Divoké labutě
Jung Chang , Jon Halliday
https://www.databazeknih.cz/img/books/78_/7869/bmid_divoke-labute-BXc-7869.jpg
5
454
132
Kniha začíná rokem 1909, kdy se do tradičních poměrů mandžuského maloměsta narodila autorčina babička a končí rokem 1978, kdy se autorce podařilo odjet studovat do Anglie.
Literatura světová Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 1996 , Knižní klubOriginální název:
Wild Swans: Three Daughters of China , 1991
více info...
Přidat komentář
Díky Changové a náhledu do mysli rodících se komunistů, zarytých a přesvědčených či pochybujících komunistů, teprve umožní Čínu zdánlivě pochopit. Nikdy to nemůže být svobodná, demokratická země. Čína a její obyvatelé budou vždy obětí vlastní naivity, strachu, slepé poslušnosti a naprosté oddanosti vštěpované tradicí.
Co se týká knihy - je velmi obsáhlá. Někdy matoucí. Čínská jména velmi podobná. Místy je to těžkopádné a je potřeba některé pasáže číst víckrát, aby je čtenář pořádně pochopil. Nicméně neobyčejně zajímavá a děsivá zpověď.
Úžasná kniha. Přes 500 stran jedním dechem. Psaná lehce, čtivě. Přestože se autorka vyhýbá detailnímu popisu mučení a krvavých detailů, stejně jen vrtíte hlavou nad tamním režimem a hlavně chování čínských obyvatel, jejichž nevzdělanost a vymývání mozků z nich učinila skvělé oběti Maa. Prostě stojí za přečtení.
Velmi obsáhlá kniha novodobé historie Číny, která je plná krve, lží a vymývání mozků. Ráda bych řekla, že jsou z nejhoršího venku, ale kdo ví, co se tam v současnosti děje. Kniha každopádně doporčuju, některé pasáže byly strhující, ale lehké čtení to není.
Silný příběh, kniha rozhodně stojí za přečtení. Problém jsem měla se jmény postav, městy, místy....Někdy jsem se musela vracet, abych pochopila děj.
5 hvězdiček je málo. Úžasně podaná historie Číny 20. století, kterou nenapsal historik po zevrubných studiích, ale historie, kterou prožila spisovatelka a její rodina na vlastní kůži.
Sága 3 generací žen, kterou napsala nejmladší z nich. Fantastický, čtivý styl. Každý by si ji měl přečíst, aby se dostal do obrazu, jak fungovala /nefungovala komunistická Čína.
Velký čtenářský zážitek, který po celou dobu čtení ve mě vyvolával hluboký smutek. Je pro mě opravdu velmi těžké pochopit vše co se v této knize popisovalo (co lidé lidem udělali a co oni vydrželi). Cítila jsem po celou dobu velký soucit se všemi trpícími a snad nikdy nepochopím myšlenkové pochody Maa a jeho ženy. Bylo to opravdu těžké čtení.
Příběh tří generací čínských žen. Velkých hrdinek, stejně jako ostatní ženy a muži žijící pod kterýmkoliv uzurpujícím, utlačujícím, tyranizujícím, nespravedlivým, hloupým, krátkozrakým režimem. Ochutnávka toho, co všechno musí lidé, pro nás na opačném konci planety, přežívat, zažít, vydržet. Pro mě místem vzdálené a nakonec bohužel tak blízké. Stejné tragédie jako se děly v Evropě.
Máme obrovské štěstí, že nakonec nyní žijeme v zemi, kde největší problém je korupce, dotace...
Kniha je poměrně jednoduše psaná (zlehčující formou), možná až styl psaní zlehčuje váhu tématu. Proto ubírám hvězdičku. Zároveň tím, že jsem doposud téměř nic o Číně nevěděla, tak dobře funguje jako přehled zrychlené historie 20. století (až se ve jménech a místech chvílemi člověk ztrácí).
Z téhle knihy jsem měla noční můry. Docela dost posunula moje vnímaní toho, co jsou lidé schopní udělat jiným lidem. Absolutně neuvěřitelné. Hrůzné chování k ženám v každém režimu, sebevraždy a velký důraz na čest. Mám pocit že v tomto jsou asijské země specifické. Kult osobnosti, kastování, sebevraždy, jistá uzavřenost před světem. Mám pocit, že božského císaře, vyměnili jen za dalšího absolutního vládce. V poslední třetině knihy už jsem trochu otupovala a hrůzy už na mě neměly ten dopad. Dala bych čtyři hvězdy, ale pátou přidávám za pravdivost toho svědectví.
