Divočina

Pozoruhodně upřímný autobiografický příběh ženy, která se po traumatických událostech rozhodne vyrazit na 1 770 kilometrů dlouhou pěší pouť. V šestadvaceti letech si Cheryl Strayedová, po smrti své matky a krachu svého manželství, myslela, že přišla o vše. Měla pocit, že již nemá co ztratit a učinila nejimpulzivnější rozhodnutí svého života: odhodlala se sama ujít vysokohorskou trasu Pacifik Crest Trail od Mohavské pouště přes celou Kalifornii a Oregon až do státu Washington. Hrdinka, bez jakýchkoli znalostí o přežití v divoké přírodě, se nevyhne střetnutí s chřestýši a medvědy, překonává úmorná vedra či rekordní sníh. Napínavé vyprávění okořeněné humorem živě zachycuje strach i radost mladé ženy tvrdě si razící cestu k cíli navzdory mizivé šanci na úspěch. Pouť ji téměř dožene k šílenství.

https://www.databazeknih.cz/images_books/23_/236083/divocina-zxc-236083.jpg 4.3624
Originální název:

Wild (2012)

Žánr:
Literatura naučná, Biografie a memoáry, Cestopisy a místopisy
Vydáno:, Ikar (ČR)
více informací...
Počet stran:400
Překlad:Naďa Špetláková
Autor obálky:Jana Šťastná
Vazba knihy:brožovaná (paperback)
ISBN:978-80-249-2717-6
Nahrávám...

Komentáře (182)

Přidat komentář
Klarka251
19. října

Kniha se mi líbila, byla čtivá, ale začátek né moc záživný. Bavila mě druhá půlka knihy

Voluta852
08. října

Začátek vážně slabý, chápu, že jí zemřela matka a ona se z toho nemohla vzpamatovat, ale aby to bylo v každé větě a v každé kapitole, no... Ne díky. Druhá půlka byla docela dobrá, hlavně to jak si tam našla kamarády, konečně jsem nemusela číst jen její myšlenky;-). Takže koho baví zdlouhavé knihy, tak jen do toho...

Nelasp
01. října

Kniha, která se stala mojí srdeční záležitostí. Velice barvitě popsaná cesta ztracené, (zatoulané-strayed) mladé ženy, která se neumí vyrovnat s utrpením, které ji potkalo když jí zemřela matka a následně se rozvedla s manželem, k nalezení vlastního smyslu a rovnováhy ve svém životě. Cesta s Cheryl po Pacific Crest Trail utíkala kilometr po kilometru pouští, horami, sněhem, lesy a loukami velice svižně. Jedná se o knihu, která vtáhne a nejenže nepustí, ale zůstane ve vás.

Leniik33
19. září

Při čtení této knížky má člověk chuť si jít zabalit a vyrazit vstříc dobrodružstvím. Děj vás natolik pohltí, že někdy zapomenete vystoupit z autobusu :)

Carol96
04. září

Kniha se mi velice líbala. Bylo to zase něco jiného. Kniha byla napsána takovým style, že jsem si připadala, že jsem také na nějaké cestě. Začátek byl takový vleklý a otravný. Když jsem se dostala nakonec, tak jsem koukala, jak rychle kniha skočila. Nejsem si úplně jistá, jestli to byl jen můj pocit nebo ten konec je opravdu krátký. Jak jsem se blížila ke konci, tak jsem knihu stále odkládala, protože jsem nechtěla, aby skončila. Přesně jako když nechce, aby cesta trvala ještě déle.
Knihu hodnotím velice kladně a určitě doporučuji!!

niknikita
03. září

Pro mne je to strhující příběh o odvaze a nezdolné vůli po vnitřní očistě.Vyprávění jednoduchým, ale hodně čtivým jazykem se Cheryl podařilo zachytit autenticky a přestože jsem film viděla dříve, četbu mi to jenom obohatilo.

PetK
17. srpna

Hodně jsem se na ni těšila, i když mi bylo jasné, že to bude něco jiného než originální Ziburovy cestopisy. :-) Začátek vypadal hodně slibně. Pak hrdinka vyrazila a chvíli jsem měla docela strach, že budu dál číst už jen popis cesty, kamení, stromů a počítat odpadlé nehty. Naštěstí to tak nebylo a na konci jsem dokonce byla i dojatá. Ve výsledku - rozhodně to musela být životní zkušenost, i když nijak extra strhujícím dojmem na mě kniha nezapůsobila. Oceňuji ale autorčinu upřímnost až na kost, to zase jo.

