Dlouhý pochod
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/136037/bmid_dlouhy-pochod-136037.jpg
4
2516
474
Dlouhý pochod - tak se jmenuje nová soutěž pro čím dál otrlejší a náročnější diváky i soutěžící. Sto mladých chlapců se dobrovolně rozhodlo postavit se na start a vydat se společně na Dlouhý pochod. Soutěž má prostá pravidla: nikdo se nesmí odchýlit z vytyčené trasy a nikdo se nesmí zastavit ani zpomalit chůzi pod určitou rychlost, jinak dostane napomenutí: tři napomenutí znamenají definitivní konec v soutěži. Nezáleží na tom, kdo jde nejrychleji nebo dojde nejdál, Dlouhý pochod přežije jen jeden z nich...... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2012 , Beta-Dobrovský
Originální název:
The Long Walk , 1979
více info...
Přidat komentář
Tak tohle bylo super... syrový, zvrácený, Bachmanovsky uvěřitelný! Hodně mě to bavilo, 5 z 5.
"Dlouhý pochod" by mohl být obecně krycí název pro mé čtení Kinga (a Bachmana). Jdu, jdu celkem rychle, většinou hodně dlouho, často se začnu nudit a říkám si, jestli to má smysl a čas od času mě napadne fakt skvělá myšlenka. Nevím, možná něco dělám špatně, ale skončila jsem opět neuspokojená a to se nedělá, pánové. Neříkám, že musí být vždycky všechno vysvětleno, ale tady mě to drželo na živu. Potřebovala jsem dávkovat informace o motivacích a světě venku, a toho se mi nedostalo. Premisa je skvělá a budu si pamatovat i několik momentů a celkovou atmosféru, to ne, že ne. Ale nestačilo mi to.
P.S.: Neskutečně mě baví, že vydavatel v úvodu knihy vytiskne Kingův traktát o tom, jak byl naštvaný, když jeho pseudonym praskl, a rozhodne se na obálku stejně vytisknout fontem velikosti 72 KING a fontem 14 BACHMAN.
(SPOILER)
Snad moje nejoblíbenější Kingovka, kterou jsem teď přečetla už po páté - někdo čte každý rok Harryho, já se pravidelně vracím k dlouhému pochodu. Člověk si musí uvědomit, že tato kniha vznikla v roce 1975 - a proto tak moc miluju předmluvu, kde King vysvětluje proč vydal několik knih pod pseudonymem a proč ho zklamalo, když to bylo odhaleno. Krásně zde vysvětluje kdo je vlastně Richard Bachman, jak uvažuje a v čem je oproti Kingovi jiný.
Samotná kniha je vlastně takové Hunger games jinak.
Na začátku je jich 100, je před nimi cesta, která má více než 200 min... není dovoleno odpočívat, zastavovat se, spát. Vše, včetně vylučovacích potřeb musí probíhat za pochodu. Zastavíte se, dostanete napomenutí. Když máte 3, jste zastřeleni. Na vítěze nečeká nějaká konkrétní cena, ale to, že mu bude pořízeno vše, co do konce života bude chtít.
Ale tenhle pochod není o ceně, je o uvědomění si sebe sama, o přátelství, o tom, co je v našich životech důležité.
Jo, a nekončí to dobře.
Miluju dlouhý pochod, má v mém srdci čestné místo.
Dalši skvěla kniha od Kinga, ač byla asi nejkratši co jsem od něj zatim četl, a přiběh mě bavil..Mistama mě boleli nohy a prožival jsem to co hrdinové knížky...tohle by v naši realitě byla asi ta nejzvrácenějši soutež..diky Mistře ;)
"Nikdo z nás nemá ve skutečnosti co ztratit. O to je snažší se toho vzdát."
O co jde? Jde o závod na život a na smrt, taková reality-show pro veřejnost s tučnou výhrou pro vítěze. Na začátku jich vyjde sto a ten, kdo ztratí tempo schytá kulku. Děsivá a ne moc nerealistická představa. Není to přece tak dávno, kdy naši předci sledovali běžně popravy na náměstí nebo upalování čarodějnic.
Celá kniha je ve znamení pozvolného ale přitom vražedného tempa. Doslova.
Dlouho už mě tak nepoháněla dopředu touha vědět, jak to všechno dopadne.
Najdeš si favority a zároveň adepty na podkopnutí nohou a když už jsem sama propadla ději na 100% a jásala nad dalšími odpadlíky, tak jsem jen zachytila Kingovo pomrkávání mezi řádky a zprávu, jak je to všechno absurdní, ale zároveň lehce přetavitelné na realitu a dopadla jsem zase nohama zpátky na zem.
