Dívka na klíček

16.10.2015

Po delší době jsem vzal do ruky knížku z oblasti scifi a nelituju. Po úvodním rozjezdu nabírá spád, za který by se nemusel stydět ani James Bond. Navíc - pomalu co kapitola, to překvapivý dějový obrat o 180 stupňů. Ani lidi, co jim scifi nesedí, se podle mne u téhle knížky nudit nebudou.

09.10.2015

Příběh mě naprosto uchvátil. Působil na mě zvláštně poeticky a zároveň znepokojivě, protože mnohé z jeho vizí se buď již dějí nebo k nim máme jako lidstvo nakročeno. Další knihy odehrávající se v "Bacigalupiho světě" dokreslují představu možného postapokalyptického světa. Vykreslení reálií působí věrohodně také díky tomu, že v oblasti autor nějaký čas žil.

09.08.2015

Nuda, nebavilo mě to, nemělo to pro mě správné tempo.

04.03.2015

Nemám rád knihy psané v přítomném čase. Mnoho thajských výrazů mě už lezlo na nervy, neboť thajštinu zatím neovládám. Nedočetl jsem, nějak mě to po chvíli přestalo bavit, i když věřím, že kniha může být zajimavá.

28.12.2014

Od knihy jsem měl větší očekávání. Ta nakonec vlastně plnila jen titulní (bohužel nikoli hlavní) postava - dívka na klíček - a jak píše Alee, škoda, že nedostala větší prostor. Co mě rozčilovalo, to bylo neustálé opakování a detailní popisování rádoby originálních technologií (kličkopružiny, druhy plastů podle suroviny). To se rychle omrzelo, navíc technicky vzdělaný člověk má potíž uvěřit v obrovskou kinetickou energii namotaných řas. Kdyby tím autor šetřil a psal v náznacích a víc se zaměřil na postavy... Mnohem zajímavější byl pohled na naši civilizaci z opačného konce planety, pohledem Thajce, pro něhož je běloch i Číňan rovnocenným vetřelcem. Střet kultur pohledem budoucnosti a dívka na klíček - to je důvod proč tuto knížku číst.

09.10.2014

povídky mi seděly víc.

24.08.2014

Skvělý nápad, krásný jazyk, originalita každým coulem. Příběh s velkým potenciálem, s postavami s velkým potenciálem, ale nic z toho nebylo využito, aby vznikl dech beroucí román. Než se děj alespoň trochu rozhýbe, trvá to celkem dlouho, ale kniha se čte celkem rychle, takže to zas tolik nevadí. Ovšem i když je tam několik neočekávaných zvratů, jsou spíš na škodu, protože příběh na konci …prostě skončí, aniž by to ve čtenáři zanechalo pocit: „Jo to jsem si vážně užil.“ Ekologické téma je sice zajímavé, ale být tam středem děje Dívka na klíček a ta ekologická stránka spíš jen jako doplněk, bylo by to možná lepší. Paolo Bacigalupi je bezpochyby nadaný autor, ale víc mu sluší povídky.

14.05.2014

Jedna z hodně promyšlených a propracovaných věciček na dnešním knižním trhu, kde byste nesmyslné žvatlání okolo hledali zbytečně. Autor čtenáře uvádí do světa, kde nikdo nevěří ani vlastnímu stínu. K autentičnosti příběhu přispívají místní výrazy, ačkoliv na začátku běžný člověk neovládající thajštinu (jako já) trochu tápá, o čem je řeč. Paolo to neulehčil ani vyhraněncům, kteří fandí výsadně dobru, nebo zlu, nikdo nemá naprosto čistý štít. Nezbývá tedy než přemýšlet, na kterou stranu se vlastně postavíte.

25.04.2014

První půlka knihy byla pro mě dost těžká, těžko sem si zvykal na asijská slova, ale nakonec sem je překousl. V první půli knihy bylo spíš takové představování prostředí, jednotlivých postav a jejich příběhů, které se od druhé půlky začali prolínat a začly se dít velké věci. Dívce na klíček, bylo věnováno stejně prostoru jako ostatním postavám, což je škoda, protože sem myslel, že se jí bude věnovat většina knihy. Dívka na klíček nemá v příběhu však zásadní roli. Čekal sem ale, že to dopadne jinak a hlavní slovo na konci příběhu bude mít dívka na klíček se svými druhy. Nestalo se tak :-). I když... v dalším pokračování :-)... pokračování by se docela hodilo a určitě by bylo lepší. Každopádně kniha má od půlky napětí dost.

