně jiná liga. Proti tomu je dlouhý pochod pohádka před spaním.....
Dobré,bavilo ma to. Od teraz si na to vždy pri nejakej dlhšej túre spomeniem... Nesmiem spomalit,nemsiem zastavit,aj ked sa mi odtrhne podrážka z topánok budem pokračovat :D
Rozečetla jsem ji na pláži na Sicílii, při čekání na letadlo domů bych nebýt kamarádky asi neodletěla, jak jsem se do toho zažrala a po příletu domů kolem půl jedný ráno jsem ji musela dočíst i přestože mě další děn čekalo brzké vstávání do práce. Nevzpomínám si, kvůli jaký knížce jsem si někdy upřela tolik hodin v tu chvíli tak potřebnýho spánku. To mluví za všechno. Po dočtení mě bolely nohy jako kdybych sama šla 5 dní dnem i nocí, a já to šla, se všema těma klukama tam. (btw všudypřítomnej dav tomu dodával uplně jinej rozměr lidský zvrácenosti) Dlouhý pochod nejde popsat, to se musí prožít, ale jen na papíře, prosimtě.
„Pete?“ No?“ „Kdyby ses mohl vrátit na začátek, kdybys věděl že se dostaneš až takhle daleko a budeš pořád na nohou… šel bys do toho?“ McVries spustil ruce a otočil se je Garratymu. „Děláš si srandu? Děláš, viď?“ „Ne, myslím to vážně.“ „Rayi, znovu už bych do toho nešel, ani kdyby mi Major držel pistoli u prdele. Je to úplně jasná sebevražda, jen s tím rozdílem, že normální sebevražda je rychlejší.“
„Vzpomínám na všechny hezký věci, který jsem kdy prožil. Jak jsem poprvé vzal jednu holku tancovat a byl tam jeden takovej starší ožralej typ a pořád se mezi nás nažil dostat a já ho vyvedl ven a rozbil jsem mu hubu. Kdyby nebyl tak zlitej, tak by ji samozřejmě rozbil spíš on mně. A ta holka pak na mě koukala, jak kdybych byl ta nejúžasnější věc od vynálezu spalovacího motoru. Jak jsem dostal svoje první kolo. Jak jsem popový v životě četl Ženu v bílým od Wilkieho Collinse…. to je moje nejoblíbenější kniha, Garraty, kdyby se tě někdy někdo ptal. Jak jsem příšerně ospalej vysedával u jedný tůně a chytal jsem raky po tisících. Jak jsem lehával na dvorku a spával s komiksem o Pepkovi námořníkovi položeným na obličeji. Na to všechno vzpomínám, Garraty. Poslední dobou. Jako kdybych byl starej a začínal senilnět.“
Tohle byla moje první kniha od Kinga, četla jsem ji asi ve 14 letech. Už tehdy ve mě zanechala hodně emocí, ale nemohla jsem ji v tom věku úplně pochopit. Teď je mi 25 a právě jsem ji dočetla znovu. Myslím, že dneska už neusnu. :)
Z téhle knihy mistra Bachmana mne opravdu rozbolely nohy. Dlouhý pochod opět pracuje s neuvěřitelně jednoduchou zápletkou, ale její obsah je přesto geniální. Lidská psychika obnažená až do morku kostí, nenávist i přátelství nalezené a ztracené na dlouhé cestě. Vzpomínky, vlastní minulost i nenaplněné sny, které si každý chodec nese sebou až do samého konce, Vás přinutí zamyslet se nad sebou samými a vlastní cestou. King zkrátka umí napsat postavy, které si zamilujete a se kterými, v tomhle případě, šlapete až do cíle.
Jedna z mých oblíbených knih. Nic moc k totmu psát nebudu, radši si to přečtěte a udělejte si názor sami, ale vždy, když se nad tím hlouběji zamyslím, tak nikdy nedospěju k jasnému závěru, zda bych se na dlouhý pochod přihlásil, či ne. A jelikož jsem ve věku kluků z pochodu, kniha má ke mě o to užší vztah a já ji prostě miluji!
První kniha, kterou jsem od Kinga četl a koupil. Teď se k ní vrátil. A zápletka i postavy mi přijdou uvěřitelné a popisy psychiky bravurní. Kniha je neprávem trochu opomíjená. Možná pro to, že nesedne každému. Za mě je to ale jedna z nejlepších survival knih vůbec.
(SPOILER)
Už dlouho jsem nečetla tak špatnou knihu. Věc je o to horší, že se tváří jako dobrá kniha. Zhltnete ji na posezení. Dobrá, na tři posezení, ale stejně. Jenže uvnitř nenajdete žádný poživatelný příběh.
Jak už jsem zmínila, text je velmi čtivý, jako bonbónky obsahuje poetická přirovnání (tleskající hrom) či sem tam trefnou hlášku. I úvodní napínavá scéna dokonale vtáhne do stránek.