Takže, tady čekej jen dlouhý výšlap, hovory o smrti a smyslu celého tohoto podniku a realistický popis propadu na konec svých sil.
"Dav bylo třeba bavit. Dav bylo potřeba uctívat a bát se ho. A konečně Davu bylo třeba se obětovat."
Kniha nemá moc stran, ale přesto zde bylo spoustu zdlouhavých pasáží a konec nic moc neočekávaného. Vyobrazení postav a jejich postupné změny jsou, ale věc k zamyšlení a byla to asi jediná věc, kvůli které jsem chtěla knihu dokončit.
Knize by myslím víc seděla kratší "stopáž", protože místy to byla opravdu trochu nuda a už už jsem chtěl znát konec. A pravda, některé věci mohli být dovysvětleny. Ale jinak výborná "Kingovka".
S přihlédnutím k roku vzniku zde "Král" tímto námětem (prostřednictvím svého pseudonymu) předběhl dobu! Charaktery postav jsou vykreslené zajímavě. Hned jsem si mezi Chodci našel svého favorita, který mě nezklamal. Co mě ovšem zklamalo, tak je velké množství otázek, na které jsem nedostal adekvátní odpovědi a možná bych si představoval trochu jiný závěr. Každopádně jsem byl rád, že se nemusím vydat na DLOUHÝ POCHOD a číst za chůze!
Přečteno, jsem ráda, ze jsem to prelouskala. Za mne první Kingovka a asi nebudu čtenář, co by mel rad Kinga. Hodně postav, zajímavé pozorovat, jak postupem času uz nejsou kamarádi.. Ale ten konec me zklamal.. Spousta nezodpovezenych dotazů..
Další úžasná Kingovka. Pro některé může být místy nudná, ale skvěle přibližuje důvody a pocity jednotlivých chodců. Po přečtení knihy budete mít pocit, že určitě dojdete pěšky hodně daleko...:)
Tuhle knihu jsem poprvé četl zhruba před dvěma roky, kdy jsem na ni asi nebyl ještě dostatečně vyzrálý. Vnímal jsem ji jen jako nezáživný příběh o tom, jak jde skupina kluků po cestě a postupně umírají, dokud nezbyde ten poslední.
Po druhém přečtení v nedávné době se něco na mém názoru nemění. Stále mi přišel děj v určitých částech nudný a nezajímavý, ani Kingovi se nepodařilo příběh zpracovat tak, aby čtenáře bavil celou dobu, ale čeho jsem si předtím nevšímal, to bylo fantastické vykreslení psychologie postav. Jak si napřed všichni účastníci věřili a potom to nadšení začalo upadat. Jak se postupně měnily vztahy mezi postavami. Jak přemáhali hranice svých možností pod vidinou zaručené smrti. To se Kingovi povedlo opravdu dobře.
Jen mi docela dost vadilo, že v knize nebylo vysvětleno vlastně skoro nic. Nedozvěděli jsme se, co to je za dobu, proč se ten dlouhý pochod vůbec pořádá a proč se do něj vůbec někdo přihlásil. Jsem člověk, co má rád, když všechno zapadá dohromady.
Konec byl zajímavý, každý si ho může přebrat po svém.
Znovu jsem se přesvědčil,že styl psaní Stephena Kinga asi nebude můj šálek kávy.Jak moc jsem se na tuto knihu těšil,tak moc jsem jí byl zklamaný.Námět skvělý (i když v době vydání to byl asi větší úlet),ale celkově je to spíše na povídku než na celou knihu, protože,přiznejme si to,v té knize se toho nic moc neděje.Kdyby tam bylo alespoň nějaké vysvětlení,jak a proč pochod vznikl, nějaké byť sebemenší pozadí příběhu,ale takhle.. Zkuste tu knihu převyprávět,a zjistíte že se vejdete do tří vět..
Z dvojice Běh o život/Dlouhý pochod pro mě vítěz. Obě knihy mají podobný námět, ale tato byla více o psychologii postav. Do příběhu jsem se dokázal vžít a měl jsem pocit, jako bych šel pochod s postavami. Kniha měla vlastně velmi depresivní atmosféru, ale i tak byla neskutečně zábavná a čtivá.