19.03.2014

Nádherně temná sci-fi, napsaná úžasným jazykem. Autor dokázal ve své imaginaci vytvořit pozoruhodný svět, který vás i přes svoji pochmurnost a krutost svým způsobem učaruje a pohltí – stejně jako si rozsvícená lampa k sobě přitáhne okololetící můru.
První (klidnější) polovina knihy mě asi svým stále se rozšiřujícím záběrem na nové a nové detaily oslovila trochu víc než ta druhá, akčnější, ale to nic nemění na skutečnosti, že románu nadělím plný počet hvězd. Protože ten příběh ve mě vyvolal nefalšovanou závislost – a i teď, několik dní po dočtení knihy (louskal jsem ji poměrně dlouho, po malých částech – aby mi déle vydržela), se u mě stále ještě projevují příznaky absťáku…

23.12.2013

Příběh mě potěšil svou originalitou a výborně popsanou atmosférou "postapokalyptické" blízké budoucnosti Thajska. Trochu mě mrzí, že onen děj je nějak neučesaný. Působí dojmem popisu vyseknutého období, kde není zásadní hrdina, vše se děje nějak samovolně, a závěr vyšumí tak nějak do ztracena. Možná mi uniká nějaká skrytá podstata a další přečtení, ve větším klidu, mi poskytne, jisté porozumění.

25.06.2013

Výborný dystopický román, tentokrát hodně na ekologickou notu. Z počátku se do děje i postav pomalu proniká - zejména díky hojnému používání thajštiny. Osobně se mi nejlépe četla zhruba třetí čtvrtina knihy, kdy děj dostává spád a propojují se zpočátku izolované příběhy jednotlivých postav.

06.06.2013

Tak trochu jsem věděl do čeho jdu, protože jsem už přelouskal (stejně výbornou a možná i o prsa lepší) sbírku povídek Paula B která se jmenuje Čerpadlo 6. Už zde jsou určité zárodky tohoto románu zpětně dosti znát (ne ve všech povídkách). Parádní je to, že zde autor vykreslil celý nový svět se svou mytologií, flórou a faunou podobně jako to udělal Tolkien se Středozemí,

Alternativní Thajsko z blízké budoucnosti, kde se příběh odehrává si můžete představit jako krásný nový svět v podání firmy Monsanto, který se změnil v obrovskou noční můru. Po přečtení pár článků o historii a praktikách této firmy, pochopíme ještě lépe některé motivy a reálie použité v této knize. Nynější ekonomika založená na ropě je již minulostí a přechod na energii uchovávanou v kličkopružinách, byl velice bolestivý. Celý svět byl nejen zpustošen mnoha vlnami nových virových epidem ale lidé jsou přes zemědělce rukojmími několika mamutích nadnárodních firem produkujíích geneticky modifikované "značkové" semena a potraviny. Malému thajskému království se politikou izolacionalismu daří udržovat rozsáhlou nezávislost. Ale nic není trvale udržitelné.

V samotném království je také hodně horko. Thajci jsou nepřátelsky naladěni proti všem cizincům, zejména Číňanům, kteří jsou vykázáni na okraj společnosti a div že nemusí nosit žlutou hvězdu. Mezi příznivci ministerstva obchodu a ministerstva zemědělství se stále přiostřuje již tak velké napětí. Ve vzduchu je cítit konflikt, který očistí zemi krví.

V této "pekelné kuchyni" pátrají agenti genetických společností po původu tajemného ovoce a tajně sní o tom, že se dostanou k pokladům ukrytým v thajské semenné bance. V jednom "zábavním" podniku, kam chodí i cizinci pracuje dívka, která není tak úplně dívka. Tedy nemá nic navíc tam dole, jak by si někdo mohl myslet na základě svých výletů do této země ale je spíše něco mezi člověkem, androidem a mutantem. Díky genovým úpravám na té nejhlubší úrovni a sadistické výchově v domovském Japonsku, představuje dokonalou služku. Má přímo živočišnou potřebu sloužit a zalíbit se svým pánům. Kdo by ji nechtěl?

Zdá se že není schopna se vzbouřit. Ale zázraky se dějí. A najednou zoufalý čin pouhé sexuální hračky odpálí nálož, která zaplaví celou zemi krví a plameny. Poté již nic nebude stejné jako dříve.

Příběh je parádní. Po pár stránkách vás vtáhne do děje a vy se ocitnete v ulicích asijské metropole. Časté používání thajských slovíček vůbec nevadí, spíše naopak. Pomůže lépe se vcítit do děje a ztotožnit se s postavami knihy. Prostě obsah knihy je stejně parádní jako obálka s thajskou biomechanickou Monou Lízou. Dívka na klíček patří k těm nemnoha knihám, které je možné číst vícekrát a vždy v nich najdete něco nového a stále vám bude čtení bavit, i když budete znát pointu a kdo "byl zahradník".

17.03.2013

Baciqalupi vytvořil velmi zajímavý antiutopický svět, v němž číhá nebezpečí a exotika na každém kroku, a za to nasbíral velké množství bodů. Postavy, kterými ho obsadil, už mě však tolik nezaujaly. Nebyly vyloženě špatné. Napsal je dobře, každý měl svůj jedinečný charakter, všichni se chovali konzistentně a měli zajímavé osudy, které kolikrát i překvapily. S nikým z nich jsem se však nedokázala blíže ztotožnit a po celou dobu čtení jsem k nim měla spíše chladný a odtažitý vztah. Příběh a zvraty byly také dobře promyšlené. Velmi rychle jsem vzdala nějaké předvídání dopředu, protože příběh měl příliš zatáček na to, abych dokázala odhadnout, co bude byť jen za jednou z nich. Tempo vyprávění však bylo pomalé a stránky ubývaly jen neochotně.