Marunik
16. srpna

Nakonec velmi zajímavá kniha. Místy jsem kroutila hlavou nad naivitou hrdinky a jejími dětinskými nápady, jindy jsem se zase musela nahlas smát jejím komentářům a popisům situací v divočině. Určitě výborná kniha pro všechny turisty a milovníky hor :-) Po přečtení jsem dostala chuť na cestopisy, i když nikdy dřív jsem je nečetla. Je to skutečně něco jiného než klasické romány, i když úplně čistý cestopis to také není. Rozhodně mi to osvěžilo mysl od klasické beletrie.

Shinstria
11. srpna

Tato kniha nebyla jen cestopisná, nebo biografická. Byla to kniha o životě. Byla o pouti. Ale ne jen fyzické pouti, ale především duševní.

Knihu jsem přečetla za necelý den. Líbilo se mi, jak byla napsaná. A líbila se mi i přes všechny nemalé nedostatky hlavní postavy (tudíž autorky). Vlastně díky nim ta kniha má něco do sebe. Kdyby hlavní postava byla dokonalá, nebyl by příběh tak zajímavý. Autorka má můj obdiv. Jak za její sílu, tak za tuhle neuvěřitelně čtivou knihu a za to, že nám v ní odhalila svoje nitro. Knihu jsem četla poprvé, ale určitě ne naposledy a rozhodně nebudu pálit přečtené kapitoly.

Příběh vás chvílemi pobaví i rozesmutní, bude vás napínat, budete na ní zírat s otevřenou pusou a kroutit hlavou nad chováním autorky. Souhlasím s tím, že se chovala kolikrát hrozně a nepochopitelně. Jenže to, že si to přiznala znamená, že je už někde jinde a že se mění k lepšímu. Nikdo není dokonalý. Každý snášíme věci jinak. Každý se se špatnými věcmi vypořádáváme jiným způsobem. A ona si vybrala očistec v podobě upadávajících nehtů a taháním Monstra na zádech.

Kniha vás však především donutí přemýšlet nad sebou a svým životem. Né nutně to však musí být nepříjemné myšlenky. Někomu třeba můj komentář může přijít přehnaný, ovšem píšu přesně to co cítím. A to co cítím, je vděk autorce za tuhle knihu.

Snecek89
30. července

Jednou větou: Kniha, ze které budete mít dobrý pocit. A možná vás vytáhne ven. Je jedno, jestli na procházku s batůžkem, nebo na tůru s krosnou. Právě to se mi na neuvěřitelném příběhu Cheryl líbilo, ta inspirace, k čemukoli. A teď hurá na film.

