Dítě, které v noci našlo slunce
Luca Di Fulvio
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/303648/bmid_dite-ktere-v-noci-naslo-slunce-1dj-303648.jpg
4
594
188
Raühnval, bohaté knížectví ve východních Alpách. Mladý Marcus tam vede privilegovaný život jako syn zdejšího lenního pána. Až do dne, kdy dojde ke strašlivému krveprolití, při kterém je vyvražděna celá jeho rodina i všichni ostatní obyvatelé hradu. Marcus přežije díky pomoci Eloisy, dcery porodní báby, a prostí vesničané ho přijmou mezi sebe. Vláda krutého nového knížete však způsobí, že v Marcusově nitru brzy začne zrát odvážný plán – chce bojovat za svobodný a spravedlivý život nejen pro sebe, ale i pro všechny ostatní nevolníky v knížectví. Při naplňování tohoto záměru se neustále střetává s nejtemnějšími stránkami lidské existence. Navíc hrozí, že přijde o to nejcennější, co má...... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2016 , Knižní klubOriginální název:
Il Sole Di Notte , 2015
více info...
Přidat komentář
Nádherná kniha, co se četla jedním dechem. Krásný příběh. Velmi doporučuji.
Přečteno jedním dechem. Krásná, čtivá knížka. Doporučuji každému, kdo má rád středověk a historii!!
Červená knihovna. Naštěstí se tam neobjevuje : sykla, špitla, pevně stiskla.
Slastně se protáhla a zdrobněliny.
Kniha se čte dobře, protože děj je velmi předvidatelný.
Pozor spoiler.
Ta Kostnice ??? Proč jako? Malá vycházka přes hory a zase zpět? Aby se hlavní hrdina nenudil? Pochopil - co ?
Jan Hus má jistě přesah, do této knihy přesahovat nemusel. Trumbero.
Pěkná kniha, která nezamrzí, ale ani příliš nenadchne. Děj je lehce odhadnutelný a některé pasáže jsou chvílemi zdlouhavé. Přesto jsem si čtení docela užil. Je to totiž taková klasická velmi dobře napsaná pohádka, kde dobro zvítězí nad zlem. Je to jako pustit si klasický příjemný romantický film – víte, jak to na konci dopadne, ale přesto tyto příběhy občas ke svému životu potřebujeme.
Upřímně? I při skoro 600 stránkách se kniha četla velmi dobře,ale děj místy stál a sem tam se vařilo z vody, takže by knížce méně stránek rozhodně neuškodilo.
A teď k samotnému příběhu...Ten mi přišel dost nereálný. Třeba ta velká nenávist knížete k Mikealovi, ehm v realitě by ho zabil než,aby se jím tak zaobíral.
Suma sumárum bylo to průměrné čtení.
Hezký příběh, ve kterém se ale na mnoha stránkách nic moc neděje. Je však pravda, že jsem četla a doufala v dobrý konec, který se stále zdál jistější a jistější. Přerod hlavního hrdiny z princátka v muže, který se nikoho a ničeho nezalekne, bojuje za pravdu a vlastní přesvědčení, mě nepřekvapil, již od začátku k tomu vše směřovalo. A setkání s Janem Husem mě potěšilo, už proto, že byl "náš".
Bohužel nemůžu jinak, než tuto knihu srovnávat s Chlapcem, který rozdával sny. Chlapce jsem četla jedním dechem a milovala hlavního hrdinu a přála jsem si happyend. Nicméně musím říct, že Dítě, které v noci našlo slunce mě takhle neoslovilo. Dočetla jsem, ale trvalo to dlouho. Oceňuji chvilky s Janem Husem a zmínky o českém panovníkovi, ale chvílemi děj brzdil a nemohla jsem se plně soustředit. Takže hodnotím jako průměr.
Kniha je velmi čtivá, okamžitě vtáhne do děje. Trochu mě mrzelo, že po pár stránkách tušíte, jak příběh skončí.Sama za sebe bych trochu ubrala na líčení krutosti, ale to asi ke středověkému příběhu patří.
Možné spoilery!!
Příběh se mi velmi líbil. Byl dobrodružný, napínavý, plný emocí - lásky, nenávisti, ale i zrady, pomstychtivosti a zklamání. Sledujeme příběh chlapce, kterému je na začátku příběhu devět let - je nástupcem svého otce knížete a žije bezstarostný život s otcem, matkou a mladší sestrou na hradě.
