Dlouhý pochod
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/136037/bmid_dlouhy-pochod-136037.jpg
4
2516
474
Dlouhý pochod - tak se jmenuje nová soutěž pro čím dál otrlejší a náročnější diváky i soutěžící. Sto mladých chlapců se dobrovolně rozhodlo postavit se na start a vydat se společně na Dlouhý pochod. Soutěž má prostá pravidla: nikdo se nesmí odchýlit z vytyčené trasy a nikdo se nesmí zastavit ani zpomalit chůzi pod určitou rychlost, jinak dostane napomenutí: tři napomenutí znamenají definitivní konec v soutěži. Nezáleží na tom, kdo jde nejrychleji nebo dojde nejdál, Dlouhý pochod přežije jen jeden z nich...... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2012 , Beta-Dobrovský
Originální název:
The Long Walk , 1979
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Kniha, o které jsem si myslela, že jí přečtu rychle. Nezvládala jsem, co se v knize děje. Stephen King umí dokonale popsat atmosféru. Těžko se mi kniha četla kvůli faktorům jako jsou hlad, křeče ve svalech a stresu, pocení, hladu, žízni. Typický "Bachman" - brutalita, surovost, nebo naturalismus. Jelikož jsem ale dřív četla Běh o život, tak kniha nebyla pro mě příběhem tolik překvapením, nicméně je zde výborně rozvinutá psychologie postav. Přijde mi to, že lidi jsou fascinování reality show už od antického Říma a je to děsivé.
Velice mě překvapily poslední kapitoly a konec.
Knihu jsem četl před lety a od té chvíle, kde jsem chodil, tam jsem ji doporučoval jako perfektní a drsný příběh. Pointou by se dal trochu pojmout jako předchůdce Hunger games. Taky show pro diváky. Přišel čas, kdy jsem ji doporučil osobě blízké a abych si o ději mohl zasvěceně povykládat, přečetl jsem si ji znovu. A najednou nemohu pochopit, co se mně na téhle knize mohlo tak líbit, že moje nadšení neznalo mezí? Vidím zde většinu nadšených komentářů, přesně takových, jaké bych napsal kdysi dávno, když jsem knihu přečetl poprvé. Ale teď to pro mě byly mnohdy opravdu stupidní dialogy o ničem, takové to zachraňování soudruhů ve zbrani bez ohledu na vlastní život/smrt a odkrouhnutí účastníků zajímavé snad jen u první patnáctky dvacítky, pak už jen nudná a opakující se součást příběhu, monotónního příběhu. A konec byl vrcholem nicneříkajícnosti.
ALE!!! Jestliže tuto knihu, jak sám autor tvrdí, napsal v osmnácti letech, pak je to obrovský úspěch. Nu, a já jsem ji taktéž mohl číst poprvé jen o něco starší. Neměl jsem ji číst podruhé...
Snad, co jsem napoprvé tak moc nevnímal, byl jemný nástin, že se jedná o Ameriku v nějakém podobném stavu Orwellovy země z románu 1984.
P. S. Podobně jsem dopadl s Tommycnockery, i když tam přece jen bylo víc akce, a co mě při druhé četbě především drtilo, byl jen strašlivě natáhnutý Kingův styl, kdy dovede popsat pět metrů chůze z kuchyně na záchod na pěti stránkách a popisovat všechny kachličky pod nohama nebo fleky na stěnách. Některé knihy je nebezpečné číst podruhé třeba po dvaceti letech.
Další Kingovka, kde je Bangor - město, které budu mít vždy spojeno se Stephenem Kingem. Dychtivě jsem si sepisovala jména a k nim čísla s očekáváním, že se něco bude dít, a že se mi budou hodit i pro případ, že by se příběh dále odvíjel už jen podle čísel, jež Chodci dostali. Je to Pochod na nebo o život a na smrt s pevnými pravidly. Za stejným cílem s nestejným úsilím a vyčerpáním se jeví Pochod jako nastavené zrcadlo vztahů a emocí, které se zintenzivňují tvrdými předsevzetími. Pochod uspíšil jejich životy; z mladíků starci, ze starců pochodující živoucí mrtvoly a kostry. Osoba hlavního hrdiny se mění; silná osobnost vítězí, ačkoli se vítězem nestává. Je to náročné čtení, které svojí monotónností naráží na trpělivost čtenáře. Nicméně čtení je to zajímavé už kvůli ucelenému pocitu a představě, jak Pochodující vypadají, když jsou na konci svých sil a jak Pochod dopadne.