Jizi
25. července

Tahle kniha mě dlouhou dobu stejnou měrou odpuzovala jako přitahovala a při čtení jsem se dlouho nedokázala rozhodnout, jestli mi přijde autorka drsná a skvělá nebo debilní a sobecká. Nakonec musím říct, že jsem se nevyhnutelně přiklonila k druhé variantě. Ono totiž postavit si pseudoliterární kariéru na tom, že se veřejně přiznáte k tomu, že jste sebestředná, omezená, labilní a bezohledná slepice se sklony k závislosti, to může fakt jenom blbá blondýna (nic proti blondýnkám).
Wild má být kniha o mladé ženě, která se vyrovnává s traumaty (jež si většinou způsobila sama) tím, že projde část Pacific Crest Trail. Ve Státech je těhle stezek (ne, vážně to není "hřebenovka" a ten, kdo trail jako "hřebenovka" přeložil by zasloužil po takové "hřebenovce" pár dní jít anebo ještě líp běžet, ono by ho to rychle přešlo) hodně a je poměrně běžné, že outdoorově založení jedinci části nebo dokonce celé trasy chodí/běhají. Takže to není až taková pecka a výjimka, jak se snaží autorka prezentovat.
Cheryl se navíc usilovně pokouší z knihy vyjít jako upřímná drsňačka (je mi fakt fuk, kolikrát a jestli si na trailu klikala myšku...), ale pokud si někdo na podobnou cestu není schopný ani pořádně sbalit nebo se naučit používat kompas (!), nemá tam co dělat - představuje totiž riziko nejen pro sebe, ale i pro případné osoby podílející se na záchranné akci. Jenže to by drahoušek Cheryl nesměla být takový stupidní sobeček, aby si tohle dokázala uvědomit.
Co jinýho taky je, když o*uká všechno, co se hýbe, přestože má milujícího, chápající a podporujícího manžela? To je ale děvče charakter - co se třeba rozejít, než se nechám zbouchnout od feťáka? A kolik z nás ztratilo (nečekaně) rodiče a muselo se s tou situací nějak smířit a jít dál? Řešením asi nebude začít si píchat heroin, že jo - maminka totiž Cheryl sice vychovala tak, že by nikdy u nikoho cizího nevyryla nic do nábytku, ale že by ji naučila, že zahánět smutek buchnou není zrovna top nápad, na to už asi nedošlo...
Autorka se navíc považuje a krásku (ne, fakt nevypadá jako Reese Whiterspoon z přebalu), o čemž ji bez ustání ujišťují všichni, koho na své cestě potká. Kromě toho jsou z ní všichni úplně auf, protože, ó můj ty Tondo kolenatej, ona jde SAMA! Opakuje se to v knize tolikrát, že už jsem na božskou podstatu Cheryl měla dost velkou alergii. Protože - a co jako? Tak jde sama, no. Osobně spíš obdivuju všechny, kdo tohle dají s někým, aniž by se vzájemně nepozabíjeli - to musí být panečku ponorky... Kromě toho při každý příležitosti stezku opouští, nechává se hostit od cizích lidí, vozit autem a ulehčuje a zkracuje si to, jak jen může.
Kniha navíc není ani tak o cestě jako takové nebo o tom, jaké to je, podniknout takhle dlouhý trek, je to spíš o tom, kterak autorka zvorala všechno, na co sáhla (ať už dřív nebo i během cesty samotný) a o jejím dost chudičkým vnitřním životě, kde se střídají akorát vzpomínky na rodinu, vzpomínky na chlapy, který vojela, vzpomínky na herák, myšlenky na chlapy, který by vojela a tak pořád dokola. Jo a taky přesvědčení, že je velká spisovatelka. Není.
Knížka není vyloženě špatná. Jsou to prostě zápisky bývalý trosky, která už nevěděla, co by a místo, aby si to dál proháněla žílou, se začala prohánět po lesích. Tak jako jo, no. Bestseller hodný zfilmování? Tak to fakt ne.

HoneyBunny
19. července

srdcovka největší ♥

Alma-Nacida
19. července

Nevím, váhám... Po pravdě mi šla kniha chvílemi opravdu děsně na nervy, stejně jako autorka. Několikrát jsem ji odložila a zase se k ní vrátila z toho prostého důvodu, že jsem neměla co číst. Jinak... zkrátka mít co jiného číst, nedočetla bych. Film jsem neviděla, ale ani po tom netoužím.

GreenMagritte
16. července

Upřímně, Divočina není knihou, u které byste oslavovali její literární styl nebo autorčinu schopnost psát. Nemyslím si, že by se Divočina literárním zpracováním vymykala autobiografickým knihám s obdobným tématem, ale přesto je velmi dobrá. Námět knihy, reálné prožitky a reflexe jsou to, co z knihy dělá silný zážitek. Cesta Cheryl se na chvíli stane i vaší cestou a vy ji provázíte a přemýšlíte, co všechno jí cesta dá (sebedůvěru a odvahu) a vezme (nehty na nohou). A i když je zážitek z cesty nepřenositelný, je Cherylino dobrodružství strhující. Jak si poradí s nepřekonatelné těžkým batohem, podivnými autostopy, dotěrnými lovci, ztracenou botou, zvířaty, vyprahlou studánkou, bolestí a samotou? Co jsem zvlášť ocenila je, že autorka není příliš vážná, nelituje se a nepitvá se ve fyzické bolesti, přestože musela být během cesty opravdu velká. Stejně tak Cheryl nehovoří o tom, jakou lekci jí cesta dala, nezveličuje ji v její spiritualitě, zkrátka nikomu nic nevnucuje. Vlastně tomu odpovídá i samotný konec.

vikidala
09. července

Srdcová

petulka.sasanka
08. července

Nevím, kde se stala chyba, ale já jsme knihu několikrát odložila, vůbec mě to nebavilo a často mě kniha i naštvala, že jsem ji znechuceně odhodila.... Dočetla jsem dokonce s vypětím všech sil.

ajka91
03. července

Bez některých scén bych se klidně obešla, ale chápu, že i takové jsou součástí lidského života. Kniha je to rozhodně záživná, dobrodružná, smutná i úsměvná. Dobře si při ní pročistíte myšlenky. Je tak dobrá, že se při čtení cítíte, jako byste šli po stezce se Cheryl.