Této velmi podrobné sondě o Číně 20.st. podané prostřednictvím generačního příběhu nedokáži dát plný počet. Nebylo by to ode mě upřímné. Ač se jedná bezesporu o velmi užitečné svědectví
a klobouk dolů před detailním zpracováním, právě mravenčí detaily se záplavou historických a politických fakt způsobily, že jsem se místy ztrácela a některými pasážemi se musela prokousávat silou vůle. Přesto si knížka zaslouží pozornost a stála za přečtení, byť se vůbec nejedná o lehké čtení.
Že je Čína socialistická země nejhoršího kalibru jsem věděla, ale při čtení téhle knihy jsem nevěřila vlastním očím. Připadá mi, že si se Severní Koreou mohou podat ruce. A jak to tak vypadá, od dob Kulturní revoluce se toho v Číně zas až tak moc nezměnilo. Neskutečné, v jakém prostředí jsou lidé schopní žít, zvyknout si na to a ještě to podporovat a vychvalovat.
Na knihu jsem narazila na databázi, zaujalo mě téma, protože o Číně jsem ještě skoro nic nečetla, a také vysoké hodnocení. Půjčila jsem si ji v knihovně, ale po tom, co jsem viděla názvy některých kapitol, jsem váhala, zda ji číst. Nakonec jsem se rozhodla, že to zkusím a vůbec nelituji.
Kniha vlastně popisuje dějiny Číny ve 20.století prostřednictvím rodiny autorky od dob její babičky, až po odjezd autorky do Velké Británie. A byla to síla. Doba to byla hodně drsná, a to nejen co se týče politiky a šíleností za Mao Ce-tunga, ale i tradic a zvyků, které se v Číně udržovaly ještě ve 20.století. Chvílemi jsem se snažila číst, co nejrychleji, ať už je to za mnou.
Po přečtení knihy vím jedno jistě, v Číně bych v minulém století rozhodně žít nechtěla. Nicméně jsem ráda, že autorka našla sílu a odvahu knihu napsat, rozšířila mi obzory a dokázala jsem nyní některé věci pochopit.
kniha je na čtení velmi těžká, člověk nechápe mnohá myšlení i činy těch, o kterých píše, to podvolení se většině, ta snaha obstát tím, že trpím - trochu to připomíná některé katolické svaté -ale nebyli to jednotlivci, ale podstatná část národa....
mně zděsilo to odkládání dětí na cestě, když už to s nimi moc nešlo....
Bohužel nejsem schopna knihu dočíst. Skončila jsem kolem strany 200 a dál to prostě už nejde. Myslím si, že autorka měla zvolit jiný styl vypravování. Také mě nebavily faktografické údaje. Ano, chápu, že je válka, ale nemusím přeci číst přes dvě stránky, která armáda se kde pohybovala. A jen tak mimochodem, nechápu, proč její maminka neposlala tatínka do - šípku - , abych byla slušná.
Podle mne, měla autorka rozdělit knihu na 3 části, které by jednotlivé postavy sami vyprávěly. Takhle mě akorát po pár stránkách začalo lézt na nervy neustálé omílání - Moje babička a moje maminka -.
Chápu, že nečtu beletrii, ale životopis, a chápu, že život v Číně byl v té době hrozný, ale i ten životopis by měl být napsaný trochu záživněji.
Takže nebudu raději knihu ani hodnotit hvězdičkami, protože by to nebylo správné, vzhledem k tomu, že jsem ji ani nedočetla. A ještě ke všemu si musím najít jinou knihu, která by se mi hodila do ČV 2021...
Těžké čtení, kniha je plná faktů, událostí a neuvěřitelné krutosti, které na sobě lidé dokáží páchat. Je až k neuvěření, čeho všeho je člověk/lid schopný nejen k sobě samému a ostatním lidem, ale třeba k přírodě.
Asi jsem ještě tak náročnou knihu nečetl. Ne že by to bylo tak strašně napsáno, ale to o čem ta kniha bylo pro mě prostě nestravitelné a jen těžko akceptovatelné. A nejhorší na tom všem pro mě bylo, že zde není popisována žádná fikce nebo že by to byla autorčina divoká fantazmagorie. Nedokážu si představit že takhle to doopravdy bylo, že se to dělo, že v tom ti lidé v Číně žili a tohle se tam bralo jako normální. Naprostá šílenost. Mnohokráte jsem knihu chtěl odhodit a už ji nikdy více nevidět ale nakonec jsem se částečně ze zvědavosti ale hlavně spíše silou vůle dobral konce. Musím souhlasit s níže uvedeným komentářem cerky že i pro mě tahle kniha byla asi největší "obětí" rámci plnění čtenářské výzvy.
