Veliké když

(SPOILER) Na tuto knihu jsem málo intelektuálka a málo snob.
Od začátku jsem nadávala jak špaček. Tak já, se slovní zásobou něco mezi Karlem Čapkem a Vladislavem Vančurou, jsem si hledala ve slovníku, co znamená třeba „kosíř“, „rudimentární“, "neprozpytný" atp. Já, milovnice poetických popisů a metafor, jsem zavracela oči nad vzletnými, neuchopitelnými obraty typu "podrážděné nejistoty se uchylují ke slizkým řešením" nebo „pronikavá podrostová akustika“. Jakože cože? Taky mi vadí, to je můj osobní problém, když je všechno špinavé, bezútěšné, beznadějné; postavy vesměs neschopné nebo vyloženě záporné. Nad Rakvajdou Adou se mi obracel žaludek. Laskavá prostitutka Grace? Klišé není nikdy dost. (A pracuje zřejmě od devíti do pěti, ale kdo by řešil detaily.) Když už jsem u toho, tak většina figur měla slušnou charakteristiku i hloubku, ovšem dva Dennisovi nejlepší kamarádi nikoli. Chyběl jim kontext, historie, zasazení do širších souvislostí. Zjevili se vždy akorát v situacích, kdy se s nimi Dennis setkal. Což se ukázalo jako opravdu významná závada.
„Hudba na začátek“ mě k příběhu rozhodně neupoutala. Vtipné je, že kryptická sdělení potřebovala poměrně obsáhlé vysvětlení každé kapitoly v závěru. Ovšem přes rozvláčný způsob vyprávění (pořád se jenom někam chodilo a vysvětlovalo) jsem najednou byla ve třetině knihy a zajímalo mě, co bude dál. Jenže něco za půlkou byla vyřešena rádoby ústřední zápletka a došlo k propadu ve stavbě narativu. O co půjde dál? Kam směřujeme? Od té chvíle jsem se už jenom trápila. Jo, zhruba ve třech čtvrtinách dojde k nejzajímavější události knihy, ale děj se k ní kodrcá jako kolo ve tvaru čtverce a posléze zase vyústí do ztracena. Náznaky, že by se mělo něco brutálního přihodit, jsou v předchozím textu velmi prchavé, až to najednou na čtenáře (i Dennise, přiznejme si) spadne jak lavina.
Uvažuju, co je na textu přitažlivého. A co autor hulil, když to datloval? Břitký kanálový humor není nic pro mě. Nesrozumitelné a nepochopitelné výlevy slov mi poskytly minimum informací a velmi plytké emoce. Ukňouraný, bezútěšný, nanicovatý závěr a posléze arogantně přemoudřelá, nenavazující, ve své neuchopitelnosti nesmyslná poslední kapitola nic nezachránily. Konec špatný, všechno špatné.
Za mě jedno velké ne. Přečtení jsem pojala jako splněnou výzvu, po dalších dílech série v žádném případě nesáhnu.