Dílo je vše
Gustave Flaubert
Výběr z korespondence Gustava Flauberta (1821–1880) opisuje křivku umělcova života – dopisy sestře Karolíně, Chevaliérovi, Alfrédovi le Poittevinovi, Maximovi du Campovi, matce, strýci Parainovi, Louise Coletové…, z cest po Palestině, Sýrii, Řecku, Itálii, Turecku…, vznikající a související s jeho románovou tvorbou, umožňují rozkrýt pozadí Flaubertova díla, pochopit jeho metodu. Jednotlivé oddíly souvisejí vždy s prací na některém ze základních románových opusů. Flaubertova korespondence nabízí úchvatný a leckdy nečekaný pohled do originálního myšlenkového světa velkého realisty, jeho ostré komentáře často překvapí svou otevřeností, ať již jde o postoje k literárním současníkům nebo na svou dobu velmi otevřené zmínky o vlastních „choulostivých“ nemocech. Právě tato úchvatná kombinace velmi intimních detailů s literárně-filozofickými úvahami a postřehy činí z autorových dopisů strhující četbu.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
1973 | Paní Bovaryová |
1959 | Citová výchova |
1920 | Salambo |
2004 | Byli jednou dva písaři |
1929 | Pokušení svatého Antonína |
Kniha Dílo je vše je v
Přečtených | 8x |
Knihotéce | 3x |
Chystám se číst | 3x |
Chci si koupit | 2x |
Flaubert ve svých dopisech skládá poklonu Umění, které je pro něj náboženstvím a které klade výš než samotný život. Autor má být ve svém díle jako Bůh (vnímaný Spinozovsky jako sama příroda) - tedy neviditelný a všudypřítomný. Opakovaně jde Flaubert v uctívání formy tak daleko, že popírá jakýkoliv význam látky a sní o formálně dokonalém díle, o vrcholu formálního Umění. Velkým paradoxem je tato snaha o maximální potlačení autora a jinde publikovaný jeho výrok "paní Bovaryová jsem já". V této jeho nejlepší a nejznámější knize zpracovává přeci své velké životní téma - člověka, jenž je zcela v zajetí literatury (modly Umění), pro kterého je život možný jen jako snaha o připodobnění literárním vzorům. Paradoxně tak největší sílu tvoří opovrhovaná látka, která u Flauberta vychází právě z jeho vlastního života. Kniha, kde je autor přítomen vlastní zkušeností, nejen jako vševědoucí Bůh v pozadí. Rozhodně ovšem inspirativní čtení zachycující vnitřní utváření spisovatele i okolnosti jeho tvůrčího procesu.