LordSnape
01. července

Původně jsem se obával, že bude kniha neumětelsky napsaná, nudná, ale nakonec jsem byl mile překvapen. Samotný příběh o hledání sebe sama mě bavil. I pocity, které Cheryl v průběhu cesty zažívala. Je zde vše. Zamýšlení se nad životem, vyrovnávání se se ztrátou, vzpomínky na dětství a samotné strasti na cestě s brutálním batohem a špatnýma botama. Experimentování s drogama i promiskuitou. Snad jediné co bych vytknul, je poněkud rozvláčná natahovanost některých zbytečných scén a vzpomínek, které děj nikam neposouvají. Nicméně jsem autorce držel palce až do konce, aby našla to, co vlastně přišla najít. A nyní, když vím, jak to vlastně celé dopadlo, je vidět, že ona cesta po PCT nebyla vůbec marná.

Jarda72
23. června

Skvělé, strhující, emotivní. Skvěle napsáno, chvílemi jsem si připadal jako bych šel PCT. Obdivuhodný výkon, klobouk dolů že to tato žena šla sama. Po dočtení knihy si zkusím pustit i film :-)

Tyet
16. června

Cheryl Strayed podnikla ve svých sedmadvaceti letech túru po Pacifické hřebenovce a ušla 1770 kilometrů úplně sama a s nepředstavitelně těžkým báglem. Důvodem byla nespokojenost s vlastním životem, smrt mámy, heroin a rozvod. Zdá se, že během cesty z Cheryl spadla všechna tíha, zocelila se na těle i na duchu.
Knížka je vtipná, svěží a upřímná. Autorka se nesnaží udělat se lepší. Od románu jsem vlastně nic nečekala a byla jsem mile překvapená, je to prima odpočinková četba.
A musím říct, že Cheryl má můj obdiv, je dobrá.

wiolca
06. června

Právě jsem dočetla. Před časem jsem viděla film a věděla jsem, že si tu knížku musím přečíst. Vzbudila ve mě spoustu emocí. O to víc, že je to biografie. Je to pro mě obdivuhodná žena. Tak trochu jí tu odvahu závidím. Věřím, že to byla výborná terapie a životní zkouška.

JezinkaJ
08. května

Cheryl, tohle se ti vážně povedlo. Zachránila ses. Tvé vyprávění je poutavé, zajímavé a velmi inspirativní. Díky za onu otevřenost a odvahu.
Jen ta příprava, ta ti vůbec nesla. Ale zase díky tobě vím, co bych udělala jinak a čemu bych věnovala pozornost.
Fakt, kdyby mi bylo 25 už bych začínala šetřit a měla bych v hlavě jen to, jak bych se na pacifický trail mohla dostat i já. :-)
Velmi doporučuji k přečtení všem a dobrodružným duším zvlášť. :-)

ptacicek
29. dubna

Knihu jsem začala číst na základě shlédnutí filmu. Film byl podle mého názoru úžasný, ale kniha jej naprosto předčila.
Kniha je čtivá, působivá a velmi přemýšlivá. Nikdo z nás nedokáže říci, jak by se zachoval v roli hlavní hrdinky a proto se mi během čtení X krát stalo, že jsem se přistihla s odloženou knihou v ruce a přemýšlela jsem co by kdyby... Pokud je nyní váš život ve složitější situaci, je kniha přímo pro vás, protože vám ukáže jiný pohled na věc i když s vámi téma na první pohled nesouvisí. Vřele doporučuju...

Sova15
13. dubna

Právě jsem dočetla. Stejně, jak píše tereza přede mnou, zamýšlšla jsem se během knížky i nad svou cestou životem. Co vlastně chci? Kam směřuji? Autorka je hodně otevřená. Vůlbec bych se ji neovažovala soudit, za to jak žila po smrti matky. Každý se musí se smutkem a prázdnoutou vypořádat. Nesoudím lidi, v jejichž situaci nejsem. Ona pak udělala tu správnou věc - jak je teď módní říkat - vydala se na cestu, aby se hledala. Spousta z nás se stále hledá, ale v běžném rutinním koloběhu to jde velmi těžko. Obdivuji ji, že se na takovou cestu vydala a naprosto chápu, že téměř nepřipravená. Já, když se pro něco rozhodnu, jdu do toho taky po hlavě. Ale zatím jsem nenašla odvahu ani k týdenní samostatné pouti kamkoliv. Třeba ji letos najdu.
Viděla jsem nejdřív film, jsem moc ráda, že jsem pak vzala do ruky knihu. Je v ní toho mnohem víc, dá se o ději víc přemýšlet..... Díky Cheryl