Marcus/Mikael mi byl sympatický od prvního okamžiku a od první stránky v knize. Sledujeme jeho příběh, jak se z rozmazleného malého kluka, měnil se v dospělého, sebevědomého a cílevědomého muže.
Dalším oblíbeným hrdinou v této knize byl pro mě Rafael. Tohoto muže jsem si zalíbila a hodně mě potěšil vztah, který měl Rafael a Mikael mezi s sebou. Také se mi líbila i část z Kostnice s mistrem Janem Husem.
Nicméně byly i stránky v knize, které mi přišly hluché, pro to šla jedna hvězda na hodnocení dolů.
Asi jsem už vyrostl z pohádek. Je to moc jednoduché. Pěkné vyprávění, ale já očekávám od historických románů něco víc než příběh. Chybí tam toho moc...Takové historické Večery pod lampou....
Hned na začátku dojde k velkému krveprolití, čímž autor velmi zaujme, avšak následně byla kniha trochu táhlejší, až následně v půlce jsem se opět začetla.
Líbí se mi, jak autor detailně popisuje některé scény, až je mi z toho zle. Jak popisuje špínu a chudobu...
Konec jsem víceméně přelítla, od určité části bylo jasný, jak všechno dopadne a trochu mě zklamalo, že to v závěru byla taková pohádka.
Těšila jsem se na drsný příběh z drsné doby, ale dočkala jsem se pohádky Jak právoplatný princ získal zpět svůj ukradený stolec a Jak se zhýralý baron dal na pokání. Začátek je naprosto strhující již úvodním masakrem a střetem prince s každodenní realitou nevolníků. Pak jsem si ale přečetla (s.106), jak starosta obce pohání vesničany do práce slovy: "Tak pohyb, lidičky, do práce!" (jsme v roce 1407) a došlo mi, že závěr bude určitě "sluníčkový."
Víc než Marcus (Mikael) a Ojsternig mě zaujaly ženské postavy Eloisa, Emöke i Lukrécie.
Zatím snad jeho nejlepší kniha. Postavy mi byly sympatické a dobře se četla. Navíc se mi líbilo, jak do příběhu zapracoval velmi zajímavou filozofii života. Smekám!
Pěkná knížka, která se moc hezky čte. Zasáhne vás krutost i dobrota lidí, drsné prostředí středověku, slabost i odvaha, láska a nakonec happyend...
Autor umí vtáhnout do děje. Už se těším na další knihu...
Jako jo, autor umí vtáhnout do děje, to se nedá upřít. Fakt máte pocit, že žijete ve středověké vesnici se vším, co k tomu patří. Úplně na sobě cítíte tu špínu, zápach, krev i hlad. Už vás neděsí další mrtvola, protože jste si na to zvykli. Cítíte tu všudypřítomnou beznaděj. Tím větší je ale rozčarování, když se z knížky začne stávat pohádka s hrdiny, kteří mají pomalu nadpřirozené schopnosti a ze všeho se prostě mnohdy až velmi nerealisticky dostanou. To děj trochu shazuje, nicméně jako celek hodnotím, že se jedná o povedený román.
Červená knihovna, která se odehrává ve středověku. Od poloviny knihy už jsem se trochu nudila, konec byl velmi předvídatelný. Ve srovnání s Chlapcem toto není úplně povedený kousek.
Knihu jsem cetla v nemcine tudiz nevim jaky je cesky preklad, ale uzasny zazitek!
Četla jsem všechny knihy od tohoto autora a tato mi přišla nejslabší. Musela jsem se nutit číst, vše bylo nudné a zdlouhavé. Jediné co stálo za to bylo posledních 100 stran. Upřímně jsem čekala daleko víc.
Štítky knihy
středověk Německo Jan Hus, 1370-1415 Kostnice svoboda zbojníci nevolnictví
Autorovy další knížky
| 2016 |  Dítě, které v noci našlo slunce |
| 2015 | Chlapec, který rozdával sny |
| 2014 | Dívka, která se dotkla nebe |
| 2019 | Sen, který se naplnil |
| 2021 | Všechny touhy vedou do Říma |
Kniha Dítě, které v noci našlo slunce je v
| Právě čtených | 11x |
| Přečtených | 820x |
| Čtenářské výzvě | 85x |
| Doporučených | 70x |
| Knihotéce | 430x |
| Chystám se číst | 463x |
| Chci si koupit | 81x |
| dalších seznamech | 13x |
Autor skvěle vystihuje charakter postav. Děj mě zcela pohltil. Moc vydařená kniha!