Příběh se mi líbil, nicméně jsem se knihou docela dlouho prokousavala, trochu se mi z počátku motala jména a nejvíce mi vadily dlouhé kapitoly, ale to je prostě Kinguv styl :-)
Většinou u oblíbených autorů nečtu hodnocení ani anotace, proto jsem nevěděla do čeho jdu. A knížka mě dostala. Na začátku sto kluků na startu, oohoda, ale když došlo k prvnímu vyřazení že soutěže, tak jsem si říkala, že to snad nemyslí vážně... na to, že kniha vyšla před 40 lety je stále aktuální
Je to hodně zvláštní kniha. Ale asi to není tak úplně "šálek mého čaje". Něco mi tam jaksi neustále drhlo a vadilo mi tak jako špatné boty na dlouhou cestu. Prostředí, hrdinové, které jsem si nestihla a ani nechtěla oblíbit, protože jsem od začátku věděla, co bude, jen nevěděla jak, čumilové kolem, úvahy o erekci, motivace, kvůli které ti kluci do toho šli, atd. Bylo toho hodně, co mi nesedělo.
Je ale fakt, že o něco později v knize Running Man mnohé nedotažené věci z Dlouhého pochodu King napravil.
Přiznám se, že je to poprvé, co mi u Kingovky nedošla pointa. Nikdy u něj nevím - je to stále ještě realita? Svět mrtvých? Sen? Po jeho x přečtených knihách jsem myslela, že mě už nedokáže překvapit a já že mám Kinga přečteného :o) Ne. Spletla jsem se. A ačkoli se dívám, že knížka je ze sedmdesátých let, divím se, že si cestu ke mně našla až nyní. Co se autorovi podařilo vykreslit stejně jako v jiných knihách, je pouto mezi hrdiny, pouto mezi čtenáři a hrdiny, které tak nerada opouštím. Četba byla pro mne obtížnější. Jako bych v celém těle cítila tu bolest z dlouhé chůze, sálající asfalt propalující se podrážkami, praskající puchýře, žízeň, hlad, touhu si sednout, ... Mohla bych pokračovat. Opravdu se čtení proměnilo ve stejná muka, jaká zažívali naši hrdinové. Pěkná byla i ta úvahová stránka příběhů, co se každému honilo hlavou. Po přečtení jako bych měla v nohou tisíc mil.
Dlouhý pochod je zařazen do kategorie „obyčejné“ romány, což je u autora poměrně nezvyklé. A to si říkáte, že vás u Stephena Kinga již nemůže nic překvapit. Nutno zmínit, že tento román je napsán pod jeho pseudonymem Richard Bachman. Kniha je rozdělena na prolog a tři samostatné části, které jsou pojmenovány po částech této děsivé cesty, tudíž nutno zmínit, že příběh se odehrává ve velmi krátkém časovém období – tedy pouhých pět dní. Samotný příběh je vyprávěn v er-formě a na jeho začátku se seznamujeme s hlavní postavou Rayem Garratym, který nás bude celým příběhem provázet. Sto účastníků závodu. Sledujeme jejich pochod na život a na smrt. Padají jako mouchy. Prožíváte s Garratym ta malá jednorázová přátelství, která nemají žádnou budoucnost, bolí vás nohy, ale víte, že když se zastavíte je konec. Máte omezený přísun potravin a třetí den na cestě již hladovíte. Spát se naučíte za pochodu, protože zastavení znamená smrt. Vaše nohy vám vypovídají službu, žaludek máte scvrklý tak, že již nejste schopni ani nic strávit, okolo vás padají mrtvoly a máte pocit, že do cíle možná dojdete, ale na zkrvavených pahýlech...Samotný příběh byl velmi dramatický. Počítání každé minuty, každé míle a každé další oběti závodu. V některých částech mi málem i slza ukápla, v jiných mě zase autor bavil svým neskutečným humorem, jindy mě naprosto šokoval. King v této knize namíchal naprosto neskutečnou nálož – dramatický průběh se špetkou humoru a sarkasmu, který doplnil naprosto šokujícími a opravdu nechutnými ingrediencemi. Smekám Mistře.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie smrt boj o přežití thrillery reality show
Autorovy další knížky
| 1994 |  Řbitov zviřátek |
| 2023 | Pod kupolí |
| 1993 | Osvícení |
| 2001 | Zelená míle |
| 2008 | Svědectví |
Kniha Dlouhý pochod je v
| Právě čtených | 22x |
| Přečtených | 3 460x |
| Čtenářské výzvě | 277x |
| Doporučených | 278x |
| Knihotéce | 815x |
| Chystám se číst | 571x |
| Chci si koupit | 189x |
| dalších seznamech | 22x |
Naprostá pecka, která mi pak dlouho šrotovala v hlavě. Super absurdita, jenom jsem nepochopila, jak to teda s hlavním hrdinou nakonec dopadlo.