terezamarsik
06. dubna

Kniha se mi velmi líbila, neuvěřitelně mě zaujala celá cesta hlavní postavy, na kterou se vydala jen tak, v podstatě nepřipravená a dokázala cestu dokončit. Kniha mě inspirovala k tomu, abych také trochu přemýšlela o svém životě a o tom jak často si říkám, že něco nejde a skončím s tím. Očividně jde všechno, když člověk zatne zuby a snaží se. Kniha je výborná, inspirující a zajímavá.
Četla jsem hodně recenzí na tuto knihu a asi mě trochu udivuje kolik lidí nazývá hlavní postavu arogantní nebo povrchní apod. Ano, ona udělala spoustu chyb, hloupých a nedospělých chyb, ale v podstatě v celé knize mluví o tom, že ví, že udělala hloupé chyby, že si uvědomuje, že se možná připravila o životní lásku a že svému manželovi neuvěřitelně hloupě ublížila. Mluví i o tom, že si uvědomuje, že brát drogy a spát s tolika muži byla hloupost. Nepřijde mi to tak povrchní. Psala o sobě tak intimní a osobní věci a smrt její matky byl hlavní důvod všech jejích problémů, ale znovu, tady přeci hlavní postava neříká, že si myslí, že je jediná na světě, kdo prošel takovou ztrátou, naopak celá kniha je o tom, jak se rozhodla, že chyb, které nadělala už bylo dost a když už to má změnit, tak nějakým obrovským krokem a to pro ní znamenalo vydat se na ubíjející dlouhou cestu, pro ní takovou menší očistu.
Knihu jsem po celou dobu vnímala spíše jako menší zpověď hlavní postavy, která si uvědomuje, jak hloupě se zachovala a že měla smrt své matky řešit jinak, tak jak se na dospělou osobu hodí. Během této zpovědi, ale stihla podniknout neuvěřitelně těžkou, ale zároveň úžasnou cestu, o které mě opravdu bavilo číst.

OndřejMergl
20. března

Film se mi líbil a kniha byla ještě podrobnější. Ukazuje, že i obyčejný člověk může překonat sám sebe, jak kouzelná je cesta přírodou. Po takové knize má člověk chuť vyrazit sám na túru. Jenom mě otravovala povrchní povaha autorky i šťourání v minulosti, nicméně beru to jako součást terapie autorky samotné, kdy se potřebovala ze svých problémů nejen projít, ale i vypsat.

Mišule_11
09. března

Zajímavé vyprávění o dívce, která našla sama sebe poté co se vydala na pacifickou hřebenovku..některé úseky cesty byly mnohem zajímavější než jiné :) Šťastný konec k tomu, i když trochu rychlý zdál se mi! :)

Mikarda
04. března

I film byl fantastický !!!

Danago
03. března

Zajímavá a krásně napsaná knížka o překonávání sama sebe.
Dovedu pochopit , že si někdy člověk potřebuje projit svoji pacifickou hřebenovku, aby se dokázal znovu postavit na nohy. Hrdinka udělala opravdu odvážný a možná i bláznivý a riskantní krok. Vydat se na tak těžkou trasu prakticky bez přípravy.
Knížka se čte sama, člověka vtáhne do příběhu.
Za přečtení tato knížka rozhodně stojí . Mně zůstane dlouho v hlavě. Ale není to úplně běžná beletrie.
Film v určitých momentech s knížkou nesedí , ale to je tak vždycky. Ale když si odmyslím dějové nesrovnalosti , tak já jsem v některých momentech, a nebylo jich zase tak málo, u filmu brečela.

Aduska81
20. února

Když nevíte, jak dál ve svém životě, protože jste ztratili jeho smysl, svůj střed-Slunce, kolem, kterého se otáčíte, pak jdete dál jinak, tak jak to ještě jde, aby jste našli ve svém nitru samých sebe, svůj nový střed a nový smysl života. A o tomhle je tato kniha.