04.03.2013

Možno som mal prehnané očakávania. Alebo som mal najskôr prečítať Čerpadlo 6... Dívka na klíček bola pre mňa veľkým sklamaním. Prítomný čas, v ktorom je kniha písaná, je dosť neobvyklý, v princípe by to nevadilo, človek má pocit, že je v strede akcie, akurát tá akcia často chýba. Neoslovila ma žiadna z hlavných postáv, tá ktorej sa to po čase trochu začalo dariť, umiera. Tých postáv a dejových línií je tam na môj vkus priveľa, zo začiatku každá kapitola rozpráva príbeh jedného z hrdinov, potom ďalšieho atď a kým sa čitateľ znova dostane k prvému, z kritického momentu, v ktorom postavu autor nechal napätie dávno vyprchalo. Dej sa strašne naťahuje a zbytočne komplikuje. A záver? Taký prepletený príbeh by si rozhodne zaslúžil šikovnejšie ukončenie, ako takéto "spláchnutie"...
K pozitívnym momentom knihy radím exotické prostredie a celkom dobre prepracovaný svet fiktívnej budúcnosti. Na dobré sci-fi je to žiaľ trochu málo.

21.01.2013

Bacigalupi je nejzajímavější v "asijskosti" svého fikčního světa budoucnosti a absenci moralizování. Díky střídání perspektiv několika protagonistů totiž sice nahlédneme do nitra protilehlých stran, z nichž nikdo nemá tak docela čisté úmysly, ale zároveň jsou jejich motivace pochopitelné a navzájem se relativizují. "Bělokošiláči" doufají zachránit město před zkázou, které na svět přinesly zmutované choroby, noří se však do agresivní xenofobie (Číňani jsou vetřelci, běloši čiré kapitalistické zlo, novolidé nepřirozená věc určená k vyhlazení) a stávají se tyrany terorizujícími místní obyvatelstvo. "Farangové" jdou pouze za vlastním ziskem, nicméně i oni doufají, že se genetickému inženýrství podaří zastavit pád lidstva. Oproti tradičnímu varování před nebezpečím "příliš sofistikované technologie" dostává v tomhle biopunku hlas i odvážné pojetí evoluce ("přirozenost" jako zoufale umělý konstrukt). Všechny postavy (včetně té nejsympatičtější titulní) se hlavně snaží přežít děj se co děj a čím komplexnější pohled získává čtenář prostřednictvím jejich hledisek, tím zajímavější kniha je. Nicméně závěrečné střídavé přesuny moci z rukou jednoho ministerstva (obchod x životní prostředí) na druhé už jsou poněkud zbytečné i únavné, když nakonec coby deus ex machina stejně zasáhne přírodní síla.

10.04.2012

Vítejte ve světě úpadku a nedostatku, v němž vládnou nadnárodní korporace, patentová práva, korupce a cynismus. Genové inženýrství zničilo přírodu a zdroje obživy, nové a nové mutace chorob jsou neustálou hrozbou a jedinou záchranou hladovějících národů jsou patentované plodiny, za jejichž sterilní variety si genofirmy nechávají dobře platit. Líbit se vám v tomto Bacigalupiho světě nebude, ale budete uchváceni jeho celistvostí a přesvědčivým ztvárněním.
Příběh samotný navazuje na povídku Na žlutou kartu z u nás nedávno vydané sbírky Čerpadlo 6. Konec dvaadvacátého století v Bangkoku, z posledních sil odolávající baště zbudované thajským králem proti ničivé západní rozpínavosti a hamižnosti, nevzbuzuje ani trochu příjemné pocity. Ale autor čtenáři rozhodně nic neusnadňuje, nic není černobílé, žádná postava není kladná, jen jsou některé (a jen v některých situacích) méně záporné. Jak už to u lidí často bývá. Záměrným paradoxem (ale naštěstí nikoli uměle zdůrazňovaným) je, že nejlidštějším dojmem působí "novočlověk", opovrhovaná genetická hříčka, dívka na klíček.
"Styl" knihy na mě působí poněkud jednotvárně, nebo snad těžkopádně, a sice častým využíváním koloritních výrazů (dodnes pořádně nevím, jestli udělat "khrab" znamená rituální pukrle, nebo zaklít) a také totálním cynismem a do krajnosti hnanou emoční nezaujatostí vyprávění. To je nicméně otázka vkusu, někomu jinému možná vrchovatá míra beznaděje nečiní žádný problém. Tato má jediná stížnost je ale vyvážena chválou rozmáchlosti a bravury, s jakou autor svůj svět zvládá.
Rozhodně doporučeníhodné čtení nejen pro skeptiky.