Neuvěřitelné se stalo skutečností a já jsem na konci knihy. Říci o této knize, že je krásná a bavila mě, by bylo lží. Kniha se mi četla hrozně a sama jsem nevěřila, že ji dočtu (zatím největší osobní oběť v rámci čtenářské výzvy 2021: Kniha jež byla v některé zemi zakázána).
Čína je obrovská země kde na jedinci nikdy nezáleželo a nezáleží dodnes. Ovšem taková obrovská genocida a teror, který provází její obyvatele je neuvěřitelná, nepochopitelná a naprosto šílená.
Přiznám se, čekala jsem trochu jiný styl i formu vyprávění, ale i tak jsem naprosto ohromena nebo spíš ochromena.
Velmi zajímavý příběh, který je nejsilnější v tom, že se jedná o skutečnost. Jediné, co mi vadilo, bylo občasné skákání v ději, které bylo obtížnější na orientaci. Jinak ale úžasný vhled do jiné kultury a novodobé čínské historie.
Neobyčejně obtížné čtení... a to jsem si myslela, že po Snu o městě obehnaném zdí jsem vůči krutosti a depresi čínských dějin imunní. Jenomže tam končil děj únikem na Tchajwan v roce 1950 - těžiště Divokých labutí tam teprve začíná, popisuje období mezi druhou světovou válkou a rokem 1978, zahrnuje tedy Velký skok, Kulturní revoluci, řádění Rudých gard a dozvuky Maovy smrti. Navíc autorka Snu o městě... je smířená, melancholická a plná stesku, kdežto Divoké labutě napsala velmi rozhněvaná a velmi dobře informovaná žena, která převážně tragickou historii své rodiny, v níž důležitou roli hrála fanatická víra v předsedu Maa a následná drsná deziluze, dokázala zachytit v kontextu doby a státu, jež stavěly na nenávisti maskovaném za třídní boj a v nichž malichernost, průměrnost, pokrytectví, hrubost a nevzdělanost byly předpokladem přežití... Poslední kapitoly jsem poslouchala jako audioknihu, Hana Maciuchová je pro tento příběh ideálně zvolený hlas.
Mao v roce 1964 veřejně odsoudil pěstování květin a trávy jako "feudální" a "buržoázní" a nařídil: "Zbavte se většiny zahradníků." Jako dítě jsem musela s ostatními odstraňovat z trávníků u naší školy trávu, a viděla jsem, jak z budov mizí květináče.Táto absurdnosť na mňa vykukla hneď v úvode knihy.
A tu je ešte väčšia: Maovu posedlost ocelí nikdo zvlášť nezpochybňoval. Stejně tak mu procházely jeho ostatní utkvělé představy. Znelíbil si vrabce, protože zobají zrní. A tak byla zmobilizována každá domácnost. Seděli jsme venku a zuřivě tloukli do kovových předmětů, od činelů po pánve, abychom zahnali vrabce ze stromů, až nakonec padli na zem, mrtví vyčerpáním.
Manželský život za Maa a tzv. manželská dovolenka (autorka popisuje život svojej čerstvo vydatej sestry): Stejně jako desítky milionů jiných čínských párů žili ti dva odděleně a podle předpisu měli právo prožít dvanáct dní v roce společně.
Už dávno som pri čítaní tak často nekrútila neveriacky hlavou. O Číne 20. storočia som vedela minimum, takže pre mňa veľmi užitočná kniha. A pripomenula som si, aké mám šťastie, že žijem v krajine a v dobe, v ktorej si môžem slobodne v necenzurovanej forme čítať čo chcem, kedy chcem, kde chcem..
Štítky knihy
Čína životopisy, biografie 20. století komunismus autobiografické prvky osudy žen ságy oběti komunismu maoismus podle skutečných událostí
Kniha Divoké labutě je v
| Právě čtených | 25x |
| Přečtených | 615x |
| Čtenářské výzvě | 178x |
| Doporučených | 64x |
| Knihotéce | 212x |
| Chystám se číst | 529x |
| Chci si koupit | 118x |
| dalších seznamech | 10x |
Z této knihy jsem měla strach...
Co mě v ní čeká...?
Na druhou stranu mě dost lákala, tak šel strach stranou... A dobře jsem udělala... Rozhodně stojí za přečtení...
Každý kdo si tady stěžuje na život, by si tohle měl přečíst...