S psychologickým profilem postav je to už trošku slabší, Ray je tak mainstreamový člověk, že mu čtenář ani omylem nevěří důvod, proč se do takové blbosti nechal uvrtat. Nějaký posun či vývoj mi unikl, dokonce ani pád na duševní dno jsem nezaregistrovala. A zbytek chodců je zase (to už logicky) sbírka psychopatů a sociopatů, takže sympatie veškeré žádné.
Abych se držela hodnocení základních složek knihy, k dialogům nemám významnějších připomínek vyjma té související s dějem. Ve své podstatě jsou naprosto prázdné a bezobsažné. Postavy, sice zábavně a čtivě, ale přece jenom tlachají o ničem.
Nejhorší složkou pro mě – kromě pochopitelně naprosto nesmyslně pochmurného tématu – byl narativ. Prosím pěkně, našel někdo zápletku? Já ne. Na necelých třech stovkách stránek se jde, jde a jde… Jo, do toho jsou chodci pravidelně zabíjeni robotickými vojáky (ovšem se snubními prsteny na rukou, panečku!), ale těch krutých smrtí je tam tolik, že přestávají být emočně jakkoli zajímavé.
A jinak? Nic. Vzpoura proti režimu? Dobrá, to jsem přehnala, ale třeba útěk? Přepadení vojáků? Nějaká překvapivá figura mezi chodci, nevím, kyborg s neomezenou zásobou sil? Nebo třeba tragédie v Davu hyen, sledujících pochod smrti, způsobená účastníky? Vysvětlení Převratu, podrobnosti o záhadném Majorovi? Nic. Tenhle názor jde těžce proti většině, ale nemyslím si, že pouhé tragično stačí k dobré knize.
Jo a ten konec? Naprosté grandiózní zklamání. Nezodpovědět ani jednu otázku, která mi v průběhu čtení vytanula na mysli, jo, to je holt mistrovství.
Za mě rozhodně ne-e. Škoda času a nočních můr.
(SPOILER)
Stephen King je mistr ve vykreslování lidské psychiky v její nejobnaženější a nejtemnější formě. A právě tohle mě na jeho knihách vždycky bavilo. Protože se mi po Kingovi zastesklo, ale všechna "nejprofláklejší" díla už mám přečtená, sáhla jsem po Dlouhém pochodu. A bylo to dlouhé utrpení. Není to napsané špatně a to je ta potíž. Bylo to nervy drásající čtení, na jehož konci jsem byla ráda, že už je to za mnou. Děj a dynamika jsou v Pochodu potlačeny do pozadí a do popředí se dostává právě ono zmíněné vykreslení psychiky. Bravurní vykreslení. Psychiky umírající, postupně fyzicky i psychicky dekompenzované skupiny sto mladých kluků, kteří v podstatě šlapou pochod smrti. Nevíme proč. Jen prostě celou dobu jdou a jdou. Jen z náznaků se dozvídáme, že společnost, ze které vzešli, je nejspíše militárně řízená, figuruje v ní jakýsi tajemný Major, ale je na čtenáři, aby si domyslel zbytek. A ani konec nepřinese žádné rozuzlení, neboť se jde až do poslední stránky. Až do posledního dechu.
V tomto případě nedokážu hodnotit hvězdičkami, protože čtení této knihy, byť bezpochyby kvalitně napsané, pro mě byl nepříjemný a znepokojující zážitek, který už bych si zopakovat asi nechtěla.
(SPOILER)
Miluju prokreslenou survival tématiku. Přežívání je otázkou jídla, pití, zdraví, mentality a týmové hry. A to tato kniha nabízí. Toto je emocionální horská dráha, kdy jsou čtenáři představovány postavy, ale on přitom již chytá neblahou předtuchu, jak to vše skončí. A právě v jednotlivých koncích je síla příběhů postav. King se v nich vyžil poutavě (ač mnohdy drasticky, depresivně). Každý čtenář si po cestě určitě najde svého oblíbence. Mně nejvíce přirostla k srdci ne hlavní postava, ale postava vtipálka a optimisty Hanka Olsona. Jeho vyvíjející se osobnost v ději, ať už v dobrém nebo ve zlém, mi také možná připomínala sebe a to, jak bych se právě já chtěl zachovat. Ať žije číslo 70 !
Samotný závěr knihy není z nejhorších, co jsem kdy četl, ale od Dlouhého pochodu bych čekal něco tvořivého, možná nečekaného. Byť jen malý pokus o "Deus ex machina" by po přečtení vedl k delšímu zamyšlení se a prožitku z knihy.
Po knize jsem sáhla spíše z donucení, ale příjemně mě překvapila. Jenom Kingovo alterego (pseudonym) dokáže zaujmout příběhem, kde doslova partička kluků jde. Ty kontrasty mezi prvním a čtvrtým dnem. Zanechala ve mě velmi silný pocit. Za mě moc dobré čtení.
(SPOILER) Kniha mě spíše zklamala. Parta kluku jen jde a jde a čeká je smrt...jaký měli důvod do toho pochodu jít? To nikomu nevadilo, že tam umírali lidé? Nevím, žádné vysvětlení. a k tomu jejich věk. Jako tento příběh má spousty ale..