Páni, ještě teď mě bolí nohy. Jako teda napsat knihu o tom, že 100 účastníků vlastně jen jde a jde a nedovolit čtenáři, aby se uzíval nudou, to umí jen King. Nečetla jsem anotaci, takže když ze pochodu vypadl první, spadla mi brada. A nemohla jsem se dočkat, jak to dopadne. Možností moc nebylo. A přece se našla ještě jiná, než jsem myslela.
Tři, dva, jedna start! A jde se. Pěkně v tempu, bez zastávky, v dešti, na slunci, ve dne, v noci. Pořád dál. Žádné zdržování, žádné pochybnosti. Tedy zatím. Vlastně by to mohla být i zábava, kdyby pravidla nesmrděla střelným prachem a na asfalt neodkapávala kromě potu i krev.
Na to, že děj je vlastně jednoduchý a svým způsobem monotónní, jde překvapivě o velmi napínavé čtení, které běží stejně rychlým tempem, jaké udržují účastníci Dlouhého pochodu. A zatímco oni pomalu začínají tušit, že tenhle nápad byl zřejmě tím nejblbějším (a možná i posledním) v jejich životě, čtenář začíná tušit, že tenhle závod nebude mít ve skutečnosti žádného skutečného vítěze.
"Rayi, znovu už bych do toho nešel, ani kdyby mi Major držel pistoli u prdele. Je to úplně jasná sebevražda, jen s tím rozdílem, že normální sebevražda je rychlejší."
Zajímavá kniha u které přemýšlíte o smyslu celé akce.Bravůrně napsaný příběh od p. Kinga
Typický King - perfektně propracované "myšlenkové pochody" účastníků pochodu, až z toho mrazí... během čtení jsem si říkala, že tahle kniha může mít jen dva konce - buď Garaty nedojde a v tom případě bude okamžitý konec a nebo dojde, ale .....
Hop do příběhu rovnýma nohama. Žádná omáčka kolem, žádné informace o vzniku a historii Dlouhého pochodu, ale jde se přímo na věc.
Jednoduchá zápletka a přitom tolik emocí! 100 lidí šlape po silnici (často ani neví proč), kdo by z toho vymáčknul 280 stránkovou knižku? King jo! Skvěle navozená atmosféra tohoto na hlavu postaveného "závodu". Bezva dialogy Chodců. Účastníci si sáhají na dno sil a kolikrát u toho dna dochází na otázky o smyslu života.
Když kvůli povinnostem musela knížka stranou, připadalo mi, že kluci pochodují v mojí nepřítomnosti a jen jim prodlužuju to utrpení v podobě šílené únavy, bolavých nohou, puchýřů, úžehu,...
S blížícím se závěrem jsem si kladla otázky, jak tohle skončí, jak to autor asi vyřeší? No, poradil si... vlastně tak docela reálně...
“Takhle spolu můžeme tančit věčně, Garraty, a já se nikdy neunavím,” odpověděl McVries. “Proběhneme se spolu po hvězdách a pak se pověsíme za nohy z Měsíce.”
Kruci, když pročítám a počítám ty míle co účastníci Pochodu našlapou, tak je to teda porce jak kdyby jim snad šlo o život nebo co :) Sice i reálně máme ultra pochody a některý lidi jsou fakt nezdolný, ale ta podmínka s neustálým tempem bez přestávek by byla dle mého smrtící mnohem mnohem dřív. Ale to je fuk, nejde o čísla, ale o pocity a to King prostě umí.
"Docela by mě zajímalo, jak hluboko až se člověk zahrabe."
"A jak hluboko už jsi?"
"Nevím."
"No, tak to je další věc, kterou budeš muset teprve zjistit. Probádat neprobádaný hlubiny Garratyho."
Kniha by se měla jmenovat pochod smrti.Drastické,co vede účastníky k tomu,že chtějí postoupit něco takového, když ví,že většinu čeká smrt.
Kinga stále obdivujem za jeho schopnosť vytvoriť skvelé živé postavy a ich psychologický profil. Vie písať o jednej veci 300 strán a stále vás to bude baviť čítať. Iný autor by na tomto pohorel. Akurát niektoré dialógy po čase začínali byť nudné a pri konci si budete priať, aby chodci konečne už došli na koniec cesty. Záver ma trochu sklamal aj keď v knihe o neho nešlo - išlo o tú cestu. Škoda, že svet nebol vykreslený lepšie. Pôsobil dosť depresívne a temne. Viac by ma zaujímalo aj pozadie, prečo táto súťaž vznikla.
Tenhle dlouhý pochod mi dal zabrat..
Všechny emoce (kromě vykonání potřeby:)), myšlenky i bolestivé kroky k cíly jsem prožívala s nimi jako kdybych běžela vedle nich. Jsem na konci a živá.