Stejně jako každá kniha od Kinga (Bachmana) i tato za přečtení rozhodně stojí. Je to úplně jiný příběh, úplně jiná skladba děje, než na co jsme zvyklí u jeho novějších knih. Zde totiž King neztrácí čas (stránky) zdlouhavým popisováním, ani vyprávěním proč se ten závod koná, co je jeho výhrou, proč se ho zúčastňují jen mladí kluci... Těžko říct proč. Možná proto, aby měl děj určitou úroveň brutality. Jedná se o mladé kluky „na odstřel“ a přece jen když zhasne mladý život, člověk to bere vždycky hůř, než když zemře člověk, který už má víc za sebou než před sebou. Celý děj se drží pouze silnice a pochodu po ní. Člověku se může zdát, že to není moc prostoru ke kreativitě, ale opak je pravdou. King se zde totiž věnuje lidské psychice, kamarádství, lidskosti a příběhům těch nejzásadnějších postav. Co se týče závěru, tak mě osobně zklamal, ale i zároveň nadchl. Abych to sečetl a podtrhl... S touto prvotní tvorbou Kinga jsem byl velice spokojený, překvapený a čtenářský uskojený.
(SPOILER)
No...druhej Bachman po sobě, takřka ve třech dnech, ale proč ne. Čekal sem že to zase dopadne Bachmanovsky, takže jsem to vzal radši takhle rychle po sobě a nějak to tak splnilo moje očekávání.
100 kluků na Pochodu, zbyde jeden, nevíme kdy, víme kde, ale zase nevíme proč? Kvůli výhře? Zřejmě. Nepochopil jsem, proč jim musí bejt do 18 let, stejně tak, v jakym rozpoložení je společnost, když jdou na téměř jistou smrt (vyplynulo mi z toho nějaký postapo). Vážnost situace jsem si uvědomil naplno už když jich bylo 99 a z každou mílí to bylo horší a horší. Nečekal jsem nějakou naději, možná sem tam záblesk, ale tohle byla totální beznaděj, která se zvětšovala čim dál tim víc pochod pokračoval, z téměř každýho rozhovoru, z chování chodců/kluků. No....
...nečtěte to, jestli máte depku :D Jinak to můžu doporučit :)
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie smrt boj o přežití thrillery reality show
Autorovy další knížky
| 1994 |  Řbitov zviřátek |
| 2023 | Pod kupolí |
| 1993 | Osvícení |
| 2001 | Zelená míle |
| 2008 | Svědectví |
Kniha Dlouhý pochod je v
| Právě čtených | 23x |
| Přečtených | 3 460x |
| Čtenářské výzvě | 277x |
| Doporučených | 278x |
| Knihotéce | 815x |
| Chystám se číst | 571x |
| Chci si koupit | 189x |
| dalších seznamech | 22x |
Kdysi jsem prohlásila, že zbožňuju Kingovy neuvěřitelně propracované charaktery postav a že i kdyby celou knihu jen seděli u táboráku a opékali buřty, byla bych spokojená. A tato kniha dalo by se říct přesně taková je. Kdyby jste opékání buřtů v tomto případě vyměnili za několikadenní pochod bez pauzy, měli byste i potvrzení v praxi, že tomu tak je. Celou knihu jen jdou. Sto dospívajících chlapců, kteří byli vybráni do Dlouhého pochodu. Nedovedu si představit číst 300 stran o postavách, které jen jdou a zároveň na nich není zajímavého vůbec nic. Tohle nezvládne napsat kde jaký autor, aby u čtení čtenáře udržel. Ale King to zvládl na jedničku! Teda Bechman...
Přiznávám, že jsem se s ubývajícími stránkami těšila, až se konečně dostanu na konec. Svým způsobem stejně jako Chodci, kteří šli pořád dál a dál až už nemohli. Byli na pokraji sil, vyčerpaní, psychicky i fyzicky na dně. A stejně šli dál! Vlastně, pokud by se našel čtenář, který tuhle knihu přečte na jedno posezení, ten zážitek ze čtení by měl asi o to větší. Prožil by celou cestu spolu s Chodci bez přestávky.
Závěr... Musím říct, že nevím jestli jsem spokojená a nebo ne. Řekla bych, že o to, jak to celé dopadne, v této knize ani tolik nejde. To, co se autor možná snažil tímto příběhem sdělit je, že nejde o to vyhrát, o to dostat se do cíle. Ale o tu cestu k němu. O to, co všechno si člověk uvědomí, když se dostane tváří v tvář smrti, od které ho dělí jen to, že zastaví. Že přestane bojovat sám se sebou a skončí v polovině cesty.
V průběhu knihy se toho o samotné historii Pochodu moc nedozvíme, což je škoda. Zajímalo by mě jak vzniknul, proč a co tím kdo sledoval. Ale i ta nevědomost a možnost "domyslet si sám" má něco do sebe. Rozhodně originální námět.