Pravděpodobně jedna z nejintenzivnějších knih, které jsem kdy četl. Je to znepokojivé, bolestivé a pravděpodobně není daleko od toho, jak by taková věc probíhala. Dobrý konec, přesto bych to nedoporučoval slabším povahám...
Nikdy jsem si nemyslela, že řeknu něco podobného. Ale jelikož jsem přečetla 38 autorských výtvorů Stephana Kinga - "jak pro tohoto spisovatele typické". Obdivuji ho především pro jeho neuvěřitelné sociologické/psychologické cítění a vzdělání. V mnoha dílech - nejen v "Dlouhém pochodu", dokázal, že se potřebuje vždy identifikovat minimálně s jednou postavou, kterou určuje (ve většině případech za hlavní). Příkladem: Bill v TO, Paul (Misery nechce zemřít)...velké množství dalších (mimo jednotlivých povídek, jsou příběhy rodiny, kde je těžko identifikovatelné, zda se identifikuje jako dítě, či jako rodič), každopádně tím chci říct, že do každého svého díla dává část sebe, což obdivuji a věřím, že pro něho je to součást terapie.
Každopádně! Dostávám se k této knize. I zde vidím značnou identifikaci Stephena s hlavní postavou, téměř jakoby většina výše uvedených měla v minulosti výhru v podobě "Dlouhého pochodu", kniha je procítěná a plná empatie, neuvěřitelně čtivá a smutná. Zároveň se nám snaží dát několik nápověď o převládajícím nacismu v Americe (Hitler vyhrál válku a já posedlost Ameriky nacismem nikdy nepochopím). Nikdo to ale neřeší, ten vyšší cíl v autoritativní době, kdy člověk nerozhoduje o ničem se promítá do dlouhého pochodu. Tam, přirozeným výběrem docházíme ke svobodě nad vlastním životem a nad vlastní smrtí. Příběh začíná energicky, pokračuje energicky a graduje. Je čtivý a zajímavý, vnímající čtenář si bude pokládat otázky, při nichž bude knihu odkládat ALE - opravdu doporučuji. Má nejoblíbenější od Kinga.
Četla jsem již před několika lety, Kinga moc nevyhledávám, ale tato se mi líbila moc, klidně si ji někdy zase přečtu znovu.
V dnešní době by taková soutěž měla obrovský úspěch. Stačí se podívat na Squid game....když si to tak vezmete, ušli 700 km, úžasné.....a z knihy je zřejmé jedno....i cesta může být cíl...
(SPOILER)
Že by geniální spisovatel King dokázal poutavě a dobře zpracovat tak jednoduchou zápletku, jakou je prostě jen pochod stovky kluků stále dopředu ? No - nedokázal.
Motivace soutěžících, proč doopravdy podstoupili tohle martýrium, ze kterého vyvázne živý jenom jeden, je vysvětleno sotva napůl a moc jí nevěřím. Stejně tak ani pozadí dystopického světa, původ, smysl a nějaká historie dlouhého pochodu, která by mohla čtení obohatit a osvěžit, tu není.
Je tu jen žoviální tlachání mezi hlavními postavami, sem tam okořeněné smrtí některého ze soutěžících. Tyhle dialogy se nečetly špatně, na to aby to bylo vyloženě otravné, je King pořád ještě dost zručný ve svém řemesle. Ale od poloviny knihy se všechno už jen opakovalo, začalo nudit a navíc po několika dnech nonstop vysilujícího pochodu by diskuze mezi postavami určitě neprobíhala tak uvolněným diskuzním stylem, jak se nám to King snaží podat. Odtud mne už jen zajímalo, kdo to přežije, jak to dopadne a jestli se všechny mé otazníky vysvětlí a zodpoví.
King ovšem nevysvětlil nic a nudu plnou velkých, promarněných šancí dotáhl do konce přesně tím stylem, který jsem už díky tomuhle spisovatelství "na volnoběh a bez námahy" čekal - skončilo to nijak a uprostřed ničeho a rádoby artový konec jsem naprosto nepochopil.
Zklamání.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie smrt boj o přežití thrillery reality show
Autorovy další knížky
| 1994 |  Řbitov zviřátek |
| 2023 | Pod kupolí |
| 1993 | Osvícení |
| 2001 | Zelená míle |
| 2008 | Svědectví |
Kniha Dlouhý pochod je v
| Právě čtených | 22x |
| Přečtených | 3 460x |
| Čtenářské výzvě | 277x |
| Doporučených | 278x |
| Knihotéce | 815x |
| Chystám se číst | 571x |
| Chci si koupit | 188x |
| dalších seznamech | 22x |
Tahle se Kingovi povedla